Z vykonávání úkonů trestního řízení ve smyslu § 30 odst. 2 věta druhá tr. ř. je vyloučen soudce, který rozhoduje po podání žaloby ve věci, v níž připadá v úvahu uložení souhrnného trestu k rozhodnutí ve věci, v jejímž přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení, nebo rozhodoval o vazbě (osoby, na kterou byla poté podána obžaloba, o které bylo rozhodnuto rozhodnutím, k němuž připadá v úvahu uložit souhrnný trest).

4 To 226/2003 – KSČ. Budějovice – obž. Z.M., R. N. a M. H. 1 T 95/2002 OS Strakonice Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11.3.2003 v Českých Budějovicích v trestní věci obžalovaných Z. M., nar... v ..., trvale bytem P., okres S., přechodně bytem S., okres S., R. N., nar... ve S., trvale bytem Š., okres S., t.č. ve V., a M. H., nar... ve S., trvale bytem Č., okres S., t.č. ve V., pro trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr.zák. a útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. b) tr.zák., o stížnosti Okresní státní zástupkyně ve Strakonicích proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25.2.2003, č.j. 1 T 95/2002-320, t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost státní zástupkyně z a m í t á . Odůvodnění : Napadeným usnesením okresní soud rozhodl tak, že podle § 30 odst. 2 tr.ř. je předseda senátu JUDr. Miloslav Bažata vyloučen z projednávání trestní věci obžalovaných M., N. a H., vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. 1 T 95/2002. Okresní soud takto rozhodl s odůvodněním, že zmíněný předseda senátu rozhodoval v přípravném řízení ve věcech vedených u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. Nt 42/2002, 93/2002 a 95/2002, týkajících se obžalovaných N. a H., když na tyto obžalované následně pod sp.zn. 3 T 111/2002 napadla u Okresního soudu ve Strakonicích obžaloba, o které bylo ve věci 3 T 111/2002 ohledně obžalovaného M. H. již pravomocně rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem, a právě k tomuto odsuzujícímu rozsudku připadá v nyní projednávané věci sp.zn. 1 T 95/2002 uložení souhrnného trestu. Proti tomuto usnesení podala včas stížnost okresní státní zástupkyně. Okresnímu soudu vytkla nesprávnou aplikaci trestního řádu, konkrétně ust. § 30 odst. 2 tr.ř. Poukázala na to, že přípravné řízení v nyní projednávané věci 1 T 95/2002 bylo vedeno odděleně od přípravného řízení ve věci R. N. a M. H., na něž pak byla podána obžaloba zapsaná u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. 3 T 111/2002, a není tak důvodu, aby JUDr. Bažata, který nebyl činný v přípravném řízení nyní projednávané trestní věci, byl vyloučen z jejího projednávání. Důvod pro jeho vyloučení nepředstavuje ani skutečnost, že v případě uznání viny bude nutno ukládat souhrnný trest k rozsudku týkajícímu se M. H. pod sp.zn. 3 T 111/2002, neboť ani v takovém případě nebude JUDr. Bažata rozhodovat o vině a trestu. Namítla, že při právním názoru zaujatém prvostupňovým soudem by docházelo k rozšiřování důvodů vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení, které jsou taxativně uvedeny v ust. § 30 odst. 2 tr.ř. Doplnila, že v napadeném usnesení zastávaný názor by činil potíže i v tom směru, že soudci by v každé projednávané věci museli zkoumat, zda někdo z nich nebyl činný v přípravném řízení v jiné trestní věci toho kterého obžalovaného, což by bylo zvlášť obtížné za situace, že by bylo nutno vyžadovat trestní spisy i od jiných soudů. Zdůraznila, že dosavadní praxe soudu takové zkoumání neobsahovala, a ani odvolací soud neměl námitky, byl-li v nalézacím řízení ukládán souhrnný trest soudcem, který byl činný v přípravném řízení týkajícím se věci, vůči níž byl souhrnný trest ukládán. Podle § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal krajský soud z podnětu stížnosti státní zástupkyně správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení, a dospěl k závěru, že stížnost státní zástupkyně důvodná není. Podle § 30 odst. 2 věta druhá tr.ř. je po podání obžaloby vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení, nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Krajský soud zastává názor, že okresní soud nepochybil, pokud dospěl k závěru, že předseda senátu JUDr. Bažata je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného proti obžalovaným M., N. a H. pod sp.zn. 1 T 95/2002 Okresního soudu ve Strakonicích. Jakkoliv lze souhlasit s tvrzením stěžovatelky, že JUDr. Bažata nebyl činný v přípravném řízení nyní projednávané věci, nelze s jejími závěry rozvedenými v podané stížnosti souhlasit. Není totiž pravdou, že soudce rozhodující o uložení souhrnného trestu by nerozhodoval znovu o postihu toho kterého obžalovaného, byť je pravdou, že při ukládání souhrnného trestu nepřezkoumává výroky o vině, trestu, ani jiné výroky s nimi související. Za stěžejní argument svědčící pro správnost závěru okresního soudu pokládá krajský soud tu skutečnost, že cílem ust. § 35 odst. 2 tr.zák. (ukládání souhrnného trestu) je to, aby souhrnný trest utvořil jednotu a postihl pachatele vícero trestných činů spáchaných v jednočinném souběhu tak, jako kdyby bylo o všech sbíhajících se trestných činech rozhodováno ve společném řízení, v němž by se ukládal úhrnný trest podle § 35 odst. 1 tr.zák. Z těchto důvodů jsou rovněž totožné zásady týkající se ukládání jak úhrnného trestu (§ 35 odst. 1 tr.zák.), tak i trestu souhrnného (§ 35 odst. 2 tr.zák.). Jinak řečeno jde o to, aby k souhrnnému trestu odsouzený pachatel byl v zásadně stejné situaci jako v případě, kdy ve společném řízení o všech jeho trestných činech by mu byl ukládán úhrnný trest (viz rozhodnutí R 13/1968-I) tak, aby o druhu a výměře trestu nerozhodovala nahodilá okolnost spočívající v tom, zda řízení o sbíhajících se trestných činech je konáno společně či odděleně. Z tohoto pohledu pak nutno nazírat i na okolnosti týkající se vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení. Jistě není pochyb o tom, že z vykonávání úkonů trestního řízení by byl vyloučen soudce, který by ke společnému řízení spojil věci, v nichž u jedné z nich by v přípravném řízení rozhodoval o vazbě některého z obžalovaných, nařídil by domovní prohlídku či vydal příkaz k zatčení. Totožná pak je i situace, kdy takové věci nejsou spojeny ke společnému řízení, ale kdy v jedné z nich již je rozhodnuto odsuzujícím rozhodnutím, k němuž pak v druhé věci musí být ukládán souhrnný trest. Pokud by bylo možno akceptovat názor stěžovatelky, byla by tím založena nerovnost před zákonem, neboť to, zda z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen určitý soudce, by záviselo pouze na konkrétním procesním postupu (na tom, zda je či není vedeno společné řízení), který však dotyčný obviněný není schopen nikterak ovlivnit. Krajský soud proto nezastává názor, že postup okresního soudu by rozšiřoval taxativně vymezené důvody vyloučení soudce podle § 30 odst. 2 věta druhá tr.ř., ale tento postup je pouze logickým a komplexním výkladem tohoto ustanovení prováděným nikoli vytrženě ze systému trestního zákona a řádu, ale naopak v provázanosti s jinými jejich ustanoveními, konkrétně s ust. § 35 odst. 1, 2 tr.zák. Za argument, který by měl podpořit názor stěžovatelky, rozhodně nelze označit to, že bude činit obtíže prověřování, zda konkrétní soudce není z projednávání určité věci vyloučen, má-li v řízení ukládat souhrnný trest k rozhodnutí ve věci, v jejímž přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení či rozhodoval o vazbě. Lze sice přisvědčit tomu, že takové prověřování bude vyžadovat nepochybně pozornost a důslednou práci nejen konkrétního soudce, ale i soudní kanceláře, to však nemůže být důvodem pro to, aby od požadovaného zkoumání podmínek řízení bylo upuštěno. Navíc je třeba nutno podotknout, že toliko s výjimkou rozhodování u soudů vyššího stupně, u nichž jsou projednávány věci více soudů nižšího stupně, nebude činit výraznější obtíže prověřování toho, zda soudci určitého soudu jsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, k tomu by mohlo dojít pouze v případě, že by došlo k přeložení určitého soudce k jinému soudu, u něhož by pak mohlo vyvstat riziko, že u původního soudu učinil úkony, které ho vylučují z úkonů ve věcech projednávaných v jeho novém působišti. Zmíněný argument stěžovatelky tak pouze podporuje požadavek na to, aby se soud rozhodující ve věci vždy snažil opatřit celé přílohové spisy a nespolehl se pouze na meritorní rozhodnutí, v nich obsažená.