č.j. 29 A 116/2024-52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčík a Mariana Kokeše ve věci žalobce: R. G.  zastoupen Mgr. Mariem Kotorou, advokátem  sídlem Malická 1576/11, 301 00 Plzeň proti   žalovanému: Krajský úřad Vysočina  sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti žalobce o informace ze dne 7. 8. 2024, takto: I. Žalovanému se ukládá povinnost rozhodnout o žádosti žalobce o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne 7. 8. 2024, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce Mgr. Maria Kotoru. Odůvodnění: I. Vymezení věci a podání účastníků řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného podle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). 2. Dne 7. 8. 2024 požádal žalobce žalovaného o poskytnutí informací na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále „InfZ“), o počtu osob rozhodujících o přestupcích podle zákona o silničním provozu, o celkových mzdových nákladech na tyto osoby za rok 2023, o počtu rozhodnutí vydaných jednotlivými úředníky v tomto roce a o odměnách každého z nich. 3. Dne 22. 8. 2024 vyzval žalovaný žalobce podle § 17 InfZ o úhradu částky 780 Kč za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Na to reagoval žalobce dne 22. 8. 2024 stížností podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ spojenou s návrhem na snížení nákladů na 0 Kč. 4. Protože žalovaný ani nadřízený orgán (Ministerstvo dopravy) nijak nereagovali, podal žalobce dne 14. 9. 2024 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti k Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ten vydal dne 23. 10. 2024 opatření proti nečinnosti, jímž přikázal nadřízenému orgánu rozhodnout o stížnosti žalobce ze dne 22. 8. 2024 ve lhůtě 15 dnů. 5. Žalobce namítá nečinnost žalovaného, který doposud nerozhodl o jeho žádosti o informace. Poukázal přitom na judikaturu ohledně pasivní legitimity žalovaného. Tvrdí, že splnil podmínku pro podání žaloby, spočívající v bezvýsledném vyčerpání prostředků, jež procesní předpis stanoví k ochraně proti nečinnosti. Uznává, že podání žádosti o opatření proti nečinnosti není podmínkou žaloby, podal ji ryze ve snaze o dosažení rychlého vydání rozhodnutí bez účasti soudu.  6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předeslal, že je přesvědčen o správnosti vyúčtovaných nákladů na mimořádně rozsáhlé vyhledání informace. Stížnost, kterou od žalobce obdržel dne 22. 8. 2024, postoupil dne 29. 8. 2024 nadřízenému orgánu k vyřízení. Nemohl tedy ve věci učinit více, nečinným je nadřízený orgán. Z toho důvodu navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 7. Soud si dále vyžádal vyjádření od nadřízeného orgánu, který ve stanovené lhůtě a ani v době do rozhodnutí o žalobě nereagoval. II. Posouzení žaloby soudem 8. Soud věc posoudil v souladu s § 79 a násl. s. ř. s. a shledal, že žaloba je podána včas, je přípustná a také důvodná. O věci rozhodl bez jednání, neboť účastníci takový postup akceptovali. 9. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se žalobou proti nečinnosti správního orgánu může žalobce domáhat, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé. Aby byla žaloba úspěšná, musel by soud dospět k závěru, že řízení bylo zahájeno, avšak rozhodnutí ve věci samé dosud nebylo vydáno. 10. V řešené věci je nesporné, že žalobce podal dle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ dne 22. 8. 2024 stížnost proti oznámení o výši úhrady za poskytnutí informací dle § 17 InfZ. O této stížnosti byl nadřízený orgán žalovaného povinen rozhodnout dle § 16a odst. 8 InfZ do 15 dnů ode dne, kdy mu byla stížnost předložena. Stížnost žalobce byla nadřízenému orgánu předložena dne 29. 8. 2024, nadřízený orgán byl tedy povinen ji vyřídit do 16. 9. 2024. Stížnost však nevyřídil ani do dne podání žaloby, nevyrozuměl o jejím vyřízení krajský soud ani ke dni vydání tohoto rozhodnutí. 11. Soud tedy shledal nečinnost nadřízeného orgánu žalovaného při vyřizování stížnosti proti oznámení o výši úhrady za poskytnutí informací. 12. K účinné obraně proti této nečinnosti soud vyšel ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2012, č. j. 2 Ans 13/2012-14: „Nyní projednávaný případ se nicméně od těchto otázek, vyřešených jak zvláštním senátem pro rozhodování některých kompetenčních sporů, tak následně i rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu (srov. již citované usnesení č. j. 2 As 34/2008 - 90), odlišuje. Stěžovatel totiž požadovanou úhradu nezaplatil a informace neobdržel. Žádost však nemohla být odložena, protože do rozhodnutí nečinného Ministerstva spravedlnosti neběží lhůta (§ 17 odst. 5 in fine informačního zákona), po jejímž uplynutí je teprve možné žádost odložit. Tudíž jsou vyloučeny obě naznačené možnosti obrany. Umožnění přímé obrany proti povinnému subjektu, tak jak ji dovozuje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu k některým stížnostním bodům ustanovení § 16a odst. 1 informačního zákona, je na místě i přes pochyby popsané v bodech [32.] a [33.] tohoto rozsudku. Proto i v tomto v případě, kdy žalovaný vyzval stěžovatele k úhradě nákladů na poskytnutí informace a Ministerstvo spravedlnosti o podané stížnosti do zákonem stanovené lhůty nezákonně nerozhodlo, je třeba podanou stížnost proti výši úhrady považovat za bezvýsledně vyčerpaný prostředek, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. Proto je možné se žalobou podle § 79 odst. 1 s. ř. s. domáhat vydání rozhodnutí přímo po žalovaném Okresním soudu Praha - západ.“ 13. Soud dospěl k závěru, že žalobce se důvodně domáhá ochrany proti nečinnosti přímo vůči žalovanému jako povinnému subjektu. S ohledem na to, že o stížnosti proti výzvě k úhradě za poskytnutí informací nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě, nemohl žalovaný (přinejmenším do rozhodnutí o stížnosti) podmiňovat poskytnutí informací zaplacením úhrady, a stal se tak uplynutím lhůty pro rozhodnutí o této stížnosti nečinným vedle Ministerstva dopravy i on sám (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2022, č. j. 10 As 342/2020-46). Proto soud přikázal žalovanému rozhodnout o žádosti žalobce o poskytnutí informací. 14. Tímto způsobem bude ukončena nečinnost žalovaného, přičemž s ohledem na tento typ řízení se zdejší soud nemůže vyjadřovat k tomu, zda žalovaný je povinen požadované informace žalobci poskytnout. III. Shrnutí a náklady řízení 15. Jelikož žaloba byla důvodná, uložil soud v souladu s § 81 odst. 2 s. ř. s. žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce o poskytnutí informací, a to v zákonné lhůtě 15 dnů dle § 14 odst. 5 písm. d) InfZ (i ve spojení s § 15 odst. 1 citovaného zákona). 16. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož má právo na náhradu nákladů ten účastník, který byl v řízení úspěšný. Náklady žalobce tvoří jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, dále pak dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů  a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy převzetí právního zastoupení a podání žaloby. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, činí výše odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč (2 x 3 100 = 6 200). Náhrada hotových výdajů pak dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu tvoří 300 Kč za každý úkon. Celkem tedy žalobci náleží 8 800 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 20. května 2025 Zuzana Bystřická v.r. předsedkyně senátu