32 Az 42/2021-47 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobců: a) D. P., ev. č. X                         b) nezl. D. P., ev. č. X                         oba st. přísl. X                         v ČR pobytem X                           oba zastoupeni Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem,                         sídlem Purkyňova 787/6, 702 00 Ostrava   proti   žalovanému:     Ministerstvo vnitra České republiky                          sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7   o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2. 9. 2021, č. j. OAM-450/ZA-ZA11-VL16-2021, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2021, č.j. OAM-450/ZA-ZA11-VL16-2021, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.   II.   Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.   III.   Žalobcům se nepřiznává náhrada nákladů řízení.   IV.  Ustanovenému zástupci žalobců Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátu, se sídlem Purkyňova 687/6, 702 00 Ostrava, se přiznává odměna za zastupování ve výši 11 120 Kč, která mu bude vyplacena do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku, a to z účtu Krajského soudu v Brně.   Odůvodnění: I. Vymezení věci 1.  Žalobci se domáhali zrušení rozhodnutí ze dne 2. 9. 2021, č. j. OAM-450/ZA-ZA11-VL18-2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o zamítnutí jejich žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Žaloba a její doplnění 2.  Žalobci především namítali, že textace § 16 odst. 2 zákona o azylu zcela nepřípustným způsobem zpřísňuje užití institutu bezpečné země původu, neboť po žadateli požaduje prokázání toho, že jeho zemi původu nelze považovat bezpečnou zemi, ačkoliv Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 (dále jen „směrnice“) zcela nepochybně hovoří o předložení důvodu. Český zákona tak zcela nepřípustně zaměňuje břemeno tvrzení za břemeno důkazní, což vede k systematicky přísnějšímu posuzování žádosti a znemožnění meritorního posouzení řady žádostí, které by měly být v souladu se směrnicí posouzeny meritorně. Český zákon o azylu tedy zcela překroutil smysl užití institut bezpečné země původu, neboť ve skutečnosti je třeba po členském státu požadovat, aby prokázal, že daná země splňuje celou řadu podmínek a v případě, že je splňuje nelze tento institut aplikovat, pokud žadatel předloží aspoň nějaké závažné důvody, pro které nelze předmětnou zemi v jeho případě považovat za bezpečnou. Ke svým konkrétním tvrzením pak žalobci uvedli, že žalobkyně žalovaného informovala o zvláštním nebezpečí, které ji hrozí kvůli angažmá jejího manžela a ochraně jeho dlužníka ze strany ukrajinských orgánů a z toho vyplývající vyšší stupeň ohrožení, než jaký existuje v případě jiných osob. 3.  Žalobci shrnuli, že žalovaný zcela nepřípustně využil § 16 odst. 2 zákona o azylu, které je ve zjevném rozporu s institutem bezpečné země původu a výjimek z užití tohoto institutu zakotveného v článku 36 směrnice. Nelze proto akceptovat rozhodnutí žalovaného, který žádost žalobců meritorně neposoudil mimo jiné právě s odkazem na neprokázání toho, co ovšem žalobci, v případě, že by byly respektovány požadavky směrnice, prokazovat nemuseli.   III. Vyjádření žalovaného 4.  Žalovaný ve svém vyjádření především uvedl, že nesouhlasí s podanou žalobou, neboť neprokazuje pochybení správního orgánu při vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Důvody žalobců nezakládají skutkový stav, na základě kterého by prokázali, že v jejich případě nelze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.   IV. Posouzení věci krajským soudem 5.  Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), ve lhůtě stanovené v ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu. 6.  Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení ústního jednání, neboť byly naplněny podmínky pro rozhodování soudu bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) a c) s.ř.s.  7.  V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ S ohledem na promeškání transpoziční lhůty ze strany českého zákonodárce se citované ustanovení procedurální směrnice vyznačuje (pro řízení zahájená na základě žádostí o mezinárodní ochranu podaných po 20. 7. 2015) vertikálním přímým účinkem a je povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy. 8.  