Naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák. může jednáním záležícím v odstranění věci právnické osoby, jíž se týká rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, i jiná osoba než statutární orgán této právnické osoby. Odstraněním věci, jíž se rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu týká, ve smyslu citovaného ustanovení může být i převezení nákladního automobilu společnosti zapsaného v soupisu movitých věcí soudním vykonavatelem k usnesení soudu o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí do jiného místa a jeho předání novému nabyvateli obchodních podílů společnosti.

1 T 78/2002 OS Č. Budějovice 4 To 180/2003 KS Č. Budějovice Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 20.3.2003 v senátě složeném v trestní věci obžalovaného K.F., k odvolání obžalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.1.2003, č.j. 1 T 78/2002-71, t a k t o : K odvolání obžalovaného K. F. se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr.ř. v celém rozsahu z r u š u j e a podle § 259 odst. 3 tr.ř. se znovu rozhoduje tak, že obžalovaný K. F. , nar. v , trvale bytem , t.č. bytem , j e v i n e n , že poté, co s ním jako se společníkem společnosti A. se sídlem, byl dne 13.6.2000 v Českých Budějovicích sepsán soudním vykonavatelem Okresního soudu v Českých Budějovicích protokol o soupisu movitých věcí k vydanému usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. 26 E 410/2000 ze dne 18.4.2000, které nabylo právní moci dne 29.6.2000, o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí ve prospěch O., které zároveň na místě převzal, se zaevidováním věcí – nákladního automobilu tov.zn. ..., SPZ ..., který byl majetkem této společnosti, přestože byl soudním vykonavatelem na místě poučen o nemožnosti nakládání s takovou sepsanou věcí, v přesně nezjištěné době od 5.12.2000 do 15.2.2001 převedl nákladní automobil tov.zn. ..., SPZ ... do ..., kde ho předal novému nabyvateli obchodních podílů společnosti A. - P. V., t e d y zmařil výkon rozhodnutí soudu tím, že odstranil věc, které se takové rozhodnutí týkalo, t í m s p á c h a l trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr.zák. a o d s u z u j e s e z a t o podle § 171 odst. 2 tr.zák. k trestu odnětí svobody na dobu 10 (deseti) měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr.zák. se mu výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 16 (šestnácti) měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr.ř. se Č., se svým požadavkem na náhradu škody o d k a z u j e na řízení ve věcech občanskoprávních. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl obžalovaný K. F. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr.zák. a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu deseti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců. Poškozená organizace Č., byla podle § 229 odst. 1 tr.ř. odkázána se svým požadavkem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění ve výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustil se obžalovaný shora uvedeného trestného činu tím, že poté, co s obžalovaným K.F. jako společníkem společnosti A., byl dne 13.6.2000 v Českých Budějovicích sepsán soudním vykonavatelem Okresního soudu v Českých Budějovicích protokol soupisu movitých věci k vydanému usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. 26 E 410/2000, ze dne 18.4.2000, které nabylo právní molci dne 29.6.2000, o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí ve prospěch O., které zároveň na tov.zn..., SPZ , který byl majetkem této společnosti, když byl soudním vykonavatelem na místě poučen o nemožnosti nakládání s takovou sepsanou věcí, tuto skutečnost ostatním společníkům ani jednateli společnosti A., nesdělil a svůj podíl ve společnosti společně s dalšími společníky převedl dne 5.12.2000 na nového nabyvatele P. V., když zároveň s převodem společnosti předal novému nabyvateli z ... do ... i soudním vykonavatelem zaevidovaný nákladní automobil tov.zn. ..., SPZ ... Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání obžalovaný. Namítal nesprávné zjištění skutkového stavu věci a její nesprávné právní posouzení. Při vykonávacím řízení došlo ze strany soudu k pochybení, když obžalovaný K. F. byl při soupisu movitých věcí uváděn jako povinný, v dopise exekučního oddělení Okresního soudu v Českých Budějovicích bylo pak zmíněno, že jednatel byl při soupisu řádně upozorněn. Obžalovaný namítl, že jednatelem společnosti nikdy nebyl, nebyl povinným, vlastnil pouze jednu třetinu obchodního podílu společnosti. Podle § 13 odst. 4 obch.zák. za právnickou osobu jedná její statutární zástupce. Podle § 135 obch.zák. je u společnosti s ručením omezeným statutárním zástupcem jednatel. Povinnosti a práva společníka v s.r.o. jsou upraveny v ustanovení § 113 obch.zák. Je nepochybné, že povinným, u kterého byl prováděn výkon rozhodnutí, byla právnická osoba – A. a přítomný společník nebyl oprávněn za společnost při soupisu movitých věcí dne 13.6.2002 jednat a podepisovat za ni. Podle článku 20 odstavec 3 instrukce MS, č.j. 1360/95-OOD, je stanoveno, že jestliže povinným je právnická osoba, zjistí vykonavatel u obchodního rejstříku, kdo je oprávněn za povinného jednat. Podle § 325 o.s.ř. se stanovuje, že pokud není při provádění přítomen povinný, doručí se mu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí spolu s vyrozuměním o tom, že byl proveden soupis a které věci byly sepsány. Jednací řád pro krajské a okresní soudy pak stanoví, že nezajištěné věci se ponechají na místě, kde byly sepsány, a označí se štítkem nebo nálepkou. V označení se uvedou další formální náležitosti. Již podaná obžaloba pochybila, jestliže spatřovala v převodu obchodního podílu právnické osoby ve formě s.r.o. zcizení věci. S touto nesprávnou právní kvalifikací se ztotožnil i soud prvního stupně ve svém výroku. Odvolatel dále dovozoval, že nebyl oprávněn za povinného jednat, protokol o soupisu věcí mohl podepsat jako jiná osoba, účastna soupisu, avšak nikoliv jako účastník řízení. Pokud by při vykonávacím řízení bylo řádně doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a protokol o soupisu věcí osobě oprávněné za společnost jednat, nemohlo by dojít k tomu, k čemu došlo, tedy k pozdějšímu prodeji sepsaného nákladního automobilu. Zcizením obchodního podílu společníka nedošlo ke zcizení sepsané věci. Tato věc byla stále majetkem povinné společnosti A.., to i poté, co došlo ke změně společenské smlouvy společnosti a ke změně jejího sídla z ... do... Obžalovaný tedy nikdy věc nezcizil, pouze ji dopravil do nového sídla společnosti. V tomto jednání nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr.zák. Podle § 254 odst. 1 tr.ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr.ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Podle § 254 odst. 2 tr.ř., mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Podle § 254 odst. 3 tr.ř.., jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání. Krajský soud v intencích těchto ustanovení přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k následujícím závěrům. V řízení, předcházejícímu napadenému rozhodnutí, nebylo shledáno pochybení. Byla dodržena všechna práva obhajoby, soudu prvního stupně nelze vytknout, že by neprovedl procesně bezvadným způsobem všechny potřebné důkazy, aby po jejich zhodnocení podle § 2 odst. 6 tr.ř. mohl dospět k takovým skutkovým zjištěním, o kterých by nepřetrvávaly důvodné pochybnosti, jak stanoví ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. Bylo zjištěno, že obžalovaný K. F. byl v době zažalovaného jednání společníkem společnosti A. se sídlem v ... a současně zaměstnancem této firmy. Pracoval jako vedoucí nákladní dopravy a opravny. Dalšími společníky jmenované společnosti byli K. R. a Ing. P. H., který byl současně jejím jednatelem. Svým usnesením ze dne 18.4.2000 ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného O. povinnému společnosti A., pro Kč 74.923,- prodejem movitých věcí nařídil Okresní soud v Českých Budějovicích podle vykonatelného výkazu nedoplatků O. ze dne , č.j., který nabyl právní moci 27.2.2000, k uspokojení pohledávky oprávněného ve shora uvedené částce výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Povinnému současně zakázal, aby nakládal s věcmi, které vykonavatel podle tohoto ustanovení sepsal. Movité věci byly sepsány soudním vykonavatelem podle protokolu o movitých věcí dne 17.6.2000, v tomto protokole byl jako zástupce povinného označen obžalovaný K. F., společník firmy, když jednatel společnosti Ing. H. přítomen nebyl. Obžalovanému byl při úkonu doručen návrh na výkon rozhodnutí a usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Vykonavatel přikročil k vykonání soupisu movitých věcí, který obsahoval pouze jednu věc movitou v majetku společnosti, a to nákladní automobil tov.zn., SPZ. Obžalovaný byl na místě vykonavatelem upozorněn, že se sepsanými věcmi nesmí nakládat (věci nesmí být poškozeny, zničeny odstraněny, zcizeny nebo opuštěny), takové jednání je trestné. Poučení bylo součástí protokolu o soupisu movitých věcí, který obžalovaný stvrdil svým podpisem. Předtištěný formulář protokolu o soupisu movitých věcí (vzor č. 166 o.s.