34 az 32/2020-46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D ve věci žalobkyň: a) O. K.  b) nezl. A. K.  obě st. příslušnost: X obě t. č. pobytem X zast. advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1, 100 00 Praha 10 proti   žalovanému: Ministerstvo vnitra  sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2020, č. j. OAM-402/ZA-ZA11-LE27-2020, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2020, č. j. OAM-402/ZA-ZA11-LE27-2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Petra Novotného.   Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podaly žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2020, č. j. OAM-402/ZA-ZA11-LE27-2020 (dále též jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byla žádost žalobkyně a) o udělení mezinárodní ochrany, kterou podala i jménem své nezletilé dcery, zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o azylu“). Předmětem sporu je otázka, zda Ukrajinu lze ve vztahu k žalobkyním považovat za tzv. bezpečnou zemí původu. Tuto otázku musel soud s ohledem na své povinnosti plynoucí z unijního práva vypořádat s ohledem na aktuální dění v této zemi. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Žalobkyně a) požádala jménem svým a jménem žalobkyně b) o mezinárodní ochranu dne 14. 7. 2020. K této žádosti sdělila, že je ukrajinské národnosti a křesťanského pravoslavného vyznání, o politiku se nezajímá. Žalobkyně a) je vdaná, obě žalobkyně jsou zdravé. Ve vlasti žily naposledy v obci D.v Z. o. Na území České republiky přicestovaly autobusem dne 18. 2. 2020 v rámci bezvízového styku. V minulosti krátkodobě pobývala v České republice, měla žalobkyně a) též polské pracovní vízum, žalobkyně b) vízum neměla. Důvodem podání žádosti jsou obavy z války a povolání manžela žalobkyně a) do armády. Rovněž se obávaly kriminálního jednání ze strany válečných veteránů a poukázaly na neochotu policie tyto případy řešit. Vadí jim též špatná ekonomická situace a špatné podmínky pro život. V průběhu správního řízení žalobkyně poukazovaly na to, že na Ukrajině probíhá vnitrostátní ozbrojený konflikt, který nepolevuje na intenzitě, naopak zesílil v důsledku přímé vojenské agrese mezi Ukrajinou a Ruskem v Azovském moři. Situace je v oblasti Krymu a na celém východě Ukrajiny neustále napjatá, hrozí mezinárodní konflikt. Civilní obyvatelstvo je vystaveno násilí a perzekucím. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím žádost zamítl, neboť Ukrajina je na seznamu bezpečných zemí původu. S odkazem na informace o zemi původu, které k žádosti shromáždil, žalovaný zdůvodnil naplnění jednotlivých kritérií pro zařazení Ukrajiny na seznam bezpečných zemí původu. Uvedl, že bezpečnostní incidenty v zemi se soustřeďují k tzv. linii dotyku, v průběhu roku 2019 a začátkem roku 2020, kromě Luhanské a Doněcké oblasti, k bezpečnostním incidentům nedocházelo. Současná zhoršená bezpečnostní situace se tak nedotýká celé Ukrajiny. Žalovaný zpochybnil tvrzení o intenzitě konfliktu, válečný stav byl na Ukrajině vyhlášen od listopadu do prosince 2018, a to pouze v 10 oblastech země sousedících s Ruskem, netýkal se Zakarpatské oblasti. 4. Žalovaný konstatoval, že s výjimkou Doněcké a Luhanské oblasti na Ukrajině obecně nedochází k pronásledování ve smyslu čl. 9 směrnice č. 2011/95/EU, ani k mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení, trestům či hrozbě z důvodu svévolného násilí. Zakarpatská oblast, z níž žalobkyně pocházejí, je probíhajícímu konfliktu na východě Ukrajiny vzdálená. Ukrajina přijala řadu ústavních reforem a přistoupila k mezinárodněprávním závazkům, které zvyšují standard ochrany lidských práv a principů vlády práva. Je rovněž umožněna činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv. V oblastech, které jsou pod kontrolou ukrajinské vlády, je zaručeno dodržování zákonů a bezpečnostní složky