č. j. 65 A 3/2026-178   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci navrhovatelů: a) Z. P., nar. X  bytem X zastoupený advokátem JUDr. Mgr. Lubomírem Procházkou sídlem Lidická 2006/26, 602 00 Brno   b) D. P., nar. X bytem X proti odpůrci: statutární město Brno sídlem Dominikánské nám. 1, 601 67 Brno  zastoupený advokátkou Mgr. Sandrou Podskalskou  sídlem Údolní 33, 602 00 Brno   o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, a to v rozsahu vymezení funkční plochy „Rekreace jiná – RX“ na pozemcích par. č. X, XA, XB2 a XC, v k. ú. X, v textové i grafické části, takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1.         Soud se v této věci zabýval návrhem na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024 (dále jen „ÚP“ či „napadené OOP“), a to v rozsahu vymezení funkční plochy „Rekreace jiná – RX“ na pozemcích par. č. X, XA, XB a XC, v k. ú. X (dále jen „pozemky navrhovatelů“ či „dotčené pozemky“). 2.         Odpůrce napadenou úpravou vymezil na pozemcích navrhovatelů v rámci lokality „X“ stabilizovanou plochu rekreace jiné – RX. Na pozemcích se nachází nepovolené stavby (zahradní chata o celkové zastavěné ploše 148 m2 a zahradní domek o celkové zastavěné ploše 114 m2), o jejichž dodatečné povolení v rámci řízení o odstranění stavby navrhovatelé požádali dne 28. 11. 2025. Napadená regulace brání dodatečnému povolení staveb, proto navrhovatelé podali Krajskému soudu v Brně návrh na zrušení této regulace. II. Shrnutí argumentů obsažených v návrhu a vyjádření odpůrce 3.         Navrhovatelé namítají, že dodatečnému povolení staveb na jejich pozemcích brání související regulativy plochy RX, konkrétně limit zastavěné plochy do 40 m2. Přitom v bezprostřední blízkosti se v regulovaném území nacházejí stavby sloužící pro bydlení. Dotčená plocha je obklopená plochami pro individuální bydlení, které se stále rozšiřují. Je proto logické regulovat také dotčenou plochu jako plochu individuálního bydlení BI.R1. Skutečný charakter lokality „X“ je smíšený a vykazuje znaky obytného využití. K tomu navrhovatelé poukazují na konkrétní povolené (4) i nepovolené stavby (7 včetně staveb na pozemcích navrhovatelů) přesahující stanovený limit zastavitelnosti 40 m2. To ÚP nereflektuje a je v rozporu se skutečným způsobem využití pozemků v dotčeném území, kde se nachází rodinné domy a rekreační objekty využívané k trvalému bydlení. 4.         Funkční hranice mezi plochami BI.R1 a RX je stanovená nelogicky bez ohledu na charakter zástavby a bez urbanistického zdůvodnění. Pozemky navrhovatelů byly bez přezkoumatelného důvodu vyňaty z obytného území. Regulativy, které stanovují hlavní využití pro individuální rekreaci formou zahrádkaření, zakazují využití pro bydlení a nepřipouští stavby nad 40 m2 zastavěné plochy, jsou pro stavby na pozemcích navrhovatelů zásadně omezující. 5.         Zařazení pozemků navrhovatelů do plochy RX nebylo zdůvodněno, zejména s ohledem na skutečnost, že území se užívá k bydlení. ÚP postrádá jakékoliv konkrétní odůvodnění ve vztahu k dotčeným pozemkům. Neuvádí, proč je hranice mezi plochami RX a BI.R1 vedena právě tak, že dopadá na pozemky navrhovatelů. Regulace zakazující využití pozemku pro bydlení významně zasahuje do vlastnických práv, proto vyžaduje důsledné odůvodnění. Ve vztahu k pozemkům navrhovatelů je napadené OOP nepřezkoumatelné. 6.         Napadená část ÚP je nepřiměřeným zásahem do vlastnického práva navrhovatelů s ohledem na její omezující regulativy, pro které nemohou usilovat o dodatečné povolení staveb. Odpůrce nevážil dopady na konkrétní vlastníky s veřejnými zájmy a nezvolil nejšetrnější řešení. 7.         