č.j. 62 Ad 9/2024-84 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: B. K.  bytem X  zastoupený JUDr. Pavlem Širokým, advokátem  sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1 proti   žalovanému: generální ředitel Generálního ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2024, č. j. 23085-6/2024-900000-317,   takto:   I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2024, č. j. 23085-6/2024-900000-317, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 342 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Pavla Širokého, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 17. 3. 2022 Celnímu úřadu pro Zlínský kraj žádost o doplacení nedoplatku na služebním příjmu za období let 2019 až 2022 v souladu se zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „služební zákon“). Tvrdil, že mu za výše uvedená období byla služebním orgánem nezákonně odečítána z pracovní doby přiměřená doba na jídlo a odpočinek, která měla být zahrnuta do jeho služebního příjmu. 2. Prvostupňový orgán o žádosti rozhodl dne 18. 4. 2023, č. j. 11150-4/2023-640000-11, tak, že řízení o žádosti žalobce o doplacení služebního příjmu za leden 2019 z důvodu uplynutí promlčecí doby zastavil z důvodu zjevné bezpředmětnosti (výrok I.), řízení o žádosti za období prosinec 2021 až prosinec 2022 zastavil z důvodu zjevné bezpředmětnosti (výrok II.) a částečně vyhověl žádosti žalobce o doplacení služebního poměru za únor 2019 až listopad 2021 v rozsahu 1,5 hodiny (3 x 30 minut) představující rozdíl mezi vykázanou dobou služby a dobou skutečně odslouženou dne 22. 5. 2019, včetně zákonného úroku z prodlení od podání žádosti o doplacení služebního příjmu až do zaplacení. Ve zbývající části žádosti nevyhověl (výrok III). 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že řízení o žádosti žalobce o doplacení služebního příjmu za prosinec 2021 až prosinec 2022 zastavil pro nepřípustnost (výrok I.), částečně vyhověl žádosti žalobce o doplacení služebního příjmu za leden 2019 až listopad 2021 v rozsahu 1,5 hodiny (3 x 30 minut) a přiznal žalobci částku služebního příjmu ve výši 403 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 18. 10. 2019 do zaplacení; ve zbytku žádost žalobce zamítl (výrok II napadeného rozhodnutí). II. Žaloba a replika 4. Žalobce namítá, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a věc nesprávně právně posoudil. 5. Svědci byli vybráni tak, aby vypovídali ve prospěch správních orgánů. Jejich odpovědi jsou až na výjimky totožné. L. L. a R. L. nebyli v rozhodném období zařazeni na stejné služební místo jako žalobce. J. P. byl na totožném služebním místě zařazen do 31. 8. 2019, tedy jen zanedbatelnou část rozhodného období. Nemohlo tedy dojít k úplnému zjištění skutkového stavu věci. 6. Žalobce navrhoval, aby byli vyslechnuti příslušníci pracující na stejném pracovišti vykonávající stejné služby jako žalobce v letech 2019 až 2022. Těmto jeho návrhům správní orgány nevyhověly. Žalobce odkazuje na § 180 odst. 1 služebního zákona, podle něhož je služební funkcionář povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. Za tímto účelem je povinen opatřit si potřebné podklady. V řízení nebyl zjištěn faktický průběh služby na mobilním oddělení Celního úřadu pro Zlínský kraj v rozhodné době. Napadené rozhodnutí tak je nezákonné. Skutkový stav nelze zjistit ani z listinných důkazů, neboť ty byly vyplňovány tak, že na oddělení je služební zákon dodržován, ačkoli tomu tak fakticky nebylo. 7. Správní orgány rovněž nesprávně vyložily § 60 služebního zákona. Podle žalobce způsob výkonu služby umožňoval toliko výběr přiměřené doby na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 3 služebního zákona. Nešlo o přestávku na jídlo ve smyslu § 60 odst. 1 služebního zákona. 8. Ani žalovaný v napadeném rozhodnutí nerozporoval, že žalobce byl v rámci výkonu služby (i během přestávky na jídlo) povinen být na příjmu a být připraven přestávku přerušit a věnovat se výkonu služby. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že ad hoc dodatečně uložené povinnosti mohly být jen typově méně významné než povinnosti provázející vlastní výkon služby. 