To, že žalobce podal proti žalovanému trestní oznámení podle § 158 odst. 1 tr. ř., upozorňující na skutečnosti právně významné i pro civilní nalézací řízení, není samo o sobě důvodem pro přerušení tohoto řízení ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. V. P. a JUDr. H. H. v právní věci žalobce Z. S., bytem Č., zast. Mgr. F. K., advokátem v Č., proti žalované CB L., a.s., se sídlem Č., IČ…, zast. JUDr. J. K., advokátkou v Č., o 16.275,--Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.2.2003, č.j. 30 C 336/2002-84, t a k t o: Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení na účet právního zástupce žalobce 7.100,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobci 16.275,--Kč s 18% úroky z prodlení z částky 15.500,--Kč od 1.8.2002 do zaplacení a z částky 775,--Kč od 26.8.2002 do zaplacení. Dále žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.200,--Kč. Vyšel zejména ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 1.8.1997 písemnou smlouvu o poskytování odborné právní pomoci. Za žalovanou tuto smlouvu podepsal člen představenstva a ředitel společnosti V. V. Odbornou právní pomocí se podle této smlouvy rozumělo běžné poradenství – právní servis spočívající v konzultacích a poskytování běžných právních služeb – a odborné konzultace na vyžádání klienta (článek 1.2. písm. a) a b) smlouvy). Za poskytnutí odborné právní pomoci byla dohodnuta v případě odborné právní pomoci dle článku 1.2. písm. a/ smlouvy odměna v paušální výši 20.000,--Kč za měsíc a v případě odborné pomoci dle článku 1.2. písm. b/ smlouvy byla dohodnuta odměna ve výši 1.000,--Kč za každou i započatou hodinu. Ke změně nebo ke zrušení smlouvy může dojít pouze písemnou formou (článek 8.3. smlouvy). Pro případ nezaplacení ceny plnění si účastníci dohodli 18% p.a. úrok z prodlení (článek 5.6. smlouvy). V případě pochybností klienta o rozsahu poskytnuté odborné právní pomoci je klient oprávněn vrátit fakturu advokátovi s vznesenými připomínkami (článek 5.4. smlouvy). Toto zjištění okresní soud učinil z písemného vyhotovení dané smlouvy a z výpovědi svědka V. V. Žalobce poskytl žalované odborné konzultace ve dnech 4.6., 7.6., 12.6., 20.6., 21.6., 25.6. a 28.6.2002, podílel se na vypracování zprávy pro Finanční úřad v Č. ze dne 20.6.2002 (tato zpráva je reakcí na výzvu uvedeného finančního úřadu adresované žalované k prokázání skutečností uvedených v daňovém přiznání podle § 31 odst. 9 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, na základě nichž žalovaná uplatnila nárok na odpočet daně v celkové výši 4,765.680,64 Kč), zpracoval nedatovaný návrh smlouvy o smlouvě budoucí, v němž je žalovaná označena jako „budoucí prodávající“ a jako „budoucí kupující“ je označena obchodní společnost T. – Z., a.s. (žalobce tvrdil, že návrh této smlouvy zasílal žalované e-mailovou poštou sice již 29.5.2002, ovšem její úpravy byly prováděny ještě dne 4.6.2002 přímo v sídle žalované; pokud žalovaná tuto smlouvu antidatovala, jedná se o skutečnost, která se žalobce netýká), zpracoval nedatovaný návrh smlouvy o prominutí dluhu (žalované jej odeslal e-mailovou poštou dne 10.6.2002), zpracoval návrh smlouvy o postoupení pohledávky (žalované jej odeslal e-mailovou poštou dne 10.6.2002), převzal zastoupení ve věci provádění finanční kontroly (plnou moc ze dne 28.6.2002 žalované odeslal e-mailovou poštou dne 28.6.2002; dne 4.7.2002 v souvislosti se zánikem tohoto právního zastoupení předal JUDr. S. M. patnáct listinných dokumentů, s nimiž v rámci přípravy a převzetí zastoupení pracoval). Zálohovou fakturou č Z-02/55 ze dne 1.7.2002 žalobce žalované vyfakturoval výše konkretizovanou právní pomoc v měsíci červnu 2002 v částce 15.500,--Kč (15,5 hodin x 1.000,--Kč). Tato faktura byla žalované doručena 29.7.2002. Fakturou č. 2002/121 žalobce žalované vyfakturoval částku 16.275,--Kč – jedná se o výše zmíněnou částku 15.500,--Kč navýšenou o 5% DPH splatnou do 25.8.2002. Toto zjištění okresní soud učinil a) z výše zmíněných návrhů smluv, b) z plné moci z 28.6.2002, c) ze záznamů e-mailové pošty, d) ze zprávy adresované Finančnímu úřadu v Č. ze dne 20.6.2002, e) z výpovědi Ing. J. M., obchodního zástupce žalované – tento svědek potvrdil, že si pamatuje dvě až tři jednání, která s žalobcem proběhla v souvislosti s finanční kontrolou, f) z výpovědi D. P., daňového poradce – tento svědek potvrdil tři až čtyři jednání, která s žalobcem proběhla v souvislosti s finanční kontrolou, žalobce prováděl přesný výklad občanskoprávních záležitostí ve vztahu k daňovým zákonům, právní vztahy správně formuloval a identifikoval, podílel se na vypracování zprávy pro finanční úřad ze dne 20.6.2002, g) z výpovědi V. V.