3 To 282/2003

3 To 282/2003 KS Č. Budějovice 1 T 87/2002 OS Č. Budějovice Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 29.4.2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Trnky a soudců JUDr. Marie Dvořáčkové a JUDr. Stanislava Žížaly v trestní věci obžalovaného B. D., nar. vedené pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. a další, o odvolání obžalovaného a okresního státního zástupce v Českých Budějovicích proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.2.2003, č.j. 1 T 87/2002-281, t a k t o : I. K odvolání obžalovaného B. D. se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr.ř. částečně z r u š u j e , a to ve výroku o vině v odsuzující části pod body 2, 3, tedy pokud obžalovaný byl uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. a pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 k § 241 odst. 1, 2 tr.zák., v důsledku toho se napadený rozsudek z r u š u j e i v celém výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. II. K odvolání státního zástupce se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.ř. částečně z r u š u j e , a to v celé zprošťující části. III. Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se znovu rozhoduje tak, že obžalovaný B. D. , nar. v S., trvale bytem, t.č. ve vazbě ve u z n á v á s e v i n n ý m , ž e a) v blíže neurčené dny v době nejméně od roku 1999 do 10.4.2002, v ..., v bytě v ul. a v ul. v domku, který náleží manželům P., nejméně v deseti případech osahával nezletilou R. P., nar. , a to na přirození a prsou, pod oblečením i přes oblečení, požadoval na ní v několika případech, aby mu hladila obnažený pohlavní úd, přičemž mu bylo známo, že je mladší patnácti let, b) dne 13.7.2002 v v době mezi 13.00 až 15.00 hodin, v ul. v domku č. , využil nepřítomnosti manželů P., vyzval R. P., nar. , aby s ním šla do patra tohoto domu, přitom hrozil, že se něco závažného stane, pokud tak neučiní, hrozil ublížením jejím blízkým, pokud nebude dělat, co jí přikáže, a dále ji obnažil na spodní části těla a přes její slovní a méně výrazný fyzický odpor se snažil jí do přirození zasunout svůj ztopořený pohlavní úd, když jej však poškozená nejméně dvakrát odstrčila nohama, tak svého jednání zanechal, t e d y pod bodem a) osobu mladší patnácti let jiným způsobem pohlavně zneužil, pod bodem b) jiného pod pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal nebo trpěl, t í m s p á c h a l pod bodem a) trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák., pod bodem b) trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr.zák. a o d s u z u j e s e za tyto trestné činy a za trestný čin obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zák. ve znění účinném do 30.6.2002, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1 nedotčen, podle § 246 odst. 2 tr.zák. za použití § 35 odst. 1 tr.zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon se podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazuje do věznice s ostrahou. Naproti tomu se obžalovaný B. D. podle § 226 písm. b) tr.ř. z p r o š ť u j e obžaloby pro skutky spočívající v tom, že - ve večerních hodinách v blíže neurčený den měsíce listopadu roku 2000 v ve výtahu domu č. v ul. , osahával nezletilou L. F., nar., na prsou a přirození, když bezprostředně před tímto jednáním mu k jeho dotazu sdělila, že jí dosud není 15 let, - v blíže neurčený den léta roku 2001 v, ve vinárně, hrozil L. F., nar., že pokud sdělí něco o jeho jednání popsaném shora rodičům nebo policii, bude s ní konec, když poškozená měla s ohledem na jeho osobu z jeho vyhrůžky obavy, čímž měl podle obžaloby spáchat jednak trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. a jednak trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr.zák., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem. O d ů v o d n ě n í Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích byl obžalovaný B. D. uznán vinným následujícími skutky: 1/ v průběhu měsíce března a dubna roku 2002 nejméně ve třech případech odvezl svým motorovým vozidlem z ... do ... v ... republice N. D., nar., V. V., nar., a D. V., nar., kdy s N. D. a V. V. se již předem v ... dohodl na tom, že v ... budou provozovat prostituci a on je bude z peněz získaných touto činností vyplácet, resp. mu budou předávat část takového výdělku, následně jim také ve všech případech zajistil ve městě ..., kde je ubytoval v bytě svého známého, nejméně devět zákazníků k prostituci, kdy takto získaly částku minimálně 450,- EUR, 2/ v blíže neurčené dny v době od roku 1999 do 11.4.2002 v , v bytě ul. a v ul. , v domku č., který náleží manželům P., nejméně v deseti případech, když nebyli přítomni, osahával jejich nezletilou dceru R. P., nar., pod oblečením na přirození, strkal jí prsty do přirození, osahával ji pod oblečením na prsou a požadoval na ní, aby mu hladila obnažený ztopořený úd, přičemž mu z obavy vyhověla, když bylo mu známo, že je mladší patnácti let, 3/ dne 13.7.2002 v... v době mezi 13.00 až 15.00 hodin, rovněž v ulici v domku č., využil opět nepřítomnosti manželů P., vyzval R. P., nar., aby s ním šla do patra tohoto domu, přitom hrozil, že se něco závažného stane, pokud tak neučiní, hrozil rovněž ublížením jejím blízkým, pokud nebude dělat, co jí přikáže, a dále ji obnažil na spodní části těla a přes její slovní a méně výrazný fyzický odpor snažil se jí do přirození zasunout svůj ztopořený úd, když jej však poškozená nejméně dvakrát odstrčila nohama, tak svého jednání zanechal, přičemž mu bylo známo, že v té době je mladší osmnácti let. Skutek popsaný shora pod bodem 1/ byl soudem prvního stupně kvalifikován jako trestný čin obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zák. ve znění účinném do 30.6.2002, skutek popsaný pod bodem 2/ byl kvalifikován jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák., a skutek popsaný pod bodem 3/ byl kvalifikován jako pokus trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 k § 241 odst. 1, 2 tr.zák. Za tyto trestné činy byl obžalovanému podle § 241 odst. 2, § 35 odst. 1 tr.zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl obžalovaný zařazen do věznice s ostrahou. Naproti tomu byl citovaným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích obžalovaný B. D. podle § 226 písm. a) tr.ř. zproštěn obžaloby pro skutky spočívající v tom, že 4/ ve večerních hodinách v blíže neurčený den měsíce listopadu roku 2000 v ... ve výtahu domu č. , v ulici , osahával nezletilou L. F., nar., na prsou a přirození, když bezprostředně před tímto jednáním mu k jeho dotazu sdělila, že jí dosud není 15 let, 5/ v blíže neurčený den léta roku 2001 v , ve vinárně, hrozil L. F., nar., že pokud sdělí něco o jeho jednání pod bodem ad 4/ rodičům nebo policii, bude s ní konec, když poškozená měla s ohledem na jeho osobu z jeho vyhrůžky obavy, čímž se měl dopustit pod bodem 4/ trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. a pod bodem 5/ trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr.zák., neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž byl obžalovaný stíhán. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání jednak obžalovaný a jednak okresní státní zástupce v Českých Budějovicích. Obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně napadl výrok o vině v celé odsuzující části a rovněž výrok o uloženém trestu. Namítl, že okresní soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, nezhodnotil důkazy v souladu s ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. a dospěl k nesprávným právním závěrům. Dle názoru obžalovaného skutek popsaný pod bodem 1/ neodpovídá provedeným důkazům. Z výroku není patrné, jak zavlekl či zlákal do ciziny i D. V., zda měl poškozené vyplácet či mu měly předávat část výdělku a z čeho sestává částka 450,-EUR. Obžalovaný uvedl, že věděl o tom, že D., V. a V. provozují v ... prostituci, ale on se nijak na této činnosti nepodílel. Výpovědi jmenovaných svědkyň se podstatným způsobem liší, pokud popisují datum prvního kontaktu s obžalovaným, dále v popisu toho, kdo byl přítomen, jaký byl obsah jednání, jak došlo k dopravě do ..., jejich výpovědi se liší i pokud jde o způsob kontaktu se zákazníky, způsob placení, počet zprostředkovaných styků a počet společných návštěv v .... Liší se nejen jednotlivé výpovědi svědkyň před soudem a v přípravném řízení, rozdíly jsou i mezi výpověďmi svědkyň navzájem. Obžalovaný v rámci svého odvolání poukázal na obsah výpovědí svědkyň. Rozpory podle názoru obžalovaného podstatným způsobem snižují věrohodnost svědkyň. Bez významu není ani úřední záznam policie z června 2002, z něhož vyplývá, že jde o svědkyně, které často překračovaly hraniční přechody ve společnosti různých mužů. Pokud by soud přešel rozpory ve výpovědích svědkyň a při skutkových zjištěních by vycházel z těchto výpovědí, nejednalo by se dle názoru obhajoby o trestný čin obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, 2 písm. c) tr.zák., ale o trestný čin kuplířství podle § 204 tr.zák. Pokud jde o jednání pod bodem 2/ a 3/ výroku napadeného rozsudku poukázal obžalovaný na to, že znalkyně z odvětví psychologie u poškozené zjistila lehké snížení obecné věrohodnosti, tu skutečnost, že v problémových situacích převládá emotivní řešení nad racionálním, osobnost poškozené vykazuje značnou neurotickou tenzi a fobii při nezvýšeném lži – skóre. Znalkyně zjistila tendenci k extravaganci a menší věrohodnosti. Ze závěrů znalkyně vyplývá, že kolísavá pravdomluvnost lehce snižuje obecnou věrohodnost. Kromě výpovědi nezletilé nebyl v řízení opatřen žádný jiný důkaz. Výpovědi kamarádky poškozené F. a matky poškozené jsou evidentně tendenční. Matka poškozené uvedla, že obžalovaný se měl před ní chlubit v lednu tím, že pod ním pracují 3 holky, což odpovídá obžalobě. Přitom s V., V. a D. se seznámil v únoru až dubnu. Celá věc ohledně znásilnění a pohlavního zneužívání vyplynula v souvislosti s telefonátem J. K. s matkou poškozené, tedy pod určitým tlakem. Obžalovaný se hájil tím, že nezletilá vyhledávala jeho přítomnost, opakovaně mu telefonovala. Telefonní hovory potvrdila ve své výpovědi manželka obžalovaného a rovněž jeho přítelkyně. Obžalovaný je toho názoru, že jeho vina jednáním vůči nezletilé R. P. nebylo spolehlivým způsobem prokázáno. V závěru odvolání obžalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce svým odvoláním podaným v neprospěch obžalovaného napadl zprošťující část výroku rozsudku a rovněž výrok o trestu. Jestliže dle jeho názoru lze akceptovat výroky o vině pospané pod body 1/ až 3/, tak naproti tomu okresní soud dle jeho názoru nesprávně postupoval při hodnocení provedených důkazů ohledně skutků popsaných pod body 4/ až 5/. Výpověď poškozené L. F. není dle názoru státního zástupce žádným objektivním zjištěním zpochybňována. Je naopak zřejmé, že obžalovaný měl k chování popisovanému touto poškozenou sklony, neboť po delší dobu osahával nezletilou R. P. a rovněž i té vyhrožoval při pokusu o znásilnění. Nejednalo by se tedy u obžalovaného o žádné vybočení, neboť je zřejmé, že to po delší dobu byl jeho obvyklý způsob jednání podmíněný jeho sexuální nezdrženlivostí a naprostou bezohledností. Pokud se dokázal popsaným způsobem chovat vůči dceři svých velmi dobrých známých, není důvod pochybovat o tom, že takto se choval i vůči nezletilé L. F., se kterou se setkal víceméně náhodně. Dle názoru státního zástupce není důvodu věřit na jedné straně v plném rozsahu svědkyni R. P. a nedat plnou hodnověrnost také výpovědi L. F., která popsala v podstatě stejné jednání obžalovaného. Znalecké zkoumání z oboru psychologie shledalo u L. F. určité rysy, jako je např. podprůměrný intelekt a podprůměrná paměťová dispozice. Přesto však tato svědkyně setrvala na své původní výpovědi a konkrétní popis obou událostí pod body 4/ a 5/ obžaloby uvedla v rámci svých intelektuálních možností zcela věrohodně. V obou případech se totiž jednalo o jednoduché skutkové děje, které si mohla velmi dobře zapamatovat a reprodukovat. Nelze ani souhlasit s názorem okresního soudu, že předmětná vyhrůžka by s ohledem k možným okolnostem případu nedosahovala intenzity trestného činu. Státní zástupce je proto toho názoru, že okresní soud se při jinak úplném a procesně bezvadném dokazování ohledně skutků uvedených v rozsudku pod body 4/ a 5/, nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a učinil v tomto směru zcela nesprávný závěr, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Na to navazuje i výroku o trestu, který se takto jeví jako nepřiměřeně mírný. V závěru svého odvolání státní zástupce navrhl, aby odvolací soud podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. napadený rozsudek zrušil ve zprošťující části a ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle § 254 odst. 1 tr.ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr.ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Podle § 254 odst. 2 tr.ř., mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Podle § 254 odst. 3 tr.ř., jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání. Ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení odvolací soud přezkoumal na podkladě obou podaných odvolání zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, přezkoumal rovněž správnost postupu řízení, které tomuto rozsudku předcházelo,a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž přihlížel i k tomu, zda nedošlo k vadám, které nejsou podanými odvoláními výslovně vytýkány, ale mohly by mít na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Poté odvolací soud dospěl k následujícím závěrům: V řízení, které předcházelo napadenému rozsudku nedošlo k podstatným vadám, vadám, které by měly vliv na porušení těch ustanovení zákona, jimiž má být zabezpečeno řádné objasnění věci či právo obhajoby obžalovaného. Je třeba konstatovat, že okresní soud při hlavním líčení procesně bezvadným způsobem provedl veškeré důkazy, které byly zákonným způsobem opatřeny již v přípravném řízení a jichž bylo potřeba k objasnění všech stíhaných skutků. Odvolací soud v reakci na námitky rozvedené v podaných odvoláních, které směřovaly proti způsobu hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně, znovu při veřejném zasedání přistoupil k výslechu nezletilých poškozených R. P. a L. F. Odvolací soud si tak chtěl opatřit prostředek k vypořádání se s těmito námitkami, jeho snaha směřovala zejména k podrobnějšímu výslechu obou nezletilých poškozených k události, která se měl stát v měsíci listopadu roku 2000 vůči nezletilé L. F. ve výtahu domu č. v ..., v ulici.... V rámci takto opakovaných důkazů odvolací soud samozřejmě výslechy obou nezletilých zaměřil i k objasnění okolností skutků popsaných pod body 2/, 3/ výroku napadeného rozsudku. Pokud jde o odsuzující část výroku napadeného rozsudku nedospěl odvolací soud po přezkoumání všech tří skutků k závěru, že by okresní soud při hodnocení provedených důkazů pochybil. Ke skutku popsanému pod bodem 1/ je třeba uvést, že skutková zjištění učiněná okresním soudem jsou dle názoru odvolacího soudu dostatečně přehledná, nelze akceptovat v tomto směru námitky rozvedené v odvolání obžalovaného. Naopak je třeba uvést, že okresní soud reagoval na výsledky dokazování provedeného v hlavním líčení, nepřevzal mechanicky popis skutku z žalobního návrhu, ale v určitých směrech skutková zjištění pozměnil, aby tak korespondovala s obsahem provedených důkazů. Skutková zjištění v této podobě dostatečně vyjadřují zejména tu skutečnost, že obžalovaný se v přesně nezjištěné době měsíce března a dubna 2002 dohodl v ... s D. a V. na tom, že budou provozovat prostituci v ..., přičemž za tím účelem je také následně nejméně ve třech případech vyzvedl v..., kam se samy dopravily a odvezl je do ..., kde je ubytoval v bytě svého známého a zajistil zákazníky k prostituci. Je rovněž zřejmé, že bez předchozí dohody s obžalovaným se na základě dohody přímo s D. a V. s nimi v prvním případě dostavila do ..... i D. V., která rovněž následně pod dohledem a v režii obžalovaného provozovala prostituci. D. V. se dostavila v uvedeném období takto do ... ještě v jednom případě a se svými kamarádkami byla odvezena obžalovaným do ... za účelem provozování prostituce. Skutková zjištění okresního soudu lze mít za dostatečně podložená výpověďmi všech tří jmenovaných dívek, a to bez ohledu na to, že výpovědi těchto dívek se v určitých detailech liší. Na tyto skutečnosti poměrně podrobně poukázal obžalovaný ve svém odvolání. Nejde však o rozpory ohledně skutečností významných z hlediska právního posouzení takto zjištěného skutkového děje. Z hlediska stíhaného trestného činu dle § 246 tr.zák. totiž není až natolik významné, zda obžalovaný dopravil jmenované tři dívky do ... sám, nebo zda tyto do .... přicestovaly samy a obžalovaný je dopravil z ... do ..., kde byla následně jimi provozována prostituce. Ve věci je totiž podstatné, že trestný čin dle § 246 tr.zák. postihuje nejen toho, kdo dopraví ženu do ciziny, ale i toho, kdo ženu zláká či najme do ciziny, aby jí tam bylo užito k pohlavnímu styku s jiným. Z výpovědí D. a V. je prakticky shodně prokázáno, že obžalovaný při jednání v ... tyto dívky zlákal do ciziny, a to v úmyslu, aby jich tam bylo užito k pohlavnímu styku s jinými osobami, zejména makedonské či bosenské národnosti, aby jich tam bylo užito k pohlavnímu styku za úplatu, tedy k prostituci. Není prokazováno, že při takovémto prvotním jednání mezi V., D. a obžalovaným byla přítomna i D. V.. Ta se prakticky v prvním případě nechala zlákat k takovémuto jednání, tedy k provozování prostituce v cizině, svými kamarádkami. V případě druhé cesty D. V. za stejným účelem do ... však již lze shledávat vinu obžalovaného ve smyslu § 246 tr.zák. i vůči této dívce, neboť ona již jednala po předchozích zkušenostech, po kontaktu právě s obžalovaným, který již v prvním případě všechny tři dívky na základě předchozí dohody s D. a V. odvezl z ... do ... a zajistil pro ně zákazníky k výkonu prostituce. Odvolací soud v návaznosti na správná skutková zjištění učiněná okresním soudem neshledal ani žádného pochybení v neprospěch obžalovaného, který právě tuto část výroku napadeného rozsudku svým odvoláním napadá, při právním posouzení skutku. Je třeba zdůraznit, že ustanovení § 246 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zák. ve znění účinném do 30.6.2002 postihuje i takové případy, kdy pachatelem zlákaná žena jedná zcela dobrovolně, jsou jí známy veškeré okolnosti související s pobytem v cizině. Posledně citované zákonné ustanovení tedy nevyžaduje, aby takto zlákaná osoba jednala pod vlivem určitého omylu, který navodil pachatel, aby jednala pod nátlakem. Skutková podstata uvedeného trestného činu ani není podmíněna tím, aby pachatel měl přislíbenou určitou odměnu a tuto skutečně za takové jednání dostal. Z tohoto pohledu proto není ani natolik významné, jak byly předávány peníze od zákazníků jmenovaných dívek za pohlavní styky, zda tyto převzaly samotné dívky a určitou část odevzdávaly obžalovanému nebo zda peníze od zákazníků přebíral obžalovaný a příslušnou část vyplácel dívkám. Obžalovaný byl proto pod bodem 1/ výroku napadeného rozsudku právem uznán vinným trestným činem obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zák. Správně byl užit zákon ve znění účinném do 30.6.2002, a to z pohledu ustanovení § 16 odst. 1 tr.zák., neboť znění pozdější, účinné v době rozhodování okresního soudu (ve znění zákona č. 134/2002 Sb.), není pro obžalovaného příznivější. Novelizované znění ustanovení § 246 tr.zák. prakticky směřovalo k rozšíření trestně právní ochrany nejen žen, ale osob obou pohlaví a zajistilo postih nejen v případech obchodování s lidmi směrem z České republiky do ciziny, nýbrž i z ciziny do České republiky. Navíc došlo k zpřísnění postihu za takovéto jednání v kvalifikované podobě, tedy jednání doplněné dalšími okolnostmi podmiňujícími použití vyšších trestních sazeb. Pokud jde o skutky popsané pod bodem 2/ a 3/, ani v této části neshledal odvolací soud postup okresního soudu při hodnocení provedených důkazů nesprávným. Oba dva tyto skutky jsou totožné k osobě poškozené, a to nezletilé R. P. Okresnímu soudu nelze činit výtky, jestliže po provedení důkazů opřel své závěry o vině obžalovaného právě o výpověď nezletilé poškozené P. Odvolací soud měl možnost při veřejném zasedání při osobní výslechu vnímat osobnost této poškozené, obsah a charakter její výpovědi. Dospěl k závěru, že okresní soud nepochybil, jestliže výpověď této poškozené považuje za věrohodnou. Je zřejmé, že jde o dívku, která byla v této trestní věci vyslechnuta včetně výslechu odvolacím soudem prakticky čtyřikrát. Nejdříve došlo k jejímu výslechu v přípravném řízení, posléze byla vytěžována i znalkyní z odvětví psychologie, následně při hlavním líčení a nakonec před odvolacím soudem. Lze konstatovat, že poškozená P. popisovala vždy veškeré okolnosti vztahující se k jednání obžalovaného, jehož se dopustil vůči její osobě v podstatných rysech naprosto jednotně. Její výpověď i před odvolacím soudem byla naprosto spontánní, poškozená velice rychle reagovala na položené dotazy, nikterak netápala, není zřejmé, že by se snažila rozmýšlet odpovědi, aby se snad vyvarovala určitých rozporů, které by mohly svědčit proti pravdivosti jejích tvrzení. Právě spontánnost a jednotnost její výpovědi svědčí o tom, že popisovala skutečně prožité události. Podrobně popsala zejména okolnosti časově nejméně vzdáleného skutku ze dne 13.7.2002. Je vcelku pochopitelné, že poškozená nebyla schopna jednoznačně popsat, kdy poprvé se začal obžalovaný vůči ní dopouštět jednání, které je podřazeno pod ustanovení § 242 tr.zák. To poškozená přesvědčivě před odvolacím soudem vysvětlila. Lze konstatovat, že nebyla přesně schopna ani uvést, v kolika případech ji obžalovaných pohlavně zneužíval před dosažením patnáctého roku věku. Poškozená shodně jako v předchozích výpovědích však tyto skutečnosti alespoň minimalizovala, byť připustila, že takových případů mohlo být více. Odvolací soud musí zdůraznit i tu skutečnost, že s ohledem na charakter stíhané trestné činnosti, věk nezletilé poškozené v době konání výslechu (16 let), vyslýchal poškozenou ve smyslu § 209 odst. 1 tr.ř. v nepřítomnosti obžalovaného. Po dohodě s poškozenou posléze však připustil současnou přítomnost poškozené a obžalovaného v jednací síni. Je třeba uvést, že došlo k určité výměně názorů mezi obžalovaným a poškozenou v rámci této části veřejného zasedání, kdy poškozená spontánně a poměrně popudlivě reagovala na obhajobu obžalovaného, kterou se snažil zpochybnit svou vinu delikty, kterých se měl dopustit právě vůči její osobě. I takovýto postoj poškozené, která byla při samotném výslechu před odvolacím soudem a zejména posléze při setkání s obžalovaným poměrně silně rozrušena, a byla přesto schopna přímo obžalovanému opakovat určité zásadní momenty vyplývající z jejích dosavadních výpovědí, svědčí dle názoru odvolacího soudu o správnosti dosavadních závěrů učiněných okresním soudem při posuzování věrohodnosti této nezletilé poškozené. Odvolací soud musí konstatovat, že nevyhověl návrhu obhajoby obžalovaného na opakování výslechu znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie. Znalkyně byla vyslechnuta již v řízení před okresním soudem a odvolací soud neshledal potřebu znalkyni opakovaně vyslýchat, když obhajoba považovala za potřebné objasňovat zejména ten závěr znaleckého posudku, který vyznívá ve zjištění psychotraumatu u poškozené v nedaleké minulosti. Obhajoba v tomto směru naznačovala, že by bylo potřebné objasnit, zda takovéto psychotrauma je následkem stíhaného jednání obžalovaného nebo zda je v příčinné souvislosti s nějakou jinou událostí, kterou poškozená prožila. Obhajoba v tomto směru naznačovala, že snad jsou určité signály, že poškozená nezl. P. byla znásilněna Ukrajinci. K uvedenému návrhu na doplnění dokazování je třeba uvést, že znalkyně PhDr. K. se k těmto otázkám již podrobně vyjadřovala při svém výslechu v hlavním líčení. Psychotrauma se dle jejího vysvětlení projevilo v rámci jednoho z testů, kterým se poškozená při psychologickém vyšetření podrobila, ale dle závěru znalkyně nelze jednoznačně dovodit, zda takto zjištěné psychotrauma lze dát do souvislosti s jednáním obžalovaného. Odvolací soud s ohledem na takovéto zcela konkrétní vyjádření znalkyně pokládá za nadbytečné, k těmto otázkám znalkyni znovu vyslýchat. Navíc je třeba uvést, že údajné tvrzení o jakémsi znásilnění poškozené ze strany jiných osob, tvrzení, že poškozená měla značné zkušenosti v sexuální oblasti, je v dosti podstatném rozporu s poměrně objektivním důkazem, jímž je zpráva o gynekologickém vyšetření poškozené, kterému se podrobila dne 20.8.2002 a při němž byl zjištěn neporušený hymen. Lze tedy usuzovat pouze na určité teoretické zkušenosti poškozené, pokud jde o sexuální oblast, ale jeví se věrohodné, když poškozená uvedla, že neměla do té doby dokonaný pohlavní styk s osobou opačného pohlaví. Gynekologické vyšetření tak činí nepravděpodobnou námitku, že by mohla být v dřívější době znásilněna. Přestože odvolací soud shledal hodnotící úvahy okresního soudu ohledně důkazů provedených k objasnění skutků popsaných pod body 2/ a 3/ správnými, přistoupil na podkladě odvolání obžalovaného ke zrušení této části výroku o vině z napadeného rozsudku. V případě skutku popsaného pod bodem 2/ k takovémuto postupu vedly odvolací soud určité formální nedostatky popisu skutku a v případě skutku popsaného pod bodem 3/ nesprávné právní posouzení. