62 A 23/2021-61 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: Ing. T. P.  bytem X  zastoupen Mgr. Pavlem Černým, advokátem  Frank Bold advokáti, s.r.o., sídlem Údolní 33, Brno  proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje                       sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno        o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.1.2021, č.j. X, sp.zn. X,   takto:   I. Rozhodnutí Krajského úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20.1.2021, č.j. X, sp.zn. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Černého, advokáta, Frank Bold advokáti, s.r.o., sídlem Údolní 33, Brno. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce podal žalobu, v níž brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.1.2021, č.j. X, sp.zn. X, a proti opatření obecné povahy - Územního plánu - vydaného usnesením Zastupitelstva obce Lelekovice ze dne 24.4.2017, č. 17/4, v části  vymezující plochy rekreace na plochách přírodního charakteru – RN na pozemcích parc. č. XA, XB, XC a XD k.ú. X a v části, která vymezuje zastavěné území obce Lelekovice ve vztahu k pozemkům parc. č. XB, XC a XD k.ú. X.   2. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje č.j. X, sp.zn. X ze dne 20.1.2021 bylo zamítnuto navrhovatelovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Kuřim sp. zn. X ze dne 13.3.2020, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání dodatečného stavebního povolení na stavbu „přístavba dřevěného přístřešku k rekreačnímu objektu č. ev. X“ na pozemcích p.č. XA a XB k.ú. X. Důvodem zamítnutí návrhu bylo mj. závazné stanovisko Městského úřadu Kuřim ze dne 24.2.2020, které navrhovatelův stavební záměr shledalo rozporným s územním plánem.   3. Zdejší soud dospěl k závěru, že společné řízení se nejeví jako vhodné, a podle § 39 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen s.ř.s., vyloučil usnesením ze dne 15.3.2021 návrh na zrušení části Územního plánu obce Lelekovice k samostatnému projednání.   4. Rozsudkem ze dne 24.6.2021, č.j. X, opatření obecné povahy - Územní plán - vydané usnesením Zastupitelstva obce Lelekovice ze dne 24.4.2017, č. 17/4, v části vymezující plochy rekreace na plochách přírodního charakteru – RN na pozemcích parc. č. XA a XB k.ú. X, zrušil ke dni 11.5.2017; ve zbytku návrh zčásti odmítl a zčásti zamítl.  Tento rozsudek nabyl právní moci dne 2.7.2021. I. Shrnutí žalobní argumentace 5. Žalobce namítá, že aplikovaný územní plán byl v části použité stavebním úřadem nezákonný. 6. Žalobce proto navrhuje napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 7. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje ji jako nedůvodnou zamítnout, neboť je napadené rozhodnutí vydáno v souladu se zákonem. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s.ř.s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).              9. Zdejší soud tak napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s). 10. Soud rozhodoval o žalobě přednostně v souladu s § 56 odst. 1 s.ř.s., neboť pro takový postup s ohledem na provedený incidenční přezkum opatření obecné povahy shledal dostatečně závažné důvody. Současně stav vyřizování věcí podle pořadí, v jakém do soudního oddělení 62 a 67 zdejšího soudu došly, přednostní projednání a rozhodnutí v této věci bez újmy účastníkům řízení v jiných věcech podle zdejšího soudu umožnil. 11. Žalobce předně poukazoval na nezákonnost a nepřiměřenost územního plánu. 12. Zdejší soud výrokem III. rozsudku ze dne 24.6.2021, č.j. X, územní plán v části vymezující plochy rekreace na plochách přírodního charakteru – RN na pozemcích parc. č. XA a XB k.ú. X, zrušil ke dni 11.5.2017. V rozsudku, který nabyl právní moci, mj. uvedl: „Zdejší soud považuje za vhodné konstatovat, že při případném omezení vlastnického práva je určujícím právě princip proporcionality, na jehož základě je zkoumána přiměřenost učiněných omezení (zásahů), přičemž nejzazší mez takového omezení určuje čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Smyslem principu proporcionality je pak primárně zajistit, aby zákonem předvídané omezení svobody projevu dodržovalo správné míry, a to především v přiměřenosti účelu, který má být omezením dosažen, jakož i v přiměřenosti zvolených prostředků. 13. Z napadeného územního plánu (shora uvedeného výroku a části odůvodnění) vyplývá zákaz využití území v ploše RN k realizaci jakýchkoliv staveb s výjimkou stavby sloužící pro zemědělskou prvovýrobu, bez základů, o půdorysných rozměrech max. 12 m2 a výšce max. 2,5 m. Jako důvody pro tento regulativ územní plán uvádí požadavek na ochranu nezastavěného území obce, hledisko krajinného rázu, podmíněné využívání ploch při okraji lesa a omezení technické a dopravní obsluhy.   