Krajský soud při přezkumu napadeného rozhodnutí pak vycházel nejen ze skutkového stavu zjištěného žalovaným ve správním řízení, ale přihlédl ve smyslu citovaného čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice též k obecně známým skutečnostem, tzn. aktuální situaci na Ukrajině (reáliím v zemi původu). Jak k tomuto ustanovení judikoval Nejvyšší správní soud, i za přímé aplikace čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany ve vztahu k možnosti uplatňovat nové skutečnosti platí, že lze vznášet pouze takové, které žadatel o mezinárodní ochranu nemohl bez vlastního zavinění uvést již v řízení před správním orgánem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015 – 32). 9.  Tento postup je v předmětné věci nezbytný. Je obecně známou skutečností, že dne 24. 2. 2022 započala Ruská federace invazi na Ukrajinu a následně došlo k rozpoutání války na území Ukrajiny. Konflikt na Ukrajině přitom již není izolován pouze na Doněckou a Luhanskou oblast jako v minulosti, ale dotýká se velké části ukrajinského území, včetně hlavního města Kyjev. Problémem na Ukrajině v současnosti už není pouze válečný konflikt, ale rovněž humanitární krize. V nyní posuzovaném případě je tak nesporné, že válka na Ukrajině představuje novou skutečnost, kterou žalobci nemohli uplatnit ve správním řízení a která nastala až po podání žaloby. Přestože žalobci na tuto skutečnost nepoukázali ani později, krajský soud k ní nyní musel přihlédnout z moci úřední. 10.  Důsledky této změny okolností pro napadené rozhodnutí, jimž byla žádost žalobců zamítnuta postupem dle § 16 odst. 2 zákona o azylu, neboť žalobci přichází ze země, kterou Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, jsou nasnadě. Jedná se nepochybně o skutečnost, která mění náhled na situaci na Ukrajině do takové míry, že napadené rozhodnutí žalovaného jednoduše nemůže obstát. Krajský soud tedy dospěl po přezkumu napadeného rozhodnutí zejm. ve světle nových událostí – válečného konfliktu na Ukrajině a humanitární krize – k závěru, že žalovaný je povinen nově vyhodnotit příběh žalobců z hlediska aktuálních informací o situaci na Ukrajině a zabývat se zejména otázkou rizika vážné újmy (§ 14a odst. 2 zákona o azylu) v případě návratu žalobců do země původu. 11.  Ze shora uvedeného je zřejmé, že posouzení Ukrajiny jako bezpečné země původu k datu vydání rozhodnutí soudu již neobstojí. Soud se proti již dalšími žalobními námitkami nezabýval.   V. Závěr a náklady řízení 12.  Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodl o žalobě tak, že jí v plném rozsahu vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil s tím, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13.  V dalším řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany je žalovaný vázán právním názorem krajského soudu obsaženým v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.) 14.  O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci úspěšný žalobce o přiznání náhrady nákladů řízení nepožádal a krajský soud ani ze spisu nezjistil, že by mu nějaké náklady vznikly. Žalovaný byl v řízení neúspěšný. Proto krajský soud rozhodl, tak, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III). 15.  Ustanovenému zástupci žalobce soud přiznal odměnu za zastupování v tomto řízení na náklady státu (§ 35 odst. 10 s. ř. s.). Ustanovený zástupce má právo na odměnu, která se skládá z nákladů právního zastoupení ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, které spočívají ve dvou úkonech právní služby: převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) cit. vyhlášky a sepis žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky. Výše odměny byla určena postupem dle § 7 bod 5 ve spojení s § 12 odst. odst. 4 advokátního tarifu v částce 2480 Kč za jeden úkon u jednoho žalobce. Odměna za 4 úkony (po dvou u každého žalobce) činí částku 9 920 Kč. K těmto úkonům právní služby náleží též náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy ustanovenému zástupci přísluší na jeho odměně za právní zastoupení v předmětné věci částka 11 120 Kč. Soud současně určil přiměřenou lhůtu k jejímu vyplacení z účtu zdejšího soudu. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Brno dne 31. května 2022     JUDr. Petr Polách, v.r. samosoudce