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 2/, shledal odvolací soud především formální pochybení v časovém ohraničení obžalovaným páchaného trestného činu pohlavního zneužívání. Pokud jde o počátek této trestné činnosti, nebylo možno přesněji tento stanovit, když poškozená s ohledem na odstup času již nebyla schopna uvést určité přesnější datum události, při níž ji poprvé obžalovaný osahával. Pokud však jde o ukončení této trestné činnosti, vyšel okresní soud v souladu s podanou obžalobou z toho, že obžalovaný se mohl této trestné činnosti vůči nezletilé R. P. dopouštět maximálně do 11.4.2002, tedy do dne, kdy ona měla patnácté narozeniny. Takovýto závěr však není správný, neboť je v rozporu s výkladovým pravidlem uvedeným v ustanovení § 89 odst. 15 tr.zák. Uvedené pravidlo vychází z toho, že kde zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek. V případě trestného činu dle § 242 tr.zák. jde o pohlavní zneužívání osoby mladší než 15 let a je třeba uvést , že s ohledem na zmíněné ustanovení § 89 odst. 15 zákonem přiznaná ochrana trvá jen do dne předcházejícího patnáctým narozeninám, neboť na své patnácté narozeniny není již takováto osoba osobou „mladší než 15 let“. Popisované, spíše formální pochybení, bylo potřeba napravit tak, že obžalovaný se mohl trestného činu dle § 242 odst. 1 tr.zák. vůči nezletilé P. dopouštět pouze do 10.4.2002. Navíc odvolací soud do určité míry upravil skutková zjištění, když vypustil tu část, kterou považoval z hlediska použité právní kvalifikace za nadbytečnou – „přičemž mu z obavy vyhověla“. To, že poškozená se prakticky nechala osahávat obžalovaným a byla svolná např. i s hlazením jeho obnaženého pohlavního údu, nebylo podmíněno dle její výpovědi jakousi obavou z jeho osoby, ona sama uvedla, že zejména v počátečních fázích jí takovéto jednání ze strany obžalovaného i bylo příjemné. Až později, v době, kdy se blížila věku patnácti let a navíc si našla věkově blízkého přítele si začala uvědomovat, že nejde o počínání zcela normální. V návaznosti na shora rozvedené odvolací soud po zrušení výroku o vině pod bodem 2/ za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr.ř. znovu rozhodl tak, že obžalovaného uznal vinným skutkem popsaným ve výroku tohoto rozsudku krajského soudu v části označené písmenem a) a kvalifikoval tento skutek stejně jako okresní soud, tedy jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. Pokud jde o skutek pospaný pod bodem 3/, dospěl odvolací soud k závěru, že okresní soud správná a úplná skutková zjištění nesprávně právně posoudil. Ani v této části není důvodu pochybovat o popisu události podaném ze strany nezletilé R. P. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba uvést, že výpověď poškozené není zatížena žádnými skutečnostmi či okolnostmi, které by zpochybňovaly její věrohodnost. Po výslechu poškozené před odvolacím soudem, pozorování a vnímání reakcí poškozené na tvrzení obžalovaného při jejich kontaktování před odvolacím soudem, lze uzavřít, že poškozená rozhodně nemá k obžalovaném příliš pozitivní postoj, což je celkem pochopitelné s ohledem na charakter jednání, jehož se vůči její osobě dopustil. Přes takovýto negativní postoj však nelze i v návaznosti na závěry psychologického posudku dospět k závěru , že by poškozená křivě obviňovala obžalovaného. Nelze to dovozovat ani z okolností, za kterých vyšlo celé takovéto jednání obžalovaného najevo. Je zřejmé, že sama poškozená počínání obžalovaného poměrně dlouhou dobu tajila a prakticky až po skutku z 13.7.2002 se pouze v obecné rovině svěřila svému tehdejšímu příteli, svědku K., jenž pozoroval změnu v jejím chování a snažil se zjistit, co je příčinou takovéto změny. Právě tento svědek posléze kontaktoval matku nezletilé poškozené a určitá obecná zjištění, že snad poškozená měla nějaký nevhodný sexuální zážitek s rodinným přítelem, této sdělil. Až poté, tedy s více než měsíčním odstupem od události z 13.7.2002, matka zjistila od nezletilé bližší okolnosti a celou věc oznámila policejním orgánům. Ani tyto skutečnosti tedy nesvědčí o tom, že by poškozená byla motivována k tomu, aby křivě obvinila obžalovaného, neboť pokud by tak chtěla učinit, učinila by to nepochybně přímo sama, nikoli zprostředkovaně přes svého tehdejšího přítele. Jak shora uvedl již odvolací soud tak právní posouzení, které okresní soud převzal z podané obžaloby, nemůže obstát. Trestného činu dle § 241 odst. 1 tr.zák. se dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. V projednávané trestní věci okresní soud vycházel z toho, že nezletilá poškozená se podrobila vůli obžalovaného pod pohrůžkou násilím, nevzal za prokázané, že by snad obžalovaný tehdy skutečně násilí použil. Okresní soud však opomněl hodnotit charakter takovéhoto verbálního jednání obžalovaného, které předcházelo následnému fyzickému sexuálně motivovanému jednání. Z výpovědi nezletilé poškozené, která je podkladem pro rozhodnutí soudu o vině obžalovaného, totiž jednoznačně vyplývá, že obžalovaný po vstupu do domu nejdříve nezletilou vyzval, aby šla do patra domu do svého pokoje s tím, že pokud tak neučiní „tak se něco stane“. V této fázi uvedené prohlášení obžalovaného nebylo dáno do souvislosti s žádným záměrem obžalovaného. Obžalovaný v této fázi nikterak nenaznačil, že by mu šlo o to uskutečnit s poškozenou pohlavní styk. Poté, co se odebrali do pokoje poškozené, začal obžalovaný poškozenou osahávat na intimních místech, posadil se na gauč a začal poškozené rozepínat kalhoty. Na verbální a méně výrazný fyzický odpor poškozené obžalovaný reagoval tak, že „pokud se mu nepodřídí, tak ublíží jejím blízkým“. Poškozená popsala, že s ohledem na uvedenou pohrůžku se bála, nebála se ani tak o sebe, jako o své nejbližší příbuzné, podvolila se proto vůli obžalovaného, který se pokusil vykonat soulož, což se mu však nepodařilo a nakonec svého jednání zanechal. Z uvedeného popisu nezletilé poškozené však nelze dovodit, že by se obžalovaný snažil donutit poškozenou k souloži pohrůžkou bezprostředního násilí, tedy násilí, které bude použito okamžitě, pokud se poškozená nepodrobí jeho vůli. Šlo o pohrůžku násilím vůči blízkým poškozené, kteří v té době nebyli na místě činu přítomni, obžalovaný by násilí vůči nim nemohl ihned realizovat, mohl by je realizovat až v budoucnu, což tak musela chápat i sama poškozená. S ohledem na shora uvedené však nelze v případě skutku z 13.7.2002 dovodit naplnění jednoho ze základních znaků skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.zák. Jednání obžalovaného však rozhodně nelze považovat za beztrestné, za jednání, které by nebylo možno podřadit pod některé z jiných ustanovení zvláštní části trestního zákona. Konkrétně jde o ustanovení § 235 odst. 1 tr.zák., tedy o trestný čin vydírání. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Toto zákonné ustanovení nevyžaduje pohrůžku bezprostředním násilím či jiné těžké újmy, jak je tomu v ustanovení § 241 odst. 1 tr.zák. Obžalovaný v projednávané věci pohrůžkou násilím na jejích blízkých poškozenou nutil, aby s ním uskutečnila pohlavní styk, aby trpěla jeho počínání směřující k uskutečnění tehdejšího jeho sexuálně motivovaného záměru. Jednání obžalovaného tak po všech stránkách naplnilo zákonné znaky trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr.zák. Odvolací soud tedy po zrušení napadeného rozsudku v této části výroku o vině za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr.ř. znovu ve věci rozhodl tak, že při nezměněných skutkových zjištěních uznal obžalovaného vinným posledně citovaným trestným činem. Ke skutkům, které byly obžalovaným spáchány ke škodě nezletilé poškozené R. P., je nutno nad rámec shora uvedeného dodat, že dle názoru odvolacího soudu přicházelo v úvahu takto objasněná jednání obžalovaného posuzovat rovněž jako trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo vydá, byť i z nedbalosti, osobu mladší než 18 let nebezpečí zpustnutí tím, že ji svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu. Je prokazováno, že obžalovaný osahával v oblasti intimních partií těla nezletilou poškozenou prakticky v období jejích 12 až 15ti let. Šlo o opakovaná jednání, kdy obžalovaný využíval nepřítomnosti zákonných zástupců nezletilé k takovémuto ukájení svého pohlavního pudu, přičemž šlo nejen o to, že nezletilou osahával přes oděv, ale osahával ji i na nahém těle a navíc v několika případech rovněž požadoval, aby mu nezletilá hladila jeho obnažený pohlavní úd. Krátce po dovršení patnáctého roku věku, tedy ještě dříve, než se ona stala plně zletilou, se s ní pokusil vykonat pohlavní styk, vykonat soulož, což se mu pro nespolupráci nezletilé nepodařilo. Jednotlivé útoky podřazované tímto rozhodnutím odvolacího soudu jednak pod ustanovení § 242 odst. 1 tr.zák. a jednak pod ustanovení § 235 odst. 1 tr.zák. by reálně bylo možno považovat ( s ohledem na jejich charakter, počet, věk nezletilé ) za svádění k nemravnému životu, k určitému promiskuitnímu chování, k vytváření nevhodných návyků u nezletilé dívky v sexuální oblasti. Následné případné rozvinutí pohlavně nevázaného života nezletilé mohlo reálně vést ke zpustnutí nezletilé. Přes shora naznačené úvahy odvolací soud právní kvalifikaci použitou obžalobou a následně zejména okresním soudem v napadeném rozsudku nerozšířil i o aplikaci ustanovení § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák. Důvodem pro takový postup je ta skutečnost, že odsuzující část výroku o vině z napadeného rozsudku odvolací soud přezkoumával toliko k odvolání obžalovaného. Ve věci bylo podáno i odvolání státního zástupce, a to v neprospěch obžalovaného. Toto odvolání však bylo v souladu s ustanovením § 249 odst. 1 tr.ř. vymezeno tak, že směřuje toliko do zprošťující části výroku napadeného rozsudku, a v návaznosti na vytýkané pochybení ve zprošťujícím výroku i do výroku o uloženém trestu, jenž státní zástupce právě s ohledem na vytýkanou nesprávnost zprošťujících výroků, považoval za nepřiměřeně mírný. Výrok o trestu tedy nebyl napadán z toho důvodu, že trest je nezákonný či nepřiměřeně mírný ve vztahu k trestné činnosti, pro kterou byl obžalovaný uznán vinným. Takto vytýkaná vada výroku o trestu, námitka, že trest je nepřiměřeně mírný, tedy nemá svůj původ v odsuzující části výroku o vině obžalovaného a dle názoru odvolacího soudu nebylo možno při takto vymezeném odvolání státního zástupce aplikovat ani ustanovení § 254 odst. 2 tr.ř. a na podkladě tohoto odvolání přezkoumávat a měnit odsuzující část výroku o vině. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud přezkoumával a následně měnil odsuzující část výroku o vině z napadeného rozsudku toliko k odvolání obžalovaného, a vzhledem k tomu musel respektovat ustanovení § 259 odst. 4 tr.