– tento svědek potvrdil, že v době, kdy byl členem představenstva žalované – do 15.7.2002 - smlouva s žalobcem ukončena nebyla, v souvislosti s finanční kontrolou došlo ke čtyřem až pěti schůzkám s žalobcem, práce na zprávě pro finanční úřad ze dne 20.6.2002 zahrnovala minimálně 5 hodin. Vycházeje z takovéhoto skutkového zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru o oprávněnosti žalobcova požadavku na zaplacení částky 16.275,--Kč odpovídající rozsahu odborné pomoci, kterou v červnu 2002 žalované poskytl. Žalovaná ostatně faktury za uvedený měsíc nevrátila se vznesenými připomínkami, jak jí to umožňoval článek 5.4. smlouvy a tudíž neměla pochybnosti o rozsahu poskytnuté právní pomoci. Rozhodnutí o výši úroků z prodlení vychází ze smluvního ujednání účastníků (článek 5.6. smlouvy). Okresní soud neprovedl žalovanou navrhované důkazy s takovýmto odůvodněním: „Vzhledem k tomu, že v řízení byly dostatečně prokázány všechny potřebné skutečnosti, byly zamítnuty návrhy žalované na výslech svědků. Jednalo se o svědka K., který měl podat svědectví o tom, že smlouvu o poskytování právní pomoci nikdy neviděl, což by nemělo pro řízení žádný význam. Stejně tak výslech JUDr. M. o zasedání představenstva žalovaného by nepřinesl pro soud žádnou rozhodující skutečnost. Výslech svědka Ing. H. z firmy T. Z. se jevil jako nadbytečný, když odeslání návrhu smluv v červnu 2002 bylo v řízení prokázáno.“ Proti tomuto rozsudku se žalovaná odvolala. Je přesvědčena, že smlouva o právní pomoci ze dne 1.8.1997 byla vyhotovena dodatečně a byla antidatována. Její písemné vyhotovení totiž nebylo a není uloženo v písemných dokumentech žalované, žalobce při vyúčtování svých služeb nikdy neúčtoval měsíční paušální odměnu, firma žalované je vypsána na předmětné smlouvě strojem a připojen podpis V. V., ačkoliv listiny sepisované skutečně v roce 1997 jsou všechny označeny razítkem společnosti. Pokud existovala nějaká smlouva o poskytnutí právní pomoci, bylo na jednání představenstva žalované dne 31.8.1999 rozhodnuto o tom, že spolupráce s žalobcem bude ihned ukončena. Tuto záležitost měl vyřizovat V. V., kromě toho byl žalobce informován o ukončení vztahu o poskytování právní pomoci a o rozhodnutí předsedou představenstva JUDr. V. K. (důkazní návrhy na provedení výslechu svědků JUDr. K., pana K. a JUDr. S. M. k existenci či neexistenci smlouvy o poskytování právní pomoci a k ukončení spolupráce se žalobcem soud prvního stupně podle žalované zamítl nedůvodně). Za nejpodstatnější pochybení v dané věci žalovaná považuje to, že okresní soud nepřerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. poté, co žalovaná podala trestní oznámení mimo jiné i na žalobce. Žalovaná je totiž přesvědčena, že se žalobce po dohodě s bývalým členem představenstva V. V. a ve spolupráci s ním na úkor žalované obohacoval mimo jiné též vyúčtováním fiktivních právních služeb, které mu V. V. v rozporu s rozhodnutím představenstva nesprávně proplácel z prostředků akciové společnosti. I v případě uznání základu právního vztahu, tedy smlouvy o poskytování právních služeb, považuje žalovaná rozhodnutí soudu za nesprávné. Na žalobci bylo důkazní břemeno, aby prokázal, jakou konkrétní právní pomoc pro žalovanou učinil a jakým způsobem účtoval. Z faktury č. 2002/121 i zálohové faktury č. Z-02/55 vůbec nevyplývá, „jakou částku a za jaký úkon právní pomoci žalobce účtuje“. Úkony byly popsány pouze obecně a jednotlivé smlouvy byly v průběhu řízení doloženy e-mailovými zprávami, včetně návrhu smlouvy o budoucí smlouvě kupní, který je datován 29.5.2002. Další účtované úkony žalobce tvoří návrh smlouvy o postoupení pohledávky a prominutí části závazku. Jde o zcela běžné typy smluv, které se nachází jako vzorové na různých disketách. Pokud by daný právní vztah mezi