34 Az 10/2020-34   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně:  T. B. státní příslušnost: …………    t. č. pobytem ……….. zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. se sídlem Kovářská 4, 190 00 Praha   proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky                                           se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2020, č. j. OAM-101/ZA-ZA11-VL13-2020 takto: I. Žaloba se zamítá.   II.  Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III.  Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaný zastavil řízení o opakovaně podané žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu. Krajský soud se musel vypořádat s tím, zda skutečnosti, které žalobkyně uváděla v nové žádosti, neměly žalovaného vést k jejímu novému meritornímu posouzení. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. Žalobkyně podala dne 3. 2. 2020 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Uvedla, že žádá ze stejných důvodů, jako poprvé. Situace se podle ní ještě zhoršila. V prosinci 2019 ti lidé hodili zápalnou lahev na balkón jejího bytu. V té tobě již žalobkyně byla v ČR. Řekli jí o tom sousedé. Lidé, kteří jí a jejímu příteli vyhrožují, jim volají do ČR, že pokud nezaplatí dlužné peníze, tak jim zapálí byt. Říct o tom policii by podle žalobkyně nemělo smysl. Sousedům policie řekla, že to byl jen přestupek a není nutné to řešit. Sama žalobkyně ani její přítel se ale na policii neobrátili. Důvod výhružek spočívá v tom, že bratr jejího přítele jim dluží velkou sumu peněž. 3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 2. 2020, č. j. OAM-101/ZA-ZA11-VL13-2020 („rozhodnutí žalovaného“) zastavil řízení podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Žádost žalobkyně shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 4. Konstatoval, že předchozí řízení skončilo zamítnutím žádosti žalobkyně pro zjevnou nedůvodnost. Moldavsko je bezpečnou zemí původu. Žalobkyně tuto domněnku nevyvrátila. Žádost opírala o výhružky soukromých osob v souvislosti dluhy bratra jejího přítele. V případě problémů se soukromými osobami má využít vnitřní ochranu. Důvody druhé žádosti jsou totožné. Nejsou proto relevantní pro nové meritorní posouzení žádosti. Od posouzení první žádosti žalobkyně nedošlo v Moldavsku k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný vycházel z Informace OAMP, Moldavsko: Hodnocení Moldavska jako bezpečné země původu z července 2019 a Informace OAMP, Moldavsko_ Bezpečnostní a politická situace v zemi z června 2018. III. Žaloba a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Pro zastavení řízení nebyly podmínky. Sice uvedla, že o mezinárodní ochranu žádá opakovaně ze stejných důvodů, její problémy ve vlasti však přetrvávají a stupňují se. Žalovaný pochybil, pokud s ní neprovedl nový pohovor a neumožnil jí tak tyto důvody rozvést, případně se vyjádřit k tomu, zda místní úřady zapálení balkónu prošetřovaly. Rozhodnutí žalovaného nevyhovuje požadavkům na odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení o opakované žádosti, které plynou z judikatury. Žalovaný si neobstaral dostatek aktuálních a relevantních podkladů, aby mohl posoudit, zda v Moldavsku nedošlo ke změně ve vztahu k žalobkyní uváděným důvodům. 6. Žalovaný považuje žalobní námitky za nedůvodné. Žalobkyně neuvedla žádnou novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné posouzení její žádosti. Zopakoval důvody, které vedly k jeho rozhodnutí.   V. Posouzení věci krajským soudem 7. Žaloba je přípustná. Krajský soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) bez nařízení ústního jednání. Žalovaný s tím souhlasil a žalobkyně ve stanovené lhůtě nevyjádřila svůj nesouhlas. 8. Dne 16. 4. 2020 bylo krajskému soudu poštou doručeno zpětvzetí žaloby. Téhož dne krajský soud obdržel z datové schránky Organizace pro pomoc uprchlíkům, která převzala zastoupení žalobkyně, odvolání zpětvzetí žaloby. Žalobkyně v něm vysvětluje, že se změnily podmínky, za kterých se rozhodla vzít žalobu zpět. Původně se měla účastnit repatriačního letu do Moldávie, který ale zrušili. Chce proto pokračovat v řízení o její žalobě. 9. Krajský soud řízení o žalobě nezastavil. Řídil se přitom § 41a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle kterého účastník řízení může odvolat svůj úkon, pokud jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. V soudním řízení správním se toto ustanovení použije na základě § 64 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že odvolání zpětvzetí žaloby došlo soudu ve stejný den jako zpětvzetí, krajský soud řízení o žalobě nezastavil. Opačný postup by trpěl přepjatým formalismem. 10. Žaloba není důvodná. 11. Krajský soud předesílá, že jeho úlohou v řízení o této žalobě není posoudit, zda žalobkyně splňuje či nesplňuje důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Protože se jedná o opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, bude se krajský soud v návaznosti na žalobní námitky zabývat pouze tím, zda tu byly podmínky pro zastavení řízení o žádosti pro její nepřípustnost. 