č.j. 73 A 7/2026-64 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Polácha, a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D., v právní věci navrhovatele: Mgr. P. B. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Dostálem sídlem Věstonická 4289/12, 628 00 Brno proti odpůrci: Statutární město Brno sídlem Dominikánské nám. 1, 602 00 Brno zastoupené Mgr. Ing. Jánem Bahýľem, advokátem sídlem Hoppova 880/18, Brno o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2025, Územního plánu města Brna, vydaného zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, takto: I. V části, v níž se navrhovatel domáhá zrušení opatření obecné povahy č. 1/2025, Územního plánu města Brna, vydaného zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, se návrh odmítá. II. V části, v níž se navrhovatel domáhá zrušení textové a grafické části opatření obecné povahy č. 1/2025, Územního plánu města Brna, vydaného zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, ve vztahu k pozemkům parc. č. X, XA a pozemku parc. č. XB v katastrálním území X, se návrh odmítá.  2 73 A 7/2026 III. V části, v níž se navrhovatel domáhá zrušení opatření obecné povahy č. 1/2025, Územního plánu města Brna, vydaného zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, ve vztahu k zařazení pozemků parc. č. X, XA a pozemku parc. č. XB v katastrálním území X do stabilizované plochy zeleně všeobecné, se návrh zamítá. IV. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Zastupitelstvo odpůrce na svém zasedání č. Z9/22 dne 10. 12 2024 schválilo opatření obecné povahy – Územní plán města Brna, které nabylo účinnosti dne 31. 1. 2025 (dále jen „územní plán“). 2. Navrhovatel je vlastníkem pozemků parc. č. XA (zahrada o výměře 439 m2), X (zahrada o výměře 3 446 m2) a rovněž pozemku se stavbou domu – zastavěná plocha nádvoří o výměře 219 m2 na pozemku parc. č. XB, vše v katastrálním území X v obci X. II. Shrnutí návrhu 3. Navrhovatel namítá nezákonnost územního plánu, neboť má za to, že územním plánem přijaté řešení ve vztahu k jeho pozemkům bylo zvoleno v rozporu s právními předpisy, územně analytickými podklady a v rozporu s metodikou vymezování ploch stanovenou územním plánem. 4. Navrhovatel uvádí, že si je vědom toho, že územní plán z povahy věci vždy omezuje vlastníky pozemků ve výkonu jejich vlastnického práva vymezením funkčního typu ploch. Rozdíly v míře omezení vlastnického práva jsou však mezi některými kategoriemi ploch vymezených územním plánem zásadní. Jde zejména o zásadní rozdíl mezi zařazením pozemků do ploch stavebních a nestavebních. Vlastník pozemků v nestavebních plochách je výrazněji limitován zejména zákazem či omezením stavební činnosti. Naproti tomu u ploch stavebních je stavební využití naopak předpokládáno a omezení se týkají jen parametrů stavby (výškových, plošných apod.). Rovněž tržní hodnota pozemků v nestavební ploše je vždy podstatně nižší než hodnota pozemků zařazených do ploch stavebních, což je dáno výrazně omezenou možností jejich stavebního využití ve srovnání s plochami, kde je stavební činnost předpokládána. Tento zásadní rozdíl se dotkl vlastnického práva navrhovatele v souvislosti se zařazením jeho pozemků do plochy všeobecné zeleně ZU, neboť v původním územním plánu byly pozemky zahrnuty ve stabilizované ploše čistého bydlení. 5. Navrhovatel dodal, že v rámci připomínek k návrhu územního plánu namítal, že zařazení dotčených pozemků do stabilizované plochy všeobecné zeleně je v rozporu s metodikou územního plánu i s cíli a úkoly územního plánování. Upozornil, že pro pozemky o výměře přesahující 0,4 ha neexistuje důvod, aby nebyly vymezeny jako samostatná stabilizovaná plocha bydlení. Odpůrce připomínky vypořádal tak, že územní plán představuje pouze základní koncepci a z tohoto důvodu dochází k integračnímu (subsumpčnímu) grafickému zobrazení. Podle odpůrce obdobné případy existují i jinde v území (např. Dům umění jako součást parku). Odpůrce dále odkázal na obecné podmínky využití území pro tzv. integrované jevy. Připomínce navrhovatele tak nevyhověl. Navrhovatel k návrhu územního  3 73 A 7/2026 plánu již námitky nepodal, neboť měl za to, že jeho stanovisko je obsaženo v předchozích připomínkách a není nutné je opakovat formou námitek. Navrhovatel si je proto vědom, že soud nebude posuzovat proporcionalitu zásahu do vlastnického práva. 6. Důvodem podání návrhu na zrušení územního plánu je tak podle navrhovatele přezkoumání zákonnosti postupu odpůrce při pořizování územního plánu. 7. Navrhovatel s odkazem na vypořádání jeho připomínek odpůrcem uvádí, že dotčené pozemky byly odpůrcem zařazeny do stabilizované plochy všeobecné zeleně jako tzv. integrovaný jev, protože nedosahují odpůrcem stanoveného minimálního rozsahu 0,5 ha potřebného pro vymezení samostatné plochy. Navrhovatel dovozuje, že pokud by dotčené pozemky dosahovaly výměry alespoň 0,5 ha anebo pokud by odpůrce vycházel z limitu 0,2 ha stanoveného v § 3 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen ,,vyhláška č. 501/2006 Sb.“), byly by dotčené pozemky pravděpodobně vymezeny jako stabilizovaná plocha bydlení, tedy stejně, jako tomu bylo v předchozím územním plánu. 8. Navrhovatel v této souvislosti namítá, že stanovení minimálního limitu 0,5 ha pro vymezení samostatné plochy je v rozporu s právními předpisy a současně není odpůrcem dostatečně odůvodněno. Navrhovatel má za to, že odpůrce stanovil v územním plánu minimální výměru 0,5 ha samostatné plochy rozdílného způsobu využití v rozporu s § 3 odst. 1 a 2 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb., která pracuje s výměrou „zpravidla větší než 2 000 m²“. Navrhovatel nesouhlasí s důvody, pro které odpůrce k uvedené „odchylce“ přistoupil: potřebou přizpůsobit vymezování ploch grafické části územního plánu v měřítku 1: 10 000, velikosti a metropolitnímu charakteru města Brna, dále pro negativní zkušenosti s fragmentací ploch v dosavadním územním plánu a snahou o zachování koncepčního charakteru územního plánu prostřednictvím vymezování větších a logicky ucelených celků. 9. Navrhovatel argumentuje tak, že stávajícím způsobem využití dotčených pozemků je bydlení. Odpůrce je vymezil jako plochu všeobecné zeleně výhradně z důvodu limitu 0,5 ha. Pokud by měl odpůrce zájem vymezit dotčené pozemky jako plochu zeleně bez ohledu na jejich výměru, neuplatnil by ve vypořádání připomínek argumentaci tzv. integrovaným jevem. Podle navrhovatele je z uvedeného postoje odpůrce zřejmé, že v případě jejich vymezení jako samostatné plochy by dotčené pozemky byly vymezeny jako plocha bydlení odpovídající jejich stávajícímu využití. 10. Navrhovatel dále uvádí, že podle § 3 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. je pořizovatel povinen vymezit v území dvě či více ploch rozdílného způsobu využití tam, kde je to nezbytné k omezení střetů neslučitelných činností. Výjimka z této povinnosti se podle navrhovatele ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. vztahuje pouze na plochy menší než 2 000 m². Formulace „zpravidla“ umožňuje vymezit i plochu menší, je-li to potřebné. Podle navrhovatele se dotčené pozemky vyznačují střetem funkcí, neboť funkce bydlení jako stavební plochy je neslučitelná s okolní plochou nestavební zeleně. Odpůrce tak měl povinnost vymezit dotčené pozemky jako samostatnou plochu. Vymezil-li odpůrce při existenci střetu ploch území o výměře přesahující 2 000 m² jako samostatnou plochu, učinil tak v rozporu s § 3 odst. 1 až 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Odpůrce se tak nedovoleně odchýlil od právního předpisu a územní plán je z tohoto důvodu nezákonný. Jelikož se území člení podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. na plochy právě za účelem naplňování cílů a úkolů územního plánování, je postup odpůrce  4 73 A 7/2026 současně v rozporu s cíli a úkoly územního plánování podle § 18 a 19 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon z roku 2006“). I z tohoto důvodu je územní plán nezákonný. Žádný z argumentů, jimiž odpůrce zdůvodnil odchylku od minimální výměry 2 000 m² podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. podle navrhovatele neobstojí. 11. Měřítko územního plánu 1: 10 000 je zákonodárcem výslovně požadováno v § 13 odst. 2 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Pro uvedené měřítko zákonodárce stanovil i limit pro vymezení plochy zpravidla větší než 2 000 m2. Není tedy možné odkazovat na přizpůsobení zobrazovacím možnostem, když minimální rozloha plochy 2 000 m2 je přijatelná i podle právního předpisu. Odchýlení se až na hranici 5 000 m2 není důvodné. 12. Ani odpůrcem zmiňovaná velikost statutárního města Brna neodůvodňuje uvedené odchýlení. I ve velkém městě vznikají situace vyžadující vymezení ploch rozdílného způsobu využití pod hranicí 5 000 m². Negativní zkušenost s fragmentizací dle předchozího územního plánu nemůže podle přesvědčení navrhovatele vést k porušení závazné právní úpravy. Koncepční charakter územních plánů je již zajištěn stanovením měřítek a minimálních výměr v samotných právních předpisech. Podle navrhovatele byla velikost plochy 2 000 m2 zákonodárcem zvolena jako kompromis mezi možností zobrazování ploch v územních plánech a potřebností vymezit plochy rozdílného způsobu využití s ohledem na existenci střetu. 13. Navrhovatel dovozuje, že odpůrce neprokázal zákonný důvod k odchylce, územní plán postrádá řádné odůvodnění a postup odpůrce vykazuje znaky libovůle. Dotčené pozemky byly nesprávně zařazeny jako stabilizovaná plocha všeobecné zeleně, přestože svým charakterem odpovídají ploše bydlení. Jedná se o typický střet funkcí ve smyslu vyhlášky č. 501/2006 Sb., který měl být řešen vymezením samostatné plochy. 14. Navrhovatel dále uvádí, že dne 21. 6. 