41 A 39/2022-32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce:  D. K.  bytem X zastoupen Mgr. Zuzanou Chadimovou, advokátkou se sídlem Náměstí míru 24, 667 01 Židlochovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje se sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno   v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2022, č. j. X,   takto: I.  Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce čelil obvinění z několika dopravních přestupků. Brněnský magistrát v průběhu řízení nařídil ústní jednání, ze kterého se žalobce omluvil. To se v průběhu řízení stalo celkově čtyřikrát. Třikrát magistrát omluvu žalobce akceptoval (i po výzvách k doložení omluvy). Napočtvrté, jakmile se žalobce den před jednáním omluvil e-mailem, aniž by důvod své omluvy doložil, však magistrát už tak vstřícný nebyl. K doložení omluvy žalobce tentokrát nevyzval. Žalobce svou omluvu z vlastní iniciativy nedoložil. Proto magistrát cca dva měsíce po tomto posledním ústním jednání vydal ve věci rozhodnutí. Podle žalobce tím porušil jeho procesní práva. Krajský soud níže vysvětlí, proč tento jeho názor nesdílí.  II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů 2. Magistrát města Brna na jaře roku 2021 zahájil proti žalobci řízení, jehož předmětem bylo obvinění z několika dopravních přestupků. Na 12. 5. 2021 poprvé nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal žalobce a svědka. Ústní jednání tehdy proběhlo v nařízeném termínu včetně svědecké výpovědi. Žalobce se k němu nedostavil. Krátce před jednáním telefonicky magistrátu oznámil, že se nemůže dostavit, protože musí akutně navštívit lékaře. Později téhož dne zaslal magistrátu omluvu z jednání ze zdravotních důvodů, kterou řádně doložil. Magistrát, který omluvu obdržel o dva dny později, tuto omluvu akceptoval a nařídil nové ústní jednání na 16. 6. 2021. Předvolání na tento termín se žalobci doručilo dne 31. 5. 2021 fikcí. 3. Dne 10. 6. 2021 magistrát obdržel omluvu žalobce z jednání kvůli pracovní cestě do zahraničí. Magistrát ji rovněž akceptoval, byť podle svého názoru nemusel. Nařídil pak další ústní jednání na 19. 11. 2021. Žalobce k němu předvolal s doručením ke dni 3. 11. 2021. Žalobce se den před jednáním opět omluvil ze zdravotních důvodů. E-mailem oznámil, že má bolesti hlavy a objednal se na vyšetření, zda nemá Covid-19 na 19. 11. 2021 v 9:00. Ústní jednání proběhlo bez žalobce. Magistrát při něm provedl dokazování spisem. Následně usnesením ze dne 7. 12. 2021 vyzval žalobce k doložení důvodu omluvy. Žalobce to o tři dny později splnil a magistrát tuto omluvu znovu akceptoval. Nařídil ve věci již čtvrtý termín ústního jednání na 24. 1. 2022. Předvolání bylo žalobci doručeno dne 13. 12. 2012. Poučil ho o náležitostech omluvy i dalších procesních právech, včetně práva vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí před jeho vydáním podle § 36 odst. 3 správního řádu, které bude žalobce moci realizovat u ústního jednání. 4. Dne 23. 1. 2022 žalobce zaslal magistrátu e-mail, ve kterém napsal: „Velice se omlouvám, ale nemohu se zítra dostavit. Moc mě to mrzí, ale jsem v karanténě. Nájemník měl nález COVID s kterým jsem se potkal 20. 1. 2022“ (sic!). Jednání dne 24. 1. 2022 proběhlo. Magistrát v protokolu o něm konstatuje, že se žalobce nedostavil ani se náležitě neomluvil. Provedl pak dokazování spisem. 5. Rozhodnutím ze dne 23. 3. 