9. Za vykonanou službu náleží dle čl. 28 Listiny základních práv a svobod spravedlivá odměna. Neplacenou dobou odpočinku může být jen doba, s níž zaměstnanec může nakládat podle své úvahy, věnovat se oddechu a nebýt během této doby zaměstnavateli k dispozici. Tak tomu v žalobcově případě nebylo, neboť jeho povinností bylo za určitých okolností zasáhnout, nehledě na to, zda právě čerpá přestávku. Neobstojí tak závěr žalovaného, že služba mobilního dohledu je přerušitelná a má autonomní charakter. Žalobce byl při výkonu služby v režimu trvalé ostražitosti. 10. Na své argumentaci setrval i v podané replice. Doplnil, že vyslýchaným svědkům nebyly položeny jím navržené otázky. 11. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný poukázal na to, že problematika proplácení přestávek u Celní správy ČR nebyla doposud judikaturou řešena. Výkon činností celní správy spočívá ve správě cla a daní, v kontrole toku zboží na území ČR a v prevenci a potírání trestné a přestupkové činnosti s tím spojené. Podstatná část celní správy (včetně služby mobilního dohledu) má administrativní a odkladnou povahu. Činnost žalobce nevyžadovala okamžitou reakci oproti činnosti příslušníků ostatních bezpečnostních sborů. Má-li hlídka mobilního dohledu nebo hlídka dálniční policie přestávku ve službě, dohled nad veřejným pořádkem a trestání přestupků v terénu v danou chvíli niko nezajišťuje. Takové hlídky nejsou zastupovány. 13. Celní správa není součástí integrovaného záchranného systému. V případě služby mobilního dohledu tak nemůže vzniknout stav tzv. „trvalé ostražitosti“. Aktivní (přetržitý) výkon služební činnosti buď v dané chvíli po dobu čerpání přestávky nikdo nevykonává nebo takový výkon počká, bez následků pro chráněné veřejné zájmy. Hypoteticky by stav „trvalé ostražitosti“ u nestřídaných příslušníků po dobu jejich přestávky byl v podmínkách celní správy představitelný v případě okrajových zvláštních pasivních (pohotovostních, nepřetržitých) služebních činností jako služba operačního střediska nebo zásahová jednotka. Napříč judikaturou nelze nalézt případ, kdy by byl se svou žádostí úspěšný příslušník pěší hlídky či autohlídky policie, jehož výkon spočívá v aktivním přetržitém namátkovém dohledu nad veřejným pořádkem, u nějž nejsou stanovena žádná pravidla zastupitelnosti po dobu přestávky ve službě, a který je tudíž v době přestávky nestřídaný. 14. K neprovedení výslechu svědka M. M. a V. M. žalovaný uvedl, že tyto osoby požádaly o doplatek příjmu shodně jako žalobce. V řízeních o jejich žádostech uvedly, že jejich osobní účast při výslechu není nutná a odkázaly na svá písemná vyjádření. Pozdější požadavek na výslech těchto osob v jiném řízení považuje žalovaný za formální, účelový a neopodstatněný. Svědkové vyslechnutí v řízení vypovídali konzistentně a na výsledku celé věci neměli žádný zájem (oproti žalobcem navrženým svědkům V. M. a M. M.). Pokud jde o svědky L. L. a R. L., ti v době podání svědectví nebyli ve služebním poměru, což podle žalovaného akcentuje jejich nestrannost. Pokud měl žalobce, který se ze všech ústních jednání omluvil, pochybnosti o důvěryhodnosti svědků, mohl to namítnout bezprostředně poté, co obdržel protokoly s jejich výpověďmi, nikoli až účelově ex post. 15. Pro účely uplatnění § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru není rozhodné, zda výkon služby byl či nebyl v jednotlivém případě přerušen, ale zda to bylo obecně možné. Nebylo tak třeba zpětně jednotlivě zkoumat každou směnu. O obecné nemožnosti přerušení služeb na konkrétním oddělení má zpravidla povědomí služební funkcionář. 16. Výkon služby je přímý, autonomní a aktivní. Nezáleží na tom, zda příslušníci celní správy subjekty fyzicky kontrolují či zda s nimi jednají ve správním řízení. I v přestávce jsou pravidelně přítomni na pracovišti, kde mají k dispozici mobilní telefon a pevnou linku, jejímž prostřednictvím jsou teoreticky dostupní i během čerpané přestávky. I v případě administrativních pracovníků se zcela výjimečně může stát, že budou k výkonu služby odvoláni během čerpané přestávky (např. svolaná okamžitá porada), nicméně taková excesivní potřeba není vlastní aktivnímu (autonomnímu) výkonu jejich služby, nestaví je do režimu „trvalé ostražitosti“ a z čerpané neplacené přestávky na jídlo nedělá placenou přiměřenou dobu na jídlo. 17. Navrhl proto žalobu jako nedůvodnou zamítnout. IV. Posouzení věci soudem 18. Žaloba je důvodná. 