Naplnění znaku "učiní neupotřebitelnou část svého majetku" u trestního činu poškozování věřitele podle § 256 tr. zák. může záležet v tom, že dlužník nemovitost, která je jeho vlastnictvím, pronajme třetí osobě na deset let, takže se stane prakticky neprodejnou.

3 To 885/2002 KS Č. Budějovice 3 T 25/2002 OS Č. Budějovice Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 17.3.2003 v trestní věci obžalovaného J. V., nar... v... , stíhaného pro trestné činy poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr.zák., zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.zák. a další, o jeho odvolání do rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.9.2002, č.j. 2 T 25/2002-432, t a k t o : Odvolání obžalovaného J. V. se podle § 256 tr.ř. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl obžalovaný J. V. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr.zák., jehož se měl dopustit tím, že dne ... v ... jako jednatel společnosti V., spol. s r.o., se sídlem ..., uzavřel se společností S. se sídlem ve ..., smlouvu o nájmu nebytových prostor, movitých věcí a pozemků, zapsaných na listu vlastnictví č. ... v k.ú. obce ... u ..., čítající autodílnu, lakovnu, kanceláře, sociální zařízení a sklad (autoservis), a to přesto, že dne ... v ... jako jednatel téže společnosti uzavřel s Českou spořitelnou a.s., Okresní pobočka České Budějovice, úvěrovou smlouvu na poskytnutí dlouhodobého úvěru na investice ve výši 7.000.000,- Kč za účelem koupě autoservisu včetně příslušenství v obci ... u ..., dále smlouvu o zřízení zástavního práva k uvedeným nemovitostem pod č. ..., kde součástí smluv byly Obecné úvěrové podmínky č. X/1996 stanovující povinnost dlužníka informovat mimo jiné o všech jednáních, která by mohla, byť i jen částečně, zmařit uspokojení České spořitelny jako věřitele, či o jakémkoliv smluvním převodu majetku či jeho pronájmu, a takto v důsledku nesplnění těchto podmínek, když přestal splácet od měsíce února 1998 řádně úvěr, došlo ke zmaření uspokojení pohledávky realizací zástavy, čímž České spořitelně a.s., Na Příkopě 29, Praha 1, Okresní pobočka v Českých Budějovicích, byla způsobena škoda ve výši 5.676.000,- Kč. Dále byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.zák., jehož se měl dopustit tím, že dne ... v ... uzavřel jako jednatel společnosti V., se sídlem ..., uzavřel se společností S. se sídlem ve ..., kupní smlouvu č...., na jejímž základě převedl na společnost S. technologické zařízení servisu, a to poloautomat pneu typ, stroj na vyvažování pneu typ , jámový vozík typ , dvousloupový zvedák typ , čtyřsloupový zvedák typ , dále rovnací rám typ, když nebyl nikdy vlastníkem tohoto zařízení, které mu bylo svěřeno pouze do užívání na základě dohody uzavřené dne ... v P. mezi společností M.. se sídlem ..., a společností V., čímž společnosti M., způsobil celkovou škodu ve výši 833.964,- Kč. Obžalovaný byl dále uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr.zák., jehož se měl dopustit tím, že jednak dne ... v ..., si pod záminkou okamžité úhrady dluhu půjčil od J. J., nar., finanční částku ve výši 30.000,- Kč s tím, že ji uhradí v termínu do dvou dnů, což do dnešního dne neučinil, a takto ke škodě J. J. jednal přesto, že s ohledem přes své finanční závazky musel vědět, že nemůže dodržet termín splatnosti takové pohledávky, jednak že v přesně nezjištěnou dobu v měsíci červenci 1998 v ... požádal J. J., nar., o poskytnutí finančních prostředků tak, že J. J. zastaví svůj osobní automobil tov.zn. ...., peníze získané zástavou vozu předá obžalovanému, který je vrátí v termínu uvedeném na zástavní smlouvě, což po vzájemné dohodě učinili, a dne ... navštívili autozastavárnu společnosti B., kde zastavili vozidlo J. J., tovární značky ..., SPZ ..., na základě smlouvy ..., finanční hotovost ve výši 90.000,- Kč předal J. J. obžalovanému s tím, že mu bude vrácena v termínu do 7.8.1998, což se nestalo, a vozidlo propadlo ve prospěch zastavárenské společnosti, když obžalovaný již v době půjčení finanční