Pokud žalobce ve svých podáních používá vůči žalovanému a jeho pracovníkům hrubě vulgární jazyk, je to důvodem pro odmítnutí žaloby, protože sleduje zjevné zneužití práva [§ 68 písm. f) ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní].

41 Ad 16/2024-88   USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobce:  L. N. … zastoupen ustanoveným advokátem Mgr. Ondřejem Kolomazníkem nám. T. G. Masaryka 1281/0, 760 01 Zlín proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí Na Poříčním právu 1, 128 00 Praha 2   v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/10800-924/5, a ze dne 10. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/10800-924/6 takto: I. Žaloba se v části směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/10800-924/5, odmítá. II. Žaloba se v části směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/10800-924/6, odmítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud obdržel žalobcovu žalobu vůči výše označeným rozhodnutím žalovaného. Prvním z nich (č. j. MPSV-2024/10800-924/5; „první rozhodnutí žalovaného“) žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky ve Zlíně ze dne 14. 11. 2023. Úřad práce tehdy zamítl návrh žalobce na zvýšení příspěvku na péči. Druhým rozhodnutím (č. j. MPSV-2024/10800-924/6; „druhé rozhodnutí žalovaného“) žalovaný ve zkráceném přezkumném řízení zrušil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky ve Zlíně ze dne 27. 11. 2023, jímž Úřad práce žalobci odňal příspěvek na péči, a toto řízení zastavil. 2. Soud čistě na základě posouzení doložených majetkových poměrů žalobce ustanovil žalobci zástupce. Výše označený zástupce původní žalobu žalobce doplnil. V době ustanovení zástupce soud posuzoval opravdu jen podmínky pro jeho ustanovení a před hlubším seznámením se s některými podklady, jež sám žalobce soudu zaslal, ještě neměl důvod dovozovat, že by žaloba žalobce měla být zjevně bezúspěšná. Nicméně poté soud při studiu spisu a předběžném hodnocení věci shledal, že tu jsou důvody pro odmítnutí žaloby. Žaloba proti prvnímu rozhodnutí žalovaného sleduje zjevné zneužití práva 3. Podle § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního platí, že soud usnesením návrh odmítne, jestliže je návrh podle tohoto zákona nepřípustný. Podle § 68 písm. f) soudního řádu správního je pak žaloba proti rozhodnutí správního orgánu nepřípustná, sleduje-li zjevné zneužití práva. 4. Tento důvod odmítnutí žaloby se v soudním řádě správním objevil na základě zákona č. 284/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2024. Důvodová zpráva k tomuto zákonu uvádí, že: „Jako nový důvod nepřípustnosti žaloby se výslovně zakotvuje i skutečnost, kdy žaloba sleduje zjevné zneužití práva, které obecně nepožívá právní ochrany. Tuto zásadu v současné době zakotvuje výslovně pouze § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pro oblast soukromého práva, nicméně zásada zákazu zneužití práva je vlastní právnímu řádu a platí přirozeně i v právu veřejném (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008-74.) Obdobnou cestou se v minulosti v zásadě vydal i slovenský zákonodárce, který mezi základní principy řízení zakotvil zásadu, podle které správní soud výjimečně neposkytne ochranu právům nebo právem chráněným zájmům fyzické osoby a právnické osoby, pokud jimi podaný návrh sleduje zjevné zneužití práva. Na tuto obecnou zásadu navazuje možnost slovenských správních soudů výjimečně odmítnout žalobu fyzické osoby a právnické osoby, která má zjevně šikanózní charakter nebo se jí sleduje zneužití práv či jejich bezúspěšné uplatňování (viz § 5 a 28 slovenského zákona č. 162/2015 Z. z., správny súdny poriadok, ve znění pozdějších předpisů). V obecné rovině lze za zneužití práva považovat situaci, ve které „někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004–48, publ. pod č. 869/2006 Sb. NSS.) Otázkou zneužití práva se již opakovaně zabývala i judikatura českých správních soudů. Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku č. j. 1 As 27/2011-81 ze dne 4. 5. 2011 konstatoval, že „určité chování formálně vzato, ve skutečnosti ovšem pouze zdánlivě, odpovídá dikci právního předpisu, avšak je zároveň pociťováno jako zjevně nespravedlivé, neboť v rozporu s určitými základními hodnotami a s rozumným uspořádáním společenských vztahů působí společnosti újmu. Takové chování má potom povahu nikoliv výkonu subjektivního práva, nýbrž jeho (právem reprobovaného) zneužití.