2022 magistrát shledal žalobce vinným ze spáchání tří přestupků (dvě překročení nejvyšší povolené rychlosti a držení mobilního telefonu u ucha za jízdy), za které mu uložil pokutu 8.000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na šest měsíců. Ke svému procesnímu postupu od obdržení poslední omluvy z jednání do vydání rozhodnutí uvedl, že již žalobce nevyzýval k doplnění omluvy, protože i kdyby řádně tuto výzvu splnil, nepřistoupil by magistrát k žádnému dalšímu nařízení ústního jednání pro nedostatek času. Do uplynutí promlčecí doby totiž zbývalo jen cca 10 týdnů. Žalobce měl dost příležitostí se ústního jednání zúčastnit sám či prostřednictvím zmocněnce. Pokud se chtěl seznámit s obsahem spisu, mohl tak v průběhu řízení učinit i mimo ústní jednání. 6. Jednání dne 24. 1. 2022 tedy proběhlo bez žalobce, který měl již čtyři možnosti se ho zúčastnit, kterých nevyužil z důvodů na jeho straně. Magistrát byl toho názoru, že mu neupřel žádné z jeho práv. Odkázal na judikaturu, podle které je možnost omluvy z jednání určitým zákonným dobrodiním. Hodnocení řádnosti omluvy se podle ní provádí i s ohledem na dosavadní průběh řízení. Proto může být důvod omluvy z prvního ústního jednání dostatečný, ale nemusí již postačovat pro přeložení dalšího jednání. Magistrát nemusel vyhovět již druhé omluvě žalobce z jednání odůvodněné zahraniční cestou. Bylo podle něj více než vstřícné, pokud nařídil v pořadí již čtvrté ústní jednání, kterého se žalobce nezúčastnil. Jednání dne 24. 1. 2022 tedy proběhlo v souladu s § 80 odst. 4 zákona o odpovědnosti za přestupky. 7. Žalobce se dne 7. 4. 2022 odvolal a namítal, že magistrát svým postupem porušil čl. 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod („Úmluva“) spolu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod („Listina“). Neakceptoval totiž řádnou omluvu žalobce a nenařídil náhradní termín ústního jednání, kde by žalobce mohl realizovat svá práva. K odvolání žalobce připojil informaci České správy sociálního zabezpečení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, která zmiňuje jeho karanténu. Žalobce nadále trval na ústním jednání i na své účasti, resp. účasti jeho právního zástupce. 8. Žalovaný však rozhodnutím ze dne 2. 6. 2022, č. j. X („rozhodnutí žalovaného“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí magistrátu. Jeho procesní postup před vydáním rozhodnutí podle žalovaného plně odpovídal právním předpisům. Magistrát vůči žalobci postupoval maximálně vstřícně, pokud opakovaně akceptoval omluvy z jednání, ač nebyly náležité. Nezkrátil ho na jeho právech, pokud v pořadí čtvrtou omluvu z jednání neakceptoval a věc projednal v jeho nepřítomnosti. Žalobce se omluvil den před ústním jednáním e-mailem. Povinnost doložit důvod omluvy nereflektoval, byť k tomu měl dostatečný časový prostor před vydáním rozhodnutí. Důvod omluvy doložil až poté spolu s odvoláním. Omluvu z jednání tak nelze hodnotit jako náležitou. III. Obsah žaloby 9. Žalobce namítá, že mu magistrát neumožnil ani přes včasnou a řádnou omluvu zúčastnit se ústního jednání dne 24. 1. 2022, neodročil ústní jednání na jiný termín a jednal v jeho nepřítomnosti. Žalobce nemohl bez své viny realizovat svá procesní práva, vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a ke všem prováděným důkazům. 10. Žalobce se z jednání nařízeného na 24. 1. 2022 omluvil z důvodu nařízené karantény e-mailem dne 23. 1. 2022. Karanténa byla žalobci nařízena nečekaně. Omluvil se hned, jakmile k tomu měl příležitost. Žalovaný však neshledal omluvu jako náležitou. Žalobce měl podle něj údajně „dostatečný časový prostor důvod omluvy doložit před vydáním rozhodnutí (vydáno 23.03.2022), to ovšem obviněný neučinil, důvod omluvy doložil až po vydání rozhodnutí, v podaném odvolání (07.04.2022).