Hranice mezi plochami RX a BI.R1 je stanovená bez urbanistického, dopravního, technického či krajinného zdůvodnění. Jde o výsledek libovůle. ÚP uplatňuje selektivní regulaci, neboť u některých staveb umožňuje výjimky či povolení a porušení regulace dlouhodobě toleruje, ale vůči navrhovatelům uplatňuje nejpřísnější možnou regulaci. Odpůrce se pak nezabýval žádnou méně omezující variantou. Porušil rovněž legitimní očekávání navrhovatelů, že jejich pozemky budou regulované větší zastavěnou plochou a nebudou bezdůvodně vyňaty z obytného území. Územní plán nepřiměřeně zhoršuje jejich právní postavení. 8.         Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvádí, že navrhovatelé se fakticky domáhají vstřícnějších podmínek pro výstavbu na jejich pozemcích nad rámec předchozí územně plánovací dokumentace. Na to však nemají právní nárok. ÚP tudíž nijak podstatně nezasáhl do práv navrhovatelů. Předchozí územně plánovací dokumentace, která regulovala dotčené pozemky a byla nahrazena ÚP, tedy Územní plán města Brna (1994), jehož závazné části byly stanoveny obecně závaznou vyhláškou statutárního města Brna č. 2/2004, o závazných částech Územního plánu města Brna, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „územní plán z roku 1994“), řadila pozemky navrhovatelů mezi objekty pro individuální rekreaci v rámci plochy zemědělského půdního fondu (ZPF). Pro dotčené pozemky platilo omezení zastavěné plochy do 25 m2 a pro obestavěný prostor max. 110 m3, přičemž novostavby objektů pro individuální rekreaci byly pouze podmíněně přípustné. Územní plán z roku 1994 neumožňoval navrhovatelům využití pozemků k bydlení ani umisťování staveb k tomu určených. 9.         Odpůrce vycházel v dané lokalitě z „Územní studie Návrh využití zahrádkářských lokalit na území města Brna – návrh“ (atelier ERA, 2018) [dále jen „Územní studie“]. Ta v rámci zahrádkářských lokalit stanovila 4 typy ploch a pozemky navrhovatelů spolu s ostatními tvořícími oblast č. 150 zařadila do plochy zahrádek se zahradními chatami (IZCH). K tomu stanovila podmínky pro vymezení a využití těchto ploch. Plocha určená k bydlení, která se nachází východně od pozemků navrhovatelů, se drobně rozšířila, ale v zásadě zachovala regulaci z roku 1994. Západně od pozemků navrhovatelů byly rovněž vymezeny jen nevýznamné nové plochy pro bydlení (Z.248 a Z.258). Územní plán z roku 1994 stanovil pro pozemky navrhovatelů přísnější regulaci něž napadené OOP, neboť na nich bylo možné umístit stavby do 25 m2, zatímco nyní jsou přípustné stavby do 40 m2. I plochy bydlení jsou od pozemků navrhovatelů obdobně vzdálené jako v případě regulace z roku 1994. 10.     Odpůrce odkazuje na judikaturu, podle které je oprávněn z titulu práva na samosprávu uspořádat své územní poměry podle vlastních představ, či podle které nemohou jednotlivci očekávat, že územně plánovací dokumentace zůstane neměnná nebo že k její změně dojde podle jejich zájmů a očekávání. Vlastník pozemku nemá nárok na stanovení podmínek rozvoje plochy, které vyhovují jeho soukromým zájmům, tedy na zahrnutí do určitého způsobu využití. Územní plán neslouží jako dokumentace skutečného stavu využití území, ale má nastavit podmínky do budoucna, neboť má zajistit udržitelný rozvoj území. 11.     ÚP neomezuje dosavadní faktický stav využití území a nemění stávající využití, ale stanovuje limity pro budoucí změny. Užívání stávajících legálních staveb tak zůstává nedotčeno, čemuž odpovídá i závazná textová část ÚP (kapitola 6.2). Stavby překračující stanovený limit jsou historického původu nebo nepovolené. Územní plán však nelze přizpůsobovat takovému porušování právních předpisů. Existence povolených staveb v území není argumentem pro zařazení pozemků navrhovatelů do ploch bydlení. Ani pozemky s povolenými stavbami pro bydlení, které jsou blíže plochám bydlení, odpůrce nezahrnul do plochy bydlení a ponechal je v ploše RX. 12.     Pokud jde o nepovolené stavby v dotčené lokalitě, k nastolení souladu faktického a legálního stavu neslouží nástroje územního plánování, ale takové stavby mohou být předmětem řízení o odstranění stavby. Návrhem na zrušení části ÚP nelze legalizovat černé stavby navrhovatelů, kteří v minulosti postupovali v rozporu se zákonem. Funkční využití území nelze určovat na základě nepovolených, excesivních či nesprávně využívaných staveb. 