I. Okolnost, že soudem přibraný znalec již předtím podával ve stejné záležitosti znalecký posudek na soukromou objednávku účastníka řízení, zakládá pochybnosti o jeho nepodjatosti bez ohledu na to, jaký je meritorní obsah znaleckého posudku, a je důvodem pro jeho vyloučení ( § 11 zákona č. 36/1967 Sb. II. Jestliže znalec nesdělil soudu skutečnosti zakládající důvody pro jeho vyloučení ( § 11 zákona č. 36/1967 Sb.), nemá nárok na odměnu a na náhradu nákladů.

3 Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Libuše Vorlíčkové v právní věci žalobce ing. J. B., bytem P., zast. JUDr. L. N., advokátem v T., proti žalovanému D. S. se sídlem S., IČO …, zast. Mgr. V. S., advokátem v P., o zdržení se obtěžování hlukem a pachem, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 17.12.2002 č. j. 4 C 556/2001-168 t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se v odstavcích prvním a druhém ve výrocích o nevyloučení znalce a určení jeho odměny m ě n í tak, že ing. O. K.. je vyloučen z podání posudku a odměna a náhrada nákladů za vypracování znaleckého posudku se tomuto znalci nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl okresní soud, že ing. O. K.. není vyloučen z podání posudku a rozhodl o určení odměny za jeho vypracování v částce 3.460,- Kč a náhradě nákladů v částce 740,- Kč. Jednalo se již o druhé prvoinstanční řízení v dané věci, neboť původní usnesení téhož soudu ze dne 27.6.2002 č. j. 4 C 556/2001-71, kterým byla určena odměna znalce částkou 6.772,50 Kč a náhrada nákladů částkou 787,50 Kč, bylo k odvolání žalovaného zrušeno usnesením zdejšího odvolacího soudu č. j. 15 Co 393/2002-117 a věc vrácena Okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud tehdy konstatoval, že dověděl-li se žalovaný až v průběhu řízení o skutečnostech, které mohly být důvodem pro vyslovení podjatosti znalce, musí se jimi okresní soud zabývat, neboť o vyloučení rozhoduje orgán, který jej pro podání posudku ustanovil (§ 11 odst. 2 věty druhé zák. č. 36/67 Sb.). Současně uvedl, že pokud by soud I. stupně shledal tyto námitky důvodnými, stal by se posudek pro další řízení nepoužitelný a bude třeba posoudit, zda za takové situace může mít znalec nárok na odměnu. Dále vytkl okresnímu soudu, že z faktury, na níž je uveden pouze počet hodin a sazba odměny, bez dalšího zdůvodnění nelze učinit závěr o správnosti účtované odměny a usnesení se tak stalo v tomto směru nepřezkoumatelné. Uložil proto okresnímu soudu v dalším řízení zabývat se jednak námitkami odvolatele týkajícími se podjatosti znalce, toho vyzvat k podrobné specifikaci úkonů a době jejich trvání tak, aby mohla být posouzena správnost účtované výše a za předpokladu, že by dospěl k závěru, že znalec vyloučen není a posudek zpracoval kvalitně a včas, není důvod snižovat odměnu jenom proto, že odvolatel nesouhlasí s věcnými závěry posudku. Okresní soud po doplnění rozpisu nákladů z hlediska jednotlivých úkonů, uvedení počtu hodin a sazeb za tyto úkony rozhodl znovu, jak je shora uvedeno. K otázce podjatosti znalce uvedl, že „znalec již měření hluku prováděl, nicméně tato skutečnost není důvod pro to, že byl znalec ve věci podjatý, když předmětem znaleckého posudku je měření hluku“. Dále konstatoval, že „námitky proti posudku budou řešeny případným revizním posudkem a nemají vliv na podjatost znalce“. V otázce posouzení výše účtovaných nákladů dospěl k závěru, že znalci nelze přiznat jím účtovanou amortizaci měřících přístrojů a daň z přidané hodnoty, neboť režijními náklady kanceláře, uvedená daň a platby pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení nejsou součástí nákladů vynaložených znalcem v souvislosti se znaleckým posudkem. Odměnu proto přiznal pouze v částkách uvedených ve výroku napadeného usnesení. V zákonné lhůtě se odvolal žalovaný do obou výroků usnesení. Poukázal opakovaně na to, že se až v průběhu řízení dozvěděl, že znalec v květnu 2001 zpracoval na komerční bázi dle soukromé objednávky znalecký posudek pro žalobce, přičemž tuto skutečnost soudu neoznámil. Aby doložil důsledky podjatosti znalce, nechal si za tímto účelem zpracovat posudek jiným znalcem a to ing. V. S., který naměřil odlišné hodnoty, pro žalovaného příznivější. Je proto přesvědčen, že rozdíly mezi naměřenými hodnotami vyplývají právě ze vztahu žalobce a znalce ing. K.. Ačkoliv soud I. stupně byl o této skutečnosti odvolatelem informován, přesto tohoto znalce ustanovil, když je zřejmé, že se zřetelem na poměr k věci a žalobci je tento znalec vyloučen z výkonu funkce, neboť zákonný požadavek existence důvodných pochybností o jeho nepodjatosti je naplněn. Ze strany znalce tak došlo k porušení ust. § 6 odst. 1 a § 11 odst. 1 a 2 zák. č. 36/67 Sb. Uvedené skutečnosti pak soudu I. stupně neoznámil ani sám žalobce. V odůvodnění napadeného rozhodnutí okresní soud náležitě nerozvedl, z čeho dovodil neexistenci podjatosti znalce a nevypořádal se ani s rozdílným obsahem znaleckého posudku dalšího znalce ing. S.. Závěr soudu I. stupně je proto dle odvolatele nepřezkoumatelný a nesplňuje zákonné náležitosti požadované ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. Jestliže posudek zpracoval znalec podjatý, z logiky věci plyne, že mu nepřísluší žádná odměna. Další námitky odvolatele se týkaly obsahu samotného posudku. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v celém rozsahu, aniž by dle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. musel nařizovat jednání. Současně vyzval znalce, aby se podrobně vyjádřil k obsahu námitek týkajících se jeho podjatosti. Z vyjádření vyplynulo, že se znalec podjatý necítí, vyslovit se k obsahu dalšího posudku nemůže, protože ho nezná. Odměnu přiznanou soudem I. stupně považuje za přiměřenou. Další vyjádření znalce se týkalo námitek žalovaného k obsahu samotného posudku. Předně lze uvést, že odvolací soud již ve svém původním zrušovacím usnesení uložil soudu I. stupně zabývat se tvrzením žalovaného, že existují skutečnosti zakládající důvody podjatosti znalce. Žalovaný je spatřuje v tom, že znalec již v květnu 2001 zpracoval pro žalobce na jeho soukromou objednávku posudek, v němž se zabýval totožnou znaleckou problematikou. Okresní soud však tuto okolnost nepovažoval za podstatnou, když obsahem posudku je měření hluku, nicméně blíže své úvahy nezdůvodnil, stejně jako nevyzval znalce, aby se k obsahu odvolacích námitek podrobně vyjádřil. Snaha odvolacího soudu v tomto směru vyzněla pouze v lapidárním konstatování znalce, že podjatý není. Nevyjádřil se se např. ani v tom směru, za jakých okolností měření hluku provedl, jaké informace ve věci získal od žalobce, zda případně s kým v tomto směru jednal ze strany žalovaného, nevysvětlil, proč v dané situaci nemůže jeho podjatost přicházet v úvahu a tak podobně. Přitom ve spisech je založena složka označená jako zakázka č. 01067 – měření hluku provozovny družstvo Senožaty z května 2001, zpracovatelem je tatáž osoba a hned na úvodní stránce v popisu situace je konstatováno, že „měření bylo provedeno na žádost ing. Jiřího Bělohlávka s cílem stanovit vliv provozovny žalovaného na hlukové poměry domu čp. 91. Z obsahu sporného znaleckého posudku z června 2002 plyne naprosto stejný popis situace pouze s tím rozdílem, že ke znaleckému úkonu byl ustanoven soudem I. stupně. Dle ust. § 11 zák. č. 36/67 Sb. znalec nesmí podat posudek, jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnosti o jeho nepodjatosti. Podle odst. 2 cit. ust. jakmile se znalec dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně; stejnou povinnost mají i účastníci řízení. O tom, zda je znalec vyloučen, rozhoduje orgán, který jej pro podání posudku ustanovil. V dané věci je nepochybné, že přibraný znalec již před podáním znaleckého posudku měřil hluk šířící se z provozovny žalovaného na soukromou objednávku žalobce, tedy vyslovil na věc určitý názor a tato skutečnost je důvodem pochybností o jeho nepodjatosti bez ohledu na to, jaký je meritorní obsah posudku samotného. Znalec nepochybně věděl, že byl zpracovatelem měření v roce 2001 (stejně jako to věděl žalobce), přesto tuto skutečnost soudu I. stupně neoznámil, ač tak nepochybně dle ust. § 11 odst. 2 cit. zákona učinit měl. I když nelze bez dalšího dospět k závěru, že jeho posudek je v důsledku těchto skutečností neobjektivní, těžko může být základem pro meritorní rozhodnutí ve věci. Z tohoto závěru pak již logicky plyne závěr další, týkající se samotné odměny znalce a náhrady jeho nákladů spojených s podáním znaleckého posudku. Posudek ustanoveného znalce se stal v řízení nepoužitelný, přičemž důvody, proč se tak stalo, jsou v převážné většině na straně znalce, který soudu I. stupně nesdělil skutečnosti zakládající důvod pro vyslovení jeho podjatosti, ač mu to zákon ukládá a nemůže mít proto nárok na odměnu ani náhradu nákladů analogicky dle ust. § l7 odst. 2 citovaného zákona, který umožňuje krácení odměny znalce, jestliže úkon nebyl proveden řádně nebo ve stanovené lhůtě. Stal-li se posudek pro řízení nepoužitelný, nedá se hovořit o tom, že byl proveden řádně. To jsou důvody, které vedly odvolací soud ke změně napadeného usnesení dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. Pro úplnost lze uvést ještě k další námitce odvolatele, že povinností soudu I. stupně nebylo vypořádat se v této fázi řízení s námitkami žalovaného proti obsahu posudku, neboť tato povinnost plyne pro okresní soud až v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé. O nákladech odvolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí (§ 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře dne 28.3.2003 JUDr. Ivana Kosová předsedkyně senátu