ř., dle kterého v neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody. Odvolací soud tak nemohl zhoršit postavení obžalovaného, k čemuž by při aplikaci ustanovení § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák. došlo, neboť obžalovaný by byl odsuzován za více úmyslných trestných činů, než jak se stalo napadeným rozsudkem. Odvolací soud je toho názoru, že nebylo možno při respektování zásady zákazu změny k horšímu (tzv. reformationis in peius) vycházet ani z úvahy, že oproti napadenému rozsudku došlo v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu k posunu ve prospěch obžalovaného, tedy, že na místo kvalifikace zvlášť závažným úmyslným trestným činem dle § 241 odst. 1, 2 tr.zák., který je ohrožen trestní sazbou od tří do deseti let, byla použita kvalifikace trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr.zák. se sazbou od šesti měsíců do tří let, takže by mohla přicházet v úvahu i určitá kompenzace v tom směru, že skutky spáchané ke škodě nezletilé R. P. by nebyly posuzovány jako dva zvlášť závažné úmyslné trestné činy, jak se stalo v napadeném rozsudku, nýbrž jako jeden úmyslný trestný čin a dva méně závažné úmyslné trestné činy. V tomto směru je odvolací soud názoru, že k tíži obžalovaného by za takovéto situace bylo možno zvažovat okolnost většího počtu trestných činů, pro které by byl odsuzován ( § 34 písm i/ tr.zák. ) , navíc by při posuzování stupně společenské nebezpečnosti jeho jednání bylo možno zvažovat, že porušil nejen zájmy chráněné ustanovením § 235 a 242 tr.zák., nýbrž i další zákonem chráněný zájem v ustanovení § 217 tr.zák., tedy zájem na řádné výchově osob mladších osmnácti let. Pokud jde o zprošťující část, jejíž správností se odvolací soud zabýval na podkladě odvolání státního zástupce, je nutno uvést, že v určitých směrech odvolací soud musel zejména po výslechu nezletilé L. F. a rovněž nezletilé R. P. při veřejném zasedání konaném o podaných odvoláních přisvědčit argumentům státního zástupce. Odvolací soud musí konstatovat, že výpověď L. F. učiněná v odvolacím řízení nevzbudila v odvolacím soudu žádné zásadní pochybnosti o její věrohodnosti. Poškozená prakticky v souladu z dosud učiněnými výpověďmi v přípravném řízení, v řízení před okresním soudem, popsala celou událost, která se měla odehrát v blíže nezjištěné době měsíce listopadu roku 2000 ve výtahu panelového domu v tehdejším místě bydliště rodiny P. Odvolací soud v žádném případě nepřehlíží ani tu skutečnost, že výpověď L. F., pokud jde o popis této události, není podpořena výpovědí nezletilé R. P. Ta před odvolacím soudem ve shodě s předchozími výpověďmi uvedla, že si matně na tehdejší společnou jízdu výtahem s obžalovaným a L. F. vzpomíná, ale uvedla, že sama nepozorovala, že by při této jízdě došlo ze strany obžalovaného vůči její kamarádce k nějakému sexuálně motivovanému jednání. Uvedla, že tehdy byla k obžalovanému a kamarádce otočena zády, L. F. se jí měla v pozdějším období svěřit s tím, že obžalovaný ji během jízdy ve výtahu osahával. Ona sama na to reagovala tím, že kamarádce popsala své obdobné zkušenosti s obžalovaným, který jí v té době již pohlavně zneužíval. Je třeba uvést, že poškozená L. F. popsala i před odvolacím soudem celou událost celkem přesvědčivě, nebylo zřejmé, že by se snažila událost nějak dramatizovat, že by si snad cosi přidávala, že by původní popis události nějak upravovala. Přesto, že ze závěrů psychologického posudku vyplývají signály o tom, že osoba L. F. je méně věrohodná než osoba R. P., přičemž nelze vyloučit ani určitou snahu této nezletilé pomoci přítelkyni R., nemá odvolací soud za to, že by tvrzení nezletilé L. F. nemělo reálný podklad ve skutečně prožité události. Nezletilá F. totiž popsala jednání, které skutečně zcela odpovídá zaměření obžalovaného, jeho sklonům, které byly objasněny v rámci dokazování prováděného v této trestní věci, jak logicky argumentuje státní zástupce ve svém odvolání. Je skutečně prokazováno, že obžalovaný, který v kritické době byl mužem ve věku okolo třiceti let, neváhal po delší dobu zneužívat svého přátelství k rodině P. takovým způsobem, že využívaje momentální nepřítomnosti dospělých osob, pohlavně zneužíval jejich dceru v období dvanáctého až patnáctého roku jejího věku a nakonec se ji pokusil přimět až k souloži. Je na místě závěr, že obžalovaný je osobou sexuálně nezdrženlivou a při ukájení svého pohlavního pudu bezohlednou, neboť není důvodu nevěřit ani tomu, že se snažil sexuálně kontaktovat i s R. P. starší, obdobné snahy měl realizovat i vůči další příbuzné rodiny P., svědkyni P., navíc svědkyně K. uvedla, že v době, kdy studovala střední školu a stopem jezdila z ... do ..., tak ji opakovaně svezl právě obžalovaný, který při jedné takovéto jízdě rovněž navázal kontakt sexuálního charakteru, obnažil se na svém přirození a posledně jmenované nabízel, aby ho v této oblasti hladila. O určité nevázanosti obžalovaného v této sféře svědčí i ta skutečnost, že obžalovaný, ačkoli je ženatý, otcem nezletilého dítěte, tak bez jakéhokoliv utajení navázal kontakt s další ženou, studentkou gymnázia, se kterou se zcela veřejně pohyboval, navštěvoval přátele, mimo jiné i rodinu P., a tuto jeho známost byla nucena respektovat i jeho manželka. Odvolacímu soudu připadá naprosto reálné, že obžalovaný, který má sklony k takovémuto nevázanému sexuálnímu jednání, využil i společné jízdy ve výtahu panelového domu, který je poměrně malým prostorem, a lze předpokládat, že obžalovaný byl tehdy v poměrně blízkém tělesném kontaktu s oběma nezletilými dívkami, k tomu, aby sáhl nezletilé L. F. na intimní oblasti těla, tedy na prsa a přirození. Právě ta skutečnost, že jde o poměrně malý prostor, kde všechny tehdy cestující osoby byly velmi blízko sebe a R. P. mohla být k obžalovanému a své kamarádce otočena zády, vcelku logicky vysvětluje, že nemusela takovéto jednání ani postřehnout, když L. F. s ohledem na překvapení z takovéhoto počínání nestačila ani projevit zvýšený verbální či fyzický odpor proti němu. Je třeba zdůraznit, že šlo o jednání z časového hlediska velice krátké, až zanedbatelné, neboť výtah jel z osmého patra do přízemí nepochybně velmi krátkou dobu, kterou lze počítat nikoli v minutách, ale pouze ve vteřinách. Naposledy rozváděné okolnosti charakterizující takovéto jednání obžalovaného, které na rozdíl od okresního soudu má odvolací soud po doplněném dokazování před odvolacím soudem za prokázané, vedly odvolací soud k závěru, že jednání obžalovaného vůči nezletilé L. F. sice po formální stránce naplňuje zákonné znaky trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák., ale s ohledem na nízkou intenzitu tohoto jednání danou tím, že mohlo jít pouze o letmé osahávání pouze přes oděv, které proběhlo řádově ve vteřinách, nelze dle názoru odvolacího soudu dovodit, že takovéto počínání obžalovaného dosáhlo stupně společenské nebezpečnosti vyššího než nepatrného, jak předpokládá ustanovení § 3 odst. 2 tr.zák. Z hlediska nedostatku materiální stránky žalovaného činu proto odvolací soud nedospěl k závěru, že by takto objasněný skutek bylo možno posoudit dle § 242 odst. 1 tr.zák. Obdobnými úvahami se odvolací soud řídil i při posuzování druhého skutku, jehož se obžalovaný měl podle žalovaného návrhu dopustit vůči nezletilé L. F. K tomuto skutku mělo dojít v přesně nezjištěné době léta roku 2001, kdy obžalovaný při náhodném setkání s nezletilou F. v ... , měl této hrozit, že pokud něco sdělí o předchozí události z výthu rodičům nebo policii, tak s ní bude konec. Ani v tomto případě nemá odvolací soud výpověď nezletilé za nevěrohodnou. Skutek popsaný v žalobním návrhu je třeba upřesnit v tom směru, že k takovémuto jednání ze strany obžalovaného nemělo dojít ve vinárně S., ale v některé z ulic města ..., což poškozená již uvedla v přípravném řízení a následně i v řízení před odvolacím soudem. Její původní výpověď byla při koncipování žalobního návrhu nesprávně pochopena, neboť ona popisovala sice prostředí vinárny S., kde měla opakovaně pozorovat obžalovaného, ale s ohledem na své předchozí zkušenosti s jeho osobou se snažila vyhýbat kontaktu s ním. K bližšímu kontaktu došlo právě až při náhodném setkání ve městě, kde vůči ní obžalovaný pronesl to, co je uvedeno v žalobním návrhu. Odvolací soud musí uvést, že poškozená i v rámci svého posledního výslechu na takovémto tvrzení setrvala, uvedla, že měla z obžalovaného obavy, ale nesnažila se s ním nikterak komunikovat, pořádně ani nerozuměla tomu, co jí říká. Je zřejmé, že obsah spíše dovodila, neboť se snažila od obžalovaného co nejrychleji vzdálit. Nutno zdůraznit, že poškozená ani v přípravném řízení nebyla přesně schopna interpretovat tehdejší výrok obžalovaného, uvedla, že obžalovaný jí řekl: „Ať nikomu nic neříkám, že by se něco mohlo stát“. K opakovanému dotazu v přípravném řízení uvedla, že řekl: „Ať nic neříkám policajtům, že by se mi něco mohlo stát. Neřekl doslova co“. Blíže poškozená výrok obžalovaného nespecifikovala ani před odvolacím soudem, uvedla, že právě s ohledem na to, že se snažila od obžalovaného s maximálním urychlením vzdálit, tak si ani nepamatuje, co jí říkal. Takto prokazované jednání však dle názoru odvolacího soudu nelze zcela jednoznačně podřadit pod ustanovení § 197a tr.zák., tedy kvalifikovat toto jednání jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, neboť skutková podstata tohoto trestného činu předpokládá, že pachatel jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu. V projednávaném případě nelze jednoznačně dovodit, čím obžalovaný vyhrožoval, navíc šlo o zcela ojedinělé jednání, přičemž spíše by mohlo přicházet v úvahu, že formálně takovýto čin naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr.zák. - nucení jiného pohrůžkou násilí, aby něco opominul. Vzhledem k intenzitě tohoto jednání a nedostatečné konkretizaci pohrůžky násilí však odvolací soud ani v tomto případě nemá za to, že by takovéto jednání z hlediska ustanovení § 3 odst. 2 tr.zák. dosahovalo vyššího stupně společenské nebezpečnosti než nepatrného. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud k odvolání státního zástupce zrušil zprošťující část výroku o vině z napadeného rozsudku a znovu rozhodl tak, že obžalovaného D. zprostil obžaloby pro skutky spáchané vůči nezletilé L. F. podle § 226 písm. b) tr.ř., neboť tyto skutky nejsou trestným činem, a z hlediska případného jejich projednání před orgánem příslušným k posouzení, zda by naplňovaly znaky některého z přestupků, nutno konstatovat, že již uplynula promlčecí doba ve smyslu § 20 zákona č. 200/90 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, takže již nepřichází v úvahu příslušnému správnímu orgánu věc postupovat. Odvolací soud samozřejmě musel rozhodovat znovu o potrestání obžalovaného. Při svém rozhodování zvažoval veškeré skutečnosti, k nimž přihlížel z hlediska ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr.zák. již soud prvního stupně, přihlížel samozřejmě i k tomu, že ve výroku o vině došlo k určitým posunům, které vyzněly ve prospěch obžalovaného. Odvolací soud po zvážení všech skutečností však nedospěl k závěru, že by obžalovanému měl být ukládán nižší trest, než jak se stalo napadeným rozsudkem. Trest ve výměře čtyř let, tedy toliko mírně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby, která dle ustanovení § 246 odst. 2 tr.zák. úč. do 30.6.2002 činí tři roky až osm let, odpovídá dle názoru odvolacího soudu plně stupni společenské nebezpečnosti odsuzovaných činů obžalovaného, možnostem nápravy i poměrům obžalovaného. Odvolací soud nepřehlíží tu skutečnost, že trestný čin obchodování se ženami, který je z hlediska sankce vyplývající z trestního zákona nejzávažnější, nebyl provázen žádnými okolnostmi, které by výrazněji zvyšovaly stupeň jeho společenské nebezpečnosti. Z hlediska obžalovaného šlo o jednání, které, jak bylo již shora popsáno, naplnilo znaky ustanovení § 246 odst. 1, 2 písm. c) tr.zák., ale je třeba uvést, že tři dívky, které se staly předmětem této trestné činnosti, jednaly naprosto dobrovolně, při vědomí všech skutečností, které provázely páchání této trestné činnosti. Jednání obžalovaného ve vztahu k nim nebylo provázeno nějakou lstí, uváděním v omyl. Není prokazováno ani to, že by obžalovaný na této trestné činnosti nějakým výraznějším způsobem profitoval. Z tohoto hlediska lze uvažovat o tom, že účelu trestu by bylo možno dosahovat trestem vyměřeným při samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Obžalovaný však není odsuzován pouze za trestný čin dle § 246 tr.zák., nýbrž i za další zvlášť závažný úmyslný trestný čin (§ 41 odst. 2 tr.zák.), a to trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1 tr.zák., kterého se dopustil opakovaným jednáním v průběhu poměrně dlouhé doby vůči nezletilé R. P. Z hlediska možností jeho nápravy nelze přehlížet ani tu skutečnost, že tento trestný čin začal páchat v době, kdy se nacházel ve zkušební době podmíněného odsouzení, které mu bylo uloženo předchozím odsuzujícím rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích v květnu 1999. Tehdy byl obžalovaný odsouzen pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr.zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Ve zkušební době se obžalovaný nacházel od 25.6.1999 do 25.6.2000. V této době již páchal trestný čin dle § 242 odst. 1 tr.zák. ke škodě nezletilé P. Možnosti nápravy obžalovaného odvolací soud musí považovat za snížené i s ohledem na to zjištění, že obžalovaný při vědomí, že je proti němu vedeno trestní stíhání pro trestný čin dle § 246 tr.zák., přičemž byl v souvislosti se zahájením trestního stíhání i zadržen a dokonce předán příslušnému soudu s návrhem na vzetí do vazby (soud tomuto návrhu nevyhověl a dne 10.7.2000 v 18.20 hodin obžalovaného propustil ze zadržení), neváhal se dopustit prakticky třetí den poté další úmyslné trestné činnosti ke škodě nezl. R. P., která je tímto rozhodnutím odvolacího soudu posuzována podle § 235 odst. 1 tr.zák. Veškeré shora popsané skutečnosti však odůvodňují závěr, že trest vyměřený v trvání čtyř let je trestem zcela přiměřeným. S ohledem na výměru tohoto trestu jde již o trest ze zákona nepodmíněný ( § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1 tr.zák. ) , pro jehož výkon byl obžalovaný v souladu s rozhodnutím soudu prvního stupně zařazen podle pravidelného ustanovení § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. do věznice s ostrahou. 