účastníky měl charakter občanskoprávního vztahu, potom by nebylo možné platně smluvně určovat výši úroků z prodlení a ze zákona by výše úroků z prodlení v rozhodné době činila 4%. Žalobce žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Soud prvního stupně správně zhodnotil důkazy a dospěl k závěru, že písemná smlouva mezi účastníky dne 1.8.1997 skutečně uzavřena byla. V odvolacím řízení nemůže žalovaná navrhnout nové důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně antidatování této smlouvy, navíc v odvolání ani provedení těchto důkazů nenavrhuje. JUDr. V. K. měl být podle žalované vyslechnut k tomu, že po jednání představenstva dne 31.8.1999 měl informovat žalobce o rozhodnutí představenstva ukončit s ním jako s advokátem spolupráci. I kdyby k takovémuto internímu rozhodnutí došlo, nemělo by vliv na danou smlouvu, pokud tato ve vztahu k žalobci nebyla ukončena písemně. To ostatně žalovaná ani netvrdila. Ani svědci K. či JUDr. M. neměli být vyslýcháni k uzavření smlouvy o poskytování odborné pomoci, k tvrzenému antidatování podpisu či k jejímu ukončení na základě písemného právního úkonu. Tyto důkazní návrhy okresní soud proto správně zhodnotil jako nadbytečné. Je pravda, že žalovaná podala trestní oznámení a policie ho prošetřuje. Orgány činné v trestním řízení vůči žádné osobě trestní řízení nezahájily. Poskytnutí právních služeb potvrdil V. V., který za žalovanou tyto právní služby objednával a jejich poskytnutí přijímal a zároveň odsouhlasoval odměnu za tyto právní služby, stejně tak poskytování těchto právních služeb potvrdili i svědci Ing. M. a P. V řízení bylo prokázáno, že žalobce připravil pro žalovanou návrhy smluv, následný způsob naložení s těmito návrhy žalovanou nemůže mít vliv na nárok žalobce na úhradu odměny za jejich zpracování. Samozřejmě, že právní služba nespočívá pouze v tom, že advokát sám celý návrh smlouvy zpracuje , ale spočívá i v samotném vyhledávání příslušného vzoru, jeho posouzení a zpracování jeho úprav. Právní vztahy mezi účastníky se řídí obchodním zákoníkem a tedy v souladu s písemně uzavřenou smlouvou je žalobce oprávněn účtovat smluvní úrok z prodlení ve výši 18% p.a.. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), a že se opírá o způsobilé odvolací důvody ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. d/, písm. e/ a písm. g/ o.s.ř., věc projednal ve smyslu ustanovení § 212 o.s.ř., přičemž se z úřední povinnosti zabýval tím, zda řízení před soudem prvního stupně netrpí vadami uvedenými v § 212a odst. 5 o.s.ř., a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání. Občanský soudní řád ve znění účinném do 31.12.1991 (poté nabyla účinnosti novela o.s.ř. – zákon č. 519/1991 Sb.) byl založen na zásadě materiální pravdy (v § 6 o.s.ř. bylo uvedeno, že soud postupuje v součinnosti se všemi, kteří se účastní řízení, tak, aby byl „co nejúplněji zjištěn skutečný stav věci“ a ochrana práv byla rychlá a účinná; v § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. bylo uvedeno, že soud dbá, aby „skutečný stav věci“ byl zjištěn co nejúplněji; v § 153 odst. 1 o.s.ř. bylo uvedeno, že soud rozhoduje „na základě skutečného stavu věci“). Zákon č. 519/1991 Sb. novelizací § 120 o.s.ř. zdánlivě otevřel soudu možnost rozhodnout s důsledky „neunesení důkazního břemene“ tam, kde účastník neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení. Tato změna ovšem nemohla postihnout podstatu koncepce důkazního řízení, jestliže současně zůstala zachována povinnost soudu zjistit skutečný stav věci - § 120 odst. 1 o.s.ř.. Teprve od novelizace občanského soudního řádu provedené zákonem č. 171/1993 Sb. je sporné řízení zcela ovládáno zásadou projednací, která je chápána tak, že tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy je zásadně věcí účastníků řízení (§ 79 odst. 1, § 101 odst. 1 písm. a/, písm. b/, § 120 odst. 1 o.s.ř.). Zatímco podle předchozí úpravy byla zásada materiální pravdy naplňována povinností soudu zjišťovat skutečný stav věci, podle úpravy provedené zákonem č. 171/1993 Sb. je zjištěný skutkový stav věci především výsledkem důkazní aktivity účastníků. Zásada projednací, zde vyjádřená, je současně doplněna zásadou arbitrárního pořádku (podle § 6 o.s.