Dopustí-li se osoby uvedené v ustanovení § 163 odst. 1 tr. ř. vůči sobě vzájemným jednáním trestných činů v tomto ustanovení uvedených a jsou-li stíhány ve společném řízení, je možno trestní stíhání každého z nich konat jen tehdy, souhlasí-li s tím druhá osoba (§ 163a odst. 1 tr. ř.). Na souhlas je třeba se jich před zahájením trestního stíhání výslovně dotázat. Ustanovení § 163 tr. ř. je vůči ustanovení § 44 odst. 1 tr. ř. ustanovením zvláštním, a proto oprávnění v něm uvedená může vykonávat i osoba poškozená trestným činem spoluobviněného ve společném řízení.

3 To 608/2002 – KS České Budějovice – obž. R. P. 6 T 13/2002 – OS České Budějovice O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem byl obžalovaný R. P. podle § 226 písm. a) tr.ř. zproštěn obžaloby, pokud mu bylo kladeno za vinu, že v časných ranních hodinách dne 21.12.2000 v Č. B. v ... ulici, v ložnici společného bytu č. ..., v osmém patře domu č. ...., rukama osahával po celém těle svou manželku K. P., nar..., ač tato slovně i odstrkováním dala najevo svůj nesouhlas, nalehl svým tělem na její trup, levou rukou jí držel její levou ruku a svou pravou rukou si třel svůj pohlavní úd až do vyvrcholení, čímž měl spáchat trestný čin omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr.zák., dále byl podle § 226 písm. c) tr.ř. zproštěn obžaloby pokud mu bylo kladeno za vinu, že kolem 10.00 hodin dne 26.12.2000 v Č. B. v ... ulici, v chodbě svého bytu č..., v osmém patře domu č... , po předchozím dohadování oběma rukama strčil do prsou své tchyně H. M., nar..., tak silně, že upadla na zem a hlavou se udeřila o vchodové dveře, čímž jí způsobil pohmoždění hrudníku a hlavy lehkého stupně a podvrtnutí krční páteře lehkého stupně s následnou dobou léčení do 2.1.2001, čímž měl spáchat trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr.zák. Obžalovaná K. P. byla podle § 226 písm.b) tr.ř. zproštěna obžaloby, pokud jí bylo kladeno za vinu, že dne 3.5.2001 v době kolem 7.30 hodin v Č. B. v ... č... v místě svého bydliště, nejprve slovně napadla svého manžela R. P., nar..., poté mu skočila zezadu na záda, škrábala ho a kousala, a následně vzala v kuchyni kuchyňský nůž dlouhý 20 cm s ulomenou špičkou, nůž držela v ruce, mířila s ním v bezprostřední blízkosti na svého manžela a opakovaně opakovala výhružky, že ho zabije, čímž měla spáchat trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. Podle § 229 odst. 3 tr.ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Okresní pojišťovna České Budějovice odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku podala státní zástupkyně včas odvolání, ve které namítá, že došlo k procesní vadě, neboť obžalovaný R. P. vzal zpět souhlas ke stíhání své bývalé manželky, spoluobžalované K. P. Soud nerozhodl podle § 223 odst. 1 tr.ř. z důvodu uvedeného § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř. o zastavení jejího trestního stíhání, ač tak měl ve smyslu § 163 odst. 1 tr.ř. učinit, neboť v trestním stíhání pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr.zák. vedené proti tomu, kdo je ve vztahu k obžalovanému osobou, vůči níž by měl jako svědek právo odepřít výpověď, lze pokračovat pouze se souhlasem tohoto poškozeného, přičemž podle § 163 odst. 2 tr.ř. může poškozený výslovným prohlášením vzít souhlas kdykoliv zpět, a to až do doby, kdy se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Soud nerespektoval toto ustanovení a prováděl v hlavním líčení důkazy týkající se trestní věci obžalované K. P., přičemž na základě takto provedených důkazů ji zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. V odůvodnění rozsudku soud odůvodnil tento postup odkazem na ust. § 44 odst. 1 tr. ř. S tímto názorem, se však státní zástupkyně neztotožňuje, neboť vychází z toho, že v poměru k § 44 odst. 1 tr.