3 To 282/2003 KS Č. Budějovice 1 T 87/2002 OS Č. Budějovice Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 29.4.2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Trnky a soudců JUDr. Marie Dvořáčkové a JUDr. Stanislava Žížaly v trestní věci obžalovaného B. D., nar. vedené pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. a další, o odvolání obžalovaného a okresního státního zástupce v Českých Budějovicích proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.2.2003, č.j. 1 T 87/2002-281, t a k t o : I. K odvolání obžalovaného B. D. se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr.ř. částečně z r u š u j e , a to ve výroku o vině v odsuzující části pod body 2, 3, tedy pokud obžalovaný byl uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. a pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 k § 241 odst. 1, 2 tr.zák., v důsledku toho se napadený rozsudek z r u š u j e i v celém výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. II. K odvolání státního zástupce se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.ř. částečně z r u š u j e , a to v celé zprošťující části. III. Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se znovu rozhoduje tak, že obžalovaný B. D. , nar. v S., trvale bytem, t.č. ve vazbě ve u z n á v á s e v i n n ý m , ž e a) v blíže neurčené dny v době nejméně od roku 1999 do 10.4.2002, v ..., v bytě v ul. a v ul. v domku, který náleží manželům P., nejméně v deseti případech osahával nezletilou R. P., nar. , a to na přirození a prsou, pod oblečením i přes oblečení, požadoval na ní v několika případech, aby mu hladila obnažený pohlavní úd, přičemž mu bylo známo, že je mladší patnácti let, b) dne 13.7.2002 v v době mezi 13.00 až 15.00 hodin, v ul. v domku č. , využil nepřítomnosti manželů P., vyzval R. P., nar. , aby s ním šla do patra tohoto domu, přitom hrozil, že se něco závažného stane, pokud tak neučiní, hrozil ublížením jejím blízkým, pokud nebude dělat, co jí přikáže, a dále ji obnažil na spodní části těla a přes její slovní a méně výrazný fyzický odpor se snažil jí do přirození zasunout svůj ztopořený pohlavní úd, když jej však poškozená nejméně dvakrát odstrčila nohama, tak svého jednání zanechal, t e d y pod bodem a) osobu mladší patnácti let jiným způsobem pohlavně zneužil, pod bodem b) jiného pod pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal nebo trpěl, t í m s p á c h a l pod bodem a) trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák., pod bodem b) trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr.zák. a o d s u z u j e s e za tyto trestné činy a za trestný čin obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zák. ve znění účinném do 30.6.2002, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1 nedotčen, podle § 246 odst. 2 tr.zák. za použití § 35 odst. 1 tr.zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon se podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazuje do věznice s ostrahou. Naproti tomu se obžalovaný B. D. podle § 226 písm. b) tr.ř. z p r o š ť u j e obžaloby pro skutky spočívající v tom, že - ve večerních hodinách v blíže neurčený den měsíce listopadu roku 2000 v ve výtahu domu č. v ul. , osahával nezletilou L. F., nar., na prsou a přirození, když bezprostředně před tímto jednáním mu k jeho dotazu sdělila, že jí dosud není 15 let, - v blíže neurčený den léta roku 2001 v, ve vinárně, hrozil L. F., nar., že pokud sdělí něco o jeho jednání popsaném shora rodičům nebo policii, bude s ní konec, když poškozená měla s ohledem na jeho osobu z jeho vyhrůžky obavy, čímž měl podle obžaloby spáchat jednak trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. a jednak trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr.zák., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem. O d ů v o d n ě n í Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích byl obžalovaný B. D. uznán vinným následujícími skutky: 1/ v průběhu měsíce března a dubna roku 2002 nejméně ve třech případech odvezl svým motorovým vozidlem z ... do ... v ... republice N. D., nar., V. V., nar., a D. V., nar., kdy s N. D. a V. V. se již předem v ... dohodl na tom, že v ... budou provozovat prostituci a on je bude z peněz získaných touto činností vyplácet, resp. mu budou předávat část takového výdělku, následně jim také ve všech případech zajistil ve městě ..., kde je ubytoval v bytě svého známého, nejméně devět zákazníků k prostituci, kdy takto získaly částku minimálně 450,- EUR, 2/ v blíže neurčené dny v době od roku 1999 do 11.4.2002 v , v bytě ul. a v ul. , v domku č., který náleží manželům P., nejméně v deseti případech, když nebyli přítomni, osahával jejich nezletilou dceru R. P., nar., pod oblečením na přirození, strkal jí prsty do přirození, osahával ji pod oblečením na prsou a požadoval na ní, aby mu hladila obnažený ztopořený úd, přičemž mu z obavy vyhověla, když bylo mu známo, že je mladší patnácti let, 3/ dne 13.7.2002 v... v době mezi 13.00 až 15.00 hodin, rovněž v ulici v domku č., využil opět nepřítomnosti manželů P., vyzval R. P., nar., aby s ním šla do patra tohoto domu, přitom hrozil, že se něco závažného stane, pokud tak neučiní, hrozil rovněž ublížením jejím blízkým, pokud nebude dělat, co jí přikáže, a dále ji obnažil na spodní části těla a přes její slovní a méně výrazný fyzický odpor snažil se jí do přirození zasunout svůj ztopořený úd, když jej však poškozená nejméně dvakrát odstrčila nohama, tak svého jednání zanechal, přičemž mu bylo známo, že v té době je mladší osmnácti let. Skutek popsaný shora pod bodem 1/ byl soudem prvního stupně kvalifikován jako trestný čin obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zák. ve znění účinném do 30.6.2002, skutek popsaný pod bodem 2/ byl kvalifikován jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák., a skutek popsaný pod bodem 3/ byl kvalifikován jako pokus trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 k § 241 odst. 1, 2 tr.zák. Za tyto trestné činy byl obžalovanému podle § 241 odst. 2, § 35 odst. 1 tr.zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl obžalovaný zařazen do věznice s ostrahou. Naproti tomu byl citovaným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích obžalovaný B. D. podle § 226 písm. a) tr.ř. zproštěn obžaloby pro skutky spočívající v tom, že 4/ ve večerních hodinách v blíže neurčený den měsíce listopadu roku 2000 v ... ve výtahu domu č. , v ulici , osahával nezletilou L. F., nar., na prsou a přirození, když bezprostředně před tímto jednáním mu k jeho dotazu sdělila, že jí dosud není 15 let, 5/ v blíže neurčený den léta roku 2001 v , ve vinárně, hrozil L. F., nar., že pokud sdělí něco o jeho jednání pod bodem ad 4/ rodičům nebo policii, bude s ní konec, když poškozená měla s ohledem na jeho osobu z jeho vyhrůžky obavy, čímž se měl dopustit pod bodem 4/ trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. a pod bodem 5/ trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr.zák., neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž byl obžalovaný stíhán. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání jednak obžalovaný a jednak okresní státní zástupce v Českých Budějovicích. Obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně napadl výrok o vině v celé odsuzující části a rovněž výrok o uloženém trestu. Namítl, že okresní soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, nezhodnotil důkazy v souladu s ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. a dospěl k nesprávným právním závěrům. Dle názoru obžalovaného skutek popsaný pod bodem 1/ neodpovídá provedeným důkazům. Z výroku není patrné, jak zavlekl či zlákal do ciziny i D. V., zda měl poškozené vyplácet či mu měly předávat část výdělku a z čeho sestává částka 450,-EUR. Obžalovaný uvedl, že věděl o tom, že D., V. a V. provozují v ... prostituci, ale on se nijak na této činnosti nepodílel. Výpovědi jmenovaných svědkyň se podstatným způsobem liší, pokud popisují datum prvního kontaktu s obžalovaným, dále v popisu toho, kdo byl přítomen, jaký byl obsah jednání, jak došlo k dopravě do ..., jejich výpovědi se liší i pokud jde o způsob kontaktu se zákazníky, způsob placení, počet zprostředkovaných styků a počet společných návštěv v .... Liší se nejen jednotlivé výpovědi svědkyň před soudem a v přípravném řízení, rozdíly jsou i mezi výpověďmi svědkyň navzájem. Obžalovaný v rámci svého odvolání poukázal na obsah výpovědí svědkyň. Rozpory podle názoru obžalovaného podstatným způsobem snižují věrohodnost svědkyň. Bez významu není ani úřední záznam policie z června 2002, z něhož vyplývá, že jde o svědkyně, které často překračovaly hraniční přechody ve společnosti různých mužů. Pokud by soud přešel rozpory ve výpovědích svědkyň a při skutkových zjištěních by vycházel z těchto výpovědí, nejednalo by se dle názoru obhajoby o trestný čin obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, 2 písm. c) tr.zák., ale o trestný čin kuplířství podle § 204 tr.zák. Pokud jde o jednání pod bodem 2/ a 3/ výroku napadeného rozsudku poukázal obžalovaný na to, že znalkyně z odvětví psychologie u poškozené zjistila lehké snížení obecné věrohodnosti, tu skutečnost, že v problémových situacích převládá emotivní řešení nad racionálním, osobnost poškozené vykazuje značnou neurotickou tenzi a fobii při nezvýšeném lži – skóre. Znalkyně zjistila tendenci k extravaganci a menší věrohodnosti. Ze závěrů znalkyně vyplývá, že kolísavá pravdomluvnost lehce snižuje obecnou věrohodnost. Kromě výpovědi nezletilé nebyl v řízení opatřen žádný jiný důkaz. Výpovědi kamarádky poškozené F. a matky poškozené jsou evidentně tendenční. Matka poškozené uvedla, že obžalovaný se měl před ní chlubit v lednu tím, že pod ním pracují 3 holky, což odpovídá obžalobě. Přitom s V., V. a D. se seznámil v únoru až dubnu. Celá věc ohledně znásilnění a pohlavního zneužívání vyplynula v souvislosti s telefonátem J. K. s matkou poškozené, tedy pod určitým tlakem. Obžalovaný se hájil tím, že nezletilá vyhledávala jeho přítomnost, opakovaně mu telefonovala. Telefonní hovory potvrdila ve své výpovědi manželka obžalovaného a rovněž jeho přítelkyně. Obžalovaný je toho názoru, že jeho vina jednáním vůči nezletilé R. P. nebylo spolehlivým způsobem prokázáno. V závěru odvolání obžalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce svým odvoláním podaným v neprospěch obžalovaného napadl zprošťující část výroku rozsudku a rovněž výrok o trestu. Jestliže dle jeho názoru lze akceptovat výroky o vině pospané pod body 1/ až 3/, tak naproti tomu okresní soud dle jeho názoru nesprávně postupoval při hodnocení provedených důkazů ohledně skutků popsaných pod body 4/ až 5/. Výpověď poškozené L. F. není dle názoru státního zástupce žádným objektivním zjištěním zpochybňována. Je naopak zřejmé, že obžalovaný měl k chování popisovanému touto poškozenou sklony, neboť po delší dobu osahával nezletilou R. P. a rovněž i té vyhrožoval při pokusu o znásilnění. Nejednalo by se tedy u obžalovaného o žádné vybočení, neboť je zřejmé, že to po delší dobu byl jeho obvyklý způsob jednání podmíněný jeho sexuální nezdrženlivostí a naprostou bezohledností. Pokud se dokázal popsaným způsobem chovat vůči dceři svých velmi dobrých známých, není důvod pochybovat o tom, že takto se choval i vůči nezletilé L. F., se kterou se setkal víceméně náhodně. Dle názoru státního zástupce není důvodu věřit na jedné straně v plném rozsahu svědkyni R. P. a nedat plnou hodnověrnost také výpovědi L. F., která popsala v podstatě stejné jednání obžalovaného. Znalecké zkoumání z oboru psychologie shledalo u L. F. určité rysy, jako je např. podprůměrný intelekt a podprůměrná paměťová dispozice. Přesto však tato svědkyně setrvala na své původní výpovědi a konkrétní popis obou událostí pod body 4/ a 5/ obžaloby uvedla v rámci svých intelektuálních možností zcela věrohodně. V obou případech se totiž jednalo o jednoduché skutkové děje, které si mohla velmi dobře zapamatovat a reprodukovat. Nelze ani souhlasit s názorem okresního soudu, že předmětná vyhrůžka by s ohledem k možným okolnostem případu nedosahovala intenzity trestného činu. Státní zástupce je proto toho názoru, že okresní soud se při jinak úplném a procesně bezvadném dokazování ohledně skutků uvedených v rozsudku pod body 4/ a 5/, nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a učinil v tomto směru zcela nesprávný závěr, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Na to navazuje i výroku o trestu, který se takto jeví jako nepřiměřeně mírný. V závěru svého odvolání státní zástupce navrhl, aby odvolací soud podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. napadený rozsudek zrušil ve zprošťující části a ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle § 254 odst. 1 tr.ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr.ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Podle § 254 odst. 2 tr.ř., mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Podle § 254 odst. 3 tr.ř., jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání. Ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení odvolací soud přezkoumal na podkladě obou podaných odvolání zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, přezkoumal rovněž správnost postupu řízení, které tomuto rozsudku předcházelo,a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž přihlížel i k tomu, zda nedošlo k vadám, které nejsou podanými odvoláními výslovně vytýkány, ale mohly by mít na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Poté odvolací soud dospěl k následujícím závěrům: V řízení, které předcházelo napadenému rozsudku nedošlo k podstatným vadám, vadám, které by měly vliv na porušení těch ustanovení zákona, jimiž má být zabezpečeno řádné objasnění věci či právo obhajoby obžalovaného. Je třeba konstatovat, že okresní soud při hlavním líčení procesně bezvadným způsobem provedl veškeré důkazy, které byly zákonným způsobem opatřeny již v přípravném řízení a jichž bylo potřeba k objasnění všech stíhaných skutků. Odvolací soud v reakci na námitky rozvedené v podaných odvoláních, které směřovaly proti způsobu hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně, znovu při veřejném zasedání přistoupil k výslechu nezletilých poškozených R. P. a L. F. Odvolací soud si tak chtěl opatřit prostředek k vypořádání se s těmito námitkami, jeho snaha směřovala zejména k podrobnějšímu výslechu obou nezletilých poškozených k události, která se měl stát v měsíci listopadu roku 2000 vůči nezletilé L. F. ve výtahu domu č. v ..., v ulici.... V rámci takto opakovaných důkazů odvolací soud samozřejmě výslechy obou nezletilých zaměřil i k objasnění okolností skutků popsaných pod body 2/, 3/ výroku napadeného rozsudku. Pokud jde o odsuzující část výroku napadeného rozsudku nedospěl odvolací soud po přezkoumání všech tří skutků k závěru, že by okresní soud při hodnocení provedených důkazů pochybil. Ke skutku popsanému pod bodem 1/ je třeba uvést, že skutková zjištění učiněná okresním soudem jsou dle názoru odvolacího soudu dostatečně přehledná, nelze akceptovat v tomto směru námitky rozvedené v odvolání obžalovaného. Naopak je třeba uvést, že okresní soud reagoval na výsledky dokazování provedeného v hlavním líčení, nepřevzal mechanicky popis skutku z žalobního návrhu, ale v určitých směrech skutková zjištění pozměnil, aby tak korespondovala s obsahem provedených důkazů. Skutková zjištění v této podobě dostatečně vyjadřují zejména tu skutečnost, že obžalovaný se v přesně nezjištěné době měsíce března a dubna 2002 dohodl v ... s D. a V. na tom, že budou provozovat prostituci v ..., přičemž za tím účelem je také následně nejméně ve třech případech vyzvedl v..., kam se samy dopravily a odvezl je do ..., kde je ubytoval v bytě svého známého a zajistil zákazníky k prostituci. Je rovněž zřejmé, že bez předchozí dohody s obžalovaným se na základě dohody přímo s D. a V. s nimi v prvním případě dostavila do ..... i D. V., která rovněž následně pod dohledem a v režii obžalovaného provozovala prostituci. D. V. se dostavila v uvedeném období takto do ... ještě v jednom případě a se svými kamarádkami byla odvezena obžalovaným do ... za účelem provozování prostituce. Skutková zjištění okresního soudu lze mít za dostatečně podložená výpověďmi všech tří jmenovaných dívek, a to bez ohledu na to, že výpovědi těchto dívek se v určitých detailech liší. Na tyto skutečnosti poměrně podrobně poukázal obžalovaný ve svém odvolání. Nejde však o rozpory ohledně skutečností významných z hlediska právního posouzení takto zjištěného skutkového děje. Z hlediska stíhaného trestného činu dle § 246 tr.zák. totiž není až natolik významné, zda obžalovaný dopravil jmenované tři dívky do ... sám, nebo zda tyto do .... přicestovaly samy a obžalovaný je dopravil z ... do ..., kde byla následně jimi provozována prostituce. Ve věci je totiž podstatné, že trestný čin dle § 246 tr.zák. postihuje nejen toho, kdo dopraví ženu do ciziny, ale i toho, kdo ženu zláká či najme do ciziny, aby jí tam bylo užito k pohlavnímu styku s jiným. Z výpovědí D. a V. je prakticky shodně prokázáno, že obžalovaný při jednání v ... tyto dívky zlákal do ciziny, a to v úmyslu, aby jich tam bylo užito k pohlavnímu styku s jinými osobami, zejména makedonské či bosenské národnosti, aby jich tam bylo užito k pohlavnímu styku za úplatu, tedy k prostituci. Není prokazováno, že při takovémto prvotním jednání mezi V., D. a obžalovaným byla přítomna i D. V.. Ta se prakticky v prvním případě nechala zlákat k takovémuto jednání, tedy k provozování prostituce v cizině, svými kamarádkami. V případě druhé cesty D. V. za stejným účelem do ... však již lze shledávat vinu obžalovaného ve smyslu § 246 tr.zák. i vůči této dívce, neboť ona již jednala po předchozích zkušenostech, po kontaktu právě s obžalovaným, který již v prvním případě všechny tři dívky na základě předchozí dohody s D. a V. odvezl z ... do ... a zajistil pro ně zákazníky k výkonu prostituce. Odvolací soud v návaznosti na správná skutková zjištění učiněná okresním soudem neshledal ani žádného pochybení v neprospěch obžalovaného, který právě tuto část výroku napadeného rozsudku svým odvoláním napadá, při právním posouzení skutku. Je třeba zdůraznit, že ustanovení § 246 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zák. ve znění účinném do 30.6.2002 postihuje i takové případy, kdy pachatelem zlákaná žena jedná zcela dobrovolně, jsou jí známy veškeré okolnosti související s pobytem v cizině. Posledně citované zákonné ustanovení tedy nevyžaduje, aby takto zlákaná osoba jednala pod vlivem určitého omylu, který navodil pachatel, aby jednala pod nátlakem. Skutková podstata uvedeného trestného činu ani není podmíněna tím, aby pachatel měl přislíbenou určitou odměnu a tuto skutečně za takové jednání dostal. Z tohoto pohledu proto není ani natolik významné, jak byly předávány peníze od zákazníků jmenovaných dívek za pohlavní styky, zda tyto převzaly samotné dívky a určitou část odevzdávaly obžalovanému nebo zda peníze od zákazníků přebíral obžalovaný a příslušnou část vyplácel dívkám. Obžalovaný byl proto pod bodem 1/ výroku napadeného rozsudku právem uznán vinným trestným činem obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zák. Správně byl užit zákon ve znění účinném do 30.6.2002, a to z pohledu ustanovení § 16 odst. 1 tr.zák., neboť znění pozdější, účinné v době rozhodování okresního soudu (ve znění zákona č. 134/2002 Sb.), není pro obžalovaného příznivější. Novelizované znění ustanovení § 246 tr.zák. prakticky směřovalo k rozšíření trestně právní ochrany nejen žen, ale osob obou pohlaví a zajistilo postih nejen v případech obchodování s lidmi směrem z České republiky do ciziny, nýbrž i z ciziny do České republiky. Navíc došlo k zpřísnění postihu za takovéto jednání v kvalifikované podobě, tedy jednání doplněné dalšími okolnostmi podmiňujícími použití vyšších trestních sazeb. Pokud jde o skutky popsané pod bodem 2/ a 3/, ani v této části neshledal odvolací soud postup okresního soudu při hodnocení provedených důkazů nesprávným. Oba dva tyto skutky jsou totožné k osobě poškozené, a to nezletilé R. P. Okresnímu soudu nelze činit výtky, jestliže po provedení důkazů opřel své závěry o vině obžalovaného právě o výpověď nezletilé poškozené P. Odvolací soud měl možnost při veřejném zasedání při osobní výslechu vnímat osobnost této poškozené, obsah a charakter její výpovědi. Dospěl k závěru, že okresní soud nepochybil, jestliže výpověď této poškozené považuje za věrohodnou. Je zřejmé, že jde o dívku, která byla v této trestní věci vyslechnuta včetně výslechu odvolacím soudem prakticky čtyřikrát. Nejdříve došlo k jejímu výslechu v přípravném řízení, posléze byla vytěžována i znalkyní z odvětví psychologie, následně při hlavním líčení a nakonec před odvolacím soudem. Lze konstatovat, že poškozená P. popisovala vždy veškeré okolnosti vztahující se k jednání obžalovaného, jehož se dopustil vůči její osobě v podstatných rysech naprosto jednotně. Její výpověď i před odvolacím soudem byla naprosto spontánní, poškozená velice rychle reagovala na položené dotazy, nikterak netápala, není zřejmé, že by se snažila rozmýšlet odpovědi, aby se snad vyvarovala určitých rozporů, které by mohly svědčit proti pravdivosti jejích tvrzení. Právě spontánnost a jednotnost její výpovědi svědčí o tom, že popisovala skutečně prožité události. Podrobně popsala zejména okolnosti časově nejméně vzdáleného skutku ze dne 13.7.2002. Je vcelku pochopitelné, že poškozená nebyla schopna jednoznačně popsat, kdy poprvé se začal obžalovaný vůči ní dopouštět jednání, které je podřazeno pod ustanovení § 242 tr.zák. To poškozená přesvědčivě před odvolacím soudem vysvětlila. Lze konstatovat, že nebyla přesně schopna ani uvést, v kolika případech ji obžalovaných pohlavně zneužíval před dosažením patnáctého roku věku. Poškozená shodně jako v předchozích výpovědích však tyto skutečnosti alespoň minimalizovala, byť připustila, že takových případů mohlo být více. Odvolací soud musí zdůraznit i tu skutečnost, že s ohledem na charakter stíhané trestné činnosti, věk nezletilé poškozené v době konání výslechu (16 let), vyslýchal poškozenou ve smyslu § 209 odst. 1 tr.ř. v nepřítomnosti obžalovaného. Po dohodě s poškozenou posléze však připustil současnou přítomnost poškozené a obžalovaného v jednací síni. Je třeba uvést, že došlo k určité výměně názorů mezi obžalovaným a poškozenou v rámci této části veřejného zasedání, kdy poškozená spontánně a poměrně popudlivě reagovala na obhajobu obžalovaného, kterou se snažil zpochybnit svou vinu delikty, kterých se měl dopustit právě vůči její osobě. I takovýto postoj poškozené, která byla při samotném výslechu před odvolacím soudem a zejména posléze při setkání s obžalovaným poměrně silně rozrušena, a byla přesto schopna přímo obžalovanému opakovat určité zásadní momenty vyplývající z jejích dosavadních výpovědí, svědčí dle názoru odvolacího soudu o správnosti dosavadních závěrů učiněných okresním soudem při posuzování věrohodnosti této nezletilé poškozené. Odvolací soud musí konstatovat, že nevyhověl návrhu obhajoby obžalovaného na opakování výslechu znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie. Znalkyně byla vyslechnuta již v řízení před okresním soudem a odvolací soud neshledal potřebu znalkyni opakovaně vyslýchat, když obhajoba považovala za potřebné objasňovat zejména ten závěr znaleckého posudku, který vyznívá ve zjištění psychotraumatu u poškozené v nedaleké minulosti. Obhajoba v tomto směru naznačovala, že by bylo potřebné objasnit, zda takovéto psychotrauma je následkem stíhaného jednání obžalovaného nebo zda je v příčinné souvislosti s nějakou jinou událostí, kterou poškozená prožila. Obhajoba v tomto směru naznačovala, že snad jsou určité signály, že poškozená nezl. P. byla znásilněna Ukrajinci. K uvedenému návrhu na doplnění dokazování je třeba uvést, že znalkyně PhDr. K. se k těmto otázkám již podrobně vyjadřovala při svém výslechu v hlavním líčení. Psychotrauma se dle jejího vysvětlení projevilo v rámci jednoho z testů, kterým se poškozená při psychologickém vyšetření podrobila, ale dle závěru znalkyně nelze jednoznačně dovodit, zda takto zjištěné psychotrauma lze dát do souvislosti s jednáním obžalovaného. Odvolací soud s ohledem na takovéto zcela konkrétní vyjádření znalkyně pokládá za nadbytečné, k těmto otázkám znalkyni znovu vyslýchat. Navíc je třeba uvést, že údajné tvrzení o jakémsi znásilnění poškozené ze strany jiných osob, tvrzení, že poškozená měla značné zkušenosti v sexuální oblasti, je v dosti podstatném rozporu s poměrně objektivním důkazem, jímž je zpráva o gynekologickém vyšetření poškozené, kterému se podrobila dne 20.8.2002 a při němž byl zjištěn neporušený hymen. Lze tedy usuzovat pouze na určité teoretické zkušenosti poškozené, pokud jde o sexuální oblast, ale jeví se věrohodné, když poškozená uvedla, že neměla do té doby dokonaný pohlavní styk s osobou opačného pohlaví. Gynekologické vyšetření tak činí nepravděpodobnou námitku, že by mohla být v dřívější době znásilněna. Přestože odvolací soud shledal hodnotící úvahy okresního soudu ohledně důkazů provedených k objasnění skutků popsaných pod body 2/ a 3/ správnými, přistoupil na podkladě odvolání obžalovaného ke zrušení této části výroku o vině z napadeného rozsudku. V případě skutku popsaného pod bodem 2/ k takovémuto postupu vedly odvolací soud určité formální nedostatky popisu skutku a v případě skutku popsaného pod bodem 3/ nesprávné právní posouzení. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 2/, shledal odvolací soud především formální pochybení v časovém ohraničení obžalovaným páchaného trestného činu pohlavního zneužívání. Pokud jde o počátek této trestné činnosti, nebylo možno přesněji tento stanovit, když poškozená s ohledem na odstup času již nebyla schopna uvést určité přesnější datum události, při níž ji poprvé obžalovaný osahával. Pokud však jde o ukončení této trestné činnosti, vyšel okresní soud v souladu s podanou obžalobou z toho, že obžalovaný se mohl této trestné činnosti vůči nezletilé R. P. dopouštět maximálně do 11.4.2002, tedy do dne, kdy ona měla patnácté narozeniny. Takovýto závěr však není správný, neboť je v rozporu s výkladovým pravidlem uvedeným v ustanovení § 89 odst. 15 tr.zák. Uvedené pravidlo vychází z toho, že kde zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek. V případě trestného činu dle § 242 tr.zák. jde o pohlavní zneužívání osoby mladší než 15 let a je třeba uvést , že s ohledem na zmíněné ustanovení § 89 odst. 15 zákonem přiznaná ochrana trvá jen do dne předcházejícího patnáctým narozeninám, neboť na své patnácté narozeniny není již takováto osoba osobou „mladší než 15 let“. Popisované, spíše formální pochybení, bylo potřeba napravit tak, že obžalovaný se mohl trestného činu dle § 242 odst. 1 tr.zák. vůči nezletilé P. dopouštět pouze do 10.4.2002. Navíc odvolací soud do určité míry upravil skutková zjištění, když vypustil tu část, kterou považoval z hlediska použité právní kvalifikace za nadbytečnou – „přičemž mu z obavy vyhověla“. To, že poškozená se prakticky nechala osahávat obžalovaným a byla svolná např. i s hlazením jeho obnaženého pohlavního údu, nebylo podmíněno dle její výpovědi jakousi obavou z jeho osoby, ona sama uvedla, že zejména v počátečních fázích jí takovéto jednání ze strany obžalovaného i bylo příjemné. Až později, v době, kdy se blížila věku patnácti let a navíc si našla věkově blízkého přítele si začala uvědomovat, že nejde o počínání zcela normální. V návaznosti na shora rozvedené odvolací soud po zrušení výroku o vině pod bodem 2/ za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr.ř. znovu rozhodl tak, že obžalovaného uznal vinným skutkem popsaným ve výroku tohoto rozsudku krajského soudu v části označené písmenem a) a kvalifikoval tento skutek stejně jako okresní soud, tedy jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. Pokud jde o skutek pospaný pod bodem 3/, dospěl odvolací soud k závěru, že okresní soud správná a úplná skutková zjištění nesprávně právně posoudil. Ani v této části není důvodu pochybovat o popisu události podaném ze strany nezletilé R. P. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba uvést, že výpověď poškozené není zatížena žádnými skutečnostmi či okolnostmi, které by zpochybňovaly její věrohodnost. Po výslechu poškozené před odvolacím soudem, pozorování a vnímání reakcí poškozené na tvrzení obžalovaného při jejich kontaktování před odvolacím soudem, lze uzavřít, že poškozená rozhodně nemá k obžalovaném příliš pozitivní postoj, což je celkem pochopitelné s ohledem na charakter jednání, jehož se vůči její osobě dopustil. Přes takovýto negativní postoj však nelze i v návaznosti na závěry psychologického posudku dospět k závěru , že by poškozená křivě obviňovala obžalovaného. Nelze to dovozovat ani z okolností, za kterých vyšlo celé takovéto jednání obžalovaného najevo. Je zřejmé, že sama poškozená počínání obžalovaného poměrně dlouhou dobu tajila a prakticky až po skutku z 13.7.2002 se pouze v obecné rovině svěřila svému tehdejšímu příteli, svědku K., jenž pozoroval změnu v jejím chování a snažil se zjistit, co je příčinou takovéto změny. Právě tento svědek posléze kontaktoval matku nezletilé poškozené a určitá obecná zjištění, že snad poškozená měla nějaký nevhodný sexuální zážitek s rodinným přítelem, této sdělil. Až poté, tedy s více než měsíčním odstupem od události z 13.7.2002, matka zjistila od nezletilé bližší okolnosti a celou věc oznámila policejním orgánům. Ani tyto skutečnosti tedy nesvědčí o tom, že by poškozená byla motivována k tomu, aby křivě obvinila obžalovaného, neboť pokud by tak chtěla učinit, učinila by to nepochybně přímo sama, nikoli zprostředkovaně přes svého tehdejšího přítele. Jak shora uvedl již odvolací soud tak právní posouzení, které okresní soud převzal z podané obžaloby, nemůže obstát. Trestného činu dle § 241 odst. 1 tr.zák. se dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. V projednávané trestní věci okresní soud vycházel z toho, že nezletilá poškozená se podrobila vůli obžalovaného pod pohrůžkou násilím, nevzal za prokázané, že by snad obžalovaný tehdy skutečně násilí použil. Okresní soud však opomněl hodnotit charakter takovéhoto verbálního jednání obžalovaného, které předcházelo následnému fyzickému sexuálně motivovanému jednání. Z výpovědi nezletilé poškozené, která je podkladem pro rozhodnutí soudu o vině obžalovaného, totiž jednoznačně vyplývá, že obžalovaný po vstupu do domu nejdříve nezletilou vyzval, aby šla do patra domu do svého pokoje s tím, že pokud tak neučiní „tak se něco stane“. V této fázi uvedené prohlášení obžalovaného nebylo dáno do souvislosti s žádným záměrem obžalovaného. Obžalovaný v této fázi nikterak nenaznačil, že by mu šlo o to uskutečnit s poškozenou pohlavní styk. Poté, co se odebrali do pokoje poškozené, začal obžalovaný poškozenou osahávat na intimních místech, posadil se na gauč a začal poškozené rozepínat kalhoty. Na verbální a méně výrazný fyzický odpor poškozené obžalovaný reagoval tak, že „pokud se mu nepodřídí, tak ublíží jejím blízkým“. Poškozená popsala, že s ohledem na uvedenou pohrůžku se bála, nebála se ani tak o sebe, jako o své nejbližší příbuzné, podvolila se proto vůli obžalovaného, který se pokusil vykonat soulož, což se mu však nepodařilo a nakonec svého jednání zanechal. Z uvedeného popisu nezletilé poškozené však nelze dovodit, že by se obžalovaný snažil donutit poškozenou k souloži pohrůžkou bezprostředního násilí, tedy násilí, které bude použito okamžitě, pokud se poškozená nepodrobí jeho vůli. Šlo o pohrůžku násilím vůči blízkým poškozené, kteří v té době nebyli na místě činu přítomni, obžalovaný by násilí vůči nim nemohl ihned realizovat, mohl by je realizovat až v budoucnu, což tak musela chápat i sama poškozená. S ohledem na shora uvedené však nelze v případě skutku z 13.7.2002 dovodit naplnění jednoho ze základních znaků skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.zák. Jednání obžalovaného však rozhodně nelze považovat za beztrestné, za jednání, které by nebylo možno podřadit pod některé z jiných ustanovení zvláštní části trestního zákona. Konkrétně jde o ustanovení § 235 odst. 1 tr.zák., tedy o trestný čin vydírání. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Toto zákonné ustanovení nevyžaduje pohrůžku bezprostředním násilím či jiné těžké újmy, jak je tomu v ustanovení § 241 odst. 1 tr.zák. Obžalovaný v projednávané věci pohrůžkou násilím na jejích blízkých poškozenou nutil, aby s ním uskutečnila pohlavní styk, aby trpěla jeho počínání směřující k uskutečnění tehdejšího jeho sexuálně motivovaného záměru. Jednání obžalovaného tak po všech stránkách naplnilo zákonné znaky trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr.zák. Odvolací soud tedy po zrušení napadeného rozsudku v této části výroku o vině za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr.ř. znovu ve věci rozhodl tak, že při nezměněných skutkových zjištěních uznal obžalovaného vinným posledně citovaným trestným činem. Ke skutkům, které byly obžalovaným spáchány ke škodě nezletilé poškozené R. P., je nutno nad rámec shora uvedeného dodat, že dle názoru odvolacího soudu přicházelo v úvahu takto objasněná jednání obžalovaného posuzovat rovněž jako trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo vydá, byť i z nedbalosti, osobu mladší než 18 let nebezpečí zpustnutí tím, že ji svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu. Je prokazováno, že obžalovaný osahával v oblasti intimních partií těla nezletilou poškozenou prakticky v období jejích 12 až 15ti let. Šlo o opakovaná jednání, kdy obžalovaný využíval nepřítomnosti zákonných zástupců nezletilé k takovémuto ukájení svého pohlavního pudu, přičemž šlo nejen o to, že nezletilou osahával přes oděv, ale osahával ji i na nahém těle a navíc v několika případech rovněž požadoval, aby mu nezletilá hladila jeho obnažený pohlavní úd. Krátce po dovršení patnáctého roku věku, tedy ještě dříve, než se ona stala plně zletilou, se s ní pokusil vykonat pohlavní styk, vykonat soulož, což se mu pro nespolupráci nezletilé nepodařilo. Jednotlivé útoky podřazované tímto rozhodnutím odvolacího soudu jednak pod ustanovení § 242 odst. 1 tr.zák. a jednak pod ustanovení § 235 odst. 1 tr.zák. by reálně bylo možno považovat ( s ohledem na jejich charakter, počet, věk nezletilé ) za svádění k nemravnému životu, k určitému promiskuitnímu chování, k vytváření nevhodných návyků u nezletilé dívky v sexuální oblasti. Následné případné rozvinutí pohlavně nevázaného života nezletilé mohlo reálně vést ke zpustnutí nezletilé. Přes shora naznačené úvahy odvolací soud právní kvalifikaci použitou obžalobou a následně zejména okresním soudem v napadeném rozsudku nerozšířil i o aplikaci ustanovení § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák. Důvodem pro takový postup je ta skutečnost, že odsuzující část výroku o vině z napadeného rozsudku odvolací soud přezkoumával toliko k odvolání obžalovaného. Ve věci bylo podáno i odvolání státního zástupce, a to v neprospěch obžalovaného. Toto odvolání však bylo v souladu s ustanovením § 249 odst. 1 tr.ř. vymezeno tak, že směřuje toliko do zprošťující části výroku napadeného rozsudku, a v návaznosti na vytýkané pochybení ve zprošťujícím výroku i do výroku o uloženém trestu, jenž státní zástupce právě s ohledem na vytýkanou nesprávnost zprošťujících výroků, považoval za nepřiměřeně mírný. Výrok o trestu tedy nebyl napadán z toho důvodu, že trest je nezákonný či nepřiměřeně mírný ve vztahu k trestné činnosti, pro kterou byl obžalovaný uznán vinným. Takto vytýkaná vada výroku o trestu, námitka, že trest je nepřiměřeně mírný, tedy nemá svůj původ v odsuzující části výroku o vině obžalovaného a dle názoru odvolacího soudu nebylo možno při takto vymezeném odvolání státního zástupce aplikovat ani ustanovení § 254 odst. 2 tr.ř. a na podkladě tohoto odvolání přezkoumávat a měnit odsuzující část výroku o vině. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud přezkoumával a následně měnil odsuzující část výroku o vině z napadeného rozsudku toliko k odvolání obžalovaného, a vzhledem k tomu musel respektovat ustanovení § 259 odst. 4 tr.ř., dle kterého v neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody. Odvolací soud tak nemohl zhoršit postavení obžalovaného, k čemuž by při aplikaci ustanovení § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák. došlo, neboť obžalovaný by byl odsuzován za více úmyslných trestných činů, než jak se stalo napadeným rozsudkem. Odvolací soud je toho názoru, že nebylo možno při respektování zásady zákazu změny k horšímu (tzv. reformationis in peius) vycházet ani z úvahy, že oproti napadenému rozsudku došlo v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu k posunu ve prospěch obžalovaného, tedy, že na místo kvalifikace zvlášť závažným úmyslným trestným činem dle § 241 odst. 1, 2 tr.zák., který je ohrožen trestní sazbou od tří do deseti let, byla použita kvalifikace trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr.zák. se sazbou od šesti měsíců do tří let, takže by mohla přicházet v úvahu i určitá kompenzace v tom směru, že skutky spáchané ke škodě nezletilé R. P. by nebyly posuzovány jako dva zvlášť závažné úmyslné trestné činy, jak se stalo v napadeném rozsudku, nýbrž jako jeden úmyslný trestný čin a dva méně závažné úmyslné trestné činy. V tomto směru je odvolací soud názoru, že k tíži obžalovaného by za takovéto situace bylo možno zvažovat okolnost většího počtu trestných činů, pro které by byl odsuzován ( § 34 písm i/ tr.zák. ) , navíc by při posuzování stupně společenské nebezpečnosti jeho jednání bylo možno zvažovat, že porušil nejen zájmy chráněné ustanovením § 235 a 242 tr.zák., nýbrž i další zákonem chráněný zájem v ustanovení § 217 tr.zák., tedy zájem na řádné výchově osob mladších osmnácti let. Pokud jde o zprošťující část, jejíž správností se odvolací soud zabýval na podkladě odvolání státního zástupce, je nutno uvést, že v určitých směrech odvolací soud musel zejména po výslechu nezletilé L. F. a rovněž nezletilé R. P. při veřejném zasedání konaném o podaných odvoláních přisvědčit