13.     Napadená část ÚP není nepřezkoumatelná. Odpůrce odkazuje na Územní studii a části ÚP, kde se nachází odůvodnění k rekreačním plochám. Není pak možné bez námitek zdůvodňovat regulaci každého jednoho pozemku, obzvláště pak v případě stabilizovaných ploch to není ani nutné. Kromě toho se v případě dotčené plochy jedná o pohledově významné území, které tvoří přechod mezi obytnou zástavbou a plochou lesa. V případě pozemků navrhovatelů jde o typickou plochu na okraji trvale zastavěného území, která navazuje na významnou přírodní lokalitu Zamilovaného hájku. ÚP odůvodňuje také omezení velikosti rekreačních objektů. Lokalitu „X“ tvoří převážně zahrádkářské a rekreační pozemky s drobnou parcelací, omezenou intenzitou zástavby a bez přímé vazby na technickou a dopravní infrastrukturu, která je naopak typická a kapacitně zajištěná u sousedních ploch BI.RI. Funkční hranice mezi plochami tudíž respektuje charakter území. 14.     S ohledem na obsah územního plánu z roku 1994 nedošlo k žádnému zásahu do práv navrhovatelů. Odpůrce pak upozorňuje na úkoly územního plánování, jakož i hodnoty a cíle ÚP. V daném případě existuje veřejný zájem na ochraně přírodních, kulturních a urbanistických hodnot. Odpůrce odkazuje na kapitoly 5.2 Koncepce uspořádání krajiny a 5.9 Rekreace závazné textové části ÚP, jakož i na podkapitoly 5.9.12 a 5.9.13 odůvodnění ÚP. 15.     Odpůrce nepostupoval vůči navrhovatelům selektivně a libovolně. Plochy BI.R1 poblíž dotčené lokality byly převážně již územním plánem z roku 1994 zahrnuty do ploch bydlení čistého. Pozemky navrhovatelů navíc na plochy BI.R1 přímo nenavazují. Rozdílná regulace vychází z rozdílných podmínek v území. K otázce nepřiměřeného zásahu do práv navrhovatelů odkazuje odpůrce na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), podle které se soud nemůže zabývat přiměřeností napadené regulace, jestliže byl navrhovatel v procesu přijímání územního plánu nečinný. III. Posouzení věci 16.     Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v řízení podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v mezích navrhovateli uplatněných návrhových bodů (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Z úřední povinnosti ověřil pravomoc a příslušnost odpůrce k vydání opatření obecné povahy. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání ÚP (§ 101b odst. 4 s. ř. s.). Podmínky pro věcné projednání návrhu (projednatelný návrh, aktivní legitimace navrhovatelů a včasnost návrhu) jsou v daném případě splněny, což ostatně nezpochybňuje ani odpůrce. 17.     Při jednání dne 28. 4. 2026 účastníci setrvali na svých písemných stanoviscích. 18.     Soud provedl k důkazu čtyři výpisy z katastru nemovitostí (Informace o pozemku), které se týkají pozemků navrhovatelů; dvěma mapovými snímky předloženými navrhovateli (č. l. 36 a 37 soudního spisu) a dvěma snímky dotčené lokality (kolem ulice X) z webové stránky www.mapy.com; grafickou částí územního plánu města Brna z roku 1994, Plán využití území 5000, položka 24; textovou částí územního plánu města z roku 1994 (č. l. 60 – 84); žádostmi o dodatečné povolení stavby ze dne 28. 11. 2025 - zahradního domku a přístavby zahradní chaty (čl. l. 12 – 31), oznámením o zahájení řízení o nařízení odstranění stavby ze dne 22. 10. 2025 , č. j. MMB/0522082/2025 č. l. 32 – 34,; a Územní studií (č. l. 97 – 152). 19.     Návrh není důvodný. 20.     