ř.) neobsahuje formulaci, ze které by bylo zřejmé, zda vykonavatel označil sepsané věci štítkem nebo nálepkou. Obžalovaný nepopřel, že byl přítomen soupisu věcí, byl poučen soudním vykonavatelem, jak shora uvedeno. I když uvedl, že ještě téhož dne telefonicky uvědomil o nastalé situaci Ing. H., Ing. H. jako svědek toto důsledně popíral. Zde stačí odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí a zhodnocení důkazní situace, když nalézací soud uzavřel, že v pochybnostech nelze činit v tomto směru spolehlivý závěr. Tuto úvahu však nepromítl do výrokové části rozsudku, popisu skutku, kde konstatoval, že obžalovaný shora uvedenou skutečnost jednateli společnosti nesdělil. Protože odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídalo důkazní situaci, mohl odvolací soud uvést do souladu zmíněný dílčí bod popisu skutku se zjištěným skutkovým stavem na podkladě logického zhodnocení důkazů soudem prvního stupně. Z notářského zápisu bylo dále zjištěno, že dne 5.12.2000 uzavřeli společníci s.r.o. A. K. F., K. R. a Ing. P. H. jako prodávající smlouvu o převodu svých obchodních podílů společnosti A. na nabyvatele, kupujícího P. V., bytem. Součástí této smlouvy formou notářského zápisu bylo prohlášení prodávajících, že na převáděném obchodním podílu neváznou žádné dluhy, závady, ani práva třetích osob, na které by musela strana prodávající upozornit. Tato strana zároveň prohlásila, že jí není známo, že by společnost měla pohledávky či závazky, či jiná aktiva nebo pasiva, která by nebyla zachycena v účetní evidenci společnosti, a za tuto skutečnost nese vůči kupujícímu plnou odpovědnost. Obžalovaný v přesně nezjištěné době od 15.2.2000 do 15.2.2001 převezl po vlastní ose nákladní automobil tov.zn. , SPZ , do ..., a tam ho předal novému nabyvateli obchodních podílů společnosti A. P. V.. Učinil tak údajně na příkaz Ing. H., vědom si ovšem předchozího poučení soudního vykonavatele. K námitkám odvolatele považuje odvolací soud za potřebné uvést následující. Pokud nedošlo při soupisu movitých věcí soudním vykonavatelem v rámci výkonu rozhodnutí k označení sepsaných věcí štítkem nebo nálepkou, na posouzení trestní odpovědnosti obžalovaného to nemůže mít žádný vliv. Nemohlo totiž dojít k případné pozdější záměně věcí či nejasnostem, pokud jde o jejich identitu, jestliže byla sepsána věc toliko jediná, navíc přesně specifikovaná státní poznávací značkou jako nákladní motorové vozidlo. Je skutečností, že podle § 13 odst. 4 obch.zák. za právnickou osobu jedná statutární zástupce, kterým je podle § 135 obch.zák. u společnosti s ručením omezeným jednatel. Povinným v řízení o výkonu rozhodnutí byla právnická osoba, tedy A. Podle § 325 odst. 1 o.s.ř. nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí doručí se povinnému až při provádění výkonu. Není-li při provádění výkonu povinný přítomen, doručí se mu nařízení výkonu rozhodnutí spolu s vyrozuměním o tom, že byl proveden soupis a které věci byly sepsány. Účelem tohoto ustanovení je zabránit povinnému, aby jakkoliv nakládal s věcmi, které byly sepsány. Proto povinný nesmí být o nařízené exekuci informován dříve, než vykonavatel na místě provede úkony směřující k soupisu věcí. Osobní nepřítomnost povinného (u právnické osoby jednatele) nemůže zabránit provedení výkonu. Povinnému se až dodatečně doručuje jak usnesení o nařízení exekuce, tak vyrozumění o soupisu věcí. Je tedy zcela zřejmé, že nevědomost povinného (jednatele) o úkonu a jeho nepřítomnost nemohla bránit soupisu movitých věcí z majetku povinného, jak byl učiněn soudním vykonavatelem. Soupisu byl přítomen tehdy ještě společník povinného – společnosti A. - obžalovaný K. F. Ten byl také výslovně při úkonu poučen, že se sepsanými věcmi nesmí nakládat, podle předtištěné formulace vz. č. 166 o.s.