2022 zastupitelstvo odpůrce na zasedání č. Z8/39 přijalo usnesení, kterým rozhodlo o vrácení návrhu územního plánu s pokyny k jeho úpravě a novému projednání. Mezi závazné pokyny vydané podle § 54 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 patřil i pokyn E „Prověřit opodstatněnost a přiměřenost změn stavebních ploch na nestavební“. Navrhovatel namítá nezákonnost územního plánu z toho důvodu, že odpůrce, resp. pořizovatel nerespektoval pokyn E zastupitelstva a neprovedl prověření přiměřenosti a opodstatněnosti změny. Pořizovatel byl povinen prověřit opodstatněnost a přiměřenost této změny i ve vztahu k dotčeným pozemkům. To však podle navrhovatele neprovedl a tím porušil závazný pokyn zastupitelstva, což je podstatnou vadou při pořizování územního plánu, která činí územní plán v této části nezákonným. 15. Navrhovatel dále s odkazem na podkapitolu 5. 7. 2 odůvodnění závazné textové části územního plánu uvádí, že odpůrce může samostatně vymezit plochy o výměře 0,2 až 0,5 ha, jsou-li splněny územním plánem stanovené podmínky. Jedním z takových případů jsou plochy stabilizované pro solitérní objekty. Na dotčených pozemcích se nachází jediná stavba – rodinný dům č.p. 1807, přičemž nejbližší další stavba leží severně, za čtyřproudovou komunikací. Rodinný dům na dotčených pozemcích je tak podle navrhovatele solitérní objekt, jak plyne i z přiloženého leteckého snímku dané lokality. V předchozím územním plánu byla plocha dotčených pozemků vedena jako stabilizovaná plocha bydlení. Byla tak splněna i druhá podmínka pro jejich samostatné vymezení, neboť dotčené pozemky spolu s  5 73 A 7/2026 rodinným domem tvoří stabilizovanou plochu pro solitérní objekt. Podle navrhovatele tak odpůrce porušil svou vlastní metodiku, a územní plán je tak vnitřně rozporný. 16. Navrhovatel dále namítá, že pořizovatel územního plánu se odchýlil od územně analytických podkladů. Vymezení dotčených pozemků jako stabilizované plochy zeleně všeobecné je podle navrhovatele ve zjevném rozporu s jejich faktickým stavem, k čemuž je podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2025, č. j. 7 As 224/2024-36, soud povinen přihlédnout i bez námitky. Podle navrhovatele se odpůrce od územně analytických podkladů odchýlil, neboť dotčené pozemky nevymezil jako plochy bydlení, ale jako stabilizovanou plochu zeleně všeobecné. Takové vymezení je v rozporu s realitou, neboť na pozemcích se nachází rodinný dům č. p. 1807, stavba zde stojí nejpozději od roku 1990 (navrhovatel k tomu přiložil výřez leteckého snímku). 17. S ohledem na výše uvedené je podle navrhovatele na místě, aby soud územní plán zrušil. III. Shrnutí vyjádření odpůrce 18. Odpůrce předně uvádí, že nerozporuje aktivní procesní legitimaci navrhovatele plynoucí z vlastnictví pozemků v regulovaném území, nicméně rozporuje aktivní věcnou legitimaci navrhovatele k návrhu na zrušení územního plánu jako celku. 19. Podle odpůrce územní plán jako podkladový dokument pro navazující řízení nejenže reflektuje stávající využití území, ale zejména plánuje budoucí využití území. Projednávaný územní plán je transparentní, odpůrce v něm uvádí všechny úvahy a aplikace právních předpisů, které při jeho tvorbě užil. Z návrhu navrhovatele je naopak zřejmé, že mu jde jen a pouze o to, aby nad dotčenými pozemky byla vymezena jím preferovaná funkce. Územní plán v tomto konkrétním případě nicméně pracuje s institutem tzv. integrovaných jevů a z pohledu odpůrce navrhovatele nepoškozuje. 20. Integrované jevy se týkají staveb, které jsou faktickou součástí vymezené plochy (např. na základě územního rozhodnutí), ale neodpovídají stanovené regulaci v dané ploše, což je případ dotčených pozemků. Územní plán k tomu v kapitole 6.2 výslovně uvádí, že jestliže způsob využití dosavadních staveb a zařízení (popř. způsob využití území) legálně umístěných nebo povolených ke dni účinnosti tohoto územního plánu neodpovídají hlavnímu, přípustnému nebo podmíněně přípustnému využití plochy s rozdílným způsobem využití, nebo prostorové parametry neodpovídají stanoveným prostorovým regulativům, jsou tyto stavby a zařízení (popř. způsob využití území) přípustné. Záměry na změny těchto staveb a zařízení (včetně případných úprav dosavadního způsobu využití) a vedlejší stavby ke stavbě hlavní jsou podmíněně přípustné za podmínky, že buď: nedojde k podstatnému narušení nebo znemožnění využití stanoveného hlavního nebo přípustného využití, nebo není jejich rozsah nepřiměřený dosavadnímu způsobu využití nebo míře zátěže nebo hmotovému řešení (objemu, velikosti, rozsahu) stavby nebo zařízení a je zachováno stanovené minimální plošné zastoupení zeleně. 21. Podle odpůrce je třeba institut integrovaných jevů chápat nikoli jako nahrazení odůvodnění funkční plochy, ale jako záruku právní kontinuity a ochrany stávajících povolených staveb, což je právě případ navrhovatele. Z ustálené judikatury Ústavního a Nejvyššího správního soudu pak vyplývá, že vlastníkovi nevzniká subjektivní právo na to, aby jeho pozemek byl zařazen do určité funkční plochy (např. bydlení). 22. Pokud jde o metodiku vymezování ploch s rozdílným způsobem využití, ta je podrobně popsána v textové části odůvodnění územního plánu. Zásadní je, že došlo ke změně měřítka  6 73 A 7/2026 hlavního výkresu z 1:5 000 na 1:10 000. Územní plán je řešen tak, aby vzhledem k velikosti města Brna byla zachována srozumitelnost, přehlednost a čitelnost jeho koncepčního řešení zachyceného v grafické části. Metodika odpovídá velkoměstskému charakteru, nedrolí a nesegmentuje stejnorodé celky do různorodých grafických segmentů (defragmentace), ač k nim v historii výjimečně došlo. Navrhovatel se dožaduje přezkumu metodiky pro vymezování ploch s rozdílným způsobem využití, užité v přípravě územního plánu. Uvedení metodického postupu, a následný s ním souladný postup odpůrce při tvorbě územního plánu, přitom nelze podle názoru odpůrce shledat nezákonným. Integrací ploch a institutem integrovaného jevu či stanovením zpravidla minimální rozlohy plochy odpůrce sleduje toliko zákonné cíle územního plánování vymezené v § 18 a § 19 stavebního zákona z roku 2006. 23. Odpůrce dále poukazuje na to, že velikost plochy (zde dotčených pozemků navrhovatele) nebyla jediným kritériem pro nevymezení požadované plochy. Jak je již popsáno v textové části odůvodnění, zpracovatel územního plánu se snažil při vymezování ploch s rozdílným způsobem využití vyhnout mechanickému obkreslení zastavěných pozemků. Při vymezování funkčního využití ploch byly plochy vymezovány logicky v návaznosti na charakter území a ochranu a rozvoj jeho hodnot. Na vymezení plochy ZU na dotčených pozemcích je nutné nahlížet v širším kontextu. Nový územní plán chrání a rozvíjí urbanistické, kulturní a přírodní hodnoty na celém území města, mimo jiné např. vymezením tzv. pohledově významných území. Tento překryvný režim je graficky znázorněný ve výkrese 2.2. Koncepce uspořádání krajiny. Severní části dotčených pozemků se přitom dotýká (označení 13 - Novolíšeňská). Tato pohledová území jsou mimořádně hodnotná vzhledem k celkovému obrazu města a krajinnému rázu městské krajiny. Vymezení pohledově významných území je vázáno na oblasti pohledově exponované především ve směru z města do volné krajiny, které se významným způsobem podílí na celkovém obrazu města. Mimořádnými hodnotami se rozumí zejména morfologie terénu, vegetační kryt, charakteristické prostorové uspořádání zástavby, její orientace a hmotové řešení. Záměry (zejména jejich hmotové parametry) v těchto plochách nesmí tuto hodnotu podstatně negativně narušit. 24. Odpůrce dále poukazuje na to, že předmětná plocha (zeleně všeobecné ZU) je také součástí systému sídlení zeleně. Systém sídlení zeleně je tvořen mozaikou ploch sídelní zeleně a jiných ploch s prostorově nebo funkčně významným zastoupením vegetace ve vzájemných prostorových a funkčních vazbách. Tyto vazby mohou mít povahu kompoziční, provozní, nebo vyplývají z ekologických podmínek v území. Zcela prokazatelně se v projednávaném případě jedná o území s vysokým podílem vegetace, které hraje významnou roli v této intenzivně zastavěné a dopravně exponované lokalitě. V případě této lokality sleduje odpůrce stabilizaci širokého uceleného pásu izolační zeleně mezi ulicemi Novolíšeňská a Josefy Fajmonové, sahající až k ulici Kubíkova. Obecné podmínky využití území textové části umožňují zachovat stávající stavby, ale vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, již není žádoucí území dále zastavovat. 25. Podle odpůrce není fragmentace této ucelené rozsáhlé plochy zeleně vymezením stabilizované plochy bydlení účelná. Územní plán i při vymezování stabilizovaných ploch usiluje o to udržet princip defragmentizace a koncepční vymezování větších sourodých celků. Pro stanovení základní koncepce směřování rozvoje Brna byl proto po úvaze, spojené s nejmenším přípustným mapovým měřítkem a dalšími faktory, zvolen jako nejvhodnější výchozí etalon obvyklého vymezení plochy 0,5 ha, až na specifikované a odůvodněné  7 73 A 7/2026 výjimky. Obec má v rámci územního plánování značnou volnost při stanovení pravidel pro vymezování ploch, pokud tato pravidla nejsou v rozporu se zákonem a obecnými zásadami územního plánování. Limit 0,5 ha je metodickým opatřením územního plánu, jehož cílem je zabránit přílišné fragmentaci území. V důsledku tohoto metodického přístupu tak v některých případech došlo k integraci (pohlcení) „podměrečných“ (tedy ploch menších než 0,5 ha) ploch „stavebních“ do převažujícího „nestavebního“ funkčního využití. Navrhovatelem požadovaná minimální plocha 0,2 ha ve smyslu vyhlášky č. 501/2006 Sb. by z pohledu odpůrce při zvoleném měřítku způsobila nepřehlednost územního plánu. 