Zákonnost územně plánovací dokumentace je třeba podle ustálené judikatury Ústavního soudu i NSS posuzovat v kontextu práva obce na samosprávu, které zahrnuje taktéž právo uspořádat své územní poměry podle vlastních představ. Územní plán je (politickým) uvážením obce v přístupu k vlastnímu rozvoji a projevem práva na samosprávu územního celku, jemuž předchází vážení řady různých, často i odlišných či protichůdných, soukromých i veřejných zájmů. Výsledek tohoto uvážení, respektive upřednostnění některých zájmů před jinými, nesmí nahodile, svévolně či excesivně zasahovat do základních práv osob, jichž se dotýká. Soudy se proto při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace řídí zásadou zdrženlivosti, neboť nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonu se neprotivících rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci. Ke zrušení územního plánu tak soud přistoupí pouze tehdy, byl-li zákon v průběhu procesu přijímání územního plánu či vlastní zvolenou podobou územní regulace porušen v nezanedbatelné míře, tj. v intenzitě zpochybňující zákonnost vydaného opatření obecné povahy (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, či rozsudky NSS ze dne 2. 2. 2021, č. j. 6 Ao 6/2010-103, č. 2552/2012 Sb. NSS, nebo ze dne 20. 4. 2022, č. j. 10 As 226/2019-51, a ze dne 26. 6. 2024, č. j. 3 As 24/2023-44). 21.     K přezkumu napadené části ÚP tedy zdejší soud přistupoval s vědomím zásady zdrženlivosti ve vztahu k odpůrcem přijatému věcnému řešení. To je totiž především věcí odpůrce, jenž si nutně sám musí nést jeho důsledky (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, č. 1462/2008 Sb. NSS). Úkolem zdejšího soudu je zjistit, zda si odpůrce (v mezích uplatněných návrhových bodů a v mezích navrhovatelem tvrzených dotčení jeho veřejných subjektivních práv) nepočínal zjevně svévolně či diskriminačně, zda úkoly a cíle, které prostřednictvím územního plánování naplňuje, jsou legitimní a zákonné, a zda v případě omezení práv těch osob, jež s řešením nesouhlasí a jež na svých právech vskutku omezovány jsou, jde o omezení v nezbytně nutné míře vedoucí rozumně k zamýšlenému cíli, přičemž je (s ohledem na důvody, které odpůrce k přijetí řešení vedly) uskutečněno nejšetrnějším možným způsobem (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 11. 2018, č. j. 1 As 161/2018-44, či ze dne 15. 3. 2021, č. j. 1 As 337/2018-48). 22.     Krajský soud dospěl k závěru, že napadená část ÚP vyhovuje shora uvedeným požadavkům, nebyla přijata svévolně či diskriminačně, a nevyžaduje tedy zásah ze strany soudu. 23.     Soud nejprve poukazuje na konkrétní podobu napadané plochy znázorněné na následujícím výřezu z Hlavního výkresu 2.1 ÚP. Černé šipky míří na pozemky navrhovatelů. 24.     Úvodem je třeba poznamenat, že pozemky navrhovatelů se podle územního plánu z roku 1994 nacházely v ploše s objekty pro individuální rekreaci. Dle textové části měly sloužit pro individuální rekreaci v objektech pro individuální rekreaci na ZPF. Jako podmíněně přípustné byly stanoveny novostavby objektů pro individuální rekreaci se zastavěnou plochou včetně verand, vstupů a teras max. 25 m2. Obestavěný prostor části stavby nad upraveným terénem nesměl překročit 110 m3. 25.     Napadené OOP výslovně uvádí, že plochy rekreace jiné (RX) slouží pro rekreaci a pro relaxaci převážně formou zahrádkaření. Plochy rekreace jiné (RX) jsou v územním plánu určené pro rekreaci formou zahrádkaření s možností výstavby objektů individuální rekreace na převážně oplocených pozemcích zemědělského půdního fondu. Většina ploch rekreace jiné (RX) zůstává stabilizovaná, nejčastěji jsou situované na okrajích souvisle zastavěných území (bod 5.8 textové části výroku). 26.     