32 A 20/2023-22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci   žalobce:  R. O. bytem X   proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2023, č. j. JMK 79590/2023, sp. zn. S-JMK 73342/2023/OD/Šv,   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Magistrát města Brno (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne 4. 4. 2023, č. j. ODSČ-12759/22-24 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o silničním provozu“). Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 18. 7. 2022 v 10:07 hod. v Brně na ulici Štefánikova ve směru jízdy do centra při řízení motorového vozidla tov. zn. Audi, reg. zn. X držel za jízdy v pravé ruce v úrovni volantu hovorové zařízení. Za spáchání přestupku uložil magistrát žalobci pokutu ve výši 1 600 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný rozhodl o odvolání žalobce napadeným rozhodnutím tak, že snížil výši pokuty na 1 500 Kč a ve zbytku rozhodnutí magistrátu potvrdil. II. Obsah žaloby 2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Namítá, že se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami a nesprávně vyhodnotil videozáznam. Z toho totiž nelze jednoznačně určit, že žalobce držel v ruce hovorové zařízení. Žalobce od počátku řízení uvádí, že v ruce držel audio ovladač od zařízení zabudovaného ve vozidle, které sice odpovídá velikosti malého tabletu, ale nejedná se o v žádném případě o telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. 3. Pochybnosti panují také o výpovědi policisty, který měl žalobce pozorovat ze vzdálenosti 3 metrů. Z videozáznamu je zřejmé, že vzdálenost mezi policisty a žalobcem byla větší. V místě a čase přestupku byl navíc ostrý sluneční svit, který mohl zhoršit viditelnost např. prostřednictvím odlesků. Zároveň žalobce jel nejméně rychlosti 35 km/h, takže policista v kolmo stojícím autě měl výhled na žalobce jen na okamžik, cca 1 vteřinu. Za tu dobu nemohl stihnout postřehnout, co má žalobce v ruce. Z těchto důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný uvádí, že žalobní námitky jsou totožné s těmi, které žalobce uplatnil již v odvolání. Žalovaný se s nimi dostatečně vypořádal v napadeném rozhodnutí, a proto na něj odkazuje. IV. Posouzení věci krajským soudem 5. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 6. Žaloba není důvodná. 7. Žalobce v první řadě namítá, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Žalobce neuvedl, které konkrétní námitky měly být žalovaným opomenuty a zdejší soud po seznámení se s odvoláním a napadeným rozhodnutím žádné opomenuté námitky neshledal. Předmětem sporu proto zůstává otázka, zda důkazy (videozáznam a svědecká výpověď policisty) vedou k nepochybnému závěru, že žalobce při řízení telefon v ruce držel. 8. Ve svých námitkách žalobce vytýká správním orgánům, že pochybily při zjišťování skutkového stavu. V řízení o přestupku správní orgán obecně musí postupovat tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Musí jej zjistit v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (§ 3 správního řádu). Povinnost zjišťovat skutkový stav ohledně skutečností odpovídajících skutkové podstatě přestupku leží vždy na správním orgánu. Pokud existuje rozumná pochybnost, tzn. ne zcela nepravděpodobná možnost, že se přestupkového jednání obviněný z přestupku nedopustil, nelze jej za přestupek postihnout (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011-68, bod 18; či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1 As 60/2016-30, bod 15). 9. Co se týče důkazních možností – s cílem splnění povinnosti zjistit v potřebném rozsahu stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti – správní orgány mohou podle § 51 odst. 1 správního řádu v řízení použít jakékoliv důkazní prostředky. Jen je musí získat a provést v souladu se zákonem. A tyto prostředky musí být způsobilé přispět k objasnění skutkového stavu věci. 10. Důkazním standardem spojeným s prokazováním držení telefonu při řízení vozidla se již vícekrát zabýval Nejvyšší správní soud. Ve svých rozhodnutích opakovaně dospěl k závěru, že držení telefonu při řízení patří mezi tzv. obtížně zachytitelné přestupky. U těchto přestupků je třeba klást vyšší nároky na přesvědčivost důkazů. Standardně pozorují policisté tyto přestupky pouhým okem. Následně se tedy prokazují jen jejich svědeckými výpověďmi. A není neobvyklé, že proti sobě stojí tvrzení policistů a obviněného z přestupku (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2019, č. j. 1 As 66/2018-34, body 17 a 18). 