ř. v současně platném znění v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby byla ochrana práv rychlá a účinná a aby „skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny“; podle § 120 odst. 3 o.s.ř. v současně platném znění, nejde-li o řízení uvedená v odst. 2, může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo; neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny; podle § 153 odst. 1 o.s.ř. v současně platném znění soud rozhoduje „ na základě zjištěného skutkového stavu věci“). Obecně vzato současná procesní úprava tedy připouští stav, kdy ve věci bude rozhodnuto, aniž bude na základě provedených důkazů zjištěn skutečný stav věci ve smyslu materiální (objektivní) pravdy. Podle § 109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. může soud přerušit řízení, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět; to neplatí v řízení o povolení zápisu usnesení o zvýšení základního kapitálu nebo snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku podle zvláštního právního předpisu. Je pravda, že žalovaná podala na žalobce trestní oznámení ve smyslu § 158 odst. 1 tr. ř. pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák V tomto trestním oznámení se zmiňuje o rozhodnutí představenstva žalované o okamžitém ukončení spolupráce s žalobcem, o čemž JUDr. K. JUDr. S. informoval, a dále tvrdí, že „za zády vlastníka“ se JUDr. S. dohodl s výkonným ředitelem a statutárním zástupcem V. na tom, že právní služby bude dále vykazovat a za tyto pobírat odměny. (Další tvrzení žalované, na základě nichž vyvozuje podvodné jednání žalobce, se týkají zálohového listu Z-01/58, smluv o finančních výpomocích, žalobci proplacených částek, smlouvy o koupi neexistujících cenných papírů – netýkají se tedy žalobci neproplacených faktur, na základě nichž požaduje v tomto řízení částku 16.275,--Kč s příslušenstvím). Pokud okresní soud návrh na přerušení řízení zamítl, postupoval v daném případě správně. V situaci, že žalovaná vyvozuje závěr o dodatečném vyhotovení a antidatování smlouvy o poskytování odborné právní pomoci pouze z toho, že a) tuto smlouvu neměla a nemá uloženou ve svých dokumentech, b) žalobce nikdy neúčtoval paušální měsíční odměnu 20.000,--Kč, c) na smlouvě je firma žalované vypsána strojem a nikoliv razítkem (ve výpisu z obchodního rejstříku je uvedeno, že předseda představenstva nebo člen představenstva se za společnost podepisují tak, že k napsanému nebo otištěnému obchodnímu jménu společnosti mohou uvést svou funkci a připojí svůj vlastnoruční podpis způsobem uvedeným na podpisovém vzoru – důkaz výpisem žalované z obchodního rejstříku odvolací soud provedl) by přerušení řízení pouze na základě trestního oznámení (tedy v situaci, že nedošlo k zahájení trestního stíhání ve smyslu § 160 tr. ř.) obecně vzato znamenalo vytvoření „stavu vyčkávání“, zda v souvislosti s prověřováním trestního oznámení (za využití vyšetřovací zásady), nezíská účastník civilního řízení některé konkrétní informace, aby mohl splnit svou povinnost konkrétního tvrzení a povinnost důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a/, písm. b/, § 120 odst. 1 o.s.ř.), a aby se tedy nemusel pohybovat pouze ve sféře dedukcí vycházejících z tvrzení, která závěr o právně významné skutečnosti (v daném případě o dodatečném vyhotovení a tedy antidatování písemné smlouvy) neumožňují. Takováto konstrukce oddálení povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti možná není. Odvolací soud doplnil dokazování o zápis z jednání představenstva žalované ze dne 31.8.1999, v němž je uvedeno: „V případě právních služeb bude ihned ukončena spolupráce s JUDr. Z. S., s výjimkou dopracování případu úvěru a zástav u banky. V budoucnu se C. L., a.s., bude obracet s žádostí na právní služby výhradně na právníky spolupracující s C. C. S. (JUDr. M. a jiní)“. Dále odvolací soud doplnil dokazování o výpis z obchodního rejstříku vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích, z něhož zjistil, že V. V. byl zapsán jako člen představenstva v době od 5.5.1995 do 19.10.2002. V době od 5.5.1995 do 25.7.2002 byl oprávněn jednat jménem společnosti předseda představenstva nebo kterýkoliv člen představenstva – každý samostatně. O svých jednáních za společnost byli povinni se