Rovněž v podmínkách využití ploch ÚP uvádí, že hlavní využití ploch je pro individuální rekreaci formou zahrádkaření. Přípustné je využití související, podmiňující nebo doplňující hlavní využití. Podmíněně přípustné jsou pouze následující stavby: zahradní chaty, které mohou být podsklepené (mimo území kulturní památky hradisko v Obřanech a pohřebiště Široká) a mohou mít jedno nadzemní podlaží a podkroví a zastavěnou plochu stavby do 40 m2 (v rekreační oblasti Přehrada do 50 m2); zahradní chaty nelze stavebně spojovat proti smyslu stanovené prostorové regulace; příslušenství těchto staveb za podmínky, že je objemově adekvátní typově přiměřenému příslušenství hlavní stavby [např. kůlna, bazén (mimo území kulturní památky hradisko v Obřanech a pohřebiště Široká), altán apod.] a je zachováno stanovené minimální plošné zastoupení zeleně; stavby a zařízení sloužící ke zlepšení podmínek využití území pro účely veřejné rekreace a občanské vybavení, sloužící danému území, za podmínky, že záměry jsou objemově přiměřené přípustné zástavbě v území a že nedojde k podstatnému narušení či omezení hlavního využití (bod 6.3.2.19 textové části výroku). 27.     V daném případě navrhovatelé konkrétně nezpochybňují změnu provedenou napadenou částí ÚP, která spočívá především v regulaci území jako plochy pro rekreaci jinou, tedy zahrádkaření, nikoliv pro rekreaci individuální. Proto se podstatou této změny krajský soud nyní nezabýval. Navrhovatelé brojí výhradně proti tomu, že ÚP jejich pozemky neřadí mezi plochy určené pro bydlení a že jim neumožňuje dosáhnout dodatečného povolení jejich nelegálně postavených staveb, neboť neumožňuje umístit stavby o větší zastavitelné ploše než 40 m2. Tímto způsobem se však ochrany v řízení o zrušení opatření obecné povahy či jeho části domáhat nelze. 28.     Formulace námitek navrhovatelů budí dojem, že napadenou částí ÚP odpůrce změnil funkční využití dotčených pozemků z využití pro bydlení na rekreaci jinou, a odejmul jim tak možnost využívat pozemky původně určeným způsobem. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by byly výhrady navrhovatelů zcela namístě. Tak tomu ovšem není. Jak vyplývá ze shora uvedeného, co se týče omezení pro umísťování staveb, nedošlo přijetím napadeného OOP k žádnému omezení vlastnického práva navrhovatelů. Předchozí regulace na pozemcích navrhovatelů byla ještě přísnější, neboť umožňovala využití pozemků pro stavby pouze do 25 m2. Za dané situace jsou výtky navrhovatelů vůči obsahu ÚP nepřípadné. 29.     Za klíčové tedy soud považuje, že starý územní plán podmíněně připouštěl umístit na pozemcích navrhovatelů nové stavby se zastavěnou plochou maximálně 25 m². Nový územní plán v ploše RX připouští zahradní chaty se zastavěnou plochou do 40 m². Obě úpravy shodně vylučují bydlení a zachovávají rekreační charakter území. Nový územní plán tedy ve srovnání s předchozím rozšířil maximální přípustnou zastavěnou plochu o 60 %, zachoval dosavadní funkční využití a neodňal žádný dříve přípustný způsob využití pozemků. Právní postavení navrhovatelů se novým územním plánem nezhoršilo. Naopak se v klíčovém parametru – přípustné velikosti staveb – zlepšilo. 30.     Tento závěr má zásadní důsledky pro posouzení, zda vůbec došlo k zásahu do vlastnického práva navrhovatelů ve smyslu judikatury správních soudů. NSS opakovaně judikoval, že územní plán nemůže zasáhnout do práv dotčených osob, pokud pouze potvrzuje a nijak nemění skutečný stávající způsob využití pozemku (rozsudky ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17, a ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 8/2011-74). Soud tento závěr považuje za použitelný, nejen pokud nový územní plán zachovává stávající regulaci beze změny, ale tím spíše v situaci, ve které ÚP podmínky využití území oproti předchozí úpravě zmírňuje. 31.     K tomu soud dodává, že je třeba důsledně odlišovat regulaci stávajícího stavu od regulace směřující do budoucna. Územní plán je svou povahou normou pro budoucí vývoj území. Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 11. 8. 2022, č. j. 8 As 271/2020-68, nový územní plán nemůže zasáhnout do již existujícího stavu a představuje závazný podklad pouze pro budoucí rozhodování v území. Nijak se tudíž nedotkne režimu stávajících staveb, na které navrhovatelé poukazují. Pokud byly řádně povoleny, mohou být i nadále užívány ke zkolaudovanému účelu. Územní plán se každopádně projeví teprve pro budoucí umisťování nových staveb nebo provádění stavebních změn nad rámec údržby. A právě pro tuto budoucí činnost nový územní plán nastavuje podmínky příznivější než plán předchozí. 