“. (…) Poměrně bohatou judikaturu k otázce zjevného zneužití práva má Evropský soud pro lidská práva. Zneužití práva podat stížnost k tomuto mezinárodnímu soudu je totiž důvodem pro odmítnutí stížnosti, který přímo předvídá Úmluva. Zneužití práva podat stížnost Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře definoval jako „jednání stěžovatele, které je zjevně v rozporu s účelem práva individuální stížnosti zakotveného Úmluvou a brání řádnému fungování Evropského soudu pro lidská práva nebo řádnému postupu v řízení před ním.“ (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 9. 2009 ve věci Miroļubovs a ostatní proti Lotyšsku, stížnost č. 798/05, § 62 a 65). Mezi situace, ve kterých dochází ke zneužití práva podat stížnost, pak Evropský soud pro lidská práva zařadil: (…) -          používání obzvlášť nepříjemného, urážlivého, výhružného nebo provokativního jazyka vůči účastníkům řízení nebo soudu včetně jeho aparátu (…),“ 5. Při bližším seznámení s obsahem spisu a jeho studiu soud dospěl k závěru, že žalobce sleduje zjevné zneužití práva právě z důvodu používání obzvláště vulgárních jazykových prostředků, které směřuje vůči žalovanému. Žalobce totiž soudu zaslal první rozhodnutí žalovaného, do kterého ručně vepsal své „glosy“ k jeho jednotlivým pasážím. Aby soud konkrétně citoval, tak opakovaně označuje žalovaného či členy jeho posudkové komise za „hajzly“ (někdy i „zkorumpované“), „prasata“ či „bastardy“. K části prvního rozhodnutí žalovaného týkající se komunikace o jeho přítomnosti při jednání posudkové komise uvedl ve snaze vyvrátit danou část odůvodnění tento argument: „Piča! Viz spis Xkrát. Nepostavím se na nohy“, resp. „Děvka! Nic takového!“. K části odůvodnění o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí žalobce například uvedl: „Zločinecká děvka! Nechcu spis, chci posudek! Komunikace s krávou!“, nebo „Taková svině si bere do tlamy ústavní pořádek.“, resp. „Piča nechápe, co je slušnost k nechodícímu občanovi“. V závěru také jednu z aktérek jeho případu označuje za „upatlaného debila“ a „zločineckou děvku“. To však není zdaleka vše. 6. Žalobce totiž soudu zaslal na podporu tvrzení uvedených v jeho žalobě několik příloh. Mezi nimi i trestní oznámení, které podal na úředníky žalovaného a členy posudkové komise po vydání prvního rozhodnutí žalovaného. V něm je označuje nejprve „jen“ za „psychopaty“ či „bandu psychopatů“. Svůj slovník ovšem také přiostřuje a přiřazuje jim přídomky „fašisté/gestapáci“, „psychopatické svině“, „(zločinečtí) bastardi“, resp. „banda zločineckých bastardů a psychopatů“, „parchanti“, „fašistická prasata“ nebo „kriplové“. Květnatost své češtiny vyvrcholuje řečnickou otázkou (bez otazníku): „Co za zkurvené, paranoidní, zločinecké, psychopatické parchanty jsou 5x zmrdi z MPSV“ a následně uvádí konkrétní jména. Takto už s různými menšími variacemi již dříve zmíněných přídomků označuje úředníky žalovaného a členy posudkové komise ve zbytku daného podání. Ke konci je ještě označil jako „5x vymatlaná piča“. A to soud vynechává plno dalších označení, která žalobce úředníkům žalovaného a členům posudkové komise věnoval, a která již podle jejich běžného významu nelze označit za vulgarity. 7. Žalobce se přitom tohoto typu vyjadřování nezdržel ani po ustanovení advokáta a jeho doplnění žaloby. Z vlastní inciativy totiž samostatně (ač zastoupen) ještě soudu zaslal podání, ve kterém píše o „úchylech“ mj. ve vztahu k žalovanému (a také policii, státním zástupcům či České správě sociálního zabezpečení). K tomuto podání připojil i shrnutí, o co podle jeho názoru ve věci jde, kde úředníky žalovaného označuje za „psychopatické podvodníky“. 8. Svůj slovník tedy žalobce v tomto podání lehce zmírnil. A ve svém původním podání označeném jako „návrh žaloby“ uvedl k výše zmíněné trestnímu oznámení: „přijměte s pochopením důvodnost zde uvedených vulgarit a přiměřených sprostostí, jelikož osoby jednající za žalovaného žalobce úmyslně dehonestují, ponižují, uráží, kdy padělají a úmyslně pozměňují zdravotní dokumentaci žalobce.“ 9. Soud nicméně pro počínání žalobce pochopení nemá. Naplnil totiž důvod pro odmítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva. 10. Jak soud výše uvedl, zákonodárce u tohoto důvodu pro odmítnutí žaloby chtěl do soudního řádu správního vtáhnout podobný přístup, jaký ve své praxi používá Evropský soud pro lidská práva při práci s kritériem zneužití práva podat stížnost k tomuto soudu [čl. 35 odst. 3 písm. a) in fine Evropské úmluvy o lidských právech]. Podle judikatury štrasburského soudu se jedná o zneužití práva na podání žádosti, pokud stěžovatel ve své korespondenci s tímto soudem používá zvláště obtěžující, urážlivé, výhružné nebo provokativní výrazy, ať už jde o výrazy namířené proti protistraně, orgánům členského státu či samotnému Evropskému soudu pro lidská práva a jeho soudcům či jiným zaměstnancům (srov. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 5. 2004 ve věci Řehák proti České republice, č. 67208/01; ze dne 4. 2. 2003 ve věci Duringer a ostatní a Grunge proti Francii, č. 61164/00; či rozhodnutí Komise pro lidská práva ze dne 9. 4. 1997 ve věci Stamoulakatos proti Spojenému království, č. 27567/95). 11. Podle Evropského soudu pro lidská práva přitom nestačí, aby byl stěžovatelův jazyk pouze uštěpačný, polemický nebo sarkastický. Musí překročit „hranice běžné, občanské a legitimní kritiky.“ (viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 1. 2007 ve věci Di Salvo proti Itálii, č. 16098/05; či ze dne 29. 9. 2011 ve věci Apinis proti Lotyšsku, č. 46549/06; pro srovnání viz i rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 12. 2008 ve věci Aleksanyan proti Rusku, č. 46468/06, § 116-118; a ze dne 15. 12. 2022 ve věci Gherardi Martiri proti San Marinu, č. 35511/20, § 83-84; či rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 2. 2021 ve věci X. a ostatní proti Bulharsku, č. 22457/16, § 146). 12. Projednávanou věc lze i z důvodu kontextu použití českého jazyka srovnat s výše citovanou věcí Řehák proti České republice. V ní stěžovatel nejprve obviňoval pracovníky české části kanceláře Evropského soudu pro lidská práva z ignorantství a zpochybňoval fungo­vání celého soudu, pokud odmítl jeho dřívější stížnost. Následně obvinil české pracovníky kanceláře štrasburského soudu a „jejich rumunské a bulharské komplice a jiné levičáky“ ze zametání stížností pod koberec s cílem zbavit demokraticky orientované občany definitivně jejich lidských práv. V reakci na odpověď tajemnice sekce poté uvedl, že evropskému soudu slouží spolu­tvůrci zločinného komunistického režimu, kteří lezli po zádech těch, kdo tímto režimem trpěli, že je soud přesycen agenty StB a KGB, zkrátka, že soud posvětil zločiny komunistického režimu a komunistických soudů. 13. To je oproti hrubě vulgárnímu jazyku žalobce ještě relativně „slušná“ kritika. I tak to Evropskému soudu pro lidská práva stačilo, aby stížnost pana Řeháka odmítl pro zneužití práva podat stížnost. Soud proto shledal, že v tomto případě jsou tu tím spíše důvody pro odmítnutí žalobcovy žaloby proti prvnímu rozhodnutí žalovaného, protože sleduje zjevné zneužití práva, a je proto nepřípustná. Takové chování žalobce nepožívá právní ochrany. 14. Soud tedy ve vztahu k prvnímu rozhodnutí postupoval podle § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního a výrokem I. žalobu v této části odmítl. Nepřípustnost žaloby proti druhému rozhodnutí žalovaného 15. Pokud jde o druhé rozhodnutí žalovaného, pak soud opakuje, že podle § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního platí, že soud usnesením návrh odmítne, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Podle § 68 písm. e) soudního řádu správního je pak žaloba proti rozhodnutí správního orgánu nepřípustná, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. 16. Podle § 70 písm. a) soudního řádu správního jsou ze soudního přezkoumání v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu výslovně vyloučeny ty úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 As 51/2017-28). 17. Podle posledně uvedeného ustanovení soudního řádu správního pak platí, že pokud někdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti („rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. 18. Druhé rozhodnutí žalovaného přitom žalobce nijak nezkracuje na jeho právech. Je totiž plně v jeho prospěch, jelikož jím žalovaný zrušil rozhodnutí o odnětí příspěvku na péči a řízení s tímto předmětem zastavil. Nejde tedy vůbec o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního. Jeho přezkum je proto vyloučený a žaloba proti němu je nepřípustná. 19. Soud proto i ve vztahu k druhému rozhodnutí žalovaného shledal důvody pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního a výrokem II. ji odmítl. Náklady řízení 20. Ve smyslu § 60 odst. 3 soudního řádu správního žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 21. Pro úplnost soud dodává, že odměnu ustanovenému zástupci přizná samostatným usnesením. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem.   Brno 7. března 2025   Martin Kopa samosoudce