ř. „věci nesmějí být poškozeny, zničeny, odstraněny, zcizeny nebo opuštěny. Takové jednání je trestné“. Obžalovanému jako osobě dospělé a svéprávné musel být zcela jasný imperativní význam takového poučení. Podle § 171 odst. 2 písm. a) tr.zák. se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dopustí ten, kdo zmaří nebo podstatně sníží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc, které se takové rozhodnutí týká. Naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu není podmíněno specielními vlastnostmi potencionálního pachatele, nejde o podmínku specielního subjektu trestného činu. Proto nebylo potřebné, aby se žalovaného jednání z hlediska trestní odpovědnosti mohl dopustit za povinného jako právnickou osobu toliko její jednatel. Na obžalovaného však možno hledět jako na osobu, mající obchodní podíl v právnické osobě, která byla díky tomu jistě silněji zainteresována na nakládání s majetkem právnické osoby. Bylo nutno přisvědčit toliko námitce obhajoby, že ve skutkových zjištění napadeného rozsudku byla užita formulace „zcizení věci“, to ještě v souvislosti s převodem obchodních podílů společnosti. Nákladní automobil tov.zn... byl majetkem společnosti, který byl převezen a předán novému nabyvateli obchodních podílů společnosti P. V. Nepřestal být majetkem společnosti. Odvolací soud proto přesněji vymezil skutková zjištění výroku napadeného rozsudku. Podle přesvědčení odvolacího soudu obžalovaný naplnil skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr.zák. tím, že věc, které se takové rozhodnutí týkalo, odstranil. Zákon blíže nevymezuje pojem odstranění věci, ale v tomto případě evidentně obžalovaný svým jednáním způsobil, že věc se ocitla zcela mimo dosah soudního exekutora, obžalovaný ji odstranil z jeho dosahu, tedy z dosahu soudu, způsobil, že již nemohla být využita k prodeji, aby zisk z jejího prodeje mohl být využit k alespoň částečnému uspokojení pohledávky oprávněného za povinným, tedy společností A. Nový nabyvatel obchodních podílů společnosti, kterému tato věc byla předána, s ní naložil jak sám uznal za vhodné, on ji nemusel ponechat v majetku společnosti, také tak neučinil. Takovému výkladu nepřímo nasvědčuje i již shora zmíněná formulace zákonného poučení vz. 166 o.s.ř. (protokol o soupisu movitých věcí). Ta pod pojem nakládání s věcí zahrnuje její poškození, zničení, odstranění, zcizení nebo opuštění. Opuštění věci přitom znamená ztrátu možnosti jejího vlastníka či držitele či jiné oprávněné osoby s věcí nakládat, mít je pod kontrolou. Skutková podstata trestného činu maření úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr.zák. však termín opuštění věci neuvádí. Pokud by byl přijat toliko zužující výklad pojmu odstranění věci v tom smyslu, že jde o převod věci jinam se zachováním možnosti s věcí disponovat, byl by takový výklad v rozporu s dikcí zákonného poučení zmíněného protokolu o soupisu movitých věcí a nepostihl by evidentně jednání, jehož důsledkem je jistě významné porušení společenských zájmů chráněných právě v ustanovení § 171 odst. 2 písm. a) tr.zák. Ze všech těchto důvodů tedy k odvolání obžalovaného odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr.ř. a mohl podle § 259 odst. 3 tr.ř. znovu rozhodnout tak, že na základě správně zjištěného skutkového stavu věci v napadeném rozsudku při zpřesněném užití právních pojmů znovu formuloval skutkový děj, právní upřesnění promítl do právní věty a shodně s okresním soudem uzavřel, že obžalovaný naplnil ve všech znacích skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr.zák. Znovu pak musel rozhodovat o druhu a výši trestu. Zde neshledal v úvahách okresního soudu žádná pochybení. Obžalovaný dosud nebyl soudně trestán, je občansky naprosto bezúhonný, v podstatě mu polehčovalo doznání. Šlo o zcela ojedinělé vybočení z jinak řádného života, spíše svým charakterem situační pochybení. Proto i odvolací soud uložil obžalovanému trest odnětí svobody, vyměřený hluboko v rámci první poloviny zákonné trestní sazby a shledal podmínky pro podmíněné odložení výkonu trestu na zkušební dobu blíže spodní hranici zákonného rozpětí. Shodně s okresním soudem rozhodl odvolací soud o odkázání poškozeného subjektu, tedy Č. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní, neboť k pozitivnímu rozhodnutí o požadavku poškozeného by bylo potřebné provádět další dokazování, přesahující potřeby trestního stíhání a podstatně by je protáhlo.