32.     NSS rovněž zdůraznil, že o zásahu do vlastnického práva prostřednictvím územního plánu lze hovořit tehdy, pokud je novým územním plánem změněno funkční využití pozemků, neboť tím je vlastník autoritativně omezen v právu užívat předmět vlastnictví dosavadním způsobem (rozsudek ze dne 7. 1. 2022, č. j. 5 As 223/2020-63). Takovou změnu je nutné řádně odůvodnit dostatečně silným veřejným zájmem. V projednávané věci však k žádné takové změně nedošlo. Pozemky navrhovatelů byly i ve starém územním plánu určeny k rekreačnímu využití s omezenými možnostmi výstavby. ÚP toto funkční využití zachovává a v rámci téhož funkčního určení podmínky mírně liberalizuje. Nejde tedy o situaci, v níž by bylo třeba novou regulaci odůvodňovat silným veřejným zájmem, protože k omezení vlastnického práva oproti předchozímu stavu nedošlo. K tomu je třeba podotknout, že nesplňují-li nepovolené stavby navrhovatelů podmínky pro umístění staveb na dotčených pozemcích dle současného ÚP, nemohly je splňovat ani podle územního plánu z roku 1994. 33.     V daném případě navrhovatelé v podstatě žádají, aby jim byl přiznán příznivější režim, než jaký měli podle obou územních plánů – jak starého, tak nového. Požadují, aby byly jejich pozemky zahrnuty do plochy určené k bydlení. To ostatně navrhovatelé nezpochybňují. Při ústním jednání zástupce navrhovatele a) uvedl, že nyní posuzovaný návrh je pokusem o vyjmutí dotčených pozemků z regulace, která je řadí do plochy určené pro rekreaci. Takový požadavek je však svou povahou požadavkem na přiznání nových práv, nikoli obranou před zásahem do práv stávajících. Vlastník nemá subjektivní právo na to, aby jeho nemovitost byla v rámci územního plánu zahrnuta do konkrétního jím preferovaného způsobu využití (rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73). Volba konkrétního funkčního využití je v mezích zákona věcí politické diskrece zastupitelstva obce v rámci jejího práva na samosprávu. 34.     Absence zásahu do vlastnického práva navrhovatelů má logický dopad i na posouzení jejich dalších námitek. Pokud nedošlo ke zhoršení právního postavení navrhovatelů oproti předchozí regulaci, pak je třeba na námitky nepřezkoumatelnosti, nerovného zacházení a porušení proporcionality nahlížet právě touto optikou. 35.     Vzhledem k uvedenému pak nebylo povinností odpůrce podrobně zdůvodňovat, proč pozemky navrhovatelů v dotčené lokalitě nelze užívat pro bydlení. Tím spíše za situace, kdy navrhovatelé zůstali v procesu přijímání napadeného OOP pasivní a nepodali proti navržené regulaci námitky. Zdůvodnění regulace plochy RX v lokalitě „X“ shledal soud dostatečným. 36.     Odůvodnění ÚP obsahuje podrobný popis ploch RX (kapitola 5.9.13 textové části odůvodnění), včetně typologie zahrádkářských lokalit a odůvodnění limitu zastavěné plochy 40 m². Z těchto pasáží vyplývá, že odpůrce při volbě funkčního využití vycházel z průzkumu skutečného stavu staveb v lokalitách, z posouzení infrastrukturní vybavenosti a z potřeby zamezit nežádoucím jevům spojeným s nadměrnou zástavbou, jako je skryté bydlení a přetěžování území bez dostatečné infrastruktury. K omezení zastavitelnosti v plochách RX uvedl: Na základě průzkumu staveb, které se v plochách zahrádek nacházejí, pak byla zvolena max. velikost zastavitelné plochy jako vyvážený průměr, který více méně odpovídá stavu v území a nepředstavuje riziko nežádoucích jevů spojených s nadměrnou velikostí zastavěné plochy (skryté bydlení, negativa spojená s nedostatečnou vybaveností technickou a dopravní infrastrukturou, apod)“ (srov. bod 5.10.6.3 na str. 222 odůvodnění). Odpůrce při pořizování územního plánu vycházel rovněž z Územní studie, která je relevantním územně plánovacím podkladem, jež mj. navrhuje možná řešení vybraných problémů [§ 30 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Tato studie lokalitu „X“ (č. 150) prověřila a vyhodnotila ji jako stabilizovanou plochu zahrádek se zahradními chatami, plochu mezi bydlením a lesem, problematickou z hlediska infrastruktury kanalizace. Odůvodnění jako celek je srozumitelné, vnitřně konzistentní a přezkoumatelné. 