34 Ad 24/2024 - 51 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobce: J. K. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 7. 2024, č. j. X (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“). 2. V napadeném rozhodnutí žalovaná konstatovala, že důchodový věk žalobce byl vzhledem k jeho zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech v souladu s § 74 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s § 174 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995 (dále jen „zákon č. 100/1988 Sb.“), 2 34 Ad 24/2024 stanoven na věk 59 let. Tohoto věku žalobce dosáhl X. Proto dle § 29 odst. 1 písm. j) zákona o důchodovém pojištění musel splnit podmínku potřebné doby pojištění v rozsahu aspoň 34 roků. 3. Podle § 29 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění se do doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod podle odst. 1 písm. b) až k) a odst. 2 písm. b) až f) započítávají náhradní doby pojištění, s výjimkou náhradních dob pojištění uvedených v § 5 odst. 2 písm. c) a d) a v § 102 odst. 5 a obdobných dob podle předpisů platných před 1. 1. 1996, pouze v rozsahu 80 %. Počet dnů náhradních dob pojištění se zaokrouhluje na celé dny směrem dolů. Z osobního listu důchodového pojištění žalobce ze dne 24. 7. 2024 plyne, že žalobce získal pro nárok na starobní důchod celkem 11 177 dnů pojištění, tj. 30 roků pojištění a 227 dnů pojištění. Nesplnil tak podmínky pro vznik nároku na starobní důchod k požadovanému datu přiznání. Žalobce nesplnil ani podmínku 30 let pojištění dle § 11 a § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, která je stanovena v § 29 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištěn, neboť dle uvedených ustanovení získal pouze 8 755 dnů pojištění, tj. 23 roků a 360 dnů doby pojištění. Žalobce nesplňuje ani podmínky § 29 odst. 2 a odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, neboť nedosáhl věku 69 let, což je věk o 5 let vyšší než důchodový věk muže stejného data narození. 4. K námitkám žalobce žalovaná uvedla, že dosažení důchodového věku je jen jednou z podmínek pro vznik nároku na starobní důchod. Není pravda, že by žádost žalobce byla zamítnuta z důvodu nedosažení důchodového věku. Druhou podmínkou je získání potřebné doby pojištění. Žalobce potřebnou dobu pojištění nezískal. Žalobce pravděpodobně namítá, že ke dni 21. 8. 2023 dosáhl důchodového věku o 5 let vyššího, než je jeho hornický důchodový věk. Žalobce však nedosáhl věku o 5 let vyššího, než je důchodový věk muže stejného data narození, tedy muže narozeného v roce 1959. Důchodový věk tohoto muže je dle přílohy k zákonu o důchodovém pojištění 64 let, žalobce nedosáhl věku 69 let. Námitkám žalobce proto nebylo možné vyhovět. II. Žaloba, vyjádření žalované a replika žalobce 5. Dle žalobce bylo napadené rozhodnutí vydáno v rozporu se zákonem. Žalobce splnil veškeré zákonné podmínky, a má nárok na starobní důchod ke dni 21. 8. 2023. Důchodový věk žalobce je 59 let, vykonával totiž v době od 4. 8. 1981 do 31. 8. 1993 zaměstnání v hlubinných dolech a odpracoval v době od 4. 8. 1981 do 31. 12. 1992 celkem 4142 dnů, tj. 11 roků a 127 dnů v I. AA pracovní kategorii, tedy více jak 11 let a výkon v této kategorii trval i dne 31. 12. 1992. Žalobce získal dobu pojištění nejméně 20 let a dosáhl věku alespoň o 5 let vyššího, než je jeho důchodový věk 59 let podle § 29 odst. 2 písm. f) zákona o důchodovém pojištění. Věk potřebný pro nárok na starobní důchod tak činí 64 let, tohoto věku žalobce dosáhl 21. 8. 2023. 6. Žalovaná k žalobě uvedla, že je chybný názor žalobce o tom, že pokud ke dni 21. 8. 2023 dosáhl věk o 5 let vyšší, než je jeho hornický důchodový věk, tj. 64 let, má nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a ustanovení § 29 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Pro nárok na starobní důchod dle § 29 odst. 2 a odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění je nezbytné dosažení věku o 5 let vyššího, než je důchodový věk muže stejného data narození dle přílohy k zákonu o důchodovém pojištění. Věk potřebný pro nárok na starobní důchod dle ustanovení § 29 odst. 2 a 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění v případě žalobce činí 69 let, což je věk o 5 let vyšší než důchodový věk muže stejného data narození. Žalobce by tak musel dosáhnout věku o 5 let vyššího, než je věk 64 let, tj. 69 let ke dni 21. 8. 2018, aby mohl splňovat podmínky nároku na starobní důchod dle § 29 odst. 2 a odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. 