41 Az 7/2023-25             ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce:  V. M. státní příslušnost: M.  t. č. X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky                             se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2023, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá.   II.  Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III.  Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1.      Předmětem sporu je zákonnost rozhodnutí, kterým žalovaný zastavil řízení o opakovaně podané žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Krajský soud se musel vypořádat s tím, zda skutečnosti, které žalobce uváděl v nové žádosti – zejména obavy z jednání soukromých osob –, neměly žalovaného vést k opětovnému meritornímu posouzení této žádosti. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2.      První žádost o mezinárodní ochranu žalobce podal v červnu 2019. V souvislosti s podnikáním si půjčil peníze od společníka, který ze společnosti odstoupil a jeho nástupe pak s penězi utekl do zahraničí. Žalobci tak zůstal dluh. Původní společník kvůli tomu vyhrožuje žalobci i jeho matce a dceři. Když se žalobce v roce 2017 s tímto společníkem setkal, tak ho zbili. Policie mu řekla, že neznámé útočníky nikdy nenašla a podvod, na který si žalobce stěžoval, vyšetřovat nebudou. 3.      Žalobci vyhrožuje i místní starosta, kterého zná z dřívějška. O jeho hříších z mládí žalobce mluvil v reportáži pro místní televizi. Starosta teď po něm požaduje peníze jako náhradu újmy. První žádost žalobce žalovaný zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Moldavsko je totiž bezpečnou zemi původu a žalobce neprokázal, že by tomu tak v jeho případě nebylo. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného o první žádosti poté zamítl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2020, č. j. 52 Az 17/2019-30. 4.      V říjnu 2020 žalobce podal druhou žádost o mezinárodní ochranu. V ní uvedl, že coby rusky mluvící člověk měl v Moldavsku problém najít si práci. Kromě toho má dluh z podnikání, kvůli kterému mu vyhrožovali a napadli ho. Žalovaný řízení o druhé žádosti zastavil. Opakovanou žádost považoval za nepřípustnou, protože žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti. Krajský soud v Brně poté řízení o podané žalobě proti druhému rozhodnutí žalovaného zastavil usnesením ze dne 14. 5. 2021, č. j. X. 5.      V říjnu 2021 žalobce podal třetí žádost o mezinárodní ochranu. Tentokrát uvedl, že ho bandité, před kterými utíká, našli i v Česku a dalších zemích EU. Chtějí ho zabít. Žalovaný považoval tuto žádost za tzv. další opakovanou žádost. Řízení o ní zastavil. Uvedl, že žalobci vyhrožují pořád ty samé osoby. Žádné nové skutečnosti neuvedl. 6.      V říjnu 2022 – poté co ho do Česka na základě dublinského transferu vrátila Belgie – žalobce podal čtvrtou žádost o mezinárodní ochranu. Nastaly podle něj nové skutečnosti. Lidé, kteří mu v Moldavsku vyhrožují, přivedli do hrobu jeho matku. Jeho dceři, která žije v Moskvě, vyhrožovali znásilněním a politím tváře kyselinou Tyto výhružky se pokusili i zrealizovat, dcera ale měla štěstí. Jakmile se to dozvěděla žalobcova matka, dostala mrtvici a zemřela. Lidé u moci v jejich městě pak zařídili, aby proti dotyčným nebylo zahájeno trestní stíhání. Pořád ale telefonují jeho dceři a vyhrožují jí. Také proti žalobci zahájili vykonstruované trestní řízení. Tyto skutečnosti může dosvědčit jeho dcera, známí jeho matky a někteří pracovníci justičních orgánů. Žalobce může také doložil dokumenty ohledně jeho trestního stíhání. 7.      Při následném poskytnutí údajů k žádosti žalobce uvedl, že v Moldavsku byl naposled v roce 2018. O mezinárodní ochranu již žádal několikrát. Nejenom v Česku, ale také v Německu, Švýcarsku, Belgii a Rakousku. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že je v metadonovém programu, aby snížil svou závislost na heroinu. O smrti matky se dozvěděl díky sousedům, kteří mu to zavolali. Zemřela někdy na jaře 2021. Neví přesně kdy. Sousedé můžou potvrdit, že došlo k hádce mezi žalobcovou matkou a lidmi, kterým dluží peníze. Oficiální příčinou smrti podle lékařů je ale nákaza koronavirem. Sousedé však vědí, že ve skutečnosti zemřela na mrtvici. Volali záchranku a poznali, že jde o mrtvici. 8.      Kromě toho žalobce uvedl, že k nim na poštu přišly papíry od policie, které vyzvedli sousedi a poslali je žalobcově dceři. Ta mu řekla, že z těchto dokumentů plyne, že si žalobce vzal půjčku na koupi mobilního telefonu, kterou neuhradil a měl se proto dostavit k soudu. K němu se žalobce nedostavil. Proto by ho po návratu do Moldavska zajistili za pohrdání soudem. Exekutor ho stíhá kvůli dluhu za mobilní telefon a vyhýbání se soudnímu řízení. Žalobce o tom ale jen nevěděl. Ve skutečnosti si na mobil nikdy peníze nepůjčil. Celé je to vykonstruované. Tyto dokumenty mu dcera může poslat na mobil a žalobce by je pak do dvou dnů doložil správnímu orgánu. To neudělal. 9.      Při seznámení s podklady žalobce na otázku, zda chce ještě něco dalšího doložit, uvedl, že se ohledně toho poradí se svým právníkem a případně by tak učinil do deseti dnů. Ani v této lhůtě žalobce nic nedoložil. 10.  Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 2. 2023, č. j. X („rozhodnutí žalovaného“), shledal opakovanou žádost žalobce nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení podle § 25 písm. i) zastavil. Neshledal důvody pro nové posouzení žádosti. Uvádí totožné důvody, proč se nechce vrátit do Moldavska, jaké uváděl i v předchozích řízeních. Tyto problémy se týkají jeho dluhů a jednání věřitelů. 11.  Smrt žalobcovy matky žalovaný nepovažuje za novou skutečnost. Jde pouze o pokračování žalobcových problémů, které žalovaný nevyhodnotil jako azylově relevantní. Tvrzení ohledně smrti matky navíc žalovaný považuje za účelové. Mělo k ní dojít již v dubnu 2021. Žalobce to ale ve své žádosti z října 2021 vůbec nezmínil. To podle žalovaného svědčí o snaze žalobce vygradovat svůj azylový příběh, aby dosáhl legalizace pobytu v Česku. Kromě toho žalobce během celého řízení o jeho nynější žádosti nedoložil žádné dokumenty o údajně vykonstruovaném trestním řízení, ač avizoval, že tak učiní. 12.  Za důvod pro nové meritorní posouzení žalobcovy opakované žádosti žalovaný nepovažoval ani jeho probíhající metadonovou léčbu. 13.  Žalovaný následně odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 9 Azs 5/2009, a ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 3 Azs 323/2017, ze kterých plyne, že smyslem možnosti podat opakovanou žádost o mezinárodní ochranu je postihnout případy, ve kterých se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které zároveň nemohl uplatnit během předchozího řízení. To by mělo garantovat určitou přidanou hodnotu opakované žádosti. Což se ale v případě žalobce nestalo. 14.  Závěrem žalovaný uvedl, že od doby meritorního posouzení první žádosti žalobce nedošlo v Moldavsku k žádné zásadní změně bezpečnostní či politické situace, která by mohla založit důvod pro opětovné meritorní posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. III. Žaloba a vyjádření žalovaného 15.  Žalobce nesouhlasí s tím, že by neuvedl relevantní nové skutečnosti. Za ty považuje smrt jeho matky a otce, kterou způsobila mafie pronásledující žalobce. To je podle žalobce dostatečně silný důvod k poskytnutí ochrany. Žalobce dříve nevěděl, že tato skutečnost může být relevantní, proto o ní nemluvil v předchozím řízení. Krajský soud má povinnost provést úplné a ex nunc posouzení skutkové i právní stránky případu. Protože žalovaný opakovanou žádost žalobce věcně neposoudil, měl by to udělat krajský soud.   16.  Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na tom, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by bylo možné posuzovat jako nové ve smyslu zákona o azylu a kterými by se měl žalovaný znovu meritorně zabývat. S odkazem na judikaturu dodal, že institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2014, č.j. 1 Az 22/2014–33). Žalobce během správního řízení nezmiňoval smrt otce, mluvil pouze o matce. Ani ez žaloby není jasné, kdy tato skutečnost nastala a co bylo její příčinou. Smrtí matky se žalovaný zabýval. V podrobnostech odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. V. Posouzení věci krajským soudem 17.  Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba. Včas. 18.  Žaloba není důvodná. 19.  Krajský soud úvodem předesílá, že v tomto řízení není ve hře otázka, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobce podal svou již čtvrtou žádost o mezinárodní ochranu. Úkolem krajského soudu proto bylo pouze přezkoumat, zda žalovaný tuto opakovanou žádost správně vyhodnotil jako nepřípustnou a zda ji místo toho neměl znovu věcně posoudit. 20.  Na uvedeném nic nemění ani čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, na který žalobce ve své žalobě odkazuje. Podle tohoto ustanovení mají členské státy povinnost zajistit, „aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně.“ Povinnost úplného a ex nunc posouzení v kontextu opakované žádosti o mezinárodní ochranu znamená, že pokud by se teprve v řízení před soudem objevily nové skutečnosti, potenciálně relevantní pro udělení mezinárodní ochrany, které žadatel objektivně mohl uvést dřív, soud má povinnost se těmito skutečnostmi zabývat. Uvedený závazek ale nelze vykládat ta, že by krajský soud při přezkumu rozhodnutí o opakované žádosti (slovy směrnice o „následné žádosti“) měl místo žalovaného meritorně posoudit, zda žalobce splňuje či nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Tím by nepřípustně nahrazoval rozhodovací činnost žalovaného. 21.  Krajský soud tedy může toliko přezkoumat, zda žalovaný oprávněně považoval opakovanou žádost žalobce za nepřípustnou. 22.  Podmínky přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu stanovuje § 11a odst. 1 zákona o azylu. Při hodnocení, zda je opakovaná žádost přípustná, musí žalovaný posoudit, zda (a) cizinec uvedl (nebo se objevily) nové skutečnosti nebo zjištění, které (b) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a (c) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 23.  Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu pak platí, že se v případě nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. 24.  K přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu se blíže vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96. Uvedl, že přípustnost opakované žádosti je třeba posuzovat z pohledu existence možných nových skutečností a zjištění jak z pohledu azylu, tak z pohledu doplňkové ochrany (viz bod 18 rozsudku). Rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany pak musí obsahovat odůvodnění o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (bod 19 citovaného rozsudku). 25.  Jak správně uvádí žalovaný, institut opakované žádosti neslouží k tomu, aby žadatel upřesňoval či skutkově doplňoval svou předchozí žádosti. Jeho hlavním účelem je postihnout případy, ve kterých se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly azylově relevantním způsobem ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65). 26.  V případě žalobce ovšem skutečně nevyvstaly takové nové skutečnosti, které by měly žalovaného vést k opětovnému meritornímu posouzení žalobcovy opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Nynější žádost žalobce o mezinárodní ochranu je již čtvrtou v pořadí. Obavy z jednání osob, které mu vyhrožují kvůli jeho dluhům, přitom vznáší již od podání své první žádosti. Neuspěl však zejména z toho důvodu, že v Moldavsku má podle žalovaného k dispozici účinnou ochranu státních orgánů. Rozhodnutí žalovaného o první žádosti žalobce bylo i předmětem soudního přezkumu. A soud závěry žalovaného o dostupnosti ochrany posvětil. 