26. Odpůrci dále není zcela zřejmé, z čeho navrhovatel vyvozuje svoje přesvědčení, že nerespektoval pokyn pořizovatele. Vypořádání pokynů E k úpravě návrhu územního plánu dle § 54 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 je součástí textové části jeho odůvodnění. 27. Odpůrce má za to, že postupoval podle metodiky pro vymezování ploch v územním plánu. Územně analytické podklady jsou pouze jedním z podkladů pro tvorbu územního plánu. Obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, limitů využití území, záměrů na provedení změn v území, zjišťování a vyhodnocování podmínek udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci. Územní plán je dokument, který stanovuje urbanistickou koncepci, vymezení ploch podle stávajícího nebo nově požadovaného způsobu využití. Jak již odpůrce uvedl, při změně měřítka hlavního výkresu došlo k integraci některých jevů v území pod jinou funkční plochu, avšak za umožnění dalšího fungování legálního využití území pomocí obecných podmínek využití území – institutu integrovaného jevu. Odpůrce se racionálně a odůvodněně odchýlil od zjištění územně analytických podkladů a územní plán není v rozporu s realitou. Nad dotčenými pozemky odpůrce vymezil jinou funkční plochu, což odůvodnil a stávající využití území vyřešil institutem integrovaného jevu. IV. Jednání 28. Během ústního jednání konaného dne 15. 4. 2026 navrhovatel s odpůrcem setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích. Navrhovatel pak v rámci závěrečného návrhu doplnil, že „pro případ, kdy by soud dospěl k závěru“, že nelze vyhovět návrhu na zrušení územního plánu jako celku, navrhuje, aby soud zrušil územní plán v jeho grafické a textové části ve vztahu k jeho pozemkům (k petitu uplatněnému ad eventum viz např. body 20 a 21 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2021, č. j. 2 As 257/2020-37). 29. Soud u jednání předně konstatoval obsah listu vlastnictví č. 805 pro obec Brno, katastrální území Líšeň, z něhož plyne, že pozemky navrhovatele p. č. X o výměře 3 446 m2 a p. č. XA o výměře 439 m 2 jsou v katastru nemovitostí vedeny jako zahrada, se způsobem ochrany „zemědělský půdní fond“. Na pozemku p. č. XB se nachází zastavěná plocha a nádvoří o výměře 219 m 2. Pozemek p. č. XB je obklopen pozemky p. č. XA a p. č. X, což vyplynulo i z dokazování mapovou aplikací „struktura zástavby“ z územně analytických podkladů odpůrce (viz níže). 30. Dále dokazoval náhledem na lokalitu pomocí nástroje letecká mapa v mapové aplikaci mapy.cz., z něhož je zřejmé, že dům navrhovatele je umístěn v lokalitě zarostlé zelení. 31. Soud rovněž dokazoval náhledy do územně analytických podkladů odpůrce obsahujících údaje o dané lokalitě a pozemcích navrhovatele (aplikace mapy funkční uspořádání města a struktura zástavby, aktualizace ke dni 30. 6. 2024):  8 73 A 7/2026 V. Posouzení věci Přípustnost návrhu, podmínky řízení a rozsah soudního přezkum 32. Návrh obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti (§ 101b odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“, ve spojení s § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Byl-li návrh podán krajskému soudu dne 27. 1. 2026, byl podán včas, neboť územní plán nabyl účinnosti dne 31. 1. 2025 (§ 101b odst. 1 s. ř. s.). 33. O pasivní legitimaci odpůrce nevznikly v průběhu řízení jakékoli pochybnosti (§101a odst. 5 s. ř. s.). Odpůrce vydal napadený územní plán formou opatření obecné povahy usnesením svého zastupitelstva ze dne 10. 12. 2024, č. Z9/22.  9 73 A 7/2026 34. V souladu s § 101b odst. 3 ve spojení s § 101d odst. 1 s. ř. s. je soud striktně vázán jak rozsahem, v jakém navrhovatel územní plán napadl, tak jednotlivými návrhovými body uvedenými v návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 9 As 49/2021-39, body 26 a 27, a tam citovaná judikatura). 35. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s., ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Navrhovatel je vlastníkem dotčených v katastrálním území Líšeň, která je nyní vymezena jako stabilizovaná plocha zeleně všeobecné. Namítá dotčení na svých právech (právu vlastnickém) změnou funkčního využití svých pozemků. Navrhovatel tak je aktivně legitimován k podání návrhu ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. 36. Pokud však jde o zrušení územního plánu jako celku dle uplatněného petitu návrhu, je ustáleně judikováno, že vlastník pozemku na území obce může být v obecné rovině aktivně procesně legitimován napadnout územní plán jako celek anebo jeho obecné regulativy ve vztahu k celému řešenému území, jestliže v tomto duchu tvrdí myslitelný zásah do svých práv (rozsudek NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, bod 35). Je totiž představitelné, že i územní plán jako celek nebo jeho obecný regulativ může navrhovatele zkrátit na jeho právech tak, že to odůvodní jeho zrušení ve vztahu k celému řešenému území. Tak tomu bude zejména v případě, kdy se bude navrhovatel důvodně dovolávat obecných právem chráněných zájmů (přírody, ovzduší, vod, pohoda bydlení v obci, nebo ochrana krajinného či urbanistického rázu), které byly územním plánem jako celkem porušeny tak, že to zasáhlo do navrhovatelových práv. Bude-li navrhovatel důvodně tvrdit zkrácení na právech vyplývající z porušení těchto chráněných zájmů, může to v některých případech odůvodnit zrušení územního plánu jako celku anebo jeho obecného regulativu vztahujícího se k celému řešenému území, ke všem plochám téhož druhu na území obce apod. 37. V projednávané věci však navrhovatel brojí proti regulativu územního plánu sice obecnému, avšak z důvodů souvisejících výlučně s přeřazením jeho pozemků se stavbou z plochy bydlení do plochy zeleně všeobecné. Jak zdůraznil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2026, č. j. 8 As 146/2025-66, platí, že soud je při rozhodování o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části vázán rozsahem a důvody návrhu. V nyní posuzované věci navrhovatel netvrdí, že by regulativ funkční plochy zeleně všeobecné zasahoval do jeho práv ještě jinak než změnou funkčního využití jeho pozemků. A z toho soud při posouzení aktivní legitimace navrhovatele vychází. Mimo meze tohoto tvrzeného zásahu proto navrhovatel není aktivně legitimován, a to ani procesně k návrhu na zrušení územního plánu jako celku (§ 101a odst. 1 s. ř. s. věta první a contrario). Takový návrh je proto na místě odmítnout (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2026, č. j. 8 As 146/2025-66, body 39 až 43). 38. Z hlediska rozsahu soudního přezkumu územního plánu v mezích návrhových bodů je dále podstatné, že navrhovatel v procesu pořizování územního plánu nepodal námitky. Za takové situace se správní soud otázkou proporcionality přijatého řešení, tedy přiměřeností zásahu ve vztahu k pozemkům se stavbou ve vlastnictví navrhovatele, nezabývá. Je již ustáleně judikováno, že pokud jde o proporcionalitu přijatého řešení, správní soudy mohou pouze posoudit, jak se s touto otázkou vypořádal v odůvodnění územního plánu odpůrce na základě námitky, kterou v rámci procesu pořizování územního plánu vznesl oprávněný navrhovatel (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015- 53, nebo ze dne 18. 1. 2017, č. j. 6 As 237/2016-33, bod 9 a tam citovaná judikatura).  10 73 A 7/2026 Výjimkou je pouze situace, kdy zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli v době přípravy územního plánu zcela zjevný a jednalo se o zásah dosahující značné intenzity blížící se vyvlastnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016-35). O takový případ se však ani dle tvrzení navrhovatele obsažených v návrhu v nyní posuzované věci nejedná. Navrhovatelem tvrzené omezení nepředstavuje takový zásah, který by se svou intenzitou blížil vyvlastnění pozemků navrhovatele. Za takové situace je možné přistoupit ke zrušení napadeného územního plánu pouze ze závažných důvodů spočívajících v porušení kogentních procesních a hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010- 185, č. 2397/2011 Sb. NSS, či ze dne 13. 5. 2013, č. j. 6 Aos 3/2013-29). 39. Navrhovatel v tomto řízení hájí své vlastnické právo, přičemž zpochybňuje věcné řešení zvolené odpůrcem, který územním plánem změnil funkční využití pozemků navrhovatele tím, že je přeřadil z plochy bydlení do plochy zeleně všeobecné. Úkolem soudu je tedy v mezích návrhových bodů přezkoumat, zda uvedené omezení vlastnického práva navrhovatele změnou funkčního využití dotčených pozemků je zákonné a územním plánem dostatečně zdůvodněné. Podstatný obsah územně plánovací dokumentace 40. Předchozí územně plánovací dokumentace (závazná vyhláška statutárního města Brna č. 2/2004, o závazných částech Územního plánu města Brna, ve znění pozdějších předpisů) vymezovala ve výkresové části pozemky navrhovatele jako plochu bydlení v ploše městské zeleně (výkres U1 Návrh urbanistické koncepce v úplném znění ke dni 1. 8. 