hotovosti byl srozuměn s tím, že s ohledem na své finanční závazky nebude schopen termínu splatnosti pohledávky dostát. Dále byl obžalovaný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr.zák. a trestným činem neoprávněné držení platební karty podle § 249b tr.zák., jež měl spáchat formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák. s J. Ď., u něhož rozsudek již nabyl právní moci, tím, že v přesně nezjištěnou dobu nejméně od 24.6.1998 v ... či jinde J. V. převzal od zaměstnankyně společnosti S. se sídlem ve ....., bez zjištěného důvodu platební kartu CCS č. odběru pohonných hmot, kterou dne 3.7.1998 předal J. Ď., sdělil mu PIN kód s tím, že J. Ď. odebere na předmětnou kartu zboží, jehož prodejem si částečně umoří dluh, který vůči němu měl J. V., takto ve dnech 3.7.1998 a 4.7.1998 bylo J. Ď. u čerpacích stanic na území celé ČR postupně až do zablokování karty odebráno zboží a pohonné hmoty v celkové hodnotě 84.850,-Kč ke škodě společnosti S.. se sídlem ve ... Za tyto trestné činy a za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr.zák., jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.1.2000, č.j. 6 T 172/99-34, doručeným mu dne 15.4.2000, a to podle § 248 odst. 3 tr.zák. za použití § 35 odst. 2 tr.zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr.zák. byl obžalovaný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 věta druhá trestního zákona byl zrušen výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.1.2000, č.j. 6 T 172/99-34, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. U obžalovaného J. Ď. soud podle § 37 tr.zák. upustil od uložení souhrnného trestu. Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byli poškození Česká spořitelna a.s. Okresní pobočka České Budějovice, a M., s.r.o., se svými uplatněnými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku podal obžalovaný J. V. odvolání, jež blíže odůvodnil jeho obhájce tím, že objektivně sice došlo ke skutkům popsaným pod body 1, 2, 3 a 4 obžaloby, ale obžalovaný v žádném případě neměl v úmyslu kohokoli podvést, i když připouští, že jeho jednání, zejména v bodech 1 a 2 zřejmě objektivně nabylo této podoby. Domníval se však, že má reálnou možnost dostát nasmlouvaným závazkům. Podnikání mu však bylo zásahem firmy S. znemožněno, když proti němu byla zneužita nájemní smlouva, kterou obě strany podepisovaly jako zcela formální s tím, že nebude nikdy realizována. Podobné výhrady má obžalovaný i k odprodeji zařízení, jež měl v pronájmu. Domníval se rovněž, že J. J. bude moci peníze vrátit. Vadilo mu, že byl přinucen za účasti strážníka městské policie podepsat dohodu o uznání dluhu na mnohem vyšší částku, než kterou dlužil. Pokud jde o bod 5 napadeného rozsudku, pak obžalovaný i nadále trvá na tom, že platební kartu CCS mu předala pracovnice firmy S. F-ová., která však nebyla vyslechnuta pro neznámost pobytu. Obžalovaný dále namítá přísnost trestu, neboť jako doposud bezúhonný občan se domnívá, že mu neměl být ukládán trest nepodmíněný. Další námitky uplatněné v odvolání byly odstraněny opravným usnesením okresního soudu. Podle § 254 trestního řádu nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 trestního řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání. Byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud uvedeným způsobem jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení, která se týká této osoby. Odvolání proti rozsudku podal toliko obžalovaný J. V., proto se krajský soud zabýval těmi výroky, které se ho týkaly. Hlavní líčení proběhlo bez takových procesních vad, které by měly vliv na řádné uplatnění práv obhajoby, případně zabránily okresnímu soudu zjistit bez důvodných pochybností skutkový děj. Zjištění pod body 1, 2, 3 a 4 rozsudku vycházejí ostatně i z doznání obžalovaného. Pokud jde o bod 5 obžaloby, nepodařilo se ani krajskému soudu předvolat svědkyni J. F., která se zdržuje v zahraničí. Nicméně i v této části je poměrně dost dalších důkazů, zejména i výpověď spoluobžalovaného