argumentům státního zástupce. Odvolací soud musí konstatovat, že výpověď L. F. učiněná v odvolacím řízení nevzbudila v odvolacím soudu žádné zásadní pochybnosti o její věrohodnosti. Poškozená prakticky v souladu z dosud učiněnými výpověďmi v přípravném řízení, v řízení před okresním soudem, popsala celou událost, která se měla odehrát v blíže nezjištěné době měsíce listopadu roku 2000 ve výtahu panelového domu v tehdejším místě bydliště rodiny P. Odvolací soud v žádném případě nepřehlíží ani tu skutečnost, že výpověď L. F., pokud jde o popis této události, není podpořena výpovědí nezletilé R. P. Ta před odvolacím soudem ve shodě s předchozími výpověďmi uvedla, že si matně na tehdejší společnou jízdu výtahem s obžalovaným a L. F. vzpomíná, ale uvedla, že sama nepozorovala, že by při této jízdě došlo ze strany obžalovaného vůči její kamarádce k nějakému sexuálně motivovanému jednání. Uvedla, že tehdy byla k obžalovanému a kamarádce otočena zády, L. F. se jí měla v pozdějším období svěřit s tím, že obžalovaný ji během jízdy ve výtahu osahával. Ona sama na to reagovala tím, že kamarádce popsala své obdobné zkušenosti s obžalovaným, který jí v té době již pohlavně zneužíval. Je třeba uvést, že poškozená L. F. popsala i před odvolacím soudem celou událost celkem přesvědčivě, nebylo zřejmé, že by se snažila událost nějak dramatizovat, že by si snad cosi přidávala, že by původní popis události nějak upravovala. Přesto, že ze závěrů psychologického posudku vyplývají signály o tom, že osoba L. F. je méně věrohodná než osoba R. P., přičemž nelze vyloučit ani určitou snahu této nezletilé pomoci přítelkyni R., nemá odvolací soud za to, že by tvrzení nezletilé L. F. nemělo reálný podklad ve skutečně prožité události. Nezletilá F. totiž popsala jednání, které skutečně zcela odpovídá zaměření obžalovaného, jeho sklonům, které byly objasněny v rámci dokazování prováděného v této trestní věci, jak logicky argumentuje státní zástupce ve svém odvolání. Je skutečně prokazováno, že obžalovaný, který v kritické době byl mužem ve věku okolo třiceti let, neváhal po delší dobu zneužívat svého přátelství k rodině P. takovým způsobem, že využívaje momentální nepřítomnosti dospělých osob, pohlavně zneužíval jejich dceru v období dvanáctého až patnáctého roku jejího věku a nakonec se ji pokusil přimět až k souloži. Je na místě závěr, že obžalovaný je osobou sexuálně nezdrženlivou a při ukájení svého pohlavního pudu bezohlednou, neboť není důvodu nevěřit ani tomu, že se snažil sexuálně kontaktovat i s R. P. starší, obdobné snahy měl realizovat i vůči další příbuzné rodiny P., svědkyni P., navíc svědkyně K. uvedla, že v době, kdy studovala střední školu a stopem jezdila z ... do ..., tak ji opakovaně svezl právě obžalovaný, který při jedné takovéto jízdě rovněž navázal kontakt sexuálního charakteru, obnažil se na svém přirození a posledně jmenované nabízel, aby ho v této oblasti hladila. O určité nevázanosti obžalovaného v této sféře svědčí i ta skutečnost, že obžalovaný, ačkoli je ženatý, otcem nezletilého dítěte, tak bez jakéhokoliv utajení navázal kontakt s další ženou, studentkou gymnázia, se kterou se zcela veřejně pohyboval, navštěvoval přátele, mimo jiné i rodinu P., a tuto jeho známost byla nucena respektovat i jeho manželka. Odvolacímu soudu připadá naprosto reálné, že obžalovaný, který má sklony k takovémuto nevázanému sexuálnímu jednání, využil i společné jízdy ve výtahu panelového domu, který je poměrně malým prostorem, a lze předpokládat, že obžalovaný byl tehdy v poměrně blízkém tělesném kontaktu s oběma nezletilými dívkami, k tomu, aby sáhl nezletilé L. F. na intimní oblasti těla, tedy na prsa a přirození. Právě ta skutečnost, že jde o poměrně malý prostor, kde všechny tehdy cestující osoby byly velmi blízko sebe a R. P. mohla být k obžalovanému a své kamarádce otočena zády, vcelku logicky vysvětluje, že nemusela takovéto jednání ani postřehnout, když L. F. s ohledem na překvapení z takovéhoto počínání nestačila ani projevit zvýšený verbální či fyzický odpor proti němu. Je třeba zdůraznit, že šlo o jednání z časového hlediska velice krátké, až zanedbatelné, neboť výtah jel z osmého patra do přízemí nepochybně velmi krátkou dobu, kterou lze počítat nikoli v minutách, ale pouze ve vteřinách. Naposledy rozváděné okolnosti charakterizující takovéto jednání obžalovaného, které na rozdíl od okresního soudu má odvolací soud po doplněném dokazování před odvolacím soudem za prokázané, vedly odvolací soud k závěru, že jednání obžalovaného vůči nezletilé L. F. sice po formální stránce naplňuje zákonné znaky trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák., ale s ohledem na nízkou intenzitu tohoto jednání danou tím, že mohlo jít pouze o letmé osahávání pouze přes oděv, které proběhlo řádově ve vteřinách, nelze dle názoru odvolacího soudu dovodit, že takovéto počínání obžalovaného dosáhlo stupně společenské nebezpečnosti vyššího než nepatrného, jak předpokládá ustanovení § 3 odst. 2 tr.zák. Z hlediska nedostatku materiální stránky žalovaného činu proto odvolací soud nedospěl k závěru, že by takto objasněný skutek bylo možno posoudit dle § 242 odst. 1 tr.zák. Obdobnými úvahami se odvolací soud řídil i při posuzování druhého skutku, jehož se obžalovaný měl podle žalovaného návrhu dopustit vůči nezletilé L. F. K tomuto skutku mělo dojít v přesně nezjištěné době léta roku 2001, kdy obžalovaný při náhodném setkání s nezletilou F. v ... , měl této hrozit, že pokud něco sdělí o předchozí události z výthu rodičům nebo policii, tak s ní bude konec. Ani v tomto případě nemá odvolací soud výpověď nezletilé za nevěrohodnou. Skutek popsaný v žalobním návrhu je třeba upřesnit v tom směru, že k takovémuto jednání ze strany obžalovaného nemělo dojít ve vinárně S., ale v některé z ulic města ..., což poškozená již uvedla v přípravném řízení a následně i v řízení před odvolacím soudem. Její původní výpověď byla při koncipování žalobního návrhu nesprávně pochopena, neboť ona popisovala sice prostředí vinárny S., kde měla opakovaně pozorovat obžalovaného, ale s ohledem na své předchozí zkušenosti s jeho osobou se snažila vyhýbat kontaktu s ním. K bližšímu kontaktu došlo právě až při náhodném setkání ve městě, kde vůči ní obžalovaný pronesl to, co je uvedeno v žalobním návrhu. Odvolací soud musí uvést, že poškozená i v rámci svého posledního výslechu na takovémto tvrzení setrvala, uvedla, že měla z obžalovaného obavy, ale nesnažila se s ním nikterak komunikovat, pořádně ani nerozuměla tomu, co jí říká. Je zřejmé, že obsah spíše dovodila, neboť se snažila od obžalovaného co nejrychleji vzdálit. Nutno zdůraznit, že poškozená ani v přípravném řízení nebyla přesně schopna interpretovat tehdejší výrok obžalovaného, uvedla, že obžalovaný jí řekl: „Ať nikomu nic neříkám, že by se něco mohlo stát“. K opakovanému dotazu v přípravném řízení uvedla, že řekl: „Ať nic neříkám policajtům, že by se mi něco mohlo stát. Neřekl doslova co“. Blíže poškozená výrok obžalovaného nespecifikovala ani před odvolacím soudem, uvedla, že právě s ohledem na to, že se snažila od obžalovaného s maximálním urychlením vzdálit, tak si ani nepamatuje, co jí říkal. Takto prokazované jednání však dle názoru odvolacího soudu nelze zcela jednoznačně podřadit pod ustanovení § 197a tr.zák., tedy kvalifikovat toto jednání jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, neboť skutková podstata tohoto trestného činu předpokládá, že pachatel jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu. V projednávaném případě nelze jednoznačně dovodit, čím obžalovaný vyhrožoval, navíc šlo o zcela ojedinělé jednání, přičemž spíše by mohlo přicházet v úvahu, že formálně takovýto čin naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr.zák. - nucení jiného pohrůžkou násilí, aby něco opominul. Vzhledem k intenzitě tohoto jednání a nedostatečné konkretizaci pohrůžky násilí však odvolací soud ani v tomto případě nemá za to, že by takovéto jednání z hlediska ustanovení § 3 odst. 2 tr.zák. dosahovalo vyššího stupně společenské nebezpečnosti než nepatrného. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud k odvolání státního zástupce zrušil zprošťující část výroku o vině z napadeného rozsudku a znovu rozhodl tak, že obžalovaného D. zprostil obžaloby pro skutky spáchané vůči nezletilé L. F. podle § 226 písm. b) tr.ř., neboť tyto skutky nejsou trestným činem, a z hlediska případného jejich projednání před orgánem příslušným k posouzení, zda by naplňovaly znaky některého z přestupků, nutno konstatovat, že již uplynula promlčecí doba ve smyslu § 20 zákona č. 200/90 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, takže již nepřichází v úvahu příslušnému správnímu orgánu věc postupovat. Odvolací soud samozřejmě musel rozhodovat znovu o potrestání obžalovaného. Při svém rozhodování zvažoval veškeré skutečnosti, k nimž přihlížel z hlediska ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr.zák. již soud prvního stupně, přihlížel samozřejmě i k tomu, že ve výroku o vině došlo k určitým posunům, které vyzněly ve prospěch obžalovaného. Odvolací soud po zvážení všech skutečností však nedospěl k závěru, že by obžalovanému měl být ukládán nižší trest, než jak se stalo napadeným rozsudkem. Trest ve výměře čtyř let, tedy toliko mírně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby, která dle ustanovení § 246 odst. 2 tr.zák. úč. do 30.6.2002 činí tři roky až osm let, odpovídá dle názoru odvolacího soudu plně stupni společenské nebezpečnosti odsuzovaných činů obžalovaného, možnostem nápravy i poměrům obžalovaného. Odvolací soud nepřehlíží tu skutečnost, že trestný čin obchodování se ženami, který je z hlediska sankce vyplývající z trestního zákona nejzávažnější, nebyl provázen žádnými okolnostmi, které by výrazněji zvyšovaly stupeň jeho společenské nebezpečnosti. Z hlediska obžalovaného šlo o jednání, které, jak bylo již shora popsáno, naplnilo znaky ustanovení § 246 odst. 1, 2 písm. c) tr.zák., ale je třeba uvést, že tři dívky, které se staly předmětem této trestné činnosti, jednaly naprosto dobrovolně, při vědomí všech skutečností, které provázely páchání této trestné činnosti. Jednání obžalovaného ve vztahu k nim nebylo provázeno nějakou lstí, uváděním v omyl. Není prokazováno ani to, že by obžalovaný na této trestné činnosti nějakým výraznějším způsobem profitoval. Z tohoto hlediska lze uvažovat o tom, že účelu trestu by bylo možno dosahovat trestem vyměřeným při samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Obžalovaný však není odsuzován pouze za trestný čin dle § 246 tr.zák., nýbrž i za další zvlášť závažný úmyslný trestný čin (§ 41 odst. 2 tr.zák.), a to trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1 tr.zák., kterého se dopustil opakovaným jednáním v průběhu poměrně dlouhé doby vůči nezletilé R. P. Z hlediska možností jeho nápravy nelze přehlížet ani tu skutečnost, že tento trestný čin začal páchat v době, kdy se nacházel ve zkušební době podmíněného odsouzení, které mu bylo uloženo předchozím odsuzujícím rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích v květnu 1999. Tehdy byl obžalovaný odsouzen pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr.zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Ve zkušební době se obžalovaný nacházel od 25.6.1999 do 25.6.2000. V této době již páchal trestný čin dle § 242 odst. 1 tr.zák. ke škodě nezletilé P. Možnosti nápravy obžalovaného odvolací soud musí považovat za snížené i s ohledem na to zjištění, že obžalovaný při vědomí, že je proti němu vedeno trestní stíhání pro trestný čin dle § 246 tr.zák., přičemž byl v souvislosti se zahájením trestního stíhání i zadržen a dokonce předán příslušnému soudu s návrhem na vzetí do vazby (soud tomuto návrhu nevyhověl a dne 10.7.2000 v 18.20 hodin obžalovaného propustil ze zadržení), neváhal se dopustit prakticky třetí den poté další úmyslné trestné činnosti ke škodě nezl. R. P., která je tímto rozhodnutím odvolacího soudu posuzována podle § 235 odst. 1 tr.zák. Veškeré shora popsané skutečnosti však odůvodňují závěr, že trest vyměřený v trvání čtyř let je trestem zcela přiměřeným. S ohledem na výměru tohoto trestu jde již o trest ze zákona nepodmíněný ( § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1 tr.zák. ) , pro jehož výkon byl obžalovaný v souladu s rozhodnutím soudu prvního stupně zařazen podle pravidelného ustanovení § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. do věznice s ostrahou.

ECLI	ECLI:CZ:KSCB:2003:3.TO.282.2003.1
Datum rozhodnutí	28.04.2003
Soud	KSCB
Spisová značka	3 To 282/2003
Zdroj	nsoud.cz
Typ rozhodnutí	Rozsudek
Kategorie	B
Heslo	Pohlavní zneužití (zneužívání), Znásilnění

Právní věta

Odůvodnění