Je-li hmotně právním předpokladem pro úspěšné uplatnění žaloby oznámení či prokázání postoupení pohledávky, pak postup žalobce, který podal žalobu bezprostředně po oznámení postoupení pohledávky žalovanému a tím mu fakticky znemožnil splnění dluhu v době mezi doručením oznámení (prokázání) o postoupení pohledávky a zahájením řízení, je zneužitím práva ze strany žalobce. Taková skutečnost je důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci jako okolnost zvláštního zřetele hodná podle § 150 o.s.ř., byť by jinak bylo opodstatněné uložit povinnost hradit náklady řízení žalovanému podle § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř.

54Co 306/2010-35 U s n e s e n í  Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců JUDr. Evy Fučíkové a Mgr. Miroslava Pecha v právní  věci žalobkyně ARGEMONT INVEST s.r.o., se sídlem Mánesova 23/1, České Budějovice, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, PhD., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II č. 30a, proti žalované Jitce  xxxxx,    nar. xxxxx, o 1.015,-- Kč s přísl., o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Třebíči z 26.10.2009, č.j. 13Ec 232/2009-26,     t a k t o :  I.   Usnesení soudu I. stupně    s e    ve výroku II.   m ě n í    tak, že žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního  stupně proti žalované     n e p ř i z n áv á . II.   Žádný z účastníků    n e m á    právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :   Okresní soud v Třebíči výše uvedeným usnesením, jeho výrokem I. rozhodl o zastavení řízení o zaplacení částky 1.015,- Kč s příslušenství. Řízení bylo zastaveno poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět s tím, že žalovaná po podání žaloby uhradila jistinu žalované částky. Výrokem II) bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni náklady řízení 8.211,-- Kč, a to podle ust. § 146 odstavec 2 věta druhá o.s.ř. Žalobkyni byl konečně vrácen dříve zaplacení soudní poplatek (výrokem III). Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná. Z obsahu  jejího odvolání bylo zřejmé, že jím napadla pouze výrok II., kterým jí bylo uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení. Namítla, že „pohledávku“ (myšleno zjevně dluh), kterou měla u žalobkyně, zaplatila a nevidí důvod, proč by měla platit náklady na soudní řízení vynaložené až po zaplacení dlužné částky. Navrhla, aby odvolací osud „rozsudek“ zrušil a zprostil  jí platby 8.211,- Kč. Žalobkyně s odvoláním žalované nesouhlasila. Namítla, že dlužná částka se o náklady řízení navýšila v důsledku liknavého postupu žalované. Pokud by měla v úmyslu plnit dobrovolně, měla k tomu dostatečnou lhůtu, když žaloba byla podána až po více než dvou měsících od vzniku pohledávky, pokud v této lhůtě nezaplatila, bylo její jednání v rozporu s dobrými mravy. Při posuzování otázky náhrady nákladů řízení za podmínek dle ust. § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. měla za právně významné pouze to, že žalovaná zaplatila žalovanou pohledávku až po podání žaloby. Měla za to, že neporušila své povinnosti dle ust. § 3 odst. 2 obč. zák., nešlo z její strany o zbytečné zahájení soudního řízení, že nejsou dány předpoklady možného postupu dle ust. § 150 o.s.ř. (o němž byla odvolacím soudem poučena). Navrhla, aby usnesení soudu prvního stupně bylo v napadeném výroku potvrzeno a jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Žalovaná podala odvolání včas (§ 204 odstavec 1 o.s.ř.) a jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.). Napadla usnesení, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř.  a contr.). Proto odvolací soud bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo,   a dospěl k závěru, že odvolání lze považovat za důvodné. S žalovanou nebylo možno souhlasit v závěru, že náklady řízení, k jejichž náhradě byla zavázána, vznikly až po zaplacení dlužné částky. Řízení bylo zahájeno doručením  návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 4.5.2009. Žalovaná přitom jakkoliv nezpochybnila tvrzení žalobkyně v podání, v kterém byla žaloba vzata zpět, podle kterého žalovaná částku 1.015,- Kč uhradila na účet žalobkyni dne 11.5.2009 (kdy měla být tato částka i dle připojeného částečného výpisu z účtu č. 1002200393 u UniCredit Bank Czech republic, a.s., na tento účet připsána). Dle ust. § 567 odst. 2 obč. zák. plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím peněžního ústavu, je dluh splněn až připsáním částky na účet věřitele  u peněžního ústavu. Jestliže žalovaná zaplatila žalovanou částku až v průběhu řízení, pak na žalobu bylo třeba (z hlediska procesního) pohlížet jako na důvodně podanou, vzatou zpět až v důsledku jednání žalované. Byly tak splněny předpoklady dle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. pro uložení povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady řízení, které jí v souvislosti s dosavadním řízení vznikly, tedy v konkrétním případě náklady právního zastoupení). Dle názoru odvolacího soudu však nebylo možno přehlédnout okolnosti, za kterých žalobkyně návrh na vydání platebního rozkazu podala, tak, jak byly tyto žalobkyní již v návrhu  tvrzeny (a též listinami doloženy). Konkrétně se jednalo o skutečnost, že žalobkyně nebyla původním věřitelem žalované, pohledávka za žalovanou jí byla postoupena společností Dopravní podnik města Brna, a.s., a to na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 07/322/5030 z 14.8.2007 a smlouvy o postoupení pohledávek č. 2009/017 z 23.4.2009 a pak zejména skutečnost, že žalobkyně žalované postoupení pohledávky oznámila dopisem svého právního zástupce z 29.4.2009. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu tak byl podán natolik bezprostředně po oznámení žalované, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, že žalovaná neměla reálně jakoukoliv možnost po doručení oznámení uhradit žalobkyni dlužnou částku ještě v době před zahájením soudního řízení (a to i s ohledem na skutečnost, že dny 1. – 3. května 2009 nebyly dny pracovními). Odvolacímu soudu byla dostatečně známa obsáhlá judikatura odvolacích soudů při rozhodování o nákladech řízení v obdobných věcech, včetně řady rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který v obdobných věcech opakovaně dospěl k závěru, že obdobné okolnosti nejsou důvodem, pro který by měla být žalobkyni náhrada nákladů řízení odepřena (viz např. usnesení ve věci sp. zn. 16Co 84/2008, zmíněné i žalobkyní, či ve věci sp. zn.  37Co 232/2008). Přesto dospěl k závěru, že výše popsané okolnosti vyžadují, aby otázka náhrady nákladů řízení byla v této věci posouzena odlišným způsobem. Smyslem soudního řízení je zajištění ústavně zaručeného právo každého domáhat se u soudu ochrany svého práva (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy). Ani toto právo však nelze mít za bezbřehé. I proto je úkolem soudů dbát na to, aby v občanském soudním řízení nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů osob, ale současně i na to, aby práv na úkor osob nebylo zneužíváno (§ 2, část věty za středníkem o.s.ř.). Dle názoru odvolacího soudu z hlediska dodržení právě popsaného pravidla občanského soudního řízení nutno rovněž posuzovat, co bylo skutečným důvodem, pro který byla podána žaloba. Pokud by vlastním důvodem nebyla ochrana konkrétního hmotného práva (či chráněného zájmu) žalobce, nýbrž např. šikana žalovaného, pak by se ze strany žalobce jednalo o nepřípustné zneužití ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Obdobně je tomu v případě, kdy hlavním důvodem žaloby je snaha o přisouzení maximální možné náhrady nákladů řízení vůči žalovanému. Účelem soudního řízení je ochrana konkrétního hmotného práva (či chráněného zájmu) žalobce, nikoliv zatížení žalovaného povinností nahradit žalobci náklady řízení v co možná nejvyšší výši. Úkonům účastníka, jejichž cílem je zejména navýšení nákladů řízení, proto dle názoru odvolacího soudu ochrana nepřísluší. V řízení úspěšnému účastníku  náleží právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku neúspěšnému (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Jak však výše uvedeno, účelem soudního řízení je ochrana hmotných práv a chráněných zájmů, nikoliv zajištění co možná nejvyšší odměny právnímu zástupci úspěšného účastníka. Jednou ze zásad občanského soudního řízení je i zásada jeho ekonomičnosti. Ta dopadá nejen na postup soudu, ale i účastníků řízení. Z této zásady pak nutně musí vyplývat i závěr, že k povinnostem účastníků řízení náleží nejen přispívat k dosažení účelu řízení (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), nýbrž i postupovat tak, aby nedocházelo k nedůvodnému navyšování nákladů řízení a tím svévolnému zatěžování byť i v konečném důsledku neúspěšného účastníka řízení. V předmětné věci bylo zřejmé, že žalobkyně, které byla postoupena pohledávka za žalovanou, se nemohla po právu této pohledávky po žalované domáhat dříve, než postoupení pohledávky žalované oznámila její právní předchůdkyně jako postupitel či prokázala ona sama jako postupník (viz § 526 obč. zák.). Úkon spočívající v oznámení či prokázání postoupení pohledávky tak musel být vůči žalované učiněn. Ačkoliv tedy odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že před podáním žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nebylo povinností žalobkyně zasílat žalované výzvu k zaplacení dluhu (když český právní řád nezbytnost předžalobní upomínky neupravuje), dospěl k závěru, že je-li hmotněprávním předpokladem pro úspěšné uplatnění žaloby oznámení či prokázání postoupení pohledávky, pak postup žalobce, který tento úkon vůči žalovanému učinil tak, aby mu fakticky znemožnil splnění dluhu v době mezi doručením oznámení (prokázání)  o postoupení pohledávky a zahájením řízení, je zneužitím práva ze strany žalobce. Za situace, kdy žalobkyně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odeslala třetí den po vyhotovení oznámení o    postoupení pohledávky žalované a kdy žalovaná bezprostředně po doručení tohoto oznámení svůj dluh zaplatila, nelze než tyto okolnosti považovat přinejmenším za důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je třeba žalobkyni právo na náhradu nákladů právního zastoupení dle ust. § 150 o.s.ř. odepřít. Odvolací soud tak v konečném  důsledku dospěl k závěru o nesprávnosti napadeného nákladového výroku usnesení soudu prvního stupně. Proto dle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř.  usnesení v tomto výroku změnil tak, že právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně žalobkyni nepřiznal. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodováno dle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná. Protože však nebylo zjištěno, že by jí v souvislosti s odvolacím řízením vznikly náklady, nebylo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení přiznáno žádnému z účastníků. P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí      n e n í     dovolání přípustné. V Jihlavě dne 9. srpna 2010 JUDr. Jaroslav Mádr v. r.                                                                                                                        předseda senátu Za správnost vyhotovení: Petra Jánová