2024): 41. Oproti tomu napadená část územního plánu omezila navrhovatele v možnosti funkčního využití dotčených pozemků. Jak plyne ze závazné grafické části územního plánu, jeho pozemky se stavbou nyní spadají do plochy zeleně všeobecné ZU v rámci zóny Z5.13 X sídliště (viz obrázek níže):  11 73 A 7/2026 (výřez závazné grafické části územního plánu, příloha 2.1 hlavní výkres) Podstatný obsah závazné textové části 2 ZÁKLADNÍ KONCEPCE ROZVOJE ÚZEMÍ MĚSTA, OCHRANY A ROZVOJE JEHO HODNOT Územní plán města Brna: • Sleduje rovnováhu mezi zastavěným územím a jeho rozvojovým potenciálem a výjimečným přírodním zázemím města a jeho ochranou. Omezuje rozšiřování zastavěného území do ploch přírodního zázemí a směřuje ke kompaktnímu městu (městu krátkých vzdáleností). Přírodní zázemí je základní podmínkou pro udržení ekologické stability města a je chráněno především vymezením přírodního zázemí v krajině, významných segmentů sídlení zeleně a ochranou os propojení přírodního zázemí. • Navrhuje zastavitelné plochy uvnitř nebo v přímé vazbě na zastavěné území tak, aby nevytvářely samostatné enklávy v nezastavěném území. … 3.1 FUNKČNÍ A PROSTOROVÁ KONCEPCE SYSTÉM SÍDELNÍ ZELENĚ Systém sídelní zeleně je tvořen souhrnem vzájemně prostorově a funkčně provázaných ploch s rozdílným způsobem využití (zeleň všeobecná – ZU, zeleň krajinná – ZK, plochy lesní všeobecné – LU a plochy zemědělské všeobecné – AU) a významných segmentů sídelní zeleně s prioritním určením pro pokrytí vegetačními prvky. Podpůrně systému sídelní zeleně napomáhají další části jiných ploch s podstatným nebo funkčně významným podílem vegetace. Za účelem zajištění podmínek pro ochranu a rozvoj přírodních a krajinných hodnot, zejména v zastavěném území, pro zajištění veřejně přístupné zeleně a pro zlepšení a stabilizaci mikroklimatických podmínek na území města byly prioritně vymezeny plochy zeleně všeobecné. Za účelem zajištění optimálních podmínek pro ochranu a rozvoj přírodních a krajinných hodnot, zejména v nezastavěném území, jsou vymezeny plochy zeleně krajinné, které jsou plochami s převažující krajinotvornou a ekologickou funkcí. Značnou ekologickou a relaxační funkci plní prostorově vyvážená mozaika ploch lesních všeobecných (zejm. v severní části města), ploch zemědělských všeobecných (zejm. v jižní části města) a ploch vodních vodohospodářských všeobecných, které na zastavěné území přímo navazují a jsou převážně veřejně přístupné. V podmínkách využití území je kladen značný  12 73 A 7/2026 důraz na zachování a posilování prostupnosti do volné krajiny. Koncepce pak usiluje o zajištění kontinuity přírodních propojení, zejména nestavebních ploch s volnou krajinou. … 3.3 STABILIZOVANÉ PLOCHY A PLOCHY ZMĚN (ZASTAVITELNÉ PLOCHY, PLOCHY PŘESTAVBY, PLOCHY ZMĚN V KRAJINĚ) ÚPmB vymezuje stabilizované plochy a plochy změn, kterými jsou plochy přestavby, plochy zastavitelné a plochy změn v krajině. Vymezované plochy jsou zpravidla větší než 0,5 ha (5 000 m2). 3.3.1 STABILIZOVANÉ PLOCHY Jako stabilizované plochy jsou vymezeny ty části území města, kde územním plánem stanovené podmínky využití území vychází z dosavadního charakteru území a zpravidla jej potvrzují, nebo na něj bezprostředně navazují, a proto se zde nepředpokládá zásadní změna funkčního využití a prostorového uspořádání. Ve stabilizovaných plochách je za předpokladu respektování charakteru území a stanovených podmínek využití území (tj. zejména funkčního využití a prostorového uspořádání příslušné plochy) přípustné provádět: modernizaci, revitalizaci, přestavby staveb a dostavby, včetně dopravní a technické infrastruktury, veřejných prostranství apod., popřípadě též změnu způsobu užívání stavby bez stavebních zásahů nebo změnu využití území. Modernizace a revitalizace (popř. i přestavba stavby) může při zachování podmínek stanovených tímto územním plánem zahrnovat i odstranění objektu a jeho nahrazení novým. … 3.5 ZÓNY SE SHODNÝM CHARAKTEREM Z5 – zástavba obytných souborů je charakteristická volnou strukturou tvořenou vícepodlažními objekty pro bydlení, převážně panelového typu. Je tvořena zpravidla kombinací solitérních rezidenčních budov a objektů občanské vybavenosti pro potřeby zde bydlících obyvatel. Budovy zpravidla podporují a hierarchizují veřejná prostranství obvykle s vysokým podílem vegetace, tvar veřejných prostranství není objekty vždy jasně definován. … 5.2 KONCEPCE USPOŘÁDÁNÍ KRAJINY Pro zajištění ochrany hlavních krajinných hodnot území jsou vymezeny formou plošného překryvu v grafické části ÚPmB 2.2 Koncepce uspořádání krajiny (viz obrázky níže): • přírodní zázemí v krajině; • významné segmenty sídelní zeleně; • osy propojení přírodního zázemí; • pohledově významná území; • místa pohledů na vedutu města a chráněné pohledy na vedutu města.  13 73 A 7/2026 … Pohledově významná území jsou vymezena za účelem ochrany ploch s mimořádnou hodnotou v rámci celkového obrazu města a krajinného rázu městské krajiny. Mimořádnými hodnotami se rozumí zejména morfologie terénu, vegetační kryt, charakteristické prostorové uspořádání zástavby, její orientace a hmotové řešení. Záměry (zejména jejich hmotové parametry) v těchto plochách nesmí tuto hodnotu podstatně negativně narušit. V řešeném území byla vymezena tato pohledově významná území: (…) 13 Novolíšeňská (…) …. 5.3.1 ZELEŇ VŠEOBECNÁ Plochy zeleně všeobecné jsou vymezeny za účelem zajištění podmínek pro poskytování ekosystémových služeb ve veřejně přístupných plochách zeleně. Plochy zeleně všeobecné se od ploch krajinné zeleně odlišují zpravidla vyšší mírou kulturních zásahů člověka. Vymezené plochy zeleně všeobecné zahrnují stávající stabilizované plochy a plochy návrhové. Stabilizované plochy zeleně všeobecné jsou v různé míře zastoupené ve většině katastrálních území. Nevyskytují se pouze v k. ú. Bosonohy, Dvorská, Jehnice, Jundrov, Mokrá Hora, Sadová a Útěchov. Relativně více významné je naopak zastoupení v k. ú. Bystrc, Černá Pole, Lesná, Líšeň, Město Brno, Veveří, Žabovřesky a Židenice. Návrhové plochy zeleně všeobecné jsou zastoupené téměř ve všech katastrálních územích. Nevyskytují se pouze v k. ú. Stránice. Zvlášť významné je naopak zastoupení v k. ú. Černovice, Nový Lískovec, Ponava, Staré Brno, Štýřice, Veveří, Zábrdovice, Žabovřesky a Židenice. … 6.2 OBECNÉ PODMÍNKY VYUŽITÍ ÚZEMÍ Při vymezování ploch ve stanoveném měřítku nutně dochází k integraci (grafické subsumpci, pohlcení) odlišných jevů v území (zejména u stabilizovaných ploch); tato integrace se z hlediska jevů, se kterými pracuje územní plán, týká především struktury zástavby, výšky zástavby, způsobů využití území.  14 73 A 7/2026 S integrovanými jevy, které jsou faktickou součástí vymezené plochy, ale neodpovídají stanovené regulaci v ploše, je třeba pracovat následujícím způsobem: • Struktura zástavby, která neodpovídá struktuře stanovené pro plochu, musí být při povolování záměrů a změn v území respektována podle skutečného stavu v území; popřípadě, pokud o to žadatel požádá a struktura umožňuje vhodnou integraci nebo transformaci do struktury stanovené pro plochu, je tato integrace nebo transformace přípustná. … • Jestliže způsob využití dosavadních staveb a zařízení (popř. způsob využití území) legálně umístěných nebo povolených ke dni účinnosti tohoto územního plánu neodpovídají hlavnímu, přípustnému nebo podmíněně přípustnému využití plochy s rozdílným způsobem využití, nebo prostorové parametry neodpovídají stanoveným prostorovým regulativům, jsou tyto stavby a zařízení (popř. způsob využití území) přípustné. Záměry na změny těchto staveb a zařízení (včetně případných úprav dosavadního způsobu využití) a vedlejší stavby ke stavbě hlavní jsou podmíněně přípustné za podmínky, že buď nedojde k podstatnému narušení nebo znemožnění využití stanoveného hlavního nebo přípustného využití, nebo není jejich rozsah nepřiměřený dosavadnímu způsobu využití nebo míře zátěže nebo hmotovému řešení (objemu, velikosti, rozsahu) stavby nebo zařízení a je zachováno stanovené minimální plošné zastoupení zeleně. Odůvodnění závazné části územního plánu 4.3.5 VYHODNOCENÍ SPLNĚNÍ POŽADAVKŮ POKYNU „E“ (svazek 1 odůvodnění textové části) „Prověřit opodstatněnost a přiměřenost změn stavebních ploch na nestavební“. K vypořádání pokynu E je třeba podotknout, že pořizovatel již před předložením návrhu na vydání nového ÚPmB Zastupitelstvu města Brna v červnu 2022 přezkoumal jeho soulad s požadavky zákona (zejména § 53 odst. 4, 5 a 6 stavebního zákona, a tedy mimo jiné optikou kritérií rozhodnutí rozšířeného senátu NSS č.j. 1 Ao 1/2009-120). Na základě pokynu E byla zpracována podrobná analýza a (opakovaně) byly prověřeny jednotlivé případy, kdy došlo ke změně ploch stavebních na nestavební, přičemž faktické změny byly vždy spojeny s Pokyny ZMB (jež určily preferenci varianty II. konceptu), zpřesněnými dále v procesu pořizování ÚP dle vyhodnocení veřejných projednání a respektujícími nadřazenou ÚPD. Podrobně viz textovou část Odůvodnění ÚPmB, Příloha č. 4 Vypořádání pokynu E k úpravě návrhu ÚPmB dle § 54 odst. 3 stavebního zákona, přičemž postup vymezení předmětných ploch RZV byl vyhodnocen jako souladný se zákonem. V případě uplatněných námitek a připomínek, jsou pak konkrétní důvody přiměřenosti změn ploch stavebních na nestavební uvedeny ve vyhodnocení těchto námitek a připomínek. Pokyn zastupitelstva byl splněn. … 5.7.2 METODIKA VYMEZOVÁNÍ PLOCH RZV A PLOCH ZMĚN (svazek 2 odůvodnění textové části) Územní plán člení celé správní území města Brna v souladu s potřebami města na jednotlivé plochy s rozdílným způsobem využití nebo koridory plošně vymezenými v souladu se stavebním zákonem a vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž jako „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Celé řešené území je rozděleno bezezbytku na jednotlivé plochy s rozdílným způsobem využití (dále rovněž jako „RZV“) nebo koridory plošně vymezené podle stávajícího nebo požadovaného způsobu využití. Plochy s rozdílným způsobem využití mají zpravidla v zastavěném území a zastavitelných plochách  15 73 A 7/2026 stanovenu specifikaci prostorového uspořádání a výjimečně i stanoveno podrobnější využití. Z důvodů zvoleného měřítka výkresů a podrobnosti ÚPmB byla stanovena minimální velikost plochy RZV na 0,5 ha (5 000 m2) a v níže definovaných případech na 0,2 ha (2 000 m2) v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Ve výjimečných případech, pokud to vymezení a koncepce Územního plánu vyžaduje, jsou zobrazované plochy RZV menší. Takto zvolená velikost ploch RZV vychází z principu koncepce a měřítka výkresů, kde kresba nemůže zachycovat nepřiměřený detail. Pokud existují pozemky stejného účelu využití, ale tvoří plochu podměrečnou, tj. menší než 0,5 ha, jsou zpravidla agregovány do jiných ploch RZV s jiným