č. j. 30 A 47/2022 - 56     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobců: a) M. P.  b) J. P.   oba zastoupeni advokátem JUDr. Petrem Procházkou sídlem nám. Svobody 12, Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna  sídlem Malinovského nám. 3, Brno za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. CETIN a.s., IČO: 04084063  sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 2. EG. D, a.s., IČO: 28015438  sídlem Lidická 1873/36, Černá Pole, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2022, č. j. MMB/0114385/2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 19. 6. 1996, č. j. 2769/183/96/Vot, bylo vydáno stavební povolení pro stavbu Základnová stanice radiotelefonní sítě Líšeň – Čtvrtě vč. technologie na pozemku p. č. XA v k. ú. X, při ulici X. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 11. 12. 1996 bylo povoleno užívání stavby jako stavby dočasné do 30. 6. 1998. 2. Souhlasem ze dne 30. 12. 2015, č. j. MCLISEN 11652/2015/2700/DUB, vydal Úřad městské části města Brna, Brno – Líšeň (dále jen „stavební úřad“) souhlas se změnou užívání stavby Základnová stanice veřejné komunikační (radiotelefonní) sítě společnosti CETIN a.s. včetně technologií (dále jen „stavba“) na pozemcích p. č. XB, XC a XD v k. ú. X (změna parcelních čísel je dána jejich přečíslováním). Změna užívání spočívala v prodloužení doby užívání stavby dočasné do 31. 12. 2019. 3. Rozhodnutím ze dne 26. 8. 2021, č. j. MCLISEN 07496/2021/2700/ZRU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), povolil stavební úřad podle § 127 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“) na žádost první osoby zúčastněné na řízení (dále jen „vlastník dočasné stavby“) změnu v užívání stavby, a to tak, že jde o stavbu dočasnou do 31. 12. 2024. 4. Žalobci podali proti prvostupňovému rozhodnutí společné odvolání, které však žalovaný zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 5. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 6. 5. 2022 se žalobci domáhají zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba 6. Žalobci uvedli, že pro stavbu uplynula stanovená doba jejího trvání a že nebyla povolena změna v jejím užívání dle stavebního zákona. Dle jejich názoru jde o černou stavbu, kterou její vlastník užívá neoprávněně. Namítají, že správní orgány posoudily nesprávně hmotně právní podmínky změny užívání dočasné stavby. 7. Poukazují na to, že první žádost o změnu v užívání stavby byla podána až v roce 2020, tedy po uplynutí doby trvání dočasné stavby (pozn. soudu: Řízení o této první žádosti bylo stavebním úřadem zastaveno.) Žalobci nesouhlasí se závěrem žalovaného, že první žádost byla podána již 30. 12. 2019. Navíc, stavební úřad uváděl v různých písemnostech dvě data doručení první žádosti, a to 30. 12. 2019 a 2. 1. 2020, což vyvolává pochybnost o podjatosti stavebního úřadu. Podle žalobců podala žádost o změnu v užívání stavby ze dne 11. 3. 2021 za vlastníka dočasné stavby společnost Svoboda a syn, s.r.o. (dále též jen „zmocněnec“), přestože byla plná moc omezena jen do 15. 1. 2021. 8. Stavební úřad postupoval v rozporu se stavebním zákonem. Stavba byla povolena jako dočasná do 31. 12. 2019 a měla být poté odstraněna. Následné užívání stavby je neoprávněné a představuje přestupkové jednání. 9. Žalobci mají rovněž za to, že žádost není ve veřejném zájmu, neboť jejím účelem je maximalizace zisku vlastníka dočasné stavby bez ohledu na občanské, lidské a komunitní zájmy a nemotivuje ho k hledání vhodnějšího řešení. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. S námitkami uplatněnými v žalobě se již řádně vypořádal v napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění odkázal a ve vyjádření pouze zopakoval klíčové závěry, o něž napadené rozhodnutí opřel. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou. 12. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 13. O věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání. Žalobci s tímto postupem výslovně souhlasili. Žalovaný ani k výzvě soudu nesdělil, zda trvá na nařízení jednání, a proto má soud za to, že i žalovaný s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Dokazování soud neprováděl. Posouzení žaloby 14. Podle § 129 odst. 1 písm. f) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby f) vlastníku stavby dočasné, u které uplynula stanovená doba jejího trvání a nebyla povolena změna v užívání. 15. Podle § 129 odst. 6 stavebního zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby podle odstavce 1 písm. f). V oznámení zahájení řízení vlastníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů žádost o změnu v užívání dočasné stavby spočívající v prodloužení doby jejího trvání nebo ve změně na stavbu trvalou. Pokud vlastník stavby tuto žádost podá, stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti; na řízení se přiměřeně vztahuje ustanovení § 127. Bude-li žádosti vyhověno, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. 16. Klíčová argumentační linie, kterou žalobci uplatnili již ve správním řízení a o níž opírají i podanou žalobu, spočívá v jejich tvrzení, že dotčená dočasná stavba měla být po uplynutí doby jejího trvání odstraněna. Tak tomu však není. Stavební zákon předpokládá, že i v případě uplynutí stanovené doby trvání dočasné stavby má vlastník stavby po zahájení řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 6 stavebního zákona možnost požádat o změnu v užívání dočasné stavby spočívající v prodloužení doby jejího trvání nebo ve změně na stavbu trvalou. V případě, že vlastník s žádostí uspěje a bude jí vyhověno, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví, a odstranění stavby tedy nařízeno nebude. Odstranění stavby dočasné tak není nezbytně nutným následkem uplynutí stanovené doby jejího trvání, a to zvláště v situaci, kdy její účel nadále trvá a jsou splněny hmotněprávní podmínky pro její povolení a existenci. A stejně tak platí, že podmínkou pro změnu v užívání dočasné stavby spočívající v prodloužení doby jejího trvání (nebo ve změně na stavbu trvalou) není podání žádosti před uplynutím stanovené doby trvání dočasné stavby, jak se možná žalobci mylně domnívají. 17. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 6. 2017, čj. 6 As 302/2016-33, uvedl: „Možnou (třetí) variantu faktického stavu věci pak představuje situace, kdy uplynula stanovená doba trvání, ale nepominul ještě účel, pro který byla stavba - zařízení staveniště - zřízena, protože nebyl splněn plánovaný termín dokončení výstavby nebo došlo ke změně stavebního záměru, čímž se jeho výstavba prodloužila. Protože však uplynula rozhodnutím stanovená doba trvání, nedošlo-li předtím k povolení změny v užívání (na stavbu trvalou, k prodloužení doby trvání za tímtéž či jiným účelem), má vlastník stavby v rámci řízení o odstranění stavby zákonnou možnost požádat o změnu v užívání dočasné stavby, spočívající v prodloužení doby jejího trvání nebo ve změně na stavbu trvalou (§ 129 odst. 5 stavebního zákona, ve znění od 1. 1. 2013 odst. 6). Přistoupit k nařízení odstranění stavby je totiž namístě pouze tam, kde by stavbu vůbec nebylo možné povolit. Byla-li stavba, byť jako dočasná povolena, je tak jejímu vlastníku dána možnost i ex post, tzn. i poté, co stanovená doba jejího trvání uplynula či pominul (původní) účel, pro který byla zřízena, požádat o změnu v užívání (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2007, č. j. 8 As 28/2005-120).“ 18. Z předložené spisové dokumentace plyne, že stavební úřad si počínal přesně tak, jak mu ukládá § 129 odst. 6 stavebního zákona. Přípisem ze dne 8. 2. 2021 oznámil účastníkům včetně vlastníka stavby zahájení řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 6 stavebního zákona. Učinil tak poté, co usnesením ze dne 8. 2. 