K vymezení povinnosti podle § 59 odst. 2 tr. zák. při odsouzení za tr. čin podle § 189 tr. zák.

3 To 738/2003 – KS Č. Budějovice Krajský soud v Českých Budějovicích ve veřejném zasedání konaném dne 29.10.2003 v trestní věci obžalovaného Ch.I. nar..., stíhaného pro trestné činy šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr.zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák., k odvolání obžalovaného a k odvolání jeho druha J. D. zrušil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.7.2003, č.j. 3 T 26/2003-358 ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se znovu rozhodl tak, že při nedotčeném výroku o vině uložil obžalovanému Ch. I. podle § 189 tr.zák. a § 35 odst. 1 tr.zák. úhrnný trest odnětí svobody na 18 (osmnáct) měsíců, jehož výkon se podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr.zák. podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyři) léta. Podle § 59 odst. 2 tr.zák. obžalovanému uložil, aby ve zkušební době nebyl dárcem krve, spermatu, orgánů a tkání, přísně dodržoval pravidla osobní hygieny, při všech formách pohlavního styku používal prezervativ, vyvaroval se všech krvavých sexuálních praktik a své potenciální sexuální partnery informoval o svém postižení, a v tomto smyslu se v podrobnostech řídil poučením jedince infikovaného virem lidského imunodeficitu ze dne 18.5.2001. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem obžalovaný Ch.I. uznán vinným trestnými činy šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr.zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák. a za tyto trestné činy odsouzen podle § 189 tr.zák. za užití § 35 odst. 1 tr.zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr.zák. byl obžalovaný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle skutkových zjištění napadeného rozsudku se obžalovaný dopustil uvedených trestných činů tím, že v přesně nezjištěných dnech měsíce ledna 2002 v Č., v bytě, v němž žil v pronájmu, uskutečnil ve více případech nejméně však s mladistvým XY, a mladistvým XY, nechráněný anální i orální pohlavní styk, a to přesto, že dne ....2001 byl lékařem kožního oddělení Nemocnice vyrozuměn o tom, že je HIV pozitivní a dne ...2001 byl v anglickém jazyce poučen o nutnosti chránit okolí proti přenosu infekce, přesto svůj zdravotní stav sexuálním partnerům zatajil, když těmto před uskutečněním pohlavního styku poskytoval alkoholické nápoje a pouštěl jim pornografické nahrávky. Proti rozsudku podal odvolání včas odvolání prostřednictvím obhájce.V něm uvedl, že okresní soud se nevypořádal se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí, a zejména proto, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Domnívá se, že skutek měl být přesněji vymezen, měla být z výrokové části vypuštěna formulace „ve více případech“. Pokud jde o trestný čin podle § 198 tr.zák., při zkoumání zavinění vychází soud z toho, že trpí chorobou, která má poměrně vysokou osvětu ve společnosti a že byl v nemocnici řádně poučen o svém zdravotním stavu. Z těchto skutečností usuzuje na nepřímý úmysl. V této souvislosti připomíná, že absolvoval školní docházku v N., s uvedenou chorobou se ve škole nesetkal. Pokud žije v Evropě, pro jazykovou bariéru nesleduje veřejné sdělovací prostředky. Nepopírá, že se domluví anglicky a velmi omezeně česky, a to v mluveném hovorovém projevu. Odborné výrazy nikdy nestudoval. Když byl poprvé hospitalizován v nemocnici, měl velké bolesti, podepsal prohlášení, aniž chápal jeho obsah. Není pravda, že by svévolně odmítal léčení. Majetkové poměry mu nedovolily kvalitní nákladnou léčbu. Teprve později, zejména od svého přítele J. D. a od anglicky hovořícího zdravotního personálu postupně zjistil všechny údaje o své nemoci. Samotný podpis na prohlášení v nemocnici neznamená, že jeho obsahu porozuměl. Proto se domnívá, že je třeba zkoumat úmysl z těchto aspektů a zvažovat, zda lze jeho jednání kvalifikovat podle § 198 nebo podle § 190 tr.zák. Odvolatel dále uvedl, že pokud jde o jednání kvalifikované jako trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák. směřující vůči poškozeným XY a YX, je třeba zvažovat, že oba poškození před seznámením