Rozhoduje-li soud o tom, že obviněný nemá právo na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za sníženou odměnu poté, co dřívějším rozhodnutím mu takové právo přiznal, může toto rozhodnutí učinit pouze s účinky ex nunc, bez ohledu na to, že důvody pro nepřiznání práva na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za sníženou odměnu nastaly dříve, popřípadě dány vůbec nebyly. Tím není dotčeno právo na náhradu škody proti obviněnému.

4 To 340/2003 KS Č. Budějovice 3 T 197/2001 OS Strakonice Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29.4.2003 v Českých Budějovicích v trestní věci obžalovaného V. M., nar. ve... , okres ..., trvale bytem ..., okres ..., pro trestný čin neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr.zák., o stížnosti obžalovaného proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26.2.2003, č.j. 3 T 197/2001-191, t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu se ke stížnosti obžalovaného V. M. napadené usnesení z r u š u j e a znovu se rozhoduje tak, že podle § 33 odst. 2 tr.ř. nemá obžalovaný V. M. právo na bezplatnou obhajobu ani na obhajobu za sníženou odměnu v řízení vedeném proti němu u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. 3 T 197/2001, pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr.zák. Odůvodnění Napadeným usnesením okresní soud rozhodl tak, že podle § 33 odst. 2 tr.ř. se mění usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29.7.2002, č.j. 3 T 197/2001-151, tak, že obžalovaný V. M., nar., nemá právo na bezplatnou obhajobu ani na obhajobu za sníženou odměnu v řízení vedeném proti němu u OS Strakonice pod sp.zn. 3 T 197/2001, pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr.zák. Okresní soud takto rozhodl s odůvodněním, že usnesením ze dne 29.7.2002, č.j. 3 T 197/2001-151, bylo vyhověno žádosti obžalovaného o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, a to na základě jím tehdy předložených dokladů. Následně byly zjištěny nové poznatky o finanční situaci obžalovaného, totiž to, že jeho příjem je vyšší než průměrný příjem v regionu trestního soudu, umožňuje mu pravidelně splácet pohledávku a chovat domácí zvířectvo, aniž by šlo o podnikání za účelem dosažení zisku. Dále je vlastníkem nemovitostí, jeho finanční situace tak neodůvodňuje ani nárok na obhajobu za sníženou odměnu. Proti tomuto usnesení podal včas stížnost obžalovaný, a to prostřednictvím svého obhájce. Uvedl, že v době rozhodování okresního soudu napadeným usnesením byla jeho sociální situace podstatně horší než v době, kdy jeho žádosti bylo původním usnesením vyhověno. Poukázal na to, že od 17.11.2002 do 18.3.2003 byl v pracovní neschopnosti, pro což mu poklesl příjem z pracovního poměru, kromě toho ze společné domácnosti 29.9.2002 odešla jeho manželka, která neuhradila platby spojené s bydlením, což vedlo k odpojení elektrického proudu a vzniku dluhu za telefon. Uvedl rovněž, že má dluh z titulu úvěru od C. B. a.s. ve výši 87.000,- Kč, další dluh 5.432,30 Kč u Č. a dluh 30.000,- Kč z titulu smlouvy o úvěru určeného na nákup počítače, který však jeho manželka bez jeho souhlasu prodala. Z vlastnictví nemovitostí nemá žádný prospěch, neboť tyto jsou využívány bezplatně a bez jeho souhlasu jinými subjekty a fyzické vydávání předmětných nemovitostí proběhne až v období od 10.3.2003 do 5.6.2003. V důsledku pobytu v nemocnici se musel zbavit většiny domácího zvířectva, a ze zbývajících zvířat nemá žádný užitek, ale pouze výdaje. Poukázal na to, že má vyživovací povinnost k nezletilému synovi V. Navrhl, aby krajský soud napadené usnesení zrušil. K doložení svých tvrzení připojil k podané stížnosti potvrzení o výši příjmu, dohodu o splátkách s J., vyjádření Č. T., vyjádření C. B., předžalobní upomínku od Č., smlouvu o úvěru, týkající se počítače a vyjádření Katastrálního úřadu. Podle § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal krajský soud z podnětu stížnosti státní zástupkyně správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení, a dospěl k závěru, že stížnost obžalovaného důvodná není. Krajský soud se ztotožňuje s úvahami okresního soudu podrobně rozvedenými v napadeném usnesení ohledně finanční situace obžalovaného, která rozhodně není a nutno poznamenat, že ani ke dni rozhodování okresního soudu usnesení o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu nebyla taková, že obžalovaný by nebyl schopen hradit náklady na obhájce v předmětném řízení. Okresní soud rovněž správně nepřehlédl, že obžalovaný je vlastníkem řady nemovitostí, které svou hodnotou nepochybně skýtají jisté finanční zázemí, a to přesto, že obžalovaný z těchto nemovitostí dle svého tvrzení nemá žádný příjem. Nutno poznamenat, že obžalovaný byl vlastníkem těchto nemovitostí již v době, kdy žádal okresní soud o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu a vyvstává tak důvodné podezření, že obžalovaný okresní soud uvedl v omyl, když prezentoval svou finanční a sociální situaci jinak, než jaká ve skutečnosti byla. Při úvahách o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu je totiž třeba přihlížet nikoli jen k pravidelným opakujícím se přijímům, ale i k celkové hodnotě majetku, kterým žadatel disponuje. Opačný přístup by vedl k absurdní situaci, kdy osoba vlastnící majetek v hodnotě několika miliónů, která nedisponuje pravidelně se opakujícím příjmem, by měla nárok na bezplatnou obhajobu či na obhajobu za sníženou odměnu, na rozdíl od subjektu, který takovým příjmem disponuje, a to přesto, že miliónový majetek svému majiteli bude poskytovat daleko vyšší životní standard, než jakého může dosáhnout někdo, kdo pobírá pravidelný příjem. Navíc nelze souhlasit ani s argumentací o nedostatku finančních prostředků opřenou o písