32 Az 54/2020-45 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: V. Ch. st. přísl. X v ČR pobytem X                         adresa pro doručování. X     proti   žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky  sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34  Praha 7   o žalobě proti rozhodnutí ze dne 26. 8. 2020, č. j. OAM-314/ZA-ZA11-ZA20-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.   Odůvodnění: I. Vymezení věci 1.  Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 26. 8. 2020, č. j. OAM-314/ZA-ZA21-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o zamítnutí jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).     II. Žaloba 2.  Žalobce namítal, že rozhodnutím žalovaného byl zkrácen na svých právech, neboť žalovaný nesprávně vyhodnotil jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou. Domněnka, dle které je určitá země označena jako bezpečná země původu je vyvratitelná, a tudíž je třeba ve vztahu ke každému žadateli zkoumat, zda lze danou zemi považovat za bezpečnou. V případě žalobce Gruzii za bezpečnou zemi původu považovat nelze. 3.  Žalobce dále namítal, že žalovaný neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních podkladů pro vydání rozhodnutí, v důsledku čehož nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a proto výrok o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu nemá oporu ve správním spisu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nepracuje prakticky s žádnými informacemi o zemi původu. Jediným podkladem pro vydání rozhodnutí je hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu z dubna 2019, přičemž žalovaný odkazuje pouze na zcela obecné informace, které nijak nesouvisí s důvody jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Zpráva vůbec neobsahuje postoj vlády k bývalým vojákům. Zpráva vychází z podkladů roku 2018 a nemůže tedy reflektovat stav Gruzie v roce 2020. Navíc tato zpráva byla vypracována pro zařazení Gruzie na seznam bezpečných zemí a nikoliv pro účely individuálního posouzení. 4.  Žalobce navíc unesl své důkazní břemeno, neboť poskytl žalovanému věrohodnou výpověď, přičemž žalovaný ji žádným způsobem nezpochybnil. Rovněž v průběhu správního řízení v protokolu o seznámení se s poklady uvedl, že tlumočnice, která tlumočila, neuměla pořádně gruzínsky. Nebyla mu tlumočena informace, že má právo si nechat oba úkony přeložit do gruzínštiny. Byl vyzván, aby protokoly podepsal, nemohl tudíž zkontrolovat správnost zapsaných informací. Skutečnost, že jsou v protokolech chyby, se dozvěděl až v době, kdy byl tlumočník vyměněn. Žalobce uvedl, že jako bývalý voják měl potíže s aktuální vládní garniturou. Žalovaný se ani nezajímal, od kdy žalobce nežije v Gruzii. Dle názoru žalobce měl žalovaný přistoupit k doplňujícímu pohovoru, který by vyjasnil jeho potíže v zemi původu, za přítomnosti jiné tlumočnice, než té, která se zúčastnila prvních úkonů. Žalobce během pohovoru nemluvil jenom o ekonomických důvodech své žádosti. 5.  Žalobce se pak měl vypořádat s jeho tvrzeními a rovněž se měl zabývat tím, zda by se jeho právům dostalo efektivní ochrany ze strany příslušných státních orgánů.   III. Vyjádření žalovaného 6.  Dle vyjádření žalovaného žalobce v rámci správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné vyvodit, že mu v Gruzii hrozí azylově relevantní nebezpečí. ČR přitom považuje Gruzii za bezpečnou zemi původu. Žalovaný pak považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci a navrhl zamítnutí žaloby.   IV. Jednání před soudem 7.  Žalobce především uvedl, že celá rodina byla příznivcem strany premiéra Saakašviliho. Po převratu jim začaly velké potíže a byl pronásledován. Neměl možnost mít práci. Nikdo ho nevzal do práce. V roce 2015 byl zadržen a odvezen na policii. Byl požádán, aby odevzdal moč, ale nemohl ji odevzdat. Následně ho začali bít a fyzicky napadat. Vyhrožovali mu, že přijdou do jeho bytu a tam mu podstrčí narkotika nebo zbraň. To vše se dělo z důvodu toho, že byl příznivce režimu Saakašviliho. Dalším důvodem bylo, že jeho otec byl ochrnutý. Žalobce pro něj požádal o pomoc, ale jenom mu poslali plesnivé mandarinky s tím, že příznivci Saakašviliho si nic jiného nezaslouží.   8.  Žalobce dále uvedl, že byl dvakrát zadržen, a to v letech 2014 a 2015. V roce 2017 odešel z Gruzie. V roce 2019 se vrátil do Gruzie, ale nic se tam nezměnilo a proto v roce 2020 znovu odešel. K dotazu soudu, zda měl od roku 2018 do roku 2020 nějaké potíže v zemi původu, žalobce uvedl, že v roce 2015 dostal pokutu, neboť jej policie považovala za uživatele drog. Pokutu nezaplatil, a tudíž byla proti němu vedena exekuce. K dotazu soudu, z jakého důvodu nesdělil v azylovém řízení své zadržení policií a exekuci, žalobce uvedl, že tlumočník nepřekládal, co uváděl. Potíže s tlumočníkem oznámil, ale nic se nestalo. Druhý tlumočník mu přetlumočil, co bylo v pohovoru, ale nebyly tam uvedeny skutečnosti, které uváděl při pohovoru. Při pohovoru rovněž neměli zájem poslouchat, nebo považují Gruzii za bezpečnou zemi původu. 9.  Žalobce dále uvedl, že po zadržení policií si byl stěžovat v Tbilisi, ale nikdo neposlouchal, neboť nemají rádi příznivce Saakašviliho. Policista, který žalobce napadl, zjistil, že žalobce si stěžoval a vyhrožoval mu zadržením a odsouzením na 10 let. Žalobce rovněž uvedl, že jeho moč kontrolovali, a když zjistili, že je čistá, tak jeden policista do ní vhodil prášek. Vycházeli z toho, že žalobce užívá narkotika. Žalobce rovněž uvedl, že se nemůže vrátit do Gruzie, neboť se obává války. Není ani vyloučeno, že bude poslán, aby bojoval na straně Ukrajinců proti Rusům. 10.  Žalobce závěrem uvedl, že po napadení policistou požádal o pomoc. Chtěl zahájit trestní řízení proti policistovi, ale policisté mu začali vyhrožovat, že ho zavřou na 10 let. Po svém návratu v roce 2017 nechtěl pustit exekutory do bytu a kvůli tomu přišli policisté. Nemožnost sehnat práci žalobce konkretizoval tak, že nemohl sehnat práci na šachtě či stavbách. Město T., kde pobýval, je malé město, takže se o něm vědělo, že je příznivce Saakašviliho. V Gruzii jsou malé výdělky a nemohl ani pracovat, neboť proti němu byla vedena exekuce. Žalobce závěrem rovněž uvedl, že tlumočnice nepřekládala dobře, případně nerozumí správně. Žalobci pak nikdo nesdělil, že své důvody může uvést i písemně. 11.  Žalovaný především odkázal na obsah svého rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Skutečnosti uváděné žalobcem při jednání vznikly ještě před podáním žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce pak ani nepožádal o přetlumočení pohovoru. Skutečnosti sdělené před soudem pak žalobce neuváděl ani při seznámení se s podklady rozhodnutí. Své důvody mohl sepsat i písemně a předložit je správnímu orgánu. Obavy z nástupu do armády jsou v rovině spekulací, neboť nic takového se v Gruzii neděje. 12.  K dokazování žalobce uvedl, že může doložit důkazy, že byl pokutován za narkotika a že je proti němu vedena exekuce. Existuje i svědek jeho napadení. Dle názoru žalovaného měl žalobce dostatek prostoru k doložení dokumentů. Soud neprováděl dokazování.   IV. Posouzení věci krajským soudem 13.  Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 14.  Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. 15.  Napadené rozhodnutí je založeno na uplatnění § 16 odst. 2 a 3 zákona o azylu, podle nichž se jako zjevně nedůvodná zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a § 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 16.  Východiska citovaného § 16 odst. 2 zákona o azylu spočívají na pojmu „bezpečná země původu“ vymezeném v § 2 odst. 1 písm. k) téhož zákona. Podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se za bezpečnou zemí původu považuje stát, jehož je cizinec státním občanem, (1) ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, (2) který jeho občané neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a, (3) který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a (4) který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv. 17.  Obecně se za „bezpečnou zemi původu“ považuje takový stát, jenž dodržuje mezinárodní závazky a v souladu s nimi nepodrobuje své občany takovému zacházení, jež by mohlo být v jiných státech považováno za relevantní pro udělení azylu. Evropská praxe pak presumuje, že občany pocházejících z bezpečných zemí původu nelze bez dalšího považovat za osoby vyžadující ochranu – specifickým prvkem uvedené praxe je tedy nezkoumání důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany, ale toliko posouzení, zda daná země podmínky definice „bezpečné země původu“ splňuje. Na druhou stranu však není vyloučeno, aby v azylovém řízení konkrétní osoba prokázala opak, tedy že v jejím případě ze strany domovského státu k porušování mezinárodních azylových zásad dochází. 18.  Podle § 2 bodu 7 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, Česká republika považuje Gruzii za bezpečnou zemi původu, s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie.   19.  Žalovaný byl proto v přezkoumávané věci pro závěr o zamítnutí žádosti žalobce s ohledem na její zjevnou nedůvodnost povinen dle § 16 odst. 2 zákona o azylu v zásadě toliko prokázat, že Gruzii lze považovat za bezpečnou zemi původu. Vzhledem k tomu, že však prováděcí vyhláška k zákonu uvedenou zemi výslovně zmiňuje ve svém § 2 bodu 7., byla jeho procesní situace o to jednodušší, že nemusel zkoumat naplnění jednotlivých znaků vymezených v § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, ale mohl rovnou přistoupit ke konstatování splnění podmínek bezpečnosti Gruzie, jako země původu. Žalovaný však přesto nad rámec své činnosti provedl i důkaz z materiálu Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu ze dne 30. 4. 2019 a z ní ověřil, že situace v zemi žalobce nedoznala změn, jež by mohly svědčit o zhoršení situace jejích občanů ve vztahu k azylovému právu. Tím své povinnosti týkající se řádného zjištění skutkového stavu splnil, neboť žalobce není osobou, jež by pocházela z Abcházie nebo Jižní Osetie v Gruzii. Žalobce totiž pobýval ve městě T., které leží v regionu I. K námitce žalobce ohledně aktuálnosti podkladů rozhodnutí lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, č. j. 45 Az 21/2016-55 (publikováno pod č. 3714/2018 Sb. NSS) podle něhož zastaralost zpráv o zemi původu nelze posuzovat pouze na základě faktu od data vydání takové zprávy. Zastaralá je pak taková zpráva, jež obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím využitím již nejsou aktuální, neboť situace popsaná ve zprávě se změnila. To se v posuzovaném případě nestalo a žalobce to ani netvrdil. 20.  Jedinou otázkou tedy je, zda žalobce prokázal, že v jeho případě nelze Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu. Soud v této souvislosti předně odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 – 41, rozsudek ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 - 47, usnesení ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 – 48, či rozsudek ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016 – 32), z níž vyplývá, že primárním zdrojem informací, podstatných pro udělení mezinárodní ochrany v případě bezpečných zemí původu oproti jiným obdobným azylovým řízením, je samotný žadatel o udělení mezinárodní ochrany. Břemeno tvrzení stíhá žadatele o udělení mezinárodní ochrany a správní orgán tedy nemá povinnost hodnotit v řízení jiné skutečnosti než ty, které uvádí žadatel, či za něj azylově relevantní důvody dokonce domýšlet. Jinými slovy, žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. V žádosti žalobce uvedl, že žádá z rodinných důvodů, je bída, není práce. Otec je nemocný, mají finanční potíže. V pohovoru pak žalobce uvedl, že neměl žádné potíže se státními či bezpečnostními orgány. Nebyl ani trestně stíhán. V zemi původu neměl žádné potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. O mezinárodní ochranu požádal, neboť v zemi původu není žádná budoucnost, žádná perspektiva pro mladé lidi. Není tam práce, jsou tam malé mzdy, nedá se z nich uživit. Je tam bída. To jsou všechny důvody žádosti o mezinárodní ochranu. V Gruzii nebyla práce, jezdil pracovat do jiných zemí, např. do Rakouska, Turecka, na Ukrajinu, do Nizozemí. Žalobce pak nežádal, aby mu byl celý pohovor zpětně přetlumočen za účelem jeho kontroly. V rámci seznámení se s podklady rozhodnutí pak žalobce uvedl, že tlumočnice neuměla pořádně gruzínsky, a proto by si chtěl zkontrolovat, jak jsou zapsány jeho výpovědi. Žalobce se seznámil s obsahem poskytnutí údajů a protokolem o pohovoru. K tomu uvedl, že v poskytnutí údajů jsou chyby, jsou tam špatně data. Jako příjezd do ČR je uveden 11. 6. 2020, ačkoliv tam mělo být 12. 6. Z Holandska pak nebyl deportován 6. 1., ale až 7. 1. Ulice, kde žil, se správně jmenuje G. a nejsou zapsány ani jeho pobyty na Ukrajině a v Turecku. V pohovoru jsou také chyby a není tam zapsáno vše, jak žalobce uváděl. Opět je tam špatně ulice, kde žalobce žil a také vesnice, kde byl hlášen k pobytu. Žalobce mluvil také o tom, že za Saakašviliho dostával úkoly, třeba rozháněli demonstrace. A za nového vedení země mu to bylo vyčítáno. To v pohovoru vůbec není uvedeno, i když to uváděl. Nikdo se jej na konci pohovoru také neptal, zda chce něco dodat nebo doplnit či doložit nějaké dokumenty. V pohovoru je přitom uvedeno, že žalobce řekl, že nechce. Tak to není. Žalobce se snažil tlumočnici říct, že během nacionalistického hnutí se tak choval a že kvůli tomu pak měl problémy. Tlumočnice jej vůbec nechápala, nedokázal jí to vysvětlit. Nikdo se ho ani neptal, zda se chce před podpisem seznámit s obsahem protokolu. Bylo mu řečeno, že si to pak může někdy vyfotit. K informaci o Gruzii žalobce uvedl, že to není bezpečná země, každý den tam jsou vraždy z politických důvodů. Žalobce zdůraznil, že od nového vedení země nemohl zůstat v Gruzii z důvodu bezpečí. Když byl deportován do vlasti, tak tam byl jenom krátce, aby si vyřídil pas. Nemohl tam fyzicky zůstat. Jeho otec je 16 let upoután na lůžko, je invalida, má poškozenou páteř. A starosta Č. mu na Silvestra poslal jenom plesnivé mandarinky s tím, že to je za to, že jeho syn sloužil bývalému vedení země. 21.  Soud k věci uvádí, že žalobce ani v žádosti, pohovoru či seznámení se s podklady neuváděl skutečnosti, které uvedl při jednání před soudem. Neuvedl je ani v žalobě. Nebyl-li žalobce spokojen s tlumočením jeho výpovědi i v rámci seznámení se s podklady, pak měl tuto skutečnost oznámit. Žalobce měl tedy v průběhu správního řízení možnost uvést vše, co považuje za relevantní z hlediska udělení mezinárodní ochrany. Byl s ním veden pohovor a byl poučen o povinnosti uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti nezbytné pro úplné zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí. Soud tedy shodně se správním orgánem neshledal, že by z informací sdělených žalobcem v rámci správního řízení plynuly důvody, pro níž by Gruzie nemohla být považována za bezpečnou zemi původu ve smyslu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno na základě náležitě zjištěného stavu věci a žalovaný řádně odůvodnil svůj závěr, proč je žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany zjevně nedůvodná [§ 16 odst. 2 zákona o azylu]. 22.  Soud k věci dále uvádí, že ani na základě informací sdělených při soudním jednání nelze dospět k závěru, že by žalobce byl pronásledován ve smyslu § 12 zákona o azylu či mu měla být udělena doplňková ochrana dle § 14 a zákona o azylu. Žalobce uváděl, že byl v letech 2014 a 2015 dvakrát zadržen policií, bylo mu vyhrožováno a rovněž byl zbit. Do moče mu byl podstrčen prášek, takže vypadal jako uživatel narkotik, za což mu byla uložena pokuta. Vše se stalo z důvodu toho, že byl považován za příznivce Saakašviliho. K tomu soud uvádí, že ze zprávy Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu ze dne 30. 4. 2019 neplyne, že by v Gruzii docházelo k pronásledování příznivců Saakašviliho. Žalobce nebyl politicky aktivní, a tudíž ani nepatřil k politicky exponovaným osobám. Jak plyne ze shora citované zprávy, tak v případě zneužití pravomoci státních orgánů a tedy i policie, je možné se obrátit na státní zastupitelství, ombudsmana a řadu nevládních organizací. Žalobce si sice dle svých slov na postup policie stěžoval, ale nebylo zřejmé, zda i u ombudsmana či nevládních organizací nebo na státním zastupitelství. Nebyl-li spokojen s vyřízením jeho stížnosti, pak se měl obrátit na nadřízený orgán, případně právě na ombudsmana či nevládní organizace. Vedené exekuce k vymožení uložené pokuty pak nelze považovat za nic nestandartního. Poslední závažné potíže s policií tak měl žalobce v letech 2014 a 2015. Přivolání policie v roce 2019 z důvodu toho, že bránil probíhající exekuci, nelze považovat za neobvyklý postup a dochází k němu i v ČR. 23. S ohledem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nashromážděných informací.   V. Závěr a náklady řízení 24.  Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 25.  Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Brno 28. července 2022   JUDr. Petr Polách, v. r. samosoudce