obecně brání násilí. Spáchání závažného trestného činu, na nějž žalobkyně a) poukazovala (zabití jiného člověka ve vesnici, násilí proti jeho rodině ze strany jednoho z válečných veteránů), nesvědčí o tom, že by ukrajinské státní orgány věc neřešily nebo nebyly schopny a ochotny řešit. Žalobkyně v tomto ohledu problémy neměly. Na území pod kontrolou Ukrajiny panuje situace funkčního právního státu a žalobkyně neuvedly skutečnosti svědčící o hrozbě pronásledování či riziku vážné újmy. 5. Ve vztahu k obavám z povolání manžela žalobkyně a) do armády žalovaný uvedl, že taková možnost nepředstavuje pro žalobkyně hrozbu pronásledování a bude posouzena v rámci řízení o žádosti manžela žalobkyně a) o udělení mezinárodní ochrany. Existenci konfliktu na východě Ukrajiny za situace, kdy žalobkyně pocházejí ze západní části Ukrajiny, jež není tímto konfliktem nijak zasažena, pak nepovažoval žalovaný za skutečnost, jež by vyvracela domněnku, že Ukrajina je bezpečnou zemí původu. Špatná ekonomická situace či nízká životní úroveň rovněž nepředstavují důvody, pro které by nebylo možné Ukrajinu za bezpečnou zemi původu považovat. Žalobkyně tedy neunesly své důkazní břemeno a nevyvrátily domněnku bezpečnosti Ukrajiny. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. V žalobě byly zopakovány důvody, pro které žalobkyně žádost o mezinárodní ochranu podaly. Namítly, že na Ukrajině probíhá dlouhodobý vnitrostátní konflikt, který nepolevuje na intenzitě. Poukázaly na § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, tj. podmínky pro udělení doplňkové ochrany, které jsou splněny. Přestože faktické boje probíhají převážně ve východní části země, následky konfliktu negativně ovlivňují život v celé zemi. Násilnostmi trpí civilisté i v ostatních částech Ukrajiny. Vzhledem k ekonomické situaci žalobkyň ani není reálné jejich přestěhování do jiné části Ukrajiny. Z důvodu špatné bezpečnostní situace není možné Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi původu. 7. Žalovaný s výtkami žaloby nesouhlasil a odkázal na vyjádření k žalobě ve věci sp. zn. 34 Az 31/2020, týkající se žádosti manžela žalobkyně a) o udělení mezinárodní ochrany. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba je přípustná. Podaly jí oprávněné osoby (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“), ve lhůtě podle § 32 odst. 1 zákona o azylu. Krajský soud na základě čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU (dále jen „procedurální směrnice“) posoudil věc po skutkové a právní stránce úplně a ex nunc (tj. podle stavu ke dni rozhodnutí soudu), a dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout v souladu s § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. bez nařízení jednání (jednání požadovaly žalobkyně, žalovaný s rozhodnutím bez jednání souhlasil). 9. Žaloba je důvodná. 10. Důvodem neúspěchu žádosti žalobkyň o mezinárodní ochranu byl závěr, že z jejich strany nedošlo k vyvrácení domněnky, podle níž se Ukrajina (s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou ruských separatistů) ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu ve spojení s § 2 bod 24 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, považuje za bezpečnou zemi původu. 11. Pokud by soud rozhodoval podle skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí žalovaného, napadené rozhodnutí by zřejmě obstálo. Tvrzené obavy z kriminálního jednání soukromých osob (válečných veteránů) by mohly mít relevanci z pohledu azylu či doplňkové ochrany tehdy, pokud by státní orgány současně neměly schopnost či ochotu poskytovat ochranu před tímto jednáním. V případě Ukrajiny jako bezpečné země původu zde byl předpoklad, že stát obecně poskytuje potřebnou ochranu před pronásledováním či vážnou újmou. Dostupnost vnitrostátních právních prostředků ochrany totiž představuje jedno z kritérií pro posouzení státu jako bezpečné země původu. To znamená, že již označením Ukrajiny za bezpečnou zemi původu se vytváří domněnka, že možnost využití vnitrostátních prostředků ochrany skutečně existuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2020, č. j. 4 Azs 76/2020-35, či ze dne 6. 