využitím. Typickým příkladem jsou sakrální stavby (např. kaple), které by jako solitérní stavby občanské vybavenosti mohly být vymezeny v samostatné ploše občanského vybavení veřejného OV, v ÚPmB jsou ale zahrnuty v jiných plochách, zpravidla v plochách veřejných prostranství všeobecných. Vzhledem k měřítku výkresů nejsou zobrazovány jednotlivé pěší průchody a veřejná prostranství užší než 6,5 m (vymezována jsou pouze ve zvláštně odůvodnitelných případech, pokud jsou potřebné pro zajištění průchodnosti územím). Pravidla pro plochy, které jsou vymezované ve velikosti 0,2–0,5 ha: • plochy zeleně všeobecné ZU a zeleně krajinné ZK, zvláště pak pro plochy urbanisticky významné zeleně (jasné kompoziční a prostorové vztahy, stupeň vybavenosti, významnější součásti systému sídelní zeleně); • plochy dopravy všeobecné DU pro solitérní významné objekty (významné parkovací objekty a záchytná parkoviště P+R) a pro rozšíření stávajících dopravních těles; • plochy technické infrastruktury všeobecné TU nadmístního významu; • plochy stabilizované pro solitérní objekty nebo drobnou odtrženou zástavbu od zastavěného území; • plochy vodní a vodohospodářské všeobecné WU (např.: vodní toky přerušené mosty); • plochy RZV vymezené na hranici správního území města Brna; • plochy veřejných prostranství všeobecných PU (jedná se především o dlouhé úzké plochy zajišťující základní průchodnost územím); • plochy občanského vybavení veřejného OV, zejména sakrální stavby a objekty historického významu. Územní plán města Brna je řešen tak, aby vzhledem k velikosti města Brna byla zachována srozumitelnost, přehlednost a čitelnost jeho koncepčního řešení zachyceného v grafické části. Pro ucelenost dodáváme, že pouze 4,7 % ploch RZV je menších než 0,2 ha (z čehož 66 % jsou plochy RZV „PU“, „DU“ a „WU“) a pouze 15,5 % ploch dosahuje výměry mezi 0,2 až 0,5 ha (z čehož 40 % jsou plochy RZV „PU“, „DU“ a „WU“). Lze tedy konstatovat, že nastavenou metodiku zpracovatel udržel konzistentní i přes dlouhodobost pořizování návrhu ÚPmB a proběhlá veřejná projednání. Přes plochy RZV jsou vymezovány překryvné prvky, které upřesňují využití dané plochy RZV. Tyto jevy jsou graficky zobrazeny v příslušných výkresech. Jedná se o prvky: ÚSES, rozvojové lokality, rekreační oblasti, retenční prostor, plocha řízeného rozlivu – poldr Chrlice, koridory nad plochami s rozdílným způsobem využití, územní rezervy, zóny se shodným charakterem, významné segmenty sídelní zeleně, přírodní zázemí v krajině, pohledově významné území, místa pohledů na vedutu města a chráněné pohledy na vedutu města. Poznámka pod čarou č. 3: Zde je třeba poznamenat, že jelikož požadavek plochy „zpravidla větší než 2 000 m2“ platí pro celou republiku, která zahrnuje velikostně úplně všechny obce, umožňuje svou textací explicitně  16 73 A 7/2026 metodické odchýlení (pokud nejde proti smyslu a účelu ustanovení). Smysl a účel ustanovení tenduje zjevně proti fragmentizaci územního plánu na podměrečné (úzce segmentované) plochy. Pro stanovení základní koncepce směřování rozvoje Brna byl proto po úvaze, spojené s nejmenším přípustným mapovým měřítkem, zvolen jako nejvhodnější výchozí etalon obvyklého vymezení plochy 0,5 ha, až na specifikované a odůvodněné výjimky (s odborným odůvodněním zpracovatele, což není laicky nahlížející subjekt, ale autorizovaný architekt, který má na základě příslušné odbornosti a obvykle i zkušenosti kompetenci návrh metodiky promyslet, zpracovat, odůvodnit jej a prosazovat ho na odborné úrovni). Z důvodu měřítka a míry porobnosti ÚPmB, zejména grafické části, dochází k integraci podmínek využití ploch, specifikace struktury zástavby a specifikace výškové úrovně zástavby, která tyto jevy mísí do logických celků vzhledem k metodice vymezování ploch. … Pro zasazení územního plánu do hierarchie územně plánovací dokumentace je důležité zaměřit se na jeho výše jmenovanou základní funkci: základní koncepce (tj. nosná idea, základní formační myšlenka). Z toho důvodu by měla být míra podrobnosti a segmentace přiměřená (přímo úměrná) postavení územního plánu v hierarchii ÚPD, tj. konkrétně vzhledem k jeho koncepčnosti, a který je dále zpřesňován (regulační plán, územní studie, územní rozhodnutí – v těchto procesech vznikají, nebo mohou být ukládány, na základě lokálního zpřesnění další podmínky pro umístění – technické, prostorové apod.). Vrcholem konkrétnosti je pak samotné umístění stavby, resp. právní moc územního rozhodnutí. ÚPmB v tomto procesu poskytuje základní míru konkrétnosti, právní jistoty nebo legitimního očekávání, (tj. že určitý typ objektu, specifikovaný v základních konturách a parametrech, nebude umístěn „tam, kde být nemá“), která mu přísluší, resp. která je mu přiznána zákonem. Zde je třeba poznamenat také nesmírně dlouhé časové období zpracování dokumentu: projektant převzal v r. 2018 metodiku zpracovaného konceptu (z let cca 2004 až 2011), na kterou navázal. U otázky rigidnosti při vymezování stabilizovaných ploch proběhla obšírnější diskuse. Jejím výsledkem bylo akceptování metody a navázání na ni, zejména právě z důvodů zachování základní logiky v území a z bazální optiky na územní plán velkoměsta: metodika odpovídá velkoměstskému charakteru, nedrolí a nesegmentuje stejnorodé celky do různorodých grafických segmentů (defragmentace). Pro úplnost tématu z hlediska celostátního: Je třeba uvést, že město Brno se spolu s dalšími velkými městy (Praha, Ostrava, Plzeň, Liberec apod.) dlouhodobě ohrazuje i na legislativním poli proti stejné metodice vymezování ploch pro malé obce (kde stabilizované plochy znamenají pouze mechanické a bezmyšlenkovité obkreslení zastavěných pozemků a kde je zamýšlené využití pozemků snadno zjistitelné) a nutně odlišné metodice u velkoměst, která v logice optiky velkoměsta a defragmentace území vymezuje ve stabilizovaných plochách logické ucelené celky, byť dosud plně nedostavěné (tj. v režimu větších proluk, obklopených zastavěným územím anebo bezprostředně navazujících ucelených územních celků, pro které by vymezení samostatné návrhové plochy bylo buď podměrečné anebo nekorespondující s vymezením přímo navazující stabilizované plochy se zjevnými obdobnými jednotnými urbanistickými charakteristikami). … 5.7.2.2 ZÁKLADNÍ METODIKA BĚŽNÉHO VYMEZOVÁNÍ STANDARDNÍ STABILIZOVANÉ PLOCHY Územní plán i při vymezování stabilizovaných ploch usiluje o to, udržet princip defragmentizace – koncepční vymezování větších sourodých celků (viz výše). Minimální velikost plochy RZV byla  17 73 A 7/2026 obecně stanovena nad 0,5 ha (5 000 m2) a ve specificky definovaných případech na 0,2 ha (2 000 m2). … Z tohoto bazálního hlediska jsou základní vlastnosti stabilizované plochy popsány takto: • vystihují skutečný (převažující) stav území (plocha je zpravidla ze tří čtvrtin využita v souladu s funkčním využitím ploch s RZV a vykazuje převažující stav v území), • popisují ji prostředky územního plánu města Brna – tj. funkčními a prostorovými regulativy, s nutnou mírou logické generalizace a integrace jevů, • ohraničují segmenty území, které utváří logicky ucelené, zjevně související a propojené (navazující) území. 5.7.2.4 SHRNUTÍ PRAVIDEL PRO STABILIZOVANÉ PLOCHY Plocha má tvořit, pokud možno ucelený (sjednocený) celek v území bez enkláv a fragmentů. Plocha zahrnuje zpravidla oplocená území včetně pozemků přirozeně náležejících k dané zástavbě (zahrady rodinných domů, zahrádky). Plocha je zpravidla z tří čtvrtin využita v souladu s funkčním využitím ploch s RZV a vykazuje převažující stav v území. 5.10.4 OBECNÉ PODMÍNKY VYUŽITÍ ÚZEMÍ K jednotlivým ucelenějším a obtížněji uchopitelným obecným podmínkám: Integrace jevů v plochách a její průmět do regulativů územního plánu: Územní plán vyžaduje vždy určitou míru zobecnění vůči realitě v území (generalizace, odzoomování), a to jak v textové, tak v grafické části. To platí zvláště pro územní plán velkoměsta. Při přílišné podrobnosti by se při různorodých kombinacích městské zástavby v ploše stala grafická část separátem prvků, shlukem jednotlivých dílčích segmentů (každé výškové vybočení v existující zástavbě by vyžadovalo vlastní samostatnou regulaci, každé jednotlivé odchylné funkční využití vlastní „plochu"). Předchozí územní plán na tuto skutečnost reagoval v průběhu času fragmentizací na drobné dílčí prvky, se všemi nežádoucími důsledky (např. jednotlivý objekt na ul. Běhounské, který mnoho let sloužil jako objekt České televize, byl v územním plánu vyznačen se specifikací pro kulturu; při odprodeji a změně vlastníka bylo využití objektu v centrálním území města se zjevně smíšeným využitím na dlouhou dobu zastagnováno). Takový stav je u územního plánu nežádoucí a dlouhodobě neudržitelný. Mírou podrobnosti grafických jevů a členěním na fragmenty se pak takto pojatý územní plán přibližuje téměř regulačnímu plánu (např. zobrazování jednotlivých staveb se samostatným funkčním využitím jako např. kulturního domu, zařízení pro technickou vybavenost apod., prokreslování veřejných prostranství typu ulic a následné odměřování šíře komunikací z grafického řešení územního plánu, které jde proti smyslu základní regulace). Rigidní vazba předurčení v územním plánu, které mělo být původně pouze rámcové, mnohdy vedla k potřebě neustálých marginálních změn a častému propadání časově omezených zdrojů z veřejných financí. Územní plán se vědomě vrací k zákonnému vymezení územního plánu jako dokumentu „základní koncepce“ (na rozdíl od regulačního plánu, který se může věnovat individuálně jednotlivým stavbám a pozemkům). Nutným průvodním jevem je určitá grafická subsumpce (integrace). Příkladů tohoto jevu je celá řada: Dům umění je součástí parku; naproti tomu Mahenovo a Janáčkovo divadlo je vyznačeno jako samostatná plocha občanského vybavení veřejného. Grafické zobrazení