ř. je ust. § 163 tr.ř. ustanovením zvláštním, a proto oprávnění v něm uvedené může vykonávat i poškozený, který je ve společném řízení spoluobviněným. Dalšího závažného procesního pochybení se podle názoru státní zástupkyně okresní soud dopustil tím, že v hlavním líčení vyslýchal oba obžalované nejen v tomto procesním postavení, ale též po poučení dle § 100, 101 odst. 1 tr.ř. a 103 tr. ř. v procesním postavení svědků. Státní zástupkyně se domnívá, že takový postup odporuje ust. 44 odst. 1 tr.ř., neboť v jednom řízení nemůže táž osoba vystupovat ve dvojím vzájemně protichůdném postavení. Závěrem navrhuje, aby Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací napadený rozsudek v části týkající se obžalované K. P. podle § 257 odst. 1 písm.c ) tr.ř. zrušil a v rozsahu zrušení trestní stíhání obžalované zastavil, a v části týkající se R. P. rozhodl dle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. a § 259 odst. 1 tr.ř. Podle § 254 trestního řádu nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 trestního řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání. Byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud uvedeným způsobem jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení, která se týká této osoby. Krajský soud nařídil ve věci veřejné zasedání, neboť se rozhodl, že se pokusí odstranit procesní vady, které předcházely vyhlášení napadeného rozsudku. Je totiž třeba souhlasit s názorem státní zástupkyně, že ust. § 163 tr.ř. je v poměru ust. 44 odst. 1 tr.ř. ustanovením zvláštním, a proto oprávnění v něm uvedené může vykonávat i poškozený, který je spoluobviněným ve společném řízení (srov. R 34/1992). Za těchto okolností je třeba považovat za správný názor státní zástupkyně, že poté, co obžalovaný R. P. vzal zpět souhlas s trestním stíháním K. P., mělo být její trestní stíhání zastaveno podle § 223 odst. 1 tr.ř. za užití § 11 odst. 1 písm. i) tr.ř., neboť trestný čin proti násilí skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr.zák. je výslovně uveden v § 163 odst. 1 tr.ř. Manželé jsou nepochybně osobami, které by měly právo jako svědci v dané věci odepřít výpověď podle § 100 odst. 2 tr.ř. Krajský soud využil skutečnosti, že jedná ve veřejném zasedání a dotázal se rovněž přítomné obžalované K. P., zda nadále trvá její souhlas s trestním stíháním R. P., neboť i on byl trestně stíhán pro trestný čin výslovně uvedený v § 163 odst. 1 tr.ř. Obžalovaná K. P. prohlásila, že svůj souhlas s trestním stíháním bývalého manžela, s nímž má nezletilé děti, bere zpět. Za těchto okolností krajský soud podle § 257 odst. 1 písm. c) tr.ř. zrušil napadený rozsudek v té části, jíž se tento vzájemný souhlas spoluobžalovaných týkal, a trestní stíhání ve smyslu § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. i) tr.ř. pro skutky popsané v napadeném rozsudku v bodě I./1) u obžalovaného R. P. a pod bodem II.) u K. P. zastavil. Obžalovaný R. P. i obžalovaná K. P. po vyhlášení usnesení ve veřejném zasedání výslovně prohlásili, že ve se smyslu § 11 odst. 3 tr.ř. výslovně vzdávají svého práva žádat, aby trestní stíhání pokračovalo. Poškozená H. M. při veřejném zasedání prohlásila, že na trestním stíhání svého bývalého zetě, který je otcem jejích vnoučat, nadále trvá. Krajský soud se proto dále zabýval jen tou částí napadeného rozsudku, jež se jí týkala. Vzhledem k tomu, že zprošťující část rozsudku se opírá o závěry znaleckého posudku, který však byl u hlavního líčení se souhlasem stran pouze přečten, rozhodl se krajský soud, že kromě svědeckého výslechu H. M. a K. P. doplní dokazování i osobním výslechem znalce MUDr. A. J. Z výslechu znalce vyplynulo, že si ověřil rentgenové snímky pořízené v souvislosti s léčením poškozené a může tedy i na základě