5. 2021, č. j. 9 Azs 20/2021-63). Tuto domněnku žalobkyně nevyvrátily, ostatně v žalobě již ani závěry žalovaného o dostupnosti vnitrostátní ochrany nerozporovaly. Správný je též závěr, že špatná ekonomická situace či nízká životní úroveň obecně nepředstavují důvody, které by domněnku bezpečné země původu vyvracely. 12. Krajský soud nicméně při posouzení žaloby musel zohlednit aktuální dění na Ukrajině, které domněnku o bezpečnosti Ukrajiny spolehlivě vyvrací. Je obecně známou skutečností, že napětí na rusko-ukrajinské hranici se zásadně proměnilo dne 24. 2. 2022, kdy ruské ozbrojené síly v několika směrech na Ukrajinu přímo zaútočily, a vypukla válka, která dosud trvá. Tato skutečnost, kterou musel soud zohlednit jako skutečnost novou, nyní vylučuje potvrzení závěru, že Ukrajina je bezpečnou zemí původu. Jednou z podmínek pro označení státu za bezpečnou zemi původu, je totiž skutečnost, že na jeho území nedochází k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu [srov. § 2 odst. 1 písm. k) bod 1 a přílohu I procedurální směrnice]. Tuto podmínku již Ukrajina s ohledem na aktuálně probíhající mezinárodní ozbrojený konflikt nesplňuje. 13. Krajský soud tedy s ohledem na čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice prolomil obecnou zásadu zakotvenou v § 75 odst. 1 s. ř. s., podle něhož při přezkoumání rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle čl. 46 odst. 3 musí členské státy EU zajistit, aby měl žadatel v řízení o udělení mezinárodní ochrany k dispozici účinný opravný prostředek, jehož podstatou je alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně posouzení jak skutkové, tak právní stránky věci, které je úplné a ex nunc (tj. podle stavu ke dni rozhodnutí soudu). Podle čl. 52 odst. 1 procedurální směrnice se povinnost zajistit účinný opravný prostředek ve smyslu čl. 46 odst. 3 této směrnice vztahuje na žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané po 20. 7. 2015. S ohledem na včasné neprovedení čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice do vnitrostátního právního řádu, má toto ustanovení přímý účinek, jedná-li se o žádost o mezinárodní ochranu podanou po rozhodném datu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2017, č. j. 1 Azs 194/2017-30, nebo ze dne 15. 1. 2016, č. j. 5 Azs 20/2015-35). Právě krajský soud je v tomto případě soudem, který má povinnost zajistit úplné a ex nunc posouzení opravného prostředku podaného proti napadenému. 14. Žalobkyně již ve správním řízení argumentovaly konfliktem na Ukrajině, ten však byl v době vydání napadeného rozhodnutí územně omezen a nebyl regulérní válkou, resp. mezinárodním válečným konfliktem o takových rozměrech, jichž jsme svědky od konce února roku 2022, a to jak prostřednictvím zpravodajství nezávislých médií, tak přímo v podobě dopadů masivní uprchlické vlny z Ukrajiny na území členských států EU. Krajský soud k této skutečnosti musel přihlédnout z vlastní iniciativy, neboť se jedná o specifickou situaci, kterou je nutno zohlednit i bez námitky (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015 – 32, body 22 – 24, ze dne 11. 11. 2020, č. j. 1 Azs 288/2020-27, bod 22, ze dne 19. 10. 2021, č. j. 1 Azs 292/2021 – 51, body 28-33). Válka na Ukrajině, která dle nezávislých médií zasahuje velkou část území této země, představuje skutečnost obecně známou; nejedná se tedy o skutečnost, kterou by bylo třeba dokazovat při jednání. 15. V tomto ohledu lze odkázat např. na předběžné opatření Evropského soudu pro lidská práva za dne 1. 3. 