“ Podle žalovaného „omluva z jednání tak nemohla být správním orgánem hodnocena jako náležitá, jak se mylně domnívá obviněný.“ Magistrát však před vydáním rozhodnutí dne 23. 3. 2022 žalobce nijak nevyrozuměl, že jeho omluvu neakceptuje, projednal věc v jeho nepřítomnosti a následně vydal meritorní rozhodnutí. Tím procesně pochybil. 11. Žalobce v prvé řadě uvádí, že potvrzení o nařízené karanténě od České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 1. 2022 sice nese datum 23. 1. 2022, žalobce ho ale neměl v tento okamžik k dispozici. Žalobce se navíc domníval, že si jeho karanténu magistrát ověří u příslušné hygienické stanice sám v rámci své úřední činnosti. Pokud by magistrát žalobce před jednáním žalobce vyrozuměl, že jeho omluvu ze dne 23. 1. 2022 nepřijímá z důvodu, že žalobce nařízenou karanténu nedoložil, žalobce by okamžitě navrhnul jako důkaz, aby se správní orgán dotázal příslušné hygienické stanice. Anebo by si zajistil přítomnost právního zástupce na dané jednání nařízené na 24. 1. 2022. Pokud by žalobce o neuznání omluvily vyrozuměl kdykoliv později, žalobce by si shora uvedené potvrzení od hygienické stanice obratem obstaral. Takto o neuznání omluvy žalobce netušil. A netušil ani, že si jeho karanténu magistrát nechce ověřit sám. 12. Žalobce poukazuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2013, č. j. 10 A 24/2013-25, podle kterého má správní orgán povinnost sám vyrozumět obviněného o nepřijetí omluvy. Magistrát měl dostatečný časový prostor (jeden den) k tomu, aby na e-mailovou omluvu žalobce zaslal prostou odpověď, že jeho omluvu nepřijímá, protože nedoložil potvrzení o karanténě. Popř. měl magistrát dostatečný časový prostor na to, aby žalobci sdělil neuznání jeho omluvy před vydáním daného rozhodnutí (2 měsíce). 13. Jak ovšem vyplývá z rozhodnutí magistrátu, ani v případě náležité a včasné omluvy by „nepřistoupil k žádnému dalšímu nařízení ústního jednání pro nedostatek času (SŘ bylo zahájeno dne 3.5.2021, tedy do uplynutí promlčecí doby zbývalo jen cca 10 týdnů).“ Magistrát tedy sám přiznal, že by ani v případě včasné a náležité omluvy další jednání nenařídil, protože by sám nedokázal během 10 týdnů jednání uskutečnit a vydat příslušné rozhodnutí. Žalobce v tom taktéž spatřuje porušení jeho procesních práv a práva na spravedlivý proces, neboť 10 týdnů (tj. 2,5 měsíce) je z objektivního pohledu dostatečně dlouhá doba, aby správní orgán stanovil náhradní termín jednání a vydal rozhodnutí. Magistrát tedy sám připustil, že vlastně nechtěl věc projednat v přítomnosti žalobce, i když k tomu měl z objektivního pohledu dostatek času. Magistrát a žalovaný tedy zkrátili práva žalobce na projednání věci za jeho přítomnosti podle čl. 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy i čl. 38 odst. 2 Listiny. IV. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný se neztotožňuje se žalobními námitkami. Ústní jednání v nepřítomnosti žalobce proběhlo plně v souladu s platnou právní úpravou. Omluvu žalobce z jednání nemohl hodnotit jako náležitou, byť ji žalobce učinil před jednáním, protože žalobce důvod omluvy nijak nedoložil, ač k tomu měl (do doby vydání rozhodnutí) dostatečný prostor. V tomto směru žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2019, č. j. 1 As 407/2018-56. Podle judikatury správní orgán nemá povinnost obviněného (žalobce) vyrozumět o tom, že jeho omluvu shledal nedůvodnou a neakceptoval ji. IV. Posouzení věci krajským soudem 15. Žaloba není důvodná. 