Zpětvzetí žaloby nezpůsobuje zánik poplatkové povinnosti, která zaniká až právní mocí usnesení o zastavení řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. H. a JUDr. V. P. v právní věci žalobce P., s.r.o. , se sídlem v R., IČ…, zastoupeného JUDr. Z. L., advokátem ve S., proti žalovanému V. o. d. V. , se sídlem ve V., IČ…, o 19.422,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.9.2003 č.j. 57 Ro 2408/2003-15, t a k t o : Odvolání proti výroku v odstavci prvém, o zastavení řízení, se o d m í t á . Usnesení soudu prvního stupně ve výroku v odstavci druhém, o nákladech řízení, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení. O d ů v od n ě n í Napadeným usnesením okresní soud zastavil řízení a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce vzal žalobu podanou dne 11.8.2003 zpět dne 22.8.2003. Dne 25.8.2003 mu byla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku s poučením ve smyslu § 9 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon č. 549/1991 Sb.). Tento soudní poplatek žalobce ke dni rozhodování okresního soudu nezaplatil. Protože podle soudu prvního stupně zpětvzetí žaloby nezpůsobuje zánik poplatkové povinnosti, která zaniká až právní mocí usnesení o zastavení řízení, postupoval tento soud podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. a řízení zastavil. Takovýto právní závěr měl vliv i na rozhodnutí o nákladech řízení, o kterých soud prvního stupně rozhodoval podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (neaplikoval ustanovení § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř., zakládající právo žalovaného na náhradu nákladů řízení, jenom proto, že žalovanému žádné náklady nevznikly). Proti tomuto usnesení se žalobce včas odvolal. Namítá, že žaloba byla odeslána prostřednictvím pošty dne 8.8.2003, okresnímu soudu došla dne 11.8.2003. Dne 6.8.2003 „byla připsána na účet žalobce vymáhaná částka, výpis z účtu obdržel od svého peněžního ústavu až v následujícím týdnu“. Poté, co byl právní zástupce žalobce o této skutečnosti informován, neprodleně bral žalobu zpět, neboť se žalobce rozhodl nevymáhat úrok z prodlení. Proto mělo být řízení zastaveno právě z důvodu zpětvzetí žaloby. O nákladech řízení mělo být rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Jestliže z § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. vyplývá, že soud vrátí z účtu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním, potom „se nezdá rozumné a hospodárné trvat na zaplacení soudního poplatku při vědomí, že tento musí být vrácen, protože žaloba byla vzata zpět před prvním jednáním“. Proti výroku v odstavci prvém, o zastavení řízení, není odvolání přípustné, proti výroku v odstavci druhém, o nákladech řízení, je odvolání důvodné. Podle § 202 odst. 3 o.s.ř. odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Žalobcovo odvolání proti výroku napadeného usnesení v odstavci prvém, o zastavení řízení, není výrazem „nesouhlasu s právním stavem, které toto rozhodnutí nastolilo, a snahy o změnu či zrušení tohoto rozhodnutí“. Žalobce pouze nesouhlasí s důvody, pro které k zastavení řízení došlo. Pak ovšem toto odvolání v uvedeném rozsahu přípustným není, a proto muselo být odmítnuto ve smyslu ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. Soud prvního stupně má pravdu, že se zpětvzetím žaloby zákon č. 549/1991 Sb. výslovně nespojuje zánik poplatkové povinnosti vzniklé okamžikem podání žaloby ve smyslu § 4 písm. a) uvedeného zákona (tedy nikoliv na základě výzvy soudu, ve vztahu k níž by bylo lze uvažovat o její účelnosti z hlediska „zakládání“ poplatkové povinnosti, pokud by již došlo ke zpětvzetí žaloby a pokud by tedy měl být soudní poplatek v plném rozsahu vrácen ve smyslu § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.). Závěry žalobce (jakkoliv z hlediska obecného apelu na logiku a hospodárnost naprosto pochopitelné) se odvolací soud v daném případě – s ohledem na dále uvedené - důsledně zabývat nemusí, a to tím spíše, že výzva k zaplacení soudního poplatku č.j. 57 Ro 2408/2003-12 byla vydána dne 20.8.2003, tedy dříve, než došlo ke zpětvzetí žaloby. Proto pokud žalobce chtěl zabránit nebezpečí zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb.), bylo v jeho zájmu, aby jej ve stanovené lhůtě zaplatil. Tento nedostatek žalobce zhojil tím, že soudní poplatek zaplatil v souvislosti s podaným odvoláním. Z obsahu spisu odvolací soud zjišťuje, že napadené usnesení bylo žalobci doručeno dne 11.9.2003. Soudní poplatek ze žaloby byl zaplacen dne 23.9.2003. Žalobcovo odvolání proti výroku napadeného usnesení v odstavci prvém, o zastavení řízení, bylo odmítnuto, a proto není důvodu pochybovat, že právní moc této části výroku nebyla odvoláním ovlivněna a nastala jako kdyby k odvolání nedošlo. Protože žalovaný proti této části výroku odvolání nepodal, nabylo toto usnesení v tomto rozsahu právní moci uplynutím 15 denní lhůty k odvolání, tedy dne 27.9.2003. Znamená to, že žalobce soudní poplatek zaplatil v době, kdy jeho poplatková povinnost trvala, neboť usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku v té době ještě nebylo pravomocné (§ 9 odst. 7 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb.). Jestliže by za takovéto situace obecně vzato – z hlediska odvolacího soudu - nastaly ve smyslu § 154 odst. 1 o.s.ř. podmínky pro zrušení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (pokud by žalobce nebral žalobu zpět a „chtěl se dále soudit“), potom nelze dovodit, že je v daném případě i nadále možné otázku nákladů řízení hodnotit z hlediska procesního zavinění žalobce na zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Protože tuto otázku okresní soud z jiných hledisek nehodnotil, muselo být napadené usnesení ve výroku v odstavci druhém, o nákladech řízení, zrušeno a věc vrácena v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) o.s.ř.(viz. R 30/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. prosince 2003 JUDr. Miloš Š i m á n e k , v. r. předseda senátu