s ním měli zkušenosti s alkoholem, sexem i pornoprodukcí, sami nosili a objednávali běžně v restauracích alkohol a konzumovali ho na veřejnosti. Oba měli možnost pohybovat se v nočních hodinách mimo domov, oba byli ve věku krátce před dosažením zletilosti. S poškozenými nebyl v častém kontaktu, jeho vliv na ně nebyl nijak dominantní. Je proto třeba zvažovat stupeň společenské nebezpečnosti. V každém případě trest, který mu byl uložen, je nepřiměřený přísný. Při stanovení druhu a výměry trestu má soud přihlížet k nebezpečnosti trestného činu pro společnost, možnosti nápravy a poměrům pachatele. Obžalovaný trpí chorobou, na kterou není lék, a jeho zdravotní stav se i přes léčbu a pomoc, které se mu v současné době dostává, postupně zhoršuje. Žije se svým přítelem. V období, kdy mu zdravotní stav neumožňuje pobyt u přítele, je v ... - centru pro lidi postižené stejnou nemocí. Ve společnosti zdravých lidí se i přes všechnu osvětu setkává s vyhýbavým a odmítavým postojem. Domů, do N., se vrátit nemůže. V souvislosti s projednávanou věcí vykonával vazbu v trvání čtyř měsíců i výkon vazby, zejména přístup spoluvězňů byl pro něho dostatečným poučením. Jde o první překročení zákona, pro které je postihován. S přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu a životní perspektivě a dalším, shora uvedeným okolnostem, účelu trestu bude dosaženo v souladu s ustanovením § 31 tr.zák. uložením trestu výchovného. Navrhuje provedení důkazu lékařskou zprávou o svém aktuálním zdravotním stavu, kterou současně předkládá. Závěrem odvolatel navrhl, aby odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve výroku o vině, zejména posoudil, zda z provedených důkazů lze mít za prokázanou subjektivní stránku u trestného činu podle § 198, posoudil stupeň společenské nebezpečnosti jednání, kvalifikovaného jako trestný čin podle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák., a v každém případě aby zrušil výrok o trestu a uložil mu trest odnětí svobody podmíněně odloženým na přiměřenou zkušební dobu. Proti rozsudku včas podal odvolání také druh obžalovaného J. D. V něm uvádí, že s uvedením věcí, které jsou v rozsudku spojeny s jeho osobou, důrazně nesouhlasí s výrokem, že po té, co používali kondom, se dále již při sexuálních stycích nechránili, a tedy tato skutečnost vypovídá o chování a jednání obžalovaného ve vztahu k projednávané věci (str. 9 odst. 2 dole). K tomuto uvádí, že se jednalo pouze o jeho rozhodnutí nechránit se v tomto období používáním prezervativu (viz pátá strana protokolu o výslechu svědka J. D. v Praze, odst. druhý). Konzultoval to v té době též s doktorem – sexuologem a bylo mu sděleno, že v případě malé virové nálože a vyšších hodnot CD4+ (což byl v té době případ právě Ch., viz lékařské zprávy z nemocnice v...) je přenos viru HIV méně pravděpodobný, tudíž není toto chování tolik rizikové (rizika si ovšem vědom byl). Nicméně to by bylo jeho rozhodnutí a nesouhlasí s tím, že skutečnost vypovídá o chování a jednání Ch. ve vztahu k projednávané věci. To rozhodně ne a nepřeje si, aby to tak bylo kdekoli vnímáno. Vzhledem k Ch. stavu se odvolatel domnívá, že není namístě uložení nepodmíněného trestu, což dokládá i pobyt obžalovaného ve vazební věznici, kdy nastupoval s celkem dobrými hodnotami CD4+ a nepříliš vysokou virovou náloží (o čemž se již zmiňoval výše). Ve vazební věznici se jeho stav opravdu o hodně zhoršil a po propuštění bylo nutné jej hospitalizovat na speciálním infekčním oddělení Fakultní nemocnice , neboť hodnoty CD4+ rapidně klesly (téměř na nejnižší možnou hranici) a virová nálož se dosti zvýšila. Je jasné, že to bylo způsobeno zcela nevyhovujícím prostředím, kde byl uzavřen v malém neodpovídajícím prostoru, kde byl v izolaci vystaven velkému stresu či depresím, pracovníci vazební věznice se jej vzhledem k jeho chorobě štítili a podle toho se k němu také chovali dosti nedůstojným způsobem. Vše toto vedlo k následujícím zdravotním potížím, neboť člověk HIV pozitivní by se měl v hojné míře pohybovat na čerstvém vzduchu, vyvarovat se stresům, zdravě jíst a být v čistém prostředí, které by neohrožovalo jeho oslabený imunitní systém. Nyní se jeho stav pouze mírně zlepšil a opětovné uvěznění by mohlo mít tragické následky. Podle § 254 tr.ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr.ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§ 254 odst. 2 tr.ř.). Jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§ 254 odst. 3 tr.ř.). Byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud uvedeným způsobem jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení, která se týká této osoby (§ 254 odst. 4 tr.ř.). Krajský soud ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a z hlediska námitek podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek ve všech jeho výrocích a přezkoumal i řízení, které rozsudku předcházelo. Učinil pak následující zjištění a závěry. V řízení napadenému rozsudku předcházejícím nebyly zjištěny žádné takové vady, které by mohly být důvodem ke zrušení rozsudku. V potřebné míře byla respektována jak ustanovení trestního řádu, jimiž se zajišťuje právo obžalovaného na obhajobu, tak ustanovení, jimiž se zajišťuje řádné objasnění věci. Okresní soud provedl zákonným způsobem všechny dostupné důkazy. Ty byly ve svém souhrnu dostatečným podkladem pro to, aby soud mohl zjistit takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, jak požaduje ust. § 2 odst. 5 tr.ř. Okresní soud provedené důkazy také náležitě zhodnotil v souladu s požadavky § 2 odst. 6 tr.ř. Přihlédl ke všem důkazům, ke všem rozporům mezi nimi, se všemi důkazy, rozpory i s obhajobou obžalovaného se náležitě vypořádal. Přihlédl také ke všem okolnostem případu. Skutková zjištění, která okresní soud na podkladě takového hodnocení důkazů učinil, shledal odvolací soud správnými a dostatečnými. Podle § 125 tr.ř soud v odůvodnění rozsudku stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění rozsudku musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů, a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Okresní soud odůvodněním svého rozsudku uvedeným požadavkům beze zbytku vyhověl. Přesvědčivě vyložil, které skutečnosti a na základě kterých důkazů vzal za prokázané a ve kterých skutečnostech spatřoval znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž uznal obžalovaného vinným. Odvolací soud se s argumentací odůvodnění napadeného rozsudku beze zbytku ztotožnil, nemá proto za potřebné argumentaci soudu prvního stupně opakovat. Má za postačující zdůraznit následující skutečnosti. Bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obžalovaný je nositelem viru HIV, že toto onemocnění u něj bylo v lékařském zařízení diagnostikováno a že obžalovaný poté uskutečnil v několika případech nechráněný pohlavní styk. Tyto závěry jsou dostatečně podloženy jak skutečnostmi vyplývajícími z lékařských zpráv, tak z výpovědí svědků XY a YX. Stěžejní otázkou projednávané věci je, zda obžalovaný věděl o tom, jaké nebezpečí z jeho onemocnění při sexuálních kontaktech pro jeho partnery vyplývá. Okresní soud důvodně učinil závěr, že tomu tak bylo. Je mimo důvodnou pochybnost, že obžalovaný v rámci hospitalizace v souvislosti se zmíněným onemocněním podepsal anglicky psaný text o tom, jakým onemocněním trpí a jaká bezpečnostní pravidla má ve svém životě, zejména při případném sexuálním styku, zachovávat. Je také mimo důvodnou pochybnost, že obžalovaný poskytoval v bytě mladistvým alkoholické nápoje, pornografické artefakty a uskutečňoval s nimi pohlavní styk, případně za ně hradil konzumaci alkoholických nápojů v restauračních zařízeních. Námitky podaného odvolání nebyly shledány důvodnými. Obžalovaný se v Evropě i v ČR zdržoval řadu let. Z důkazů je zřejmé, že jeho sexuální život a sociální kontakty v té souvislosti navazované byly velmi intenzivní. Nelze proto akceptovat tvrzení, že by se o existenci nemoci AIDS a rizikách z něj vyplývajících nedověděl. Do značné míry ho v tomto ohledu usvědčuje i jeho obhajoba v bodě, v níž tvrdí, že s poškozenými uskutečnil vždy chráněný pohlavní styk, ač jimi samotnými, ale i nynějším partnerem je usvědčován, že tomu tak nebylo. Text poučení, který obžalovaný podepsal, není natolik komplikovaný, aby i jedinec s běžnými znalostmi anglického jazyka z něj nezískal základní a rozhodující