16. Hlavní otázka, kterou je třeba posoudit, zní, zda v konkrétních okolnostech této věci magistrát porušil procesní práva žalobce, jestliže konal dne 24. 1. 2022 ústní jednání v jeho nepřítomnosti, nevyzval ho k doložení omluvy, nenařídil další ústní jednání a zhruba dva měsíce poté vydal své rozhodnutí. 17. Žalobce se opírá o čl. 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy spolu s čl. 38 odst. 2 Listiny. Z nich plyne právo každého obviněného na obhajobu a na projednání věci v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tato práva spadající do širšího komplexu práva na spravedlivý proces však nejsou absolutní. To znamená, že je lze omezit, pokud to předvídá s určitým legitimním cílem zákon a toto omezení je vůči sledovanému legitimnímu cíli přiměřené. 18. Zákonné omezení uvedených procesních práv lze najít v § 80 odst. 4 zákona o odpovědnosti za přestupky, podle jehož druhé věty lze ústní jednání „konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu.“ Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že magistrát žalobce na jednání dne 24. 1. 2022 předvolal. Jde o to, zda se náležitě omluvil. 19. Podmínky náležité omluvy shrnul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 As 25/2013-23, následovně: „Aby mohla být omluva obviněného z přestupku z nařízeného ústního jednání považována za náležitou, musí být splněny tři podmínky: 1) Obviněný se musí omluvit neodkladně, tedy ihned, jakmile mu to okolnosti dovolí. Z toho pohledu nebude náležitá např. omluva učiněná těsně před jednáním z důvodu, o němž obviněný věděl a mohl jej sdělit již dříve. 2) V omluvě musí být uveden důvod, který obviněnému účast na jednání znemožňuje. Tomuto požadavku nevyhoví např. omluva s vágním odvoláním se na vyřizování důležitých záležitostí. 3) Důvod omluvy musí být doložen, obviněný tedy musí své tvrzení v rámci objektivních možností prokázat.“ 20. Ačkoliv se uvedený rozsudek se vztahuje k již neúčinné právní úpravě § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, s ohledem na totožnou konstrukci možnosti konat ústní jednání v nepřítomnosti obviněného, tedy stejně zakotvenou nutnost náležité omluvy, na něj lze odkázat i v nyní projednávané věci (viz např. body 15-16 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2019, č. j. 1 As 407/2018-56). 21. V této věci žalobce nesplnil třetí podmínku. V řízení před magistrátem důvod omluvy ničím nedoložil. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 As 407/2018-56 citovaném výše uznává, že omluva s určitým odůvodněným časovým odstupem po události, která bránila obviněnému z přestupku v účasti u ústního jednání, může podle konkrétních okolností splňovat znaky náležité či bezodkladné omluvy správnímu orgánu. V určitých případech tedy lze omluvu učinit až po termínu nařízeného ústního jednání (bod 18 citovaného rozsudku). To podle krajského soudu platí, i pokud omluva nesplňuje jeden ze tří znaků její náležitosti vymezených výše. V praxi to nejčastěji bude její průkazný doklad. I ten lze doložit s určitým odůvodněným odstupem. 22. Jak ovšem Nejvyšší správní soud vysvětlil v daném rozsudku, je povinností obviněného svou omluvu z jednání doložit ihned, jakmile mu to okolnosti dovolí (bod 20 citovaného rozsudku). Nemůže proto obstát argument žalobce, že „čekal, až ho magistrát vyzve“. Magistrát totiž opravdu neměl povinnost žalobce k doložení důvodu jeho omluvy vyzývat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2018, č.j. 5 As 219/2017-28, bod 12 in fine a tam citovanou judikaturu). Odkaz žalobce na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2013, č. j. 10 A 24/2013-25, tedy neobstojí. I proto, že ho Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalovaného svým rozsudkem ze dne 23. 