Červeného kostela absorbuje i okolní veřejná prostranství. Důvodem volby uvedených grafických vyznačení je zjevná dominance funkce nebo převažující tendence či preference v území (…) Příklad zobrazující  18 73 A 7/2026 solitérní stavbu sloužící občanské vybavenosti (Dům umění města Brna v parku Koliště), která je integrována do plochy zeleně všeobecné. … Nutným důsledkem je určitá míra zobecnění a odzoomovaného pohledu a v souvislosti s tím také skutečnost, že plochy (zejména ve stabilizovaném, již zastavěném území) mohou zahrnovat a obsahovat i stavby, které vybočují ze stanovené funkční nebo prostorové regulace územního plánu. (str. 200 a násl. odůvodnění textové části územního plánu, svazek 2). Vypořádání návrhových bodů 42. Napadeným územním plánem byly pozemky navrhovatele nově zahrnuty do plochy zeleně všeobecné ZU v rámci zóny Z5.13 Líšeň sídliště, kterou dle územního plánu tvoří zástavba obytných souborů (viz příslušná karta zón textové části územního plánu). Zástavba obytných souborů podle územního plánu představuje volnou strukturu tvořenou vícepodlažními obytnými objekty, zpravidla panelového typu, doplněnými solitérními rezidenčními budovami a občanskou vybaveností. Pokud jde o sídelní zeleň obecně, ta je územním plánem chráněna a rozvíjena. Plocha zeleně ZU je pak plochou, v níž se prioritně předpokládá nestavební využití. Způsob využití doposud nezastavěných pozemků navrhovatele je tak do budoucna limitován regulativy vztahujícími se k plochám ZU a podmínkami pro úpravy stávajících staveb, které jsou v plochách ZU integrovány (viz výše cit. kapitola 6.2 závazné textové části územního plánu). O tom ostatně ani není mezi navrhovatelem a odpůrcem sporu. 43. Skutečnost, že došlo k uvedenému omezení práv navrhovatele, nicméně sama o sobě nemůže být důvodem nezákonnosti odpůrcem zvoleného řešení v územním plánu (jde primárně o otázku proporcionality zvoleného řešení). Je třeba zdůraznit, že vlastník pozemku nemá individuální subjektivní právo na schválení konkrétní podoby územního plánu podle jeho požadavku (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17, bod 65). Uspořádání práv a zájmů různých vlastníků nemovitostí v dané lokalitě zvolenou regulací daného území je výlučně v pravomoci obce jakožto územně samosprávného celku. Zvolené řešení musí nalézt odraz v odůvodnění přijaté úpravy regulace území. 44. V této souvislosti je třeba odmítnout argument, že odpůrce měl zachovat dosavadní funkci (způsob využití) pozemků navrhovatele. Z judikatury správních soudů sice plyne, že územní plánování nemůže být činností nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou, to však v případě vymezení ploch ZU územním plánem nelze v žádném případě s ohledem na výše shrnuté dovodit. Pokud dojde ke změně původní koncepce a nově přijímaný územní plán se dostane do nesouladu s předchozí dokumentací, nejde o nezákonnost. Takový nesoulad je totiž pojmovým znakem změny územně plánovací dokumentace. Striktní vázanost předchozí územně plánovací dokumentací by vedla k absolutní neměnnosti poměrů v území a k popření účelu a smyslu územního plánování. Stanovení funkčního využití území a jeho dalšího rozvoje při zachování cílů a zásad územního plánování představuje činnost obcí, chráněnou na ústavní úrovni, do níž mohou správní soudy zasahovat jen v omezené míře a vysoce zdrženlivě. Odborné posouzení pořizovatele územního plánu soud hodnotí pouze z hlediska zákonnosti, nikoli věcné správnosti. Pokud jde o v této souvislosti tvrzené snížení hodnoty pozemků navrhovatele, tak územní plán musí při respektování právních předpisů vyvažovat různé zájmy a hodnoty v měřítku celého města, které však mohou (a často k tomu i dojde) být v rozporu s ekonomickými zájmy vlastníků. Účelem územního plánování je pak dosažení rozumné rovnováhy mezi různými zájmy. Jak bude níže rozvedeno, vymezení  19 73 A 7/2026 plochy ZU je v územním plánu dostatečně vysvětleno a vychází z toho, že převažující stav v daném území je zeleň, kterou se odpůrce rozhodl z legitimních důvodů chránit. 45. Soud nemůže přisvědčit navrhovateli, že by územní plán neobsahoval důvody, pro které vymezil na území města Brna a rovněž i v rámci zón zástavby obytných souborů plochy ZU, a že by byl v tomto ohledu nepřezkoumatelný. 46. Zcela zásadní je v projednávané věci okolnost, že k dotčeným pozemkům a jejich zahrnutí do plochy ZU navrhovatel nevznesl námitku, která by vyžadovala, aby odpůrce konkrétně odůvodnil, proč pozemky navrhovatele nevymezil jako zvláštní plochu bydlení či plochu menší než 0,5 ha. Z tohoto důvodu se na odůvodnění zahrnutí pozemků navrhovatele do plochy ZU nevztahují přísné požadavky kladené na přezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách, nýbrž požadavek na koncepční, logické a přezkoumatelné odůvodnění územního plánu jako celku. V jeho rámci lze vzít na zřetel i reakci odpůrce na připomínku navrhovatele. Odpůrce k připomínce, která se v podstatném ohledu shoduje se základními návrhovými body, uvedl, že územní plán se vrací k zákonnému pojetí jako koncepční dokument, jehož nezbytným průvodním znakem je určitá míra grafické integrace. Pro takové případy, včetně pozemků navrhovatele, platí obecná pravidla pro práci s integrovanými jevy. Soudu tudíž v této věci nepřísluší posuzovat, zda by pro konkrétní pozemky navrhovatele byl vhodnější nebo přiměřenější jiný způsob využití. 47. Pokud jde o samotné důvody vymezení ploch ZU a jejich funkci, z výše shrnuté úpravy obsažené v územním plánu je zřejmé, že odpůrce zvolené řešení logicky, přesvědčivě a podrobně zdůvodnil. 48. Vychází totiž z toho, že plochy zeleně všeobecné (ZU) tvoří součást systému sídelní zeleně, jenž zahrnuje vzájemně provázané plochy různého využití (zeleň všeobecná – ZU, zeleň krajinná – ZK, plochy lesní všeobecné – LU a plochy zemědělské všeobecné – AU) a další segmenty vegetačně významných území. Uvedené plochy nejsou vymezeny bezúčelně, nýbrž za účelem ochrany a rozvoje přírodních a krajinných hodnot, zajištění veřejně přístupné zeleně a zlepšení mikroklimatických podmínek. Od ploch krajinné zeleně se liší obvykle vyšší mírou kulturních zásahů. Odůvodnění územního plánu uvádí, že plochy ZU jsou umisťovány zejména s ohledem na stávající rozmístění parkově upravené veřejné zeleně, s ohledem na potřebu chránit a rozvíjet přírodní a krajinné hodnoty v rozvojových územích, stabilizovat mikroklima města a zajistit skladebné části územního systému ekologické stability. Územní plán „má přispět ke zmírnění dopadů klimatické změny, proto (mimo jiného) vytváří územní podmínky pro budování modrozelené infrastruktury, umístění stavebních záměrů podmiňuje povinným podílem zeleně, podporuje zakládání stromořadí apod.“ (str. 48 svazku 1 odůvodnění územního plánu), zohledňuje požadavky pro řešení problematiky sucha a zmírnění dopadů klimatické změny a promítá je do celkové koncepce i jednotlivých pravidel. V urbanizované městské krajině vytváří územní podmínky pro podporu přirozeného vodního režimu a zvyšování retenčních a akumulačních vlastností krajiny mimo jiné návrhem vhodného uspořádání funkčních ploch a ochranou přírodního prostředí (přírodního zázemí v krajině i v zástavbě a os přírodního propojení podél vodních toků). Jsou chráněny samostatné plochy zeleně krajinné i všeobecné, jejichž hlavní funkcí je poskytování ekosystémových služeb.“ (str. 62 odůvodnění textové části územního plánu). Územní plán „[p]rosazuje koncepci „kompaktního města“ (též „města krátkých vzdáleností“), v níž se mj. dbá na ochranu přírodního rámce sídel. Kvalita života (resp. kvalita obytného prostředí) je územním plánem řešitelná pouze omezeně – přesahuje účel a podrobnost základní koncepce. Územní plán města Brna tak vytváří alespoň předpoklady a základní územní podmínky pro vytvoření kvalitního obytného prostředí (např.  20 73 A 7/2026 výběrem vhodných lokalit, koordinací využití území, zavedením minimálního plošného zastoupení zeleně ve vybraných plochách, včetně podílu vegetačních prvků bylinného, keřového a stromového patra, nebo využití prvků tzv. modrozelené infrastruktury v území)“ (str. 157 odůvodnění textové části územního plánu). 49. S ohledem na právě uvedené soud považuje za vhodné připomenout, jaké jsou cíle a funkce územních plánů, neboť navrhovatel mimo jiné namítá, že odpůrcem zvolený postup je s nimi v rozporu. 50. Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích. Územní plánování zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Orgány územního plánování koordinují veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizují ochranu veřejných zájmů. Územní plánování s ohledem na ochranu přírodních, kulturních a civilizačních hodnot území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví, a ochranu krajiny coby podstatné složky prostředí života obyvatel a základu jejich totožnosti, určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území (§ 18 stavebního zákona z roku 2006). 