informace o onemocnění, rizikách z něj vyplývajících a bezpečnostních pravidlech, která je nutno zachovávat, aby onemocnění nebylo přenášeno na další osoby. Navíc je text graficky upraven tak, že po zběžném nahlédnutí jsou tyto rozhodující informace zřetelně patrné. Důvodný byl proto shledán závěr soudu prvního stupně, že obžalovaný z hlediska trestného činu podle § § 189 tr.zák jednal minimálně v nepřímém úmyslu. Právní kvalifikace jednání obžalovaného v tomto bodě tak odpovídá provedeným důkazům, skutkovým zjištěním i zákonným podmínkám odpovědnosti za tento trestný čin. Důvodnými nebyly shledány námitky stupně společenské nebezpečnosti trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák. Tohoto trestného činu se dopouští nejen ten, kdo mladistvého jedince s nemravným životem seznámí a svede jej k němu, ale i ten, kdo jej, s takovým způsobem života již seznámeného, v něm podporuje, umožňuje mu ho vést a poskytuje mu pro to podmínky a prostředky. To právě obžalovaný činil způsobem v rozsudku popsaným. Proto jeho jednání i z hlediska tohoto trestného činu má stupeň nebezpečnosti pro společnost charakteristický pro trestný čin, to jest i potřebný materiální znak. S odvoláním lze pak souhlasit potud, že dřívější narušenost poškozených je třeba zohlednit v hodnocení společenské nebezpečnost a vyjádřit v rozhodnutí o trestu. Potud neshledal odvolací soud důvody činit okresnímu soudu výtek, ani důvody ke zrušení napadeného rozsudku. Naproti tomu se odvolací soud neztotožnil s napadeným rozsudkem, pokud jde o výrok o trestu, a to z následujících důvodů. Trestný čin šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr.zák. je ohrožen sazbou trestu odnětí svobody až na 3 léta. Podle § 39 odst. 2 tr.zák. lze za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje 3 roky, uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k dosažení účelu trestu. V projednávané věci nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by odůvodňovaly posledně uvedenou podmínku k uložení trestu nepodmíněného. Obžalovaný je z pohledu českého právního řádu osobou dosud bezúhonnou, nebyl dosud soudně trestán. Z tohoto pohledu není obžalovaný osobou, na kterou by k dosažení účelu trestu bylo nutno působit zvlášť důraznou sankcí, konkrétně nepodmíněným trestem odnětí svobody. V této souvislosti je třeba poukázat na určitý výchovný vliv a účinek omezení osobní svobody obžalovaného vazbou v dosavadním řízení. Je třeba vzít v úvahu i poněkud menší stupeň nebezpečnosti trestného činu podle § 217 tr.zák. Podle přesvědčení odvolacího soudu nepodmíněný trest odnětí svobody není nutný k dosažení účelu trestu ani v jeho dalším aspektu, tj. v ochraně společnosti před nežádoucím jednáním obžalovaného. Tuto ochranu lze zajistit tak, že obžalovaný, jsa poučen ve zdravotně-bezpečnostním slova smyslu a varován odsuzujícím rozsudkem a uloženým trestem, bude se ve smyslu těchto doporučení a omezení chovat tak, aby jeho nežádoucím jednáním nebyli ohroženi ostatní členové společnosti. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody a při nedotčeném výroku o vině uložil obžalovanému trest odnětí svobody jako podmíněný. Ten vyměřil ve stejné výměře jako byl uložen soudem prvního stupně, neboť ve vztahu k výměře trestu shledal odvolací soud úvahy okresního soudu správnými a důvodnými. Zkušební dobu podmíněného odsouzení stanovil v poněkud delší výměře 4 let, aby déle trvající hrozba případného výkonu trestu motivovala obžalovaného k řádnému životu a chování. Současně odvolací soud ve smyslu § 59 odst. 2 tr.zák. uložil obžalovanému přiměřená omezení, jež mají přispět k řádnému chování obžalovaného a ochraně společnosti. Při formulování těchto omezení vycházel odvolací soud po obsahové stránce z lékařského poučení, jehož se obžalovanému již dříve dostalo, které však mělo povahu pouhého doporučení. Tím, že zásady bezpečného chování z tohoto poučení zahrnul odvolací soud do omezení obžalovaného ve zkušební době podmíněného odsouzení ve smyslu § 59 odst. 2 tr.zák., dal těmto zásadám charakter závazných pravidel, jejichž porušení by mohlo vést k případné přeměně podmíněného trestu v trest nepodmíněný.