informovat. Předseda představenstva nebo člen představenstva se za společnost podepisoval tak, že k napsanému nebo otištěnému obchodnímu jménu společnosti mohl uvést svou funkci a připojil svůj vlastnoruční podpis způsobem uvedeným na podpisovém vzoru. Vadami ve skutkových zjištěních nemohou být obecně vzato vady a omyly při hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., pokud toto hodnocení nepřekračuje rámec provedených důkazů, a tedy pokud skutkové zjištění není vadné zejména v tom smyslu, že a) soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, b) soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, c) v hodnocení důkazů, respektive poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor (R 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z výše zmíněného rámce hodnocení důkazů okresní soud v souvislosti se svými skutkovými zjištěnými nevybočil. Proto odvolací soud odkazuje v tomto směru na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolacím soudem doplněné dokazování pouze potvrdilo správnost závěrů okresního soudu o nadbytečnosti provádění žalovanou navrhovaných důkazů. Jestliže v daném řízení nebyla zpochybněna pravost smlouvy o poskytování odborné právní pomoci ze dne 1.8.1997, kterou s žalobcem uzavřel k tomu oprávněný člen statutárního orgánu žalované, potom rozhodnutí představenstva ze dne 31.8.1999 (na toto rozhodnutí se odvolává i zmíněné trestní oznámení), o ukončení spolupráce s JUDr. S., nemá žádný právní význam, pokud na základě něho nebyl učiněn ve vztahu k žalobci konkrétní písemný právní úkon znamenající zrušení dané smlouvy (článek 8.3.smlouvy). To, že se tak stalo, žalovaná netvrdí a žádný z navrhovaných svědků k takovéto právní skutečnosti ani vyslýchán být neměl. Tvrzení žalované o tom, že žalobce v řízení neprokázal oprávněnost požadované částky a o žalobcem vypracovaných běžných typech smluv, které se nacházejí jako vzorové na různých disketách, nelze přiznat přesvědčivost. V tomto směru odvolací soud odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně (zmíněná i v reprodukční části rozsudku odvolacího soudu). I kdyby žalobce skutečně zpracovával návrh smlouvy o smlouvě budoucí již v květnu 2002 (je pravda, že fakturou č. 2002/74 ze dne 3.6.2002 si žalobce za zpracování smlouvy o výpůjčce, o podnikatelském nájmu a o budoucí smlouvě kupní, vyúčtoval celkovou částku 11.025,--Kč), a kdyby již 4.6.2002 o jejím obsahu nemusel jednat, potom nelze neuvést, že v řízení byly všechny ostatní úkony právní služby prokázány ( nelze zpochybnit časovou a věcnou náročnost zpracování odpovědi na výzvu Finančního úřadu v Č. ze dne 20.6.2002 týkající se prokázání skutečností uvedených v daňovém přiznání podle § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, na základě nichž žalovaná uplatnila nárok na odpočet daně v celkové výši 4.765.680,64 Kč, nelze zpochybnit časovou a věcnou náročnost přípravy a převzetí zastoupení dne 28.6.2002 – viz. listinnou dokumentaci předávanou dne 4.7.2002 JUDr. M. – týkající se finanční kontroly apod.), nehledě k tomu, že žalobce mohl důvodně požadovat za měsíc červen 2002 dohodnutou paušální odměnu ve výši 20.000,--Kč. Žalovaná ostatně o správnosti předmětných faktur nepochybovala, jestliže je žalobci s vznesenými připomínkami nevrátila (článek 5.4. smlouvy). Odvolací soud nemá důvod pochybovat, že daný smluvní vztah uzavřený mezi advokátem a obchodní společností (zákon č. 85/1996 Sb.) se týká podnikatelské činnosti obou podnikatelů. Pak ovšem si účastníci mohli platně dohodnout výši úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. v tehdy platném znění. Věcně správný rozsudek soudu prvního stupně, vydaný v řízení, které netrpí vadami uvedenými v § 212a odst. 5 o.s.ř., byl potvrzen podle § 219 o.s.ř.. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšným, má proto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. V souvislosti s právním zastoupením mu byla přiznána paušální odměna ve výši 6.950,--Kč (§ 3 odst. 1, § 16 odst. 2 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a 2 x režijní paušál po 75,--Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkovou částku 7.100,--Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. května 2003