2021, č. j. MCLISEN 00856/2021/2700/ZRU, zastavil předcházející řízení o (první) žádosti vlastníka o změnu v užívání stavby (prodloužení jejího trvání). Současně však v souladu s druhou větou § 129 odst. 6 stavebního zákona poučil vlastníka dočasné stavby o jeho právu podat ve lhůtě 30 dnů žádost o změnu v užívání dočasné stavby. Vlastník dočasné stavby této zákonem dané možnosti využil a dne 12. 3. 2021 podal novou žádost, v níž požádal o prodloužení doby trvání stavby do 31. 12. 2024. Jak již bylo uvedeno, zákon nevylučuje, ba naopak předpokládá, že taková žádost může být podána i po uplynutí doby trvání dočasné stavby. Stavební zákon rovněž nezapovídá podat takovou žádost ani poté, co se již vlastník stavby neúspěšně pokusil získat rozhodnutí o změně v užívání stavby v dříve vedeném řízení. Stavební úřad proto při svém postupu z procesního hlediska nikterak nepochybil. 19. Žalobci nesouhlasí se závěrem žalovaného, že první žádost o změnu v užívání stavby podal vlastník dočasné stavby již dne 30. 12. 2019. K tomu musí soud uvést, že žalobci nikterak nevysvětlili, jaký vliv by mohlo mít pozdější doručení první žádosti do datové schránky stavebního úřadu na zákonnost napadeného rozhodnutí. Řízení o první žádosti bylo pravomocně zastaveno. Předmětem rozhodnutí stavebního úřadu v soudem projednávané věci je až druhá žádost vlastníka dočasné stavby o změnu v užívání stavby 12. 3. 2021. Okamžik podání první žádosti proto nemá pro posouzení následující žádosti žádný význam. Lze si tak jen domýšlet, že žalobci zřejmě datum podání první žádosti spojují s argumentací, že po uplynutí stanovené doby trvání musí být dočasná stavba nutně odstraněna. Jak však již bylo uvedeno, tato domněnka není správná. 20. I tak ale žalobcům nelze přisvědčit ani v tom, že první žádost o změnu v užívání stavby, byla podána až v roce 2020, a nikoliv dne 30. 12. 2019. Ze záznamu o doručení datové zprávy obsažené ve správním spise vyplývá, že ona první žádost o povolení změny v užívání stavby byla dodána do datové schránky stavebního úřadu dne 30. 12. 2019. Jelikož ji však pracovník stavebního úřadu přijal ke zpracování až dne 2. 1. 2020, tak jí byla přidělena spisová značka obsahující údaj o následujícím roce 2020. Podání prostřednictvím datové schránky vůči orgánu veřejné moci (§ 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů) je učiněno okamžikem dodání datové zprávy do schránky orgánu veřejné moci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, čj. 9 Afs 28/2010-79, č. 2131/2010 Sb. NSS). K doručení první žádosti tak došlo již dne 30. 12. 2019. Okolnost, že první žádost byla zaevidována až počátkem roku 2020, a byla jí tedy přidělena tomu odpovídající spisová značka, nemá na okamžik doručení žádný vliv. 21. Není také pravdou, že plná moc, kterou zmocněnec vlastníka dočasné stavby předložil společně s druhou žádostí, byla časově omezena jen do 15. 1. 2021, jak tvrdí žalobci. Plná moc, jejíž kopie je součástí správního spisu, byla udělena zmocněnci dne 3. 3. 2021 a její platnost byla omezena do 30. 6. 2021. V době podání žádosti tedy byl zmocněnec oprávněn zastupovat vlastníka dočasné stavby. V odvolacím řízení pak vlastník dočasné stavby ještě dodatečně doložil druhou plnou moc ze dne 20. 10. 2021 udělenou zmocněnci na dobu určitou do 31. 1. 2024. O oprávnění zmocněnce zastupovat vlastníka dočasné stavby v době podání žádosti tak nemůže být pochyb. 22. Namítají-li žalobci, že vlastník dočasné stavby v době od 1. 1. 2020 užíval stavbu neoprávněně, lze jen uvést, že i kdyby tomu tak bylo, neměla by případná odpovědnost vlastníka dočasné stavby za přestupek za dané situace žádný vliv na posouzení hmotněprávních podmínek pro prodloužení trvání dočasné stavby. Jak správně uvedl žalovaný, případný přestupek vlastníka dočasné stavby nebyl předmětem řízení o povolení změny v užívání stavby. 