27.  V nyní podané žádosti o mezinárodní ochranu žalobce sice uváděl několik nových skutečností. Uvedl, že mu umřela matka, která dostala mozkovou mrtvici, což žalobce spojoval s jeho problémy ve vlasti. Také uváděl, že jeho „pronásledovatelé“ vyhrožovali jeho dceři (která však nežije v Moldavsku ale v Rusku) a pokusili se tyto výhružky realizovat. Kromě toho bylo proti žalobci vykonstruováno soudní řízení. 28.  Pokud jde o úmrtí žalobcovy matky, její spojitost s jednáním osob, před kterými se žalobce schovává, je pouze jeho domněnkou. Sám uvedl, že podle lékařů umřela v souvislosti s nákazou koronavirem. Navíc žalovaný správně poukazuje na to, že se ani nejedná o skutečnost, kterou žalobce nemohl uplatnit v předchozím azylovém řízení. Pokud jde o řízení vykonstruované na popud jeho pronásledovatelů, žalobce v řízení před správním orgánem avizoval, že tato nová tvrzení doloží písemnými důkazy. Až do vydání rozhodnutí ani později po podání žaloby tak ale neučinil. Jde tak opět jen o domněnku žalobce. Jeho tvrzení jsou pouze obecná. Žalobce nevysvětlil, proč by se osoby, které ho pronásledují, měly uchýlit právě k tomu, aby vůči němu vykonstruovaly exekuční řízení a jak by toho vůbec dosáhly. Žalobce zároveň tato obecná tvrzení ničím nedokládá. Přestože podle jeho dřívějšího vyjádření tuto možnost reálně měl. 29.  V případě opakované žádosti o mezinárodní ochranu se zesiluje břemeno tvrzení žadatele, který musí žalovaného přesvědčit, že v jeho případě nastaly takové významné nové skutečnosti, že je namístě opětovně posoudit důvodnost jeho nové žádosti o mezinárodní ochranu. Zároveň má žalobce povinnost prokázat svá tvrzení, je-li to v jeho možnostech. Žalobce ale toto své břemeno neunesl. Nově tvrzené skutečnosti totiž nic nemění na podstatě azylového příběhu, kterou jsou obavy z jednání soukromých osob. Jedná se pouze o doplnění již uváděných důvodů. K tomu ale – jak plyne t výše citované judikatury – institut opakované žádosti neslouží. Pořád proto platí původní závěry žalovaného ohledně možnosti žalobce řešit tyto problémy v zemi původu pomocí příslušných státních orgánů. Jejich správnost krajský soud nyní přezkoumávat nemůže. Za daných okolností by žalobcova opakovaná žádost mohla být přípustná, pokud by uvedl nebo by se objevily takové nové skutečnosti, které by vrhaly významný stín pochybností na dostupnost účinné ochrany moldavských orgánů. Takové skutečnosti ale krajský soud v azylovém příběhu žalobce nenašel. 30.  Žalovaný tedy vyhověl požadavkům, které judikatura klade na odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce totiž opravdu oproti svým žádostem z let 2019 až 2021 netvrdí nic nového, co by mělo relevanci z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany. Ani nenamítal, že by v Moldavsku došlo k takové zásadní změně situace, která by sama o sobě mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Lze proto konstatovat, že žalobce nesplnil podmínky pro opětovné meritorní posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný postupoval správně, pokud jeho opakovanou žádost posoudil jako nepřípustnou a řízení o ní zastavil. VII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 31.  Krajský soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné. Proto žalobu zamítl. Žalobce v žalobě navrhoval i přiznání odkladného účinku žalobě. Krajský soud o něm již ovšem nerozhodoval, protože přistoupil rovnou k meritornímu posouzení jeho žaloby. 32.  Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. Brno 29. března 2023 Martin Kopa, v. r. samosoudce