J. Ď. u hlavního líčení, z níž okresní soud evidentně vychází. Pokud jde o námitku obžalovaného J. V., že nebyl srozuměn s tím, že by mohl způsobit škodu České spořitelně či společnosti M., případně J. J., je třeba souhlasit s okresním soudem, že podnikání obžalovaného se dostávalo do ztráty, která mu nemohla uniknout, a v důsledku toho již skutečně musel být nejméně srozuměn s tím, že jeho další aktivity ani nemohou vést k tomu, aby byl schopen ve stanovených termínech dostát svým závazkům. Ohledně poškozeného J. J. lze vycházet i z výpovědi pracovníka spořitelny M. J., že v té době nejednal s obžalovaným o žádném úvěru, kterým by mohl překlenout své finanční potíže a z něhož by mohl vrátit J.J. jeho peníze. Přesto obžalovaný vystupoval tak, jakoby měl peníze zajištěny (jak plyne i z výpovědi majitele zastavárny). Nemůže také obstát obhajoba obžalovaného, že proti němu firma S. zneužila smlouvy, které obě strany podepsaly, o nichž se však obžalovaný podle svých tvrzení domníval, že jich druhá strana nevyužije. Je zcela evidentní, že o takových smlouvách věděl a musel být minimálně srozuměn s tím, že věci uvedené pod bodem 2 rozsudku mu nepatří, ale jsou vlastnictvím společnosti M., a že v případě jeho jednání pod bodem 1 rozsudku neinformoval Českou spořitelnu, a.s. Praha o svých aktivitách. Přitom si musel být vědom toho, že v případě, že pokud by společnost S. smlouvy využila, musela by se nutně možnost České spořitelny, aby od něho získala dlužné peníze realizací zástavního práva, výrazně snížit, pokud by vůbec mohla spořitelna své zástavní právo realizovat tak, aby získala prostředky poskytnuté obžalovanému jako úvěr zpět. Pod bodem 5 rozsudku je zcela evidentní, že obžalovaní neměli právo nakládat s platební kartou CCS, přesto tak učinili a odčerpali ke škodě jiného subjektu zboží. Obžalovaný si přitom musel být vědom toho, že karta není jeho vlastnictvím, nesmí ji užívat, a pokud ji předal J. Ď. vlastně na úhradu svého dluhu, pak musí nést svůj díl odpovědnosti za zneužití této karty. Zásadních námitek nelze mít ani proti použité právní kvalifikaci. Trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 a 2 tr.zák. se dopustí ten, kdo i jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele tím, že: a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku, b) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek, c) svůj majetek zdánlivě zmenšuje, nebo d) v řízení před soudem odmítne splnit zákonnou povinnost učinit prohlášení o svém majetku nebo o majetku právnické osoby, za kterou je oprávněn jednat, nebo v takovém prohlášení uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje. Takovému pachateli hrozí potrestání odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem. Stejně bude potrestán, kdo i jen částečně zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že a) zničí, poškodí, zatají, zcizí nebo odstraní část majetku dlužníka, nebo b) k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku. Podle § 256 odst. 3 a 4 tr.zák. odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu, a odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu. V daném případě bylo nutno posoudit, zda jednáním obžalovaného byl jeho majetek učiněn neupotřebitelným a došlo tím k i jen částečnému zmaření uspokojení jeho věřitele. Podle názoru odvolacího soudu je nutno „upotřebitelnost“ majetku dlužníka zkoumat z pohledu věřitele, tedy řešit otázku, zda ještě má majetek dlužníka v důsledku jeho jednání ty vlastnosti, jež předpokládal věřitel v době, kdy na základě nich poskytoval dlužníkovi finanční (či jiné) plnění. Lze dovozovat, že podstatné snížení hodnoty majetku, a to až téměř na hranici jeho prodejnosti, je možné považovat za učinění majetku neupotřebitelným. Uzavřením pronájmu na dobu deseti let za částku 100.000,- Kč se uvedená nemovitost stala na trhu téměř neprodejnou. Možnost věřitele uspokojit se z tohoto majetku, se stala za daného stavu nerealizovatelná. K uspokojení věřitele nemohl majetek dlužníka