41 Az 13/2022-23   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce:  T. K. státní příslušnost: X t. č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky                                           se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2022, č. j. OAM-1138/ZA-ZA11-ZA20-2021, takto: I. Žaloba se zamítá.   II.  Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III.  Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Předmětem sporu je zákonnost rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení o opakovaně podané žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Krajský soud se musel vypořádat s tím, zda skutečnosti, které žalobce uváděl v nové žádosti (obavy z vymahačů dluhu), neměly žalovaného vést k opětovnému meritornímu posouzení této žádosti. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. První žádost o mezinárodní ochranu žalobce podal v červenci 2021. V  řízení o ní uvedl, že jeho příbuzný si půjčil 50 tisíc dolarů. Žalobce mu ručil. Tento příbuzný ale následně nedokázal dluh splácet a někam utekl. Věřitel proto chce peníze po žalobci a vyhrožuje mu. Žalobce proto odjel z Gruzie do ČR, aby si zde vydělal peníze a dluh splatil. Jeho problémy začaly v roce 2019. Kromě výhružek jej v říjnu 2019 fyzicky napadli. V nemocnici mu ošetřili zranění hlavy a propustili ho. Žalobce to neohlásil na policii, protože mu vyděrači řekli, že pokud to udělá, ublíží jeho rodině. Situaci proto dále neřešil. Po tomto incidentu jej už nenapadli, i nadále ale čelil výhružkám. 3. Žalovaný v srpnu 2021 tuto žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou. Gruzie je na seznamu bezpečných zemí původu a žalobce domněnku bezpečnosti nevyvrátil. Žalovaný zdůraznil zejména to, že žalobce nevyužil dostupné možnosti vnitřní ochrany. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Ten ji zamítl rozsudkem ze dne 7. 4. 2022, č. j. 32 Az 10/2021-22. 4. Mezitím dne 16. 12. 2021 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. V rámci poskytnutí údajů k této žádosti uvedl: „Žádám ze stejných důvodů jako minule. Ve vlasti mám dluh, kvůli kterému mi vyhrožovali. Chodí k nám domů, i když tam teď nejsem. Myslí si, že jsem v Polsku. Nic se nezměnilo. Jiné důvody nemám.“ Pohovor se žalobcem žalovaný neprováděl. 5. Dne 22. 12. 2021 se žalobce dostavil k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Na dotaz správního orgánu uvedl, že se nechce seznámit s obsahem shromážděných podkladů, nechce navrhnout jejich doplnění ani uvést nějaké skutečnosti nebo nové informace, které by žalovaný měl zohlednit při posuzování jeho žádosti. 6. Žalovaný proto rozhodnutím ze dne 10. 2. 2022, č. j. OAM-1138/ZA-ZA11-ZA20-2021 („rozhodnutí žalovaného“) zastavil řízení podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Žádost žalobce shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, protože ji žalobce podal opakovaně ze stejných důvodů. Při posuzování druhé žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný vycházel ze spisové dokumentace vedené k předchozí žádosti žalobce a z informace Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu z října 2021.   7. Žalovaný ve svém rozhodnutí konstatoval, že žalobce uvádí naprosto stejné důvody opuštění Gruzie, jak uváděl v předchozím řízení, tj. potíže související s jeho dluhem, kvůli kterému čelil výhružkám. Žádné nové skutečnosti, které by žalovaného měly vést k opětovnému meritornímu posouzení jeho žádosti, žalobce neuvedl. Naopak potvrdil, že se nic nezměnilo. 8. Závěrem žalovaný uvedl, že od doby meritorního posouzení první žádosti žalobce nedošlo v Gruzii k žádné zásadní změně bezpečnostní či politické situace, která by mohla založit důvod pro opětovné meritorní posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. ČR i nadále považuje Gruzii za bezpečnou zemi původu. III. Žaloba a vyjádření žalovaného 9. Žalobce namítá, že žalovaný jeho žádost posuzoval nesprávnou optikou. Důvodem útěku z Gruzie nebyl dluh ale obava o život související s výhružkami. Žalobce v žalobě podrobně popsal své problémy ve vlasti. Zdůraznil, že na policii se neobrátil, protože jej od toho odradily osoby, které jej napadly. Okresní policista Z. Z. je jejich přítel. Varovaly jej, že pokud se na policii obrátí, bude to ještě horší. 10. Žalobce nesouhlasí s tím, že by při seznámení s podklady rozhodnutí uvedl, že se s nimi seznámit nechce a nechce ani nic doplnit. Při seznámení se spisem mu přítomná tlumočnice řekla, že ve spisu nejsou žádné dokumenty a že musí pouze podepsat protokol, aby dostal tři měsíce na vycestování do Gruzie. Žádné poučení o tom, že se může vyjádřit k podkladům nebo sdělit nové skutečnosti od správního orgánu nedostal. Navrhuje vyslechnout tlumočnici. 11. Gruzie je podle žalobce zkorumpovaný stát, ve kterém hrají větší roli rodinné vazby než zákon. To potvrzuje i zpráva organizace Transparency International, podle které je Gruzie v žebříčku vnímání korupce na 45. místě. V Gruzii je podle této zprávy vážný problém s koncentrací moci. Významný vliv na klíčové instituce má zakladatel vládnoucí strany B. I. To vyvrací závěry žalovaného o tom, že v Gruzii není korupce a je bezpečnou zemí původu. Žalovaný pochybil, pokud se otázkou korupce v Gruzii blíže nezabýval. V řízení o opakované žádosti žalobce uvedl nové skutečnosti. Opakovaně tvrdil, že dostátá výhružky od věřitelů. Chybí však o tom záznam ve spisu. 12. Žalovaný považuje žalobní námitky za nedůvodné. Žalobce nesdělil žádné nové skutečnosti. Naopak sám přiznal, že žádá ze stejných důvodů jako poprvé. Námitka týkající se nedostatečného tlumočení je účelová. Žalobce měl k dispozici tlumočníka do gruzínštiny. Protokol podepsal bez jakýchkoliv výhrad. Pokud měl žalobce k dispozici materiály, které chtěl správnímu orgánu předložit, měl tu možnost. Žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně. Opatřil si dostatečně aktuální informace o zemi původu žalobce. IV. Posouzení věci krajským soudem 13. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba včas. Krajský soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s“) bez nařízení ústního jednání. Žalovaný s tímto postupem souhlasil a žalobce nevyjádřil svůj nesouhlas. 14. Žaloba není důvodná. 15. Krajský soud úvodem předesílá, že v tomto řízení není ve hře otázka, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, ani to, zda žalobce vyvrátil domněnku, podle které je Gruzie bezpečnou zemí původu. Žalobce podal svou druhou žádost o mezinárodní ochranu. Úkolem krajského soudu proto bylo pouze přezkoumat, zda žalovaný tuto opakovanou žádost správně vyhodnotil jako nepřípustnou a zda ji místo toho neměl znovu věcně posoudit. Již z toho důvodu se krajský soud nemohl zabývat námitkami směřujícími do prvního rozhodnutí žalovaného a do jeho závěru o bezpečnosti Gruzie. To bylo předmětem samostatného soudního přezkumu, ve kterém obstálo. 16. Podmínky přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu stanovuje § 11a odst. 1 zákona o azylu. Při hodnocení, zda je opakovaná žádost přípustná, musí žalovaný posoudit, zda (a) cizinec uvedl (nebo se objevily) nové skutečnosti nebo zjištění, které (b) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a (c) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 17. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu pak platí, že se v případě nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. 18. K přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu se blíže vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96. Uvedl, že přípustnost opakované žádosti je třeba posuzovat z pohledu existence možných nových skutečností a zjištění jak z pohledu azylu, tak z pohledu doplňkové ochrany. V této souvislosti upozornil, že i opakovaná žádost, která formálně neuvádí nové skutečnosti či důvody, může splňovat podmínku přípustnosti, jestliže se od předcházejícího pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany zásadním způsobem změnila situace v zemi původu a tato změna by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany (viz bod 18 citovaného rozsudku). 19. Rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany pak musí obsahovat odůvodnění o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (bod 19 citovaného rozsudku). 20. Rozhodnutí žalovaného těmto požadavkům vyhovuje. Žalobce v řízení o své opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti. Snaží se sice tvrdit opak, pravdou ale je, že obavy z jednání věřitelů, kteří žalobce v minulosti napadli a poté mu vyhrožovali, novou skutečnost nepředstavují. Stejné obavy žalobce uváděl již v řízení o své první žádosti. Žalobce v rámci poskytnutí údajů k opakované žádosti sám přiznal, že žádá ze stejných důvodů jako dříve a nic se nezměnilo. Jenom dodal, že tito lidé chodí k němu domů, i když tam není. To však není nová skutečnost. Svědčí pouze o tom, že problémy žalobce v Gruzii i nadále trvají. To platí i ve vztahu k údajným opakovaným výhružkám, které žalobce od těchto lidí dostává.  Podstatné však je, že tyto problémy žalovaný v řízení o první žalobcovy žádosti neshledal důvodnými, protože žalobce neprokázal, že by se v jeho případě neuplatnila domněnka dostupnosti vnitrostátních prostředků ochrany před jednáním soukromých osob, kterého se obává. 21. Ani ve vztahu k (ne)dostupnosti vnitřní ochrany žalobce žádné nové tvrzení nevznesl. Ve své žalobě se snaží vysvětlit, proč se na policii neobrátil. Tyto důvody jsou sice lidsky pochopitelné, ovšem pro azylové řízení nemají relevanci. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu, stejně jako žalobce, zakládá svou žádost na strachu z jednání soukromých osob, musí také uvést relevantní důvody, proč nemohl nalézt účinnou ochranu před tímto jednáním v zemi původu. Teprve pak má šanci se svou žádostí uspět. Subjektivní neochota obrátit se na policii, byť vyvolaná výhružkami soukromých osob, obvykle stačit nebude. To platí tím spíš v případě, že jde o bezpečnou zemi původu, u které se předpokládá, že ochrana před nezákonným jednáním je v ní obecně dostupná. 22. Otázkou dostupnosti vnitřní ochrany se žalovaný zabýval v rámci prvního řízení. Dospěl přitom k závěru, že žalobce se na příslušné státní orgány obrátit mohl. A Krajský soud v Hradci Králové jeho závěry potvrdil. V řízení o opakované žádosti – pokud žalobce žádné nové relevantní tvrzení neuvedl – již ovšem nebylo úkolem žalovaného znovu tuto otázku posuzovat. Nemusel se proto zabývat ani otázkou korupce v Gruzii, jak namítá žalobce. 23. Nedůvodná je také námitka žalobce o nedostatečném poučení o jeho právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Krajský soud v tomto směru nemá jinou možnost, než vycházet z protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí ze dne 22. 12. 2021. Podle tohoto protokolu správní orgán položil žalobci tři otázky: zda se chce seznámit s obsahem podkladů; zda chce navrhnout jejich doplnění; a zda chce uvést ještě nějaké skutečnosti nebo nové informace, které by měl správní orgán vzít v úvahu při posouzení žádosti. Na všechny tyto otázky žalobce odpověděl ne. Protokol nese jeho vlastnoruční podpis, stejně jako podpis přítomné tlumočnice. Pokud žalobce podepsal protokol, s jehož obsahem nebyl seznámen, jde to bohužel k jeho tíži. Krajský soud nemá důvod domnívat se, že žalobce ve skutečnosti nedostal příležitost seznámit se s podklady rozhodnutí či navrhnout jejich doplnění. Ostatně ani v žalobě žalobce žádné nové podklady pro vydání rozhodnutí nenavrhuje. Odkazuje pouze na zprávu Transparency International, která však není relevantní. Jak krajský soud vysvětlil výše, otázka korupce v Gruzii nebyla v řízení o opakované žádosti vůbec na stole. Ze všech zde uvedených důvodů by bylo nadbytečné nařizovat jednání a vyslýchat tlumočnici, jak žalobce navrhuje. 24. Lze uzavřít, že žalovaný postupoval správně, pokud skutečnosti, které žalobce uváděl v novém řízení, nepovažoval za důvod pro nové meritorní posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Tyto skutečnosti nesplňují podmínky plynoucí z § 11a odst. 1 zákona o azylu. Rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti proto odpovídá zákonu. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 25. Krajský soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné. Proto žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 26. O návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku krajský soud samostatně nerozhodl, protože bezodkladně rozhodl ve věci samé. Žalobci již nezasílal vyjádření žalovaného k žalobě. Oproti rozhodnutí žalovaného neobsahovalo žádnou novou argumentaci. Právo žalobce na kontradiktornost řízení proto nevyžadovalo, aby mu krajský soud vyjádření žalovaného přeposílal k replice. 27. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly (§ 60 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.   Brno 22. dubna 2022   Martin Kopa, v. r. samosoudce