7. Žalobce v replice odkázal na § 107 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Dle tohoto ustanovení vydala vláda nařízení č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993. V nařízení je dle § 2 odst. a) stanoveno, že „u osob uvedených v § 1, které nesplnily podmínky pro stanovení důchodového 3 34 Ad 24/2024 věku podle zákona č. 100/1988 Sb., se důchodový věk stanoví tak, že od důchodového věku stanoveného dle § 32 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném ke dni 1. 1. 2010 se odečte 5 let.“ Žalobce tak má za to, že jeho důchodový věk činí 59 let. Věk potřebný pro nárok na starobní důchod činí 64 let. Tohoto věku žalobce dosáhl X. Tímto žalobce splnil jednu z podmínek nároku na starobní důchod dle § 28 zákona o důchodovém pojištění. Druhou podmínku, tj. nutnou dobu pojištění, žalobce splnil dle § 29 odst. 2 písm. f) zákona o důchodovém pojištění. III. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované [§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.]. O žalobě krajský soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonné podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 9. Žaloba není důvodná. 10. Žalovaná i žalobce se shodují na tom, že žalobce dosáhl v roce 2018 důchodového věku, který je pro něj stanoven na 59 let vzhledem k jeho zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. Žalobce však nesouhlasí se závěrem žalované o tom, že pro získání nároku na starobní důchod nenaplnil podmínku dosažení potřebného věku dle § 29 odst. 2 písm. f) zákona o důchodovém pojištění. Soud se proto zabýval tím, zda je podmínka dosažení určitého věku obsažená v § 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištěn vázána na žalobcův zvýhodněný (hornický) důchodový věk. Dospěl k závěru, že tomu tak není. 11. Dle § 28 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod „jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně.“ 12. Právní úprava obsahuje v § 29 zákona o důchodovém pojištění různé typy starobního důchodu. Jednotlivé typy starobního důchodu obsahují odlišné podmínky, při jejichž naplnění dochází k získání nároku na starobní důchod. Tyto podmínky obsahují vždy podmínku dosažení určitého věku a získání dané doby pojištění, případně další podmínky. 13. Obecné pravidlo v odst. 1 zavádí tzv. řádný starobní důchod. Podle § 29 odst. 1 písm. j) zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 34 let a dosáhl důchodového věku v roce 2018. Podmínky pro získání řádného starobního důchodů žalobce nesplňuje, neboť nezískal dobu pojištění nejméně 34 let. Ze stejného důvodu žalobce nesplňuje ani podmínku pro získání starobního důchodu dle § 29 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění (o tom ale spor není). 14. V odst. 2 právní úprava zavádí tzv. odložený starobní důchod. Nárok na tento typ důchodu vzniká v podstatně vyšším věku, než je důchodový věk pro řádný starobní důchod, avšak postačí získat podstatně méně doby pojištění. Dle § 29 odst. 2 písm. f) zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže nesplnil podmínky podle odst. 1 a „získal dobu pojištění nejméně 20 let a dosáhl v období 2014 až 2024 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození.“ Ve vztahu k tomuto typu starobního důchodu žalobce splňuje potřebnou dobu pojištění. Sporné je však splnění potřebného důchodového věku. Stejná sporná otázka vyvstává i u důchodu dle § 29 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, podle něhož pojištěnec, který „nesplňuje podmínky stanovené v odst. 2 písm. b) až g), má nárok na starobní důchod též, jestliže dosáhl věku uvedeného v odstavci 2 písm. b) až g) a získal aspoň 15 let doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1.“ 4 34 Ad 24/2024 15. Dle § 32 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se důchodový věk u pojištěnců narozených v období let 1936 až 1973 stanoví dle přílohy č. 1 k tomuto zákonu. Dle přílohy č. 1 zákona o důchodovém pojištění u mužů narozených v roce 1959 činí důchodový věk 64 let. 16. U osob, které odpracovaly příslušný počet směn v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, se aplikuje speciální (nižší) důchodový věk. Dle § 74 zákona o důchodovém pojištění zůstávají zachovány nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. 1. 1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk. Dle § 174 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/1988 Sb. je nárok na starobní důchod podmíněn určitou dobou zaměstnání a dosažením věku alespoň „59 let, byl-li zaměstnán nejméně 11 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 7,5 roku, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až l) anebo 15 roků ve službě I. nebo II, kategorie funkcí.