51. Lze doplnit konkrétní úkoly územního plánování plynoucí z § 19 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 a to zjišťovat a posuzovat stav území, jeho přírodní, kulturní a civilizační hodnoty (písm. a]), stanovit koncepci rozvoje území, včetně urbanistické koncepce s ohledem na hodnoty a podmínky území (písm. b]), prověřovat a posuzovat potřebu změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy, problémy, rizika s ohledem například na veřejné zdraví, životní prostředí, geologickou stavbu území, vliv na veřejnou infrastrukturu a na její hospodárné využívání (písm. c]), stanovovat urbanistické, architektonické a estetické požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a na jeho změny, zejména na umístění, uspořádání a řešení staveb a veřejných prostranství (písm. d]) či stanovovat podmínky pro provedení změn v území, zejména pak pro umístění a uspořádání staveb s ohledem na stávající charakter a hodnoty území a na využitelnost navazujícího území (písm. e]), stanovovat podmínky pro obnovu a rozvoj sídelní struktury, pro kvalitní bydlení a pro rozvoj rekreace a cestovního ruchu (písm. i]), či uplatňovat poznatky zejména z oborů architektury, urbanismu, územního plánování a ekologie a památkové péče (písm. p] citovaného ustanovení). V této souvislosti je i při územím plánování třeba rovněž zohledňovat charakter území, který se podle § 19a stavebního zákona z roku 2006 určuje zejména podle funkčního využití, struktury a typu zástavby, uspořádání veřejných prostranství, dalších prvků prostorového uspořádání a urbanistických, architektonických, estetických, kulturních a přírodních hodnot území, včetně jejich vzájemných vztahů a vazeb, a to především vymezením v územně plánovací dokumentaci. 52. Na citované ustanovení zákona navazuje definice pojmu charakter území obsažená v územním plánu. Ten rozumí charakterem území soubor vzájemně provázaných podstatných přírodních, krajinných, urbánních, historických a kulturně civilizačních prvků a hodnot, které jsou specifické pro konkrétní část území města; určuje se zejména podle funkčního využití,  21 73 A 7/2026 struktury a typu zástavby, uspořádání veřejných prostranství, dalších prvků prostorového uspořádání (zejména výšky a objemu zástavby) a urbanistických, architektonických, estetických, kulturních a přírodních hodnot ve vzájemných vztazích a vazbách se zohledněním polohy a významu území v celku města a jeho návaznosti na části sídla nebo krajiny území obklopující (str. 100 závazné textové části územního plánu). Soud tuto definici vnímá jako rozvedení zákonné kategorie a bližší popis prvků utvářejících charakter území a jejich vzájemných vazeb v podmínkách statutárního města Brna. 53. Jak soud ověřil dokazováním u jednání, odpůrce postupoval s ohledem na převažující charakter dané plochy coby plochy zarostlé zelení a doposud (až na dům navrhovatele) nezastavěné, což vyplynulo z promítnutí letecké mapy dané lokality a rovněž z map územně analytických podkladů. Plocha ZU logicky kopíruje rozlehlou oblast zeleně v terénu na jih od dopravní spojnice Novolíšeňská a zároveň s ohledem na metodiku vymezování ploch do sebe „pohlcuje“ i dům navrhovatele s přilehlými pozemky. Skutečnost, že se na pozemcích navrhovatele nachází dům, nemění převládající celkový charakter plochy. Na pozemky navrhovatele navazuje další zeleň v dané lokalitě (podle předchozího územního plánu šlo o městkou zeleň). Z navrhovatelem citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2025, č. j. 7 As 224/2024-35, v této souvislosti plyne princip vymezení stabilizovaných ploch územními plány: „Ačkoliv se názvosloví v různých územních plánech a v různých časových obdobích neužívá zcela jednotně, je nutné rozlišovat pojem stabilizovaná plocha (stav) a pojem plocha navrženého řešení. Obecně platí, že pokud je určitá plocha označena jako plocha stabilizovaná, má zachycovat neměněný současný stav a způsob využití dané plochy. Naopak prostřednictvím návrhových ploch se určuje nové řešení (navržené řešení), tedy jak by měla být daná plocha v budoucnu využita (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2020, č. j. 8 As 161/2018-84). Vymezení plochy jako plochy stabilizované (stav) tedy nelze chápat jako dosavadní regulaci dané plochy, tj. její stav dle předchozího územního plánu, ale jako současný, tedy faktický (reálný) stav využívání pozemků (oproti navrhovanému řešení, tj. změně faktického stavu).“ (bod 15 citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 224/2024-35, zvýrazněno zdejším soudem). Postup odpůrce tak není ve vztahu k vymezení plochy ZU ve spojení s integrací domu navrhovatele v rozporu ani se závěry citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu. 54. Soud dále navrhovateli nemůže přisvědčit v tom, že důvody pro vymezování ploch v rozsahu nejméně 0,5 ha, odpůrce nedostatečně zdůvodnil. 55. Soud zároveň zdůrazňuje, že nemá žádný legitimní důvod, pro který by měl v principu zpochybňovat výše citovanou urbanistickou koncepci odpůrce, spočívající v tom, že funkční celky v rámci tak velkého sídelního útvaru, jakým je město Brno, mají být vymezovány v dostatečném plošném rozsahu, jak činí navrhovatel. Stejně tak soud nemá důvod zpochybňovat koncepci, která klade z urbanistického hlediska důraz na roli zeleně v rámci městské zástavby, a která se projevuje mimo jiné v ochraně a stabilizaci stávající zeleně (nebo i v jejím zakotvení v rámci návrhových ploch, což však není případ navrhovatele). Soud v této souvislosti považuje za vhodné zdůraznit ustáleně judikovaný princip přezkumu územních plánů, podle něhož „[s]tanovit funkční využití území a jeho rozvoj při splnění všech cílů a zásad územního plánování […] je činností, do které správní soudy mohou pouze minimálně zasahovat. Soudu rozhodně nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006-74). Nejvyšší správní soud dále v rozsudku ze dne 24.  22 73 A 7/2026 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, konstatoval, že v územním plánování „(…) jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. […] každá varianta využití území, která se takto ‚vejde‘ do mantinelů územního plánování, je akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet.“ Rovněž Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že zásah do samosprávy obce (soudem) musí být činěn pouze a jen v těch případech, kdy jednání obce je v příkrém rozporu se zájmy, které zákon (zde stavební zákon) chrání, přičemž počínání obce v samostatné působnosti musí být s těmito zájmy v nepochybném rozporu (např. i účastníky zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3817/17, N 78/94 SbNU 73, známý též jako „regulační bubliny v Peci pod Sněžkou“). 56. Pokud jde v této souvislosti o dílčí námitku navrhovatele, že v rámci metodiky stanovená minimální rozloha plochy 0,5 ha je v rozporu s § 3 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., soud této námitce nemůže přisvědčit. 57. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. se k naplňování cílů a úkolů územního plánování (§ 18 a 19 stavebního zákona) a s ohledem na rozdílné nároky na prostředí území člení územním plánem na plochy, které se s přihlédnutím k účelu a podrobnosti popisu a zobrazování v územním plánu vymezují zpravidla o rozloze větší než 2 000 m2. 58. Podle § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. se plochy vymezují podle stávajícího nebo požadovaného způsobu využití (dále jen "plochy s rozdílným způsobem využití"); tyto plochy se vymezují ke stanovení územních podmínek, zejména pro vzájemně se doplňující, podmiňující nebo nekolidující činnosti, pro další členění ploch na pozemky a pro stanovení ochrany veřejných zájmů v těchto plochách, jakými jsou ochrana přírodního a kulturního dědictví, civilizačních, architektonických a urbanistických hodnot. 59. Podle § 3 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. se plochy s rozdílným způsobem využití vymezují s ohledem na specifické podmínky a charakter území zejména z důvodů omezení střetů vzájemně neslučitelných činností a požadavků na uspořádání a využívání území. 60. Soud nemůže dát navrhovateli za pravdu v jeho interpretaci požadavků vyhlášky č. 501/2006 Sb. Již z výše citovaného jazykového znění § 3 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. nelze dovodit namítaný rozpor metodiky zvolené územním plánem s požadavkem vyhlášky. Je zřejmé, že hranice 2 000 m2 je pro účely územního plánování nejnižším možným limitem a vyhláška naopak použitím pojmu „zpravidla“ předpokládá vymezení ploch větší rozlohy. Jak plyne z výše citovaných pasáží územního plánu, odpůrce logicky a na základě odborných argumentů vysvětlil, proč v případě tak velkého urbanistického celku, jakým je město Brno, zvolil jako minimální hranici pro vymezení plochy rozlohu 5 000 m2. 61. Územní plán vychází z koncepce, že jednotlivé funkční celky se vymezují v dostatečném plošném rozsahu tak, aby nedošlo k nevhodnému „rozkouskování“ územního plánu (princip  23 73 A 7/2026 tzv. defragmentizace) a aby vzhledem k velikosti města Brna byla zachována srozumitelnost, přehlednost a čitelnost jeho koncepčního řešení zachyceného v grafické části. V této souvislosti je vhodné poukázat na výše citované odůvodnění územního plánu v části vysvětlující metodiku vymezování plochy. Z metodiky vymezování ploch různého způsobu využití plyne, že jednotlivé stabilizované plochy funkčního využití musí být vymezeny tak, aby velikost plochy byla nejméně 5 000 m2 (ve specifických případech územní plán připouští 2 000 m2) a současně aby byla plocha zpravidla ze tří čtvrtin využita v souladu s funkčním využitím dané plochy a vykazovala převažující stav v území, s nutnou mírou logické generalizace a integrace jevů. Plocha má tvořit, pokud možno ucelený (sjednocený) celek v území bez enkláv a fragmentů. Podle citované metodiky stabilizované plochy ohraničují segmenty území, které utváří logicky ucelené, zjevně související a propojené (navazující) území. Stabilizované plochy tvoří plochy, které bezprostředně kopírují stav v území a tvoří tak ucelený celek v území, jehož hranice je v území patrná (str. 80 odůvodnění územního plánu, svazek 2). 62. Uvedené metodice vymezení plochy ZU v zóně Z5.13 pod ulicí Novolíšeňská odpovídá, a to včetně zahrnutí domu a pozemků navrhovatele. Plocha ZU byla vymezena v souladu s citovanými požadavky vyhlášky č. 501/2006 Sb. podle požadovaného způsobu využití s ohledem na význam, jaký má dle územního plánu zeleň, a s ohledem na převažující skutečný charakter území, které je porostlé souvislou vegetací. 