12. 2013, č. j. 8 As 53/2013-37, zrušil. 23. Pokud tedy magistrát v předchozích případech žalobce vyzýval k nápravě vad jeho omluv, šlo opravdu jen o jeho vstřícnost, nikoliv povinnost. Magistrát správně vycházel z toho, že možnost omluvy z ústního jednání o přestupku pro obviněného z přestupku představuje určité zákonem předvídané dobrodiní, jehož využití je však třeba spojit s požadavky, které zaručí, že nebude kolidovat se samotným účelem řízení – projednáním přestupku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2017, č. j. 9 As 263/2016-24, bod 32). Je však logické, že tato vstřícná trpělivost bude postupem času nižší a nižší, pokud již zmíněný účel přestupkového řízení nabourává. Na omluvu obviněného z přestupku je současně potřeba nahlížet v kontextu všech okolností a celkového jeho přístupu a chování v průběhu celého správního řízení (srov. výše citovaný rozsudek č. j. 9 As 263/2016-24, bod 35). 24. Žalobce zjevně nesplnil svoji povinnost doložit omluvu ihned, jakmile mu to okolnosti dovolovaly, pokud tak učinil až více než dva měsíce poté spolu s odvoláním. Do vydání rozhodnutí magistrátu dne 23. 3. 2022 měl adekvátně dlouhou dobu, během které mohl podniknout patřičné kroky, aby svou omluvu doložil. Bylo právem žalobce, nikoliv jeho povinností účastnit se ústního jednání. To platí i pro případnou volbu zmocněnce. Magistrát mu v realizaci těchto práv nebránil. Vstřícně přijal tři omluvy žalobce a nařídil celkově čtyři termíny ústního jednání. S každým právem se však pojí i případná odpovědnost za následky jeho (ne)využití. Chtěl-li tedy žalobce svá procesní práva realizovat, měl k tomu učinit nějaký aktivní, konkrétní a účinný krok – zde tedy zaslat magistrátu doklad důvodu jeho omluvy co nejdříve – a nečekat, až se mu magistrát ozve. Jestliže tak neučinil, pak nelze v konkrétních okolnostech této věci magistrátu vytýkat, že již v řízení postupoval, jak postupoval (obdobně viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 9. 2021, č. j. 41 A 5/2020-86). 25. Správní orgány tedy neporušily procesní práva žalobce. Zájem na tom, aby efektivně proběhlo řízení o obvinění žalobce z přestupku, odůvodňoval postup magistrátu. A hlavní příčinu výsledné situace žalobce, který se nezúčastnil žádného z ústních jednání a neseznámil se s obsahem spisu, lze spatřovat jen v jeho liknavosti a pasivitě. Nejenže tedy řádně a včas nedoložil důvod své omluvy, jak krajský soud vysvětlil výše. Nic mu ale navíc po dobu prakticky dvou měsíců nebránilo, aby se na magistrát dostavil, do spisu nahlédl a případně se k podkladům v něm vyjádřil (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2020, č. j. 10 As 127/2020-54, body 16-19). Podle krajského soudu proto bylo za daných okolností přiměřené, pokud již magistrát nečekal, zda žalobce vyvine nějakou aktivitu, a ve věci rozhodl. O porušení čl. 6 Úmluvy nebo čl. 38 odst. 2 Listiny podle krajského soudu nemůže být řeč. 26. Žalobní námitky proto nejsou důvodné.   V. Závěr a náklady řízení 27. Krajský soud pro nedůvodnost námitek žalobce žalobu zamítl. 28. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.  Poučení: Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Pokud kasační stížnost proti tomuto rozsudku nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno 18. ledna 2023   Martin Kopa, v. r. samosoudce