2022, které bylo přijato na návrh Ukrajiny kvůli „masivnímu porušování lidských práv ruskými vojsky během vojenské agrese proti suverénnímu území Ukrajiny“ (viz https://bit.ly/3HxrjKM), a to s ohledem na skutečné a trvající riziko vážné hrozby porušení práv civilního obyvatelstva zaručených Evropskou úmluvou o lidských právech, zejména podle článku 2 (právo na život), 3 (zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání) a 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života). Poukázat lze též na předběžné rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v Haagu ze dne 16. 3. 2022 (viz https://www.icj-cij.org/public/files/case-related/182/182-20220316-PRE-01-00-EN.pdf), podle něhož musí ruská armáda pozastavit použití vojenské síly na ukrajinském území a nepodnikat žádné kroky na podporu vojenských operací; k tomu však dosud nedošlo. 16. Jedná se tedy o natolik významnou změnu poměrů v zemi původu žalobce, že napadené rozhodnutí nemůže obstát, neboť Ukrajinu v současné době není možné považovat ze bezpečnou zemi původu. Stejně rozhodl soud i o žalobě manžela žalobkyně a) ve věci sp. zn. 34 Az 31/2020.   V. Závěr a náklady řízení 17. Krajský soud zrušil napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 78 s. ř. s., vázán čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, a to s ohledem na změnu situace v zemi původu žalobkyň, která nastala po vydání napadeného rozhodnutí. 18. V novém řízení žalovaný nebude moci žádost o mezinárodní ochranu zamítnout pro její zjevnou nedůvodnost podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Bude ji muset řádně posoudit ve vztahu ke všem formám mezinárodní ochrany. Bude přitom muset přihlédnout k aktuální (zejména bezpečnostní a lidskoprávní) situaci na Ukrajině, která tu bude v době jeho rozhodování a jejíž podobu momentálně nelze předvídat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2022, č. j. 5 Azs 82/2020-64, bod 34). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku žalovaného v dalším řízení zavazuje (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) 19. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měly ve věci úspěch, náleží jim proto právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem. Ty jsou tvořeny náklady za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí věci, sepis žaloby), tedy 6 200 Kč a dva režijní paušály po 300 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 6 800 Kč. Soud neaplikoval § 12 odst. 4 advokátního tarifu o společných úkonech při zastupování, neboť o žádosti žalobkyně a) o mezinárodní ochranu, která zahrnovala i její nezletilou dceru, bylo rozhodnuto jedním rozhodnutím a současně soud přihlédl k tomu, že obdobná žaloba byla podána též ve věci manžela žalobkyně a), jemuž byly náklady rovněž přiznány. Zástupce žalobkyň je plátcem DPH, proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšují o částku odpovídající této dani, tj. 1 428 Kč. Celková výše žalobkyním přiznaných nákladů řízení tak činí 8 228 Kč. 20. Krajský soud nakonec považuje za vhodné poskytnout účastníkům řízení vysvětlení týkající se změny v obsazení soudu a z toho plynoucí skutečnosti, že ve věci nerozhodovala samosoudkyně JUDr. Kateřina Mrázová, Ph. D., jak byli účastníci řízení poučeni v průběhu soudního řízení, nýbrž samosoudkyně Mgr. et Mgr. Lenka Bahýľová, Ph. D. Změnou rozvrhu práce Krajského soudu v Brně č. 8 na rok 2021, která je dostupná též na www.justice.cz, totiž došlo s účinností od 1. 9. 2021 k zařazení naposled jmenované soudkyně do soudního oddělení 34 Az, do něhož je zařazena též samosoudkyně JUDr. Kateřina Mrázová, Ph. D. Tato samosoudkyně je však t. č. dlouhodobě nepřítomná, a proto v této věci, která přišla na pořad jednání, rozhodovat nemohla. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Brno dne 1. dubna 2022   Mgr. et Mgr. Lenka Bahýľová, Ph.D., v.r. samosoudkyně