19. Soud se nejprve zabýval námitkou nedostatečného zjištění skutkového stavu. Žalobce v podané žalobě namítal, že v předcházejícím správním řízení nebyl skutkový stav zjištěn dostatečně a že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevyjádřil k jeho návrhům na doplnění dokazování. 20. Podle § 180 odst. 1 služebního zákona je služební funkcionář povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. 21. Z rozhodnutí služebního funkcionáře (stejně jako z každého jiného rozhodnutí správního orgánu) musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil a jak vypořádal námitky účastníka řízení. Povinností správního orgánu je rovněž uvést, z jakého důvodu neprovedl účastníky navrhované důkazy (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2009, č. j. 1 Afs 77/2009-114). Zásadám spravedlivého procesu odpovídá nejen možnost účastníka řízení vyjádřit se k provedeným důkazům, nýbrž i možnost navrhnout důkazy vlastní. Soud (ani správní orgán) není povinen provést všechny účastníkem navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a k právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 61/94, Sb. ÚS, sv. 3, s. 51, sp. zn. I. ÚS 549/2000, Sb. ÚS, sv. 22, s. 65, sp. zn. II. ÚS 663/2000, Sb. ÚS, sv. 22, s. 19, sp. zn. IV. ÚS 67/2000, Sb. ÚS, sv. 21, s. 153). 22. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce ve vyjádřeních ze dne 29. 4. 2022, 14. 7. 2022 a 7. 2. 2023 opakovaně navrhoval provedení svědeckých výpovědí všech příslušníků oddělení mobilního dohledu Celního úřadu pro Zlínský kraj působících u útvaru mezi lety 2019 a 2022. Tento návrh shledal správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí z 18. 4. 2023 zjevně nehospodárným a uzavřel, že dosud provedené svědecké výpovědi svědků V., P., L. a L. byly pro zjištění skutkového stavu věci dostatečné (str. 11 až 12). Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, v němž žádné návrhy na doplnění dokazování neuplatnil. Přípisem žalovaného ze dne 20. 6. 2023, zn. 29843-2/2023-900000-317, byl žalobce informován o složení senátu a o možnosti uplatnit návrhy důkazních prostředků. Na něj reagoval žalobce vyjádřením doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 28. 6. 2023 (označeným chybně jako vyjádření z 27. 2. 2023 namísto z 27. 6. 2023, jak by odpovídalo časovému sledu událostí a digitálnímu podpisu žalobcova zástupce na podání), v němž žalobce požádal o provedení výslechu svědků M. a M. Toto vyjádření celní úřad přípisem ze dne 29.6 .2023 postoupil žalovanému a vyslovil svoji nepříslušnost, nicméně údaj o doručení tohoto podání žalovanému správní spis neobsahuje (bod 20. správního spisu); nelze tedy s jistotou určit, že byl daný procesní návrh žalovanému správním orgánem I. stupně skutečně přeposlán. Žalobce nicméně svůj požadavek na provedení výslechu svědků M. a M. zopakoval i v podání ze dne 7. 12. 2023 v reakci na výzvu žalovaného k vyjádření ze dne 22. 11. 2023. Tato výzva žalovaného obsahující dosavadní hodnocení podkladů se přitom k dosavadnímu požadavku žalobce na doplnění dokazování (z 27. 6. 2023) nijak nevyjadřovala. Následně bylo dne 21. 5. 2024 vydáno napadené rozhodnutí, v němž žalovaný na požadavek žalobce na doplnění dokazování výslechem svědků M. a M. nijak konkrétně nereagoval. Žalovaný v bodě 29 k reakci žalobce na výzvu žalovaného ze dne 22. 11. 2023 pouze obecně uvedl, že žalobce ve svém podání ze 7. 12. 2023 jen „opakuje to, co uváděl již ve svém odvolání a k čemu je dostatečné právní hodnocení ve výzvě“. Žalobci se tak v napadeném rozhodnutí (ani dříve v průběhu odvolacího rozhodnutí) nedostalo žádné reakce na návrh na doplnění dokazování výslechy svědků M. a M. Výzva z 22. 11. 2023 i napadené rozhodnutí obsahují jen věcné hodnocení oprávněnosti žalobcova nároku, nicméně nijak se nevyjadřují k žalobcovu návrhu na doplnění dokazování. Jedná se přitom o návrh nově vznesený v odvolacím řízení v reakci na závěry prvostupňového rozhodnutí. Nelze tedy vycházet pouze z odůvodnění ohledně zamítnutí paušálního návrhu na výslech svědků (všech příslušníků oddělení mobilního dohledu v předmětném období) obsaženého v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalovaný byl v souladu s výše citovanou judikaturou Ústavního soudu buďto povinen navrhovaný důkaz provést, anebo žalobci vysvětlit, z jakých důvodů jeho provedení není v řízení nezbytné. To však neučinil. 23. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí nevysvětlil, proč neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz výpověďmi svědků M. a M., který žalobce uplatnil ve vyjádření ze dne 27. 6. 2023 a ze dne 7. 12. 2023, jde o tzv. opomenuté důkazy. Soud není oprávněn nyní posuzovat nezbytnost provedení žalobcem navrhovaných důkazů. Tuto úvahu musí učinit primárně žalovaný, který odpovídá za řádné zjištění skutkového stavu (§ 180 odst. 1 služebního zákona). Obecně však tyto žalobcovy důkazní návrhy nelze pokládat za návrhy zjevně nesouvisející se skutkovými otázkami nyní posuzované věci; příslušníci pracující na stejném pracovišti vykonávající stejné služby jako žalobce v letech 2019 až 2022 prima vista mohli přispět k učinění řádných a komplexních skutkových zjištění stran faktického průběhu služby na mobilním oddělení Celního úřadu pro Zlínský kraj v rozhodné době, a nebylo-li tomu z konkrétních důvodů podle žalovaného tak, eventuálně nebyla-li otázka faktického průběhu služby podle žalovaného vůbec významná, pak bylo povinností žalovaného tyto důvody žalobci k jeho důkazním návrhům korektně vyložit. To se nestalo. Tím se žalovaný dopustil podstatného porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. 24. K neopodstatněnosti výslechu žalobcem navrhovaných dvou svědků se žalovaný podrobně vyjádřil poprvé až v bodě 9 vyjádření k žalobě. Platí však, že nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí, které jsou důvodem pro zrušení rozhodnutí podle § 76 odst. 1 s. ř. s., nelze zhojit uvedením chybějících náležitostí odůvodnění ve vyjádření k žalobě. Soud tak nebyl oprávněn věcně hodnotit oprávněnost žalovaným dodatečně specifikovaných důvodů pro neprovedení navrhovaných důkazů, neboť byl povinen vycházet výlučně z odůvodnění rozhodnutí, které přezkoumává (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003-58). 25. Vzhledem k tomu, že v předcházejícím správním řízení došlo k vadě řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí – žalovaný se nevyjádřil k potřebě provedení žalobcem navržených důkazů – bylo by předčasné vyjadřovat se k námitkám stran zjišťování skutkového stavu (řádně a včas uplatněným). Právní hodnocení věci bude možné až poté, co bude vydáno nové rozhodnutí, v němž žalovaný řádně vypořádá veškeré žalobcem uplatněné návrhy na doplnění dokazování. Námitka, že vyslechnutým svědkům nebyly pokládány otázky ze žalobcem předloženého seznamu otázek, byla uplatněna poprvé až v replice z 28. 11. 2024 (rozhodnutí bylo žalobci doručeno 22. 5. 2024), tudíž je opožděná (§ 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s.). V. Závěr a náklady řízení 26. Soud tak shledal, že se žalovaný dopustil vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, jelikož se opomněl vyjádřit k žalobcem uplatněným návrhům důkazů. Proto napadené rozhodnutí zrušil [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Bude na žalovaném, aby posoudil oprávněnost navrhovaných svědeckých výpovědí a ty buďto v řízení provedl, nebo jejich neprovedení řádně odůvodnil; bude přitom vázán výše vyslovenými právními závěry soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). 27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce dosáhl v řízení o žalobě plného úspěchu, proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3000 Kč a z odměny a náhrady hotových výdajů jeho zástupce. Soud přiznal zástupci žalobce odměnu podle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za tři úkony právní služby před 1. 1. 2025 (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, podání repliky), tedy 3 × 3100 Kč a náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojenými 3 × 300 Kč (§ 13 odst. 4 citované vyhlášky); dohromady 10 200 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, soud zvýšil přiznanou odměnu o 2142 Kč odpovídající této dani (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celkem tedy zástupci žalobce náleží náhrada nákladů řízení 15 342 Kč. K jejímu zaplacení soud určil přiměřenou lhůtu. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 29. srpna 2025     David Raus v.r. předseda senátu                   Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.