“ Je tak pravda, že žalobcův důchodový věk je 59 let. 17. Zvýhodnění horníků v podobě snížení potřebného důchodového věku se však netýká potřebné doby pojištění. Potřebná doba pojištění je stejná jako pro ostatní pojištěnce. „Zákonem stanovený rozsah potřebné doby pojištění se bez výjimky uplatní i u osob, jejichž důchodový věk byl snížen v důsledku výkonu práce v tzv. preferované pracovní kategorii (před rokem 1993), resp. v důsledku odpracování příslušného počtu směn v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (§ 37b zák. o důchodovém pojištění).“ (cit. LANG, Roman. Zákon o důchodovém pojištění: komentář. Komentáře Wolters Kluwer. Praha: Wolters Kluwer, 2024. ISBN 978-80-7676-930-4). 18. V případě tzv. odloženého starobního důchodu dle § 29 odst. 2 písm. f) zákona o důchodovém pojištění se naplnění podmínky dosažení věku neváže na věk o 5 let vyšší, než je žalobcův důchodový věk, nýbrž na věk o 5 let vyšší, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození, jako je datum narození žalobce. Jedná se o univerzální kategorii upravenou přílohou č. 1 k zákonu o důchodovém pojištění. Věk, kterého by žalobce musí pro účely § 29 odst. 2 písm. f) zákona o důchodovém pojištění dosáhnout, je věk 69 let, tedy jedná se o věk o 5 let vyšší než 64 let. Důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození jako žalobce je totiž 64 let. 19. Byť žalobce pracoval v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech a jeho důchodový věk ve smyslu § 29 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je proto zkrácen, zákonodárce toto zvýhodnění zavedl specificky k tzv. řádnému starobnímu důchodu, resp. jeho variace dle § 29 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Již jej však nezavedl ve vztahu k tzv. odloženému starobnímu důchodu. Textace ustanovení § 29 odst. 2 je totiž zcela explicitní a jasně z ní vyplývá, že věková podmínka je vázána na dosažení věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození. Citované ustanovení není formulováno tak, že by věková podmínka byla vázána na dosažení věku alespoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk pojištěnce. Z textu zákona tak je zřejmé, že zákonodárce v případě důchodu dle § 29 odst. 2 se zvýhodněním horníků nepočítal. 20. Že tak zákonodárce učinil vědomě, lze usuzovat i z toho, že u tzv. předčasného důchodu dle § 31 zákona o důchodovém pojištění je naopak věková podmínka formulována tak, že nárok na předčasný důchod má ten pojištěnec, který získal dobu pojištění 40 let a „do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše 3 roky.“ Podmínka je tak vázána na důchodový věk konkrétního pojištěnce. V případě osob s nárokem na snížení důchodového věku, jako jsou např. horníci nebo zdravotničtí záchranáři, se doba předčasnosti odvíjí od tohoto sníženého věku. V případě odloženého starobního důchodu tomu tak však není. 21. Je tak nutno konstatovat, že zákonodárce zavedl zvýhodnění horníků pouze u některých typů starobního důchodu, přičemž vždy pamatoval na to, že doba pojištění dle § 29 odst. 1, či dle § 31 5 34 Ad 24/2024 zákona o důchodovém pojištění musí být naplněna. Platí pravidlo, že zvýhodnění horníků se týká důchodového věku, nikoliv doby pojištění. Odložený starobní důchod je typem důchodu, který směřuje na případy, kdy potřebná doba pojištění pro přiznání nároku na řádný starobní důchod naplněna nebyla. Tento nedostatek je kompenzován navýšením důchodového věku, přičemž věkové zvýhodnění horníků se zde již nezohledňuje. 22. Žalobce argumentoval rozhodnutím žalované ze dne 13. 2. 2019, č. j. X, kterým mu sice nebyl přiznán nárok na starobní důchod, nicméně v posledním odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo uvedeno, že věk potřebný pro nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 2 a odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění je v případě žalobce 64 let. Soud musí konstatovat, že s ohledem na shora uvedené je závěr žalované v tamním rozhodnutí chybný. 23. Bohužel to mělo za následek, že žalobce ze závěrů tohoto rozhodnutí vycházel a měl za to, že dosažením věku 64 let bude splňovat podmínky § 29 odst. 2 a odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Tak tomu však není. Žalobce nesplňuje podmínky § 29 odst. 2 písm. f) zákona o důchodovém pojištění, neboť nedosáhl věku 69 let. Nesplňuje tak ani podmínky § 29 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. IV. Závěr a náhrada nákladů řízení 24. Námitky žalobce soud vyhodnotil jako nedůvodné. Neshledal ani jiné důvody, pro které by bylo na místě žalobě vyhovět; proto žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Nyní projednávaná věc se týkala důchodového pojištění, a proto ani žalovaná ex lege nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 2 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno dne 11. března 2025 Mgr. et Mgr. Lenka Bahýľová, Ph.D., v. r. samosoudkyně