ověření těchto skutečností prohlásit, že skutečně neutrpěla čerstvé zlomeniny žeber. Podle lékařské dokumentace může uzavřít, že došlo k lehčímu pohmoždění hrudníku, jakož i k lehčímu podvrtnutí krční páteře a pohmoždění hlavy. Podle výpovědi svědkyně K. P. byla poškozená H. M. před 26.12.2000, tedy v době, kdy k ní přijela na návštěvu, v poměrně dobrém zdravotním stavu. Ke zhoršení došlo až po konfliktu s obžalovaným P. Z výpovědi H. M. zjistil krajský soud, že bydlela v domácnosti obžalovaných po dobu zhruba 3 měsíců na jaře 1998. Poškozená potvrdila, že ke zhoršení jejího zdravotního stavu došlo až v důsledku konfliktu s obžalovaným P. To, že utrpěla zlomeniny žeber jí řekl ošetřující lékař, to si nevymyslela. Rozhodně se však zvýšila bolestivost v oblasti hrudníku oproti předcházející době. Poškozená uvedla, že s žebry má potíže již velmi dlouhou dobu. Zpočátku se nevědělo, co způsobuje její bolesti, až při rentgenovém vyšetření, na které jí poslala obvodní lékařka, se zjistilo, že došlo k odvápnění žeber a v důsledku toho u ní dochází k jejich zlomeninám. Lečí se u specialistky a její stav před konfliktem s obžalovaným byl poměrně dobrý, po něm se zhoršil. Dlouho přetrvávala větší bolestivost. V důsledku toho byla omezena v běžném způsobu života, neboť se zejména nemohla otočit, měla problémy, když si měla umýt hlavu apod. Krajský soud ani po doplnění dokazování nemá pochybnosti o tom, že skutkový děj zjištěný okresním soudem odpovídá provedeným důkazům a jeho závěr, že došlo k úmyslnému strčení obžalovaného do poškozené, je správný. Lze mít za prokázané, že právě v důsledku tohoto strčení poškozená upadla a její zdravotní stav se zhoršil. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že poškozená nikterak nezveličuje následky svého zranění, neboť i znalec potvrdil, že v důsledku konfliktu mohlo dojít k těm bolestivým stavům, které v jeho přítomnosti popsala. Krajský soud se však musel znovu zabývat tím, zda si obžalovaný mohl být vědom toho, že poškozená trpí onou nezhojenou sériovou zlomeninou žeber. Obžalovaný tuto vědomost popíral a ani z doplněného dokazování nebylo možno jednoznačně usoudit, že by o této skutečnosti věděl. Svědkyně K. P. potvrdila, že obžalovaný věděl o operaci její matky, i o tom, že její onemocnění je vážné. Současně však poukázala i na to, že stav její matky před konfliktem byl poměrně velmi dobrý. Svědkyně M. potvrdila, že obžalovaný věděl, že měla zlomená žebra, a to nejméně v době, kdy u nich bydlela, tedy v roce 1998. Podrobnosti mu však nevykládala. Podle jejího názoru věděl, že nesmí spadnout nebo se uhodit. Neinformovala ho však přímo o tom, že u ní došlo k odvápnění kostí a v důsledku toho k opakovaným zlomeninám žeber. Na základě doplněného dokazování dospěl krajský soud k závěru, že nelze jednoznačně dovodit, že by obžalovaný byl srozuměn s tím, že když do poškozené strčí, může jí způsobit zranění, které by bylo z hlediska zákona ublížením na zdraví. I kdyby soud připustil, že obžalovaný mohl počítat s tím, že by poškozená mohla upadnout, nesvědčí provedené důkazy o tom, že by věděl, nebo byl srozuměn s tím, že jeho tchyně trpí onemocněním, a to nezhojenými zlomeninami žeber, a proto v důsledku jeho jednání může dojít k výraznému zhoršení bolestivosti jejího zranění a v důsledku toho i jejímu výraznějšímu omezení v běžném způsobu života. Vzhledem k tomu, že trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr.zák. je trestným činem úmyslným, a pachatel proto musí být nejméně srozuměn s tím, že může způsobit následek způsobený tímto ustanovením, dospěl krajský soud k závěru, že vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem nelze obžalovaného uznat vinným tímto trestným činem. Proto odvolání státní zástupkyně podle § 256 tr.ř. zamítl.