37.     Individualizované zdůvodnění nad rámec uvedeného odůvodnění ÚP ve vztahu ke konkrétním pozemkům pak nemohou navrhovatelé požadovat, jestliže neuplatnili žádné námitky. Ze stejných důvodů tak odpůrce nemusel hodnotit, zda je zvolená regulace ve vztahu k vlastnickému právu navrhovatelů proporcionální. Krajský soud pak nemůže tuto otázku rovněž hodnotit. Jestliže navrhovatelé neuplatnili námitku nepřiměřenosti zásahu do jejich vlastnického práva již v procesu přijímání ÚP, nemohou se úspěšně domáhat, aby soud proporcionalitu přezkoumal jako první (srov. rozsudky NSS ze dne ze dne 13. 5. 2014, 6 Aos 3/2013-29, a ze dne 13. 1. 2023, č. j. 1 As 283/2021-34). Nutno dodat, že aby bylo vůbec možné proporcionalitu zkoumat, musí existovat zásah, který je třeba poměřovat. Pokud nová regulace právní postavení vlastníka nezhoršuje, není tu zásah, jehož proporcionalitu by bylo třeba přezkoumávat. 38.     Soud si je vědom toho, že navrhovatelé brojí také proti konkrétní podobě regulace RX, kterou považují za neodpovídající faktickému stavu v území. K tomu uvádí následující. 39.     Navrhovatelé poukazují v rámci dotčené lokality na čtyři povolené stavby a sedm nepovolených (včetně dvou vlastních staveb), které přesahují stanovené velikostní limity. Tvrdí, že faktický charakter zástavby v území je smíšený a vykazuje znaky obytného využití. Nicméně plocha RX „X“ čítá několik desítek pozemků, a proto čtyři povolené stavby v rámci celé lokality nemohou určovat její charakter. Již vůbec pak nelze akceptovat, že by jej měly určovat stavby postavené nelegálně v rozporu se stanovenými regulativy. S odpůrcem lze tedy souhlasit, že požadavek na určení funkčního využití území podle jednotlivých excesů v území odporuje úkolům územního plánování. Z odůvodnění i z grafické části ÚP, jakož i z leteckých mapových snímků naopak vyplývá, že při vymezení celé napadené lokality vycházel odpůrce z jejího převažujícího charakteru, neboť se v ní nachází především stavby malých zahradních objektů v zahradních plochách. Nutno navíc podotknout, že poukazované povolené stavby se nachází blíže plochám s využitím pro bydlení, a to zejména při jihovýchodním a jihozápadním okraji dotčené lokality, zatímco pozemky navrhovatelů s plochami určenými pro bydlení vůbec nesousedí a nacházejí se při jejím severním okraji sousedícím s lesní plochou. Námitky navrhovatelů jsou tedy nedůvodné. 40.     Na shora uvedeném pak nemůže nic změnit ani skutečnost, že ve vedlejší ploše vymezené pro bydlení probíhá výstavba nových bytů, jak tvrdil navrhovatel a) [resp. jeho zástupce] při jednání soudu. IV. Závěr a náklady řízení 41.     Soud neshledal žádný z uplatněných návrhových bodů důvodným a nad rámec toho nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost napadeného opatření obecné povahy, k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Podaný návrh proto jako nedůvodný podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.  42.     O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Navrhovatelé ve věci úspěch neměli, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrci, kterému by jinak podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. Odpůrce totiž není malou obcí a má k dispozici potřebný odborný aparát, aby mohl své opatření obecné povahy sám hájit u soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, publ. pod č. 3228/2015 Sb. NSS, bod 29). Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 28. dubna 2026 Mgr. Petr Šebek v. r. předseda senátu