11. Obviněného lze shledat vinným ze spáchání tohoto přestupku jen tehdy, pokud provedené důkazy vytvoří dostatečně jednoznačný, vzájemně provázaný a vnitřně nerozporný systém dílčích informací, které nemohou vést k jinému závěru, než že telefon při řízení motorového vozidla skutečně držel v ruce. Nutným předpokladem dosažení takového důkazního standardu je, aby některý z policistů něco takového vůbec objektivně mohl vidět. Policisté (či alespoň jeden z nich) by tedy museli být v takovém postavení k vozidlu řidiče, aby vzhledem k jejich vzájemné vzdálenosti a k orientaci neprůhledných (či špatně průhledných) částí vozidel mohli jednání řidiče vidět. Natolik detailně, aby si byli jistí, že to, co drží v ruce, je skutečně telefon (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2011, č. j. 7 As 83/2010-63). Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že u přestupku spočívajícího v držení hovorového zařízení za jízdy hrají při zkoumání výpovědi policistů a reálnosti tvrzených skutečností důležitou roli například výhledové podmínky, vzdálenost policistů od vozidla řidiče a čas, po který mohli policisté přestupek pozorovat (srov. rozsudky ze dne 29. 9. 2015, č. j. 4 As 159/2015-23, či ze dne 29. 3. 2016, č. j. 1 As 27/2016-34). 12. V nyní posuzované věci zdejší soud nemá pochybnosti, že policista mohl vidět, že žalobce drží za jízdy v ruce telefon. Jak policista vypověděl a jak plyne také z videozáznamu, stáli kolmo k vozovce ve vzdálenosti cca 3 metrů. Odtud mohli komfortně sledovat projíždějící vozidla ve směru do centra a interiér vozů včetně chování řidičů při jízdě. Bylo zhruba 10 hodin ráno. Z videozáznamu není zřejmé jakékoliv zhoršení viditelnosti ani negativní vliv ostrého slunečního svitu tvrzený žalobcem. Viditelnosti tedy nic nebránilo. Z výpovědi i úředních záznamů je přitom zřejmé, že zmiňovaná vzdálenost byla mezi vozidlem žalobce a vozidlem policistů. Ta podle zdejšího soudu opravdu odpovídá zhruba vzdálenosti 3 m. Ani kdyby byla vzdálenost nepatrně větší, nemělo by to dle zdejšího soudu zásadní vliv na výhled policistů na žalobce či na viditelnost toho, zda při řízení v ruce drží telefon. Ani doba, po kterou projížděl žalobce kolem hlídky (zřejmá z videozáznamu) nebudí ve zdejším soudu pochybnosti o tom, zda mohl policista (soustředící se právě na bezpečnost silničního provozu) telefon v ruce žalobce vidět. 13. Tím se krajský soud dostává k odpovědi na otázku, zda policista mobil v ruce žalobce viděl. Výpověď policisty k tomu dává dostatečný základ. Je věrohodná, neplynou z ní žádné rozpory a poskytuje jasný obraz o skutkovém ději. Doplňuje ji i videozáznam. Z něj sice není naprosto zřejmé, že žalobce držel v ruce právě telefon, podle zdejšího soudu však na videozáznamu lze pozorovat, že žalobce má levou ruku na volantu a v pravé má telefonu podobné zařízení (v čase 9:07:27). Popsané přitom odpovídá tomu, jak měl telefon žalobce držet dle výpovědi policisty. Odpovídá to i přirozené pozici, ve které řidič drží levou rukou volant a v pravé může mít právě ono mobilní zařízení. 14. Ostatně žalobce na jednu stranu uvádí, že na videu není vidět, že v ruce drží telefon, na druhou zase, že pokud snad něco držel, tak to byl telefonu podobný ovladač od audio zařízení jeho automobilu. Stejně jako správní orgány má zdejší soud pochybnosti o tomto jeho tvrzení. Pokud by tomu tak opravdu bylo, logicky by řidič při kontrole vzápětí po spáchání přestupku ukázal policistům právě tento ovladač a poukázal na jeho zaměnitelnost s telefonem. Žalobce však ukázal policistům svůj telefon, který podle svých slov v ruce neměl. Pouhým tvrzením, že držel telefonu podobné zařízení, žalobce pochybnosti o své vině nevyvolal. 15. Žalobcem ve správním řízení zmiňovaný výpis hovorů a SMS zpráv není v nyní posuzované věci relevantní. Manipulace s mobilním telefonem v dnešní době nezahrnuje pouze volání anebo psaní zpráv. Nabízí se taktéž využívání internetu, vyhledávání, čtení e-mailových zpráv apod. Prokázání toho, že žalobce v době spáchání přestupku z telefonu nevolal ani nepsal zprávy nemá potenciál vyvrátit závěr, že žalobce v daném místě a čase držel mobilní telefon. Z výše uvedeného dle zdejšího soudu přesvědčivě vyplývá, že žalobce telefon v ruce držel. 16. Krajský soud proto o vině žalobce nemá pochybnosti. Správní orgány prokázaly, že se žalobce dopustil přestupku a obsah spisu k tomu obsahuje dostatečné podklady. Žalobní námitky nejsou důvodné. V. Závěr a náklady řízení 17. Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 s. ř. s. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 28. listopadu 2024   JUDr. Petr Polách v. r. samosoudce