14. Navrhovatel v návrhu uvádí, že „[v] území obklopujícím pozemky navrhovatele se již nachází řada rekreačních objektů, rodinných domů a areál firmy. Lokalita je dopravně napojená ze dvou směrů, je v ní prováděn pravidelný svoz odpadu a zimní údržba komunikace. Takřka všechny stavby v lokalitě mají vlastní zdroj vody, jsou napojeny na zrekonstruované rozvody elektrické energie a telekomunikační síť“. S ohledem na uvedené navrhovatel nesouhlasí s tím, že „plochy přírodní rekreace jsou mimo dotyk se zastavěným územím obce, naopak se tyto plochy v lokalitě Plástky v důsledku stavebního rozvoje prakticky přiblížily stejnému rázu jako například území s plochami RI či BV“. Na základě podkladů obsažených ve správním spisu (grafické části - zejména pak Koordinačního výkresu - výřez) zdejší soud s tvrzeními navrhovatele souhlasí.   15. V předmětné ploše RN se nachází několik desítek obytných staveb, přičemž některé dosahují plochy 240 m2 (stavba na pozemku parc. č. XE), 90 m2 (stavba na pozemku parc. č. XF) nebo 84 m2 (stavba na pozemku parc. č. XG); přímo na pozemku sousedícím s pozemkem navrhovatele parc. č. XB je umístěna obytná stavba o ploše  95 m2 (stavba na pozemku parc. č. XH). Tuto skutečnost ostatně reflektuje i sám odpůrce v odůvodnění územního plánu, kde uvádí, že „[n]a některých plochách byly před zpracováním platného územního plánu vybudovány objekty pro individuální rekreaci“.   16. Zdejší soud rozumí snaze odpůrce o zachování stávajícího stavu v ploše RN, nicméně regulativy využití území nelze stanovit odtrženě od reálné podoby této plochy. S ohledem na místní poměry, konkrétně na to, že se v této ploše nachází nemalý počet obytných staveb, se zákaz rekonstrukcí stávajících staveb (úprav, nástaveb, přístaveb či dostaveb), které se v dané ploše již nacházejí, jeví jako nepřiměřený – takový zákaz značně omezuje vlastníky staveb v dané ploše v jejich vlastnickém právu a současně dost dobře, resp. fakticky vůbec nenaplňuje sledovaný cíl, kterým je zachování stávajícího stavu v ploše RN. Takto přísné omezení se pak jeví nepřiměřeným tím spíše, pokud odpůrce ve stejné ploše územním plánem povolí výstavbu staveb sloužících pro zemědělskou prvovýrobu, byť prostorově limitovaných. Zdejší soud současně nepřehlédl, že tuto změnu oproti předchozímu územnímu plánu odpůrce rozumně v odůvodnění územního plánu nezdůvodnil, a to ani k námitce navrhovatele (byť ve vztahu k pozemkům parc. č. XC a XD). Úprava napadené části územního plánu je tedy dle názoru zdejšího soudu v rozporu se zásadou proporcionality“.   17. Proti výroku III. citovaného rozsudku kasační stížnost podána nebyla.   18. Napadené rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu odůvodňují zamítnutí žádosti žalobce o vydání dodatečného stavebního povolení na stavbu „přístavba dřevěného přístřešku k rekreačnímu objektu č. ev. X“ na pozemcích p.č. XA a XB k.ú. X, tím, že žalobcův stavební záměr je rozporný s územním plánem, neboť ten na pozemcích p.č. XA a XB k.ú. X zapovídá umisťovat jakékoli stavby, krom staveb zemědělské prvovýroby. Tato část územního plánu ale byla zdejším soudem zrušena, a to ke dni 11.5.2017. Za této situace nemůže napadené rozhodnutí obstát, neboť se opírá o část územního plánu, která byla jako nezákonná (neproporcionální) zrušena.   19. Zdejší soud tak uzavírá, že žaloba je důvodná, a proto napadené rozhodnutí pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s.ř.s zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V něm je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Nezbytnost zrušení prvostupňového rozhodnutí nechť posoudí žalovaný, který v novém řízení nemůže vycházet ze závazného stanoviska konstatujícího rozpor stavebního záměru s územním plánem, neboť ta část územního plánu, se kterou byl stavební záměr v rozporu, byla zrušena ke dni vydání územního plánu. IV. Náklady řízení 20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. 21. Žalovaný ve věci nebyl úspěšný, proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto mu náleží právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobci vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3000 Kč a dále náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby po 3100 Kč, jež spočívají v převzetí věci a přípravě zastoupení a podání žaloby, společně se dvěma režijními paušály po 300 Kč, celkem tedy 9 800 Kč. To vše podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d), odst. 2 písm. a) a odst. 3, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif). Vzhledem k tomu, že je žalobcův zástupce plátcem DPH, byla zmíněná částka (krom zaplaceného soudního poplatku) navýšena o tuto daň. Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce 11 288 Kč. K zaplacení byla neúspěšnému žalovanému stanovena přiměřená lhůta. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 5.8.2021 Petr Šebek v.r. předseda senátu