zatížený nevýhodným nájmem sloužit. Podle názoru odvolacího soudu tedy dlužník nemusí svůj majetek fakticky zničit, nebo vážným způsobem poškodit, ale stačí, že tak výrazným způsobem sníží jeho tržní hodnotu, že se majetek stane neprodejným. V daném případě šlo o zajištění pohledávky zástavním právem k nemovitosti. „Upotřebitelnost“ takového majetku je dána možností realizovat zástavu - v daném případě pozemek s budovami na něm postavenými - prodejem. Obžalovaný však zatížil nemovitost nájemní smlouvou, která hodnotu zástavy podstatně snížila. Taková nemovitost by byla na trhu jen obtížně realizovatelná za kupní cenu, jež by pokryla nároky zástavního věřitele. Proto má krajský soud za to, že obžalovaný tímto jednáním naplnil znak „učinil neupotřebitelným“. Je zřejmé, že jednáním obžalovaného popsaným pod bodem 1 napadeného rozsudku došlo ke zmaření uspokojení věřitele za situace, kdy obžalovaný musel být nejméně srozuměn s tím, že majetek zatížený nájemní smlouvou ve prospěch leasingové společnosti svou tržní hodnotu v podstatě ztratil. Pokud jde o body 2 a 3 rozsudku, je zřejmé, že obžalovaný naplnil skutkové podstaty trestných činů zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr.zák., neboť prodal jinému věci, které nebyly jeho majetkem, ale měl je pouze svěřeny, čímž způsobil škodu přesahující 500.000,- Kč, a podvodu podle § 250 odst. 1,2 tr.zák., neboť jiné osobě sdělil nepravdivé údaje o svých finančních možnostech a vylákal od ní peníze, čímž způsobil škodu přesahující 25.000,- Kč. V bodě 5 napadeného rozsudku lze souhlasit se skutkovým zjištěním okresního soudu, že lze považovat za nepochybné, že se obžalovaný J. V. společně s J. Ď. zmocnili cizí věci, neboť platební karta jim nemohla být žádným způsobem legálně svěřena. I kdyby zaměstnankyně F. při svém odchodu ze zaměstnání v důsledku rozvázání pracovního poměru ponechala kartu v jejich dispozici, v žádném případě to neznamenalo, že by s ní mohli jakkoli nakládat. Trestného činu neoprávněné držení platební karty podle § 249b se dopustí ten, kdo si neoprávněně opatří nepřenosnou platební kartu jiného, identifikovatelnou podle jména nebo čísla, nebo předmět způsobilý plnit její funkci. Takovému pachateli hrozí potrestání odnětím svobody až na dvě léta, nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. Podle vyjádření poškozené organizace šlo o platební karty CCS určené jen pro potřeby jednotlivých zaměstnanců, což obžalovaní nebyli. Karta byla určena k placení zboží, směl ji užívat jen úzký okruh osob – zaměstnanci určení firmou S., nebyla přenosná mimo tento subjekt, byla chráněna tzv. PIN–kódem. Šlo tedy o nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména nebo čísla. I v tomto případě je proto použitá právní kvalifikace správná. Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§ 3 odst. 4 trestního řádu), k možnosti nápravy a poměrům pachatele, jakož i k tomu, že účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Obžalovanému sice polehčovalo, že se k trestné činnosti v podstatě doznal, neboť nikterak nezapíral objektivní skutkové okolnosti. Nelze také přehlédnout, že doposud kromě trestního příkazu, k němuž je správně ukládán souhrnný trest, nebyl obžalovaný trestán. Na druhou stranu však nelze také pominout, že obžalovaný se dopustil více trestných činů a způsobil poměrně vysokou škodu. V jeho prospěch již vlastně byla použita novela trestního zákona, jež snížila náhled na výši škody pro kvalifikace škoda nikoli malá, škoda značná a škoda velkého rozsahu. Proto krajský soud dospěl k závěru, že uložený souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců může být sice z pohledu obžalovaného potrestáním přísným, nejde však o trest nezákonný, a podle názoru krajského soudu vystihuje společenskou nebezpečnost jednání obžalovaného. Zařazení do věznice s dozorem je ve prospěch obžalovaného. Poškození jsou odkazováni na řízení ve věcech občanskoprávních, k odvolání obžalovaného nelze tento výrok nijak upravovat v jeho neprospěch.