63. Jedním z podpůrných argumentů navrhovatele je, že v případě, že by územní plán stanovil menší rozlohu plochy, mohly jeho pozemky i nadále zůstat plochami pro bydlení (tj. mohly by být, terminologií územního plánu, vymezeny jako plocha bydlení). Podle soudu však jde o domněnku, kterou nelze z výše shrnutých pravidel metodiky a koncepce vymezení ploch s rozdílným způsobem využití z územního plánu dovodit. Skutečně zastavěná plocha na pozemku navrhovatele činí pouze 219 m2, což je podstatně menší rozloha oproti zbývající ploše pozemků navrhovatele, které dle údajů v katastru nemovitostí slouží jako zahrada (pozemek parc. č. X o výměře 3 446 m2 a pozemek parc. č. XA o výměře 439 m2). Tyto pozemky navrhovatele jsou ze severu ohraničeny veřejnou komunikací, jinak jsou obklopeny rozsáhlou oblastí zeleně. Jeho dům je v dané oblasti skutečně osamocenou stavbou. Za těchto podmínek nelze bez dalšího tvrdit, jak činí navrhovatel, že pokud by plochy teoreticky byly koncepčně založeny na rozloze menší než 5 000 m2 (v rámci rozpětí 2 000 m2 až 5 000 m2), tak by pořizovatel vymezil „automaticky“ pozemky navrhovatele jako plochu bydlení. 64. Situace, kdy se dotčené pozemky nacházejí v oblasti zeleně, v níž je jedinou stavbou dům navrhovatele, nepředstavuje v územním plánu ani tvrzený „nevyřešený“ střet funkcí ve smyslu § 3 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Podle pravidel územního plánu je totiž stávající objekt k bydlení pouze pohlcen (integrován) do plochy ZU a jeho dosavadnímu způsobu užívání, případně určitým stavebním úpravám, územní plán nebrání. Optikou navrhovatele by každý objekt, který je v územním plánu integrován do plochy s jiným účelem (např. odpůrcem uváděný příklad Domu umění), představoval „střet“ ve smyslu § 3 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Navrhovatelem předestřené řešení takto pojímaného „střetu“ vymezováním samostatných ploch, by de facto vedlo k fragmentaci území na malé plochy a obkreslování jednotlivých pozemků či staveb, což je v rozporu se smyslem územního plánování. 65. Pokud jde o namítaný rozpor územního plánu s územně analytickými podklady, ani tu soud nemůže navrhovateli přisvědčit.  24 73 A 7/2026 66. Podle § 25 stavebního zákona z roku 2006 územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území. 67. Podle § 26 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 územně analytické podklady obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů, vyplývajících z právních předpisů nebo stanovených na základě zvláštních právních předpisů nebo vyplývajících z vlastností území (dále jen "limity využití území"), záměrů na provedení změn v území, zjišťování a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci (dále jen "rozbor udržitelného rozvoje území"). 68. Navrhovatel v této souvislosti odkazuje na závěry již citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 224/2024-35 a namítá, že k rozporu s územně analytickými podklady má soud přihlédnout i bez námitky. Z citovaného rozsudku však plyne, že za situace, kdy navrhovatel nepodal v procesu přijímání územního plánu námitky, platí, že soudní přezkum územního plánu se k námitce omezí jen na kontrolu toho, zda se pořizovatel územního plánu „neodchýlil od územně analytických podkladů, případně dalších závazných podkladů (§ 25 a 47 odst. 1 a 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) a zda určení stabilizované plochy v územním plánu není ve zcela zjevném a příkrém rozporu s realitou (se skutkovým stavem, neboť i při územně plánovací činnosti se uplatní zásada materiální pravdy ve smyslu § 3 správního řádu). K tomu musí snést důkazy navrhovatel, chce-li závěr o stávajícím užívání sporného pozemku před soudem vyvrátit (…)“ (body 16 a 17 citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 224/2024-35, zvýrazněno zdejším soudem). Nic takového nelze ani na základě provedeného dokazování z postupu odpůrce dovodit. Ze skutečnosti, že mapy územně analytických podkladů zachycují dosavadní funkční využití pozemků navrhovatele jako plochy bydlení (kromě části pozemku parc. č. X, který je v mapové aplikaci územně analytické podklady – funkční uspořádání města – evidován částečně jako plocha bydlení a částečně jako plocha lad a krajinné zeleně), nelze dovodit nezákonnost územního plánu.  25 73 A 7/2026 69. Z odpůrcem zvoleného řešení nelze ani dovodit, že by územně analytické podklady nebyly pro pořizovatele podkladem při vypracování územního plánu. Ani tato námitka tak není důvodná. 70. Stejně tak soud nemůže navrhovateli přesvědčit v tom, že by pořizovatel nevycházel z pokynu E zastupitelstva „Prověřit opodstatněnost a přiměřenost změn stavebních ploch na nestavební“. Jak vyplývá z výše citovaného odůvodnění textové části územního plánu, na základě pokynu E byla zpracována podrobná analýza a opakovaně posouzeny jednotlivé případy změn ploch stavebních na nestavební. Účelem pokynu E bylo k zajistit jednotnost postupu územně plánovací činnosti, nikoli však posoudit změnu ploch v případě každé konkrétní plochy se stavbou na území města Brna. Podrobnosti jsou pak uvedeny přímo ve zvláštní příloze č. 4 územního plánu, která se celá týká vypořádání pokynu E. Pokud jde o konkrétní důvody přiměřenosti změny ve vztahu k jeho pozemkům, ty mohl navrhovatel zpochybnit v námitkách, avšak tak neučinil. 71. Pokud jde o námitku, v níž se navrhovatel dovolává toho, že jeho dům je solitérním objektem, tak pravidlo územního plánu zmiňující solitérní objekt z hlediska samostatného vymezování ploch od 2 000 m2 do 5 000 m 2 se netýká každé samostatně stojící stavby. Dle výše shrnutého obsahu územního plánu má jít o „plochy stabilizované pro solitérní objekty nebo drobnou odtrženou zástavbu od zastavěného území“. Odpůrce v této souvislosti zdůrazňuje, že pouze 4,7 % ploch rozdílného způsobu využití je menších než 0,2 ha a pouze 15,5 % ploch dosahuje výměry mezi 0,2 až 0,5 ha. Samostatně stojící stavby jsou naopak zpravidla integrovaným jevem. 72. Otázka, zda by dům navrhovatele o zastavěné ploše cca 200 m2 s přilehlými pozemky měl být právě onou územním plánem uvedenou výjimkou z obecných pravidel pro vymezování ploch, je již otázkou přiměřenosti řešení zvoleného právě ve vztahu k dotčeným pozemkům navrhovatele. Nejde tudíž o otázku nezákonného či nepřezkoumatelného zahrnutí jeho pozemků do plochy ZU, v níž odpůrce nijak nepochybil. Plocha ZU respektuje charakter daného území, jehož součástí je převážně zeleň a dům navrhovatele. Zároveň nebrání ve faktickém užívání (obývání) dotčených pozemků navrhovatele za stejných podmínek jako doposud. Územním plánem dochází pouze k omezení v možném budoucím stavebním využití dotčených pozemků nad rámec pravidel pro integrované jevy a v rozporu s regulativy plochy ZU. Proti takovému zásahu měl navrhovatel předně brojit v námitkách proti návrhu územního plánu, avšak tak neučinil. 73. Soudu proto za takové situace nepřísluší zabývat se tím, zda zahrnutím pozemků navrhovatele do plochy ZU došlo již k nepřiměřenému zásahu do vlastnického práva navrhovatele. K posouzení této otázky by sloužilo rozhodnutí o námitkách, v němž by se odpůrce zabýval individualizací regulace ve vztahu ke konkrétním pozemkům navrhovatele. 74. Soud k věci uzavírá, že ze žádné zákonné normy či normy ústavního práva nelze dovodit existenci subjektivního práva vlastníka na zahrnutí jeho nemovité věci do konkrétního způsobu využití v územně plánovací dokumentaci. K zásahu do vlastnického práva jsou orgány obce při respektování zákonných požadavků oprávněny, přičemž správní soudy do jejich samosprávné činnosti zasahují pouze omezeně (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73). V nyní projednávané věci soud nezjistil žádné z namítaných pochybení odpůrce, pro které byl měl územní plán ve vztahu k pozemkům navrhovatele v části vymezující plochu ZU pro  26 73 A 7/2026 nezákonnost či nepřezkoumatelnost zrušit. Proto soud návrh v této části jako nedůvodný podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. zamítl. 75. Návrh v části směřující proti celému územnímu plánu pak soud pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatele podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 101a odst. 1 s. ř. s. odmítl (viz body 36 a 37 tohoto rozsudku). 76. Pokud jde o eventuální petit uplatněný až v rámci závěrečného návrhu dne 15. 4. 2026, kterým navrhovatel požadoval zrušit územní plán v rozsahu jeho grafické a textové části ve vztahu k pozemkům parc. č. X, XA, a parc. č. XB, tak k tomu soud uvádí, že včas uplatněné důvody návrhu směřují vůči územnímu plánu pouze v části vymezení funkční plochy zeleně všeobecné na pozemcích navrhovatele. Návrh se v části požadující zrušit celou textovou a grafickou část územního plánu ve vztahu k pozemkům parc. č. X, XA, a parc. č. XB neopírá o žádné další navrhovatelem tvrzené důvody dotčení jeho vlastnického práva ve smyslu § 101b odst. 3 s. ř. s. Za tohoto stavu soud návrh v této části podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 101b odst. 3 s. ř. s. rovněž odmítl, a to pro nedostatek podmínek řízení. V. Náklady řízení 77. O nákladech řízení zdejší soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatel ve věci nebyl úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení. To by náleželo procesně úspěšnému odpůrci, ovšem obecně platí, že obcím se v případě úspěchu v soudním řízení správním zpravidla náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť disponují odborným právním aparátem a náklady vzniklé v souvislosti se soudním řízením tak nepřesahují rámec nákladů jejich běžné úřední činnosti. I v nyní posuzované věci zdejší soud k takovému závěru dospěl. Proto odpůrci náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.  27 73 A 7/2026 Brno 20. dubna 2026 JUDr. Petr Polách v. r. předseda senátu