12. Podmínky přijatelnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu vymezuje § 11a odst. 1 zákona o azylu. Stanoví, že pokud cizinec podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo (1) nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a (2) zda cizinec uvedl (nebo se objevily) nové skutečnosti nebo zjištění, které (a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a (b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu pak platí, že se v případě nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. 13. Podle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu se k opakované žádosti neprovádí pohovor. Žalovaný umožní sdělit důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany písemně nebo jiným vhodným způsobem. Obecnou podmínkou neprovedení pohovoru však je, že pohovor není nezbytný ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 14. K přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu se blíže vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96. Uvedl, že přípustnost opakované žádosti je třeba posuzovat z pohledu existence možných nových skutečností a zjištění jak z pohledu azylu, tak z pohledu doplňkové ochrany. V této souvislosti upozornil, že i opakovaná žádost, která formálně neuvádí nové skutečnosti či důvody, může splňovat podmínku přípustnosti, jestliže se od předcházejícího pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany zásadním způsobem změnila situace v zemi původu a tato změna by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany (viz bod 18 citovaného rozsudku). 15. Rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany pak musí obsahovat odůvodnění o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (bod 19 citovaného rozsudku). 16. Žalobkyně v řízení o své opakované žádosti neuvedla žádné nové skutečnosti. Obavy související s jednáním soukromých osob, které jí a jejímu příteli vyhrožují v souvislosti s dluhy jeho bratra, žalobkyně prezentovala již v rámci své první žádosti. Žalovaný se s nimi vypořádal ve svém prvním rozhodnutí. Žalobkyně nevyužila dostupné opravné prostředky a proti rozhodnutí žalovaného o první azylové žádosti nepodala žalobu ke krajskému soudu. Na první rozhodnutí žalovaného je proto potřeba nahlížet jako na věcně správné. Pro opětovné meritorní posouzení opakované žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu žalovaný neměl důvod. 17. To, že tyto problémy jsou i nadále aktuální a stupňují se, není podstatné. Důvodem neúspěchu žalobkyně s první žádostí, nebylo to, že by žalovaný její problémy nevyhodnotil jako dostatečně vážné. Její žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou, protože Moldavsko je bezpečnou zemí původu. Problémy, které žalobkyně měla se soukromými osobami, měla nejprve řešit s příslušnými orgány země původu. To i nadále platí. V případě bezpečné země původu platí presumpce dostupnosti vnitřní ochrany (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2007, č. j. 4 Azs 195/2006-149). Pokud by žalobkyně v rámci opakované žádosti poskytla důkaz o reálné nemožnosti domoci se v zemi původu ochrany u příslušných státních orgánů, bylo by namístě, aby se žalovaný její opakovanou žádostí znovu meritorně zabýval. Takový důkaz ale žalobkyně neposkytla. 18. Žalovaný nepochybil tím, že se žalobkyní neprovedl nový pohovor. Zákon o azylu jej v případě opakované žádosti zásadně nevyžaduje, ledaže je provedení pohovoru nezbytné pro náležité zjištění skutkového stavu. Pohovor bude typicky nezbytné provést, pokud (1) žadatel určitou novou skutečnost uvede a žalovaný bude na základě obsahu pohovoru následně zjišťovat jednak to, (2) zda se jedná o takovou novou skutečnost, která může být relevantní z pohledu azylu nebo doplňkové ochrany a zároveň (3) to, zda ji žadatel nemohl uvést v předchozí žádosti. Taková situace v případě žalobkyně nenastala. Ta žádný nový důvod neuvedla. Provedení pohovoru proto v jejím případě nebylo nutné ke zjištění stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 19. Žalovanému rovněž nelze důvodně vytýkat, že si neobstaral přesné a aktuální informace o zemi původu žalobkyně. Žalovaný sice vycházel z totožných informací, jako při posuzování první žádosti žalobkyně. Mezi podáním první a druhé žádosti však uplynuly necelé dva měsíce (první žádost podala žalobkyně dne 7. 12. 2019). Za této situace je pochopitelné, že žalovaný neměl k dispozici aktuálnější verzi svých zpráv. To však neznamená, že tyto informace pozbyly své aktuálnosti. Ta se primárně nehodnotí podle data vydání určité zprávy, ale podle jejího obsahu. Žalobkyně přitom nespecifikovala, v čem by informace o zemi původu, které žalovaný využil, měly být neaktuální. Ostatně ani při poskytnutí údajů k žádosti ani později v žalobě netvrdila, že by v Moldavsku k nějaké konkrétní a z pohledu jejího azylového příběhu významné změně došlo. Její námitka tak zůstala pouze v obecné rovině, která však k její důvodnosti nestačí. 20. Žalovaný tedy postupoval správně, pokud skutečnosti, které žalobkyně uváděla v novém řízení, nepovažoval za důvod pro opětovné meritorní posouzení její žádosti o mezinárodní ochranu. Tyto skutečnosti nesplňují podmínky podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 21. Krajský soud pro nedůvodnost žalobních námitek žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly (§ 60 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Pokud kasační stížnost proti tomuto rozsudku nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.   Brno 30. července 2021   Martin Kopa, v. r. samosoudce