23. Pokud jde o vyslovené pochybnosti o podjatosti stavebního úřadu, žalobci je opírají pouze o dílčí formální námitky (nadto zčásti nedůvodné) týkající se nesprávných údajů o doručení první žádosti v různých písemnostech stavebního úřadu, případně o namítané nedostatky plné moci zmocněnce. V prvé řadě je třeba uvést, že námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu ke konkrétní pověřené úřední osobě či osobám podílejícím se na projednání a rozhodnutí věci, nikoliv paušálně vůči správnímu orgánu. Námitku je třeba vždy individualizovat, což však žalobci v rámci podané žaloby neučinili. I přesto se ale v dané věci námitkou podjatosti uplatněnou ve správním řízení vůči pověřené úřední osobě stavebního úřadu zabývali jak její nadřízený, tak i žalovaný, přičemž dospěli k závěru o nedůvodnosti této námitky. Soud se s jejich závěry ztotožňuje a plně na jejich rozhodnutí odkazuje. 24. A zadruhé, pro všechny důvody údajné podjatosti namítané žalobci platí, že vytýkají stavebnímu úřadu pouze dílčí formální nedostatky v jeho postupu při projednání věci. Postup v téže či jiné věci však nemůže být sám o sobě důvodem závěru o podjatosti. Podle § 14 odst. 1 a 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů je úřední osoba vyloučena pouze v případě, že lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. A dále je vyloučena též ta úřední osoba, která se účastnila řízení v téže věci na jiném stupni. O žádný z uvedených důvodů v tomto případě nejde. Námitce týkající se podezření na možnou podjatost tedy nelze přisvědčit. 25. Pokud jde o obecné žalobní námitky, podle nichž správní orgán neposoudil hmotněprávní podmínky změny v užívání stavby, stavební úřad postupoval v rozporu se stavebním zákonem a jinými právními předpisy anebo že napadené rozhodnutí vykazuje vady zakládající důvod pro jeho zrušení, soud se jimi nemohl zabývat, neboť pro jejich obecnost nesplňují nároky na řádně uplatněné žalobní body (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Totéž pak platí i o námitce dotčení veřejného zájmu. Veřejný zájem představuje jednotící pojem zahrnující celou paletu hodnot a zájmů chráněných veřejným právem. Žalobci však nikterak nekonkretizovali, jaký konkrétní veřejný zájem byl dle jejich názoru v daném případě prodloužením doby trvání dočasné stavby dotčen ani z čeho dovozují, že tvrzený zásah do veřejného zájmu byl nezákonný. Není úkolem soudu, aby za ně jejich kusé úvahy domýšlel či je doplňoval. V takovém případě by totiž přestal plnit roli nezávislého arbitra sporu a stal by se advokátem jedné ze stran. 26. Soud uzavírá, že žalovaný napadené rozhodnutí řádně odůvodnil, řádně se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými žalobci v odvolacím řízení a po posouzení věci dospěl ke správným závěrům, které jsou v souladu se zákonem. Uplatněné žalobní body nejsou důvodné. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 27. Žaloba není důvodná, a proto ji soud zamítl [§ 78 odst. 7 s. ř. s.]. Vady napadeného rozhodnutí, k nimž by musel přihlédnout i bez námitky, soud neshledal. 28. Při posouzení věci soud vycházel z obsahu správního spisu, jehož obsahem se dokazování neprovádí. Žalobci ani žalovaný žádné důkazy nenavrhli. 29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, náleželo by mu proto právo na náhradu nákladů řízení. Nad rámec jeho běžné úřední činnosti mu ovšem žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly. 30. Osobám zúčastněným na řízení soud neuložil žádnou povinnost a nejsou dány ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by jim bylo možné přiznat náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení jim proto nenáleží. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má‑li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.   Brno, 29. srpna 2024   Mgr. Milan Procházka předseda senátu                                                     Shodu s prvopisem potvrzuje: J. P.