22 Az 5/2023 - 66 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci   žalobce:  H. H., nar. X, st. příslušnost R. U. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2023, č. j. OAM-853/ZA-ZA11-D02-2022,   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl, že žádost žalobce o mezinárodní ochranu je nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), řízení o žádosti zastavil dle § 25 písm. i) zákona o azylu a určil, že příslušným státem k projednání žádosti je podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 („nařízení Dublin III“) Litevská republika. II. Obsah žaloby 2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Namítá, že žalovaný vycházel z očividně neaktuálních informací a při rozhodování o udělení mezinárodní ochrany měl posoudit aktuální informace o zemi původu žalobce a přesně a úplně zjistit skutečný stav věci. Žalobce proto navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalobce taktéž v žalobě požádal o přiznání odkladného účinku. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že žaloba není způsobilá zpochybnit napadené rozhodnutí. Uvedl, že vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem případu. Žalobce je držitelem litevského víza, a proto bylo třeba aplikovat kritérium dané čl. 12 odst. 2 nařízení Dublin III, navíc v případě Litvy není důvod domnívat se, že dochází k systematickým nedostatkům v rámci azylového řízení. Žalovaný proto navrhuje, aby krajský soud žalobu zamítl.   IV. Posouzení věci krajským soudem 5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 6. Žaloba není důvodná. 7. Podle čl. 3 odst. 1 věty druhé nařízení Dublin III žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III. Výjimku představuje situace popsaná v čl. 3 odst. 2 větě druhé, dle které není-li možné přemístit žadatele do členského státu, který byl primárně určen jako příslušný, protože existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny základních práv Evropské unie, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje v posuzování kritérií stanovených v kapitole III, aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský stát. 8. Podle čl. 12 odst. 2 nařízení Dublin III platí, že pokud je žadatel držitelem platného víza, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto vízum udělil, ledaže bylo vízum uděleno jménem jiného členského státu v rámci ujednání o zastupování podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech. V tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný zastupovaný členský stát. 9. Žalobce v žalobě nezpochybňuje, že podle kritérií v kapitole III nařízení Dublin III je k vyřízení žádosti příslušná Litevská republika. Žalobce je držitelem litevského víza vydaného dne 26. 7. 2022 s možností více vstupů a maximální délkou pobytu od 1. 8. 2022 do 30. 11. 2022. Předchozí kritéria uvedená v nařízení v případě žalobce splněna nejsou a Litevská republika je proto dle čl. 12 nařízení Dublin III příslušná k posouzení žádosti žalobce. 10. Z obsahu správního spisu plyne, že v průběhu pohovoru k žádosti se žalovaný žalobce výslovně dotazoval na okolnosti příjezdu žalobce do ČR. Žalobce vypověděl, že litevské vízum si vyřídil proto, že to šlo snáze, ale od počátku chtěl přijet do ČR, varianta litevského víza byla rychlejší. Žalobci poradili požádat o azyl v České republice, chce tu zůstat, má tu známé, v Litvě nikoho nemá. Další okolnosti významné pro posouzení žádosti neuvedl a uvést nechtěl. 11. Z právě uvedeného dle krajského soudu vyplývá, že žalovaný existenci individuálních okolností, které by mohly bránit přemístění žalobce do Litvy, zjišťoval. Sám žalobce žádné specifické okolnosti neuvedl, dokonce konstatoval, že bude respektovat rozhodnutí o přemístění do Litevské republiky s tím, že požádal o možnost zůstat v ČR. Skutečnost, že má žalobce v České republice známé, nicméně nepředstavuje natolik silnou vazbou, která by mohla mít na rozhodnutí žalovaného vliv. 12. Obecně dále platí, že právní řád a společný azylový systém vychází z předpokladu, že se zřetelem na úroveň ochrany základních práv a svobod v členských státech Evropské unie se považují členské státy navzájem za bezpečné země původu, a to pro veškeré právní a praktické účely spojené se záležitostmi azylu. Zároveň není za běžných okolností důvodu se domnívat, že by některý z členských států trpěl pronásledování či působení vážné újmy na svém území v případě státních příslušníků třetích zemí. Pokud nevyjdou v řízení najevo konkrétní náznaky dosahu hrozby ze země původu i na příslušný členský stát, není povinností žalovaného se možným přesahem obav žadatele na území jiného členského státu výslovně zabývat (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 2 Azs 222/2016 – 24). 13. V řízení žádné takové okolnosti najevo nevyšly a žalobce při pohovoru uvedl, že kromě známých v ČR nemá žádné důvody nevycestování do Litvy. Také v žalobě zůstává poukaz na přesah obav žalobce v naprosto obecné rovině (resp. v rovině nedůvodné námitky nedostatečně zjištěného skutkového stavu), stejně jako celá žaloba. 14. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že otázkou poskytnutí mezinárodní ochrany a skutečnostmi souvisejícími s případným návratem žalobce do země původu se věcně budou zabývat orgány státu, který je dle nařízení Dublin III příslušné k posouzení jeho žádosti, tj. orgány Litevské republiky. 15. Krajský soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně zabýval individuální situací žalobce. Za dané skutkové situace se žalovaný nebyl povinen výslovně zabývat tím, zda by žalobce mohl problémům, které měl v zemi původu, čelit i na území Litevské republiky. Žalobní námitky proto krajský soud neshledal důvodnými. V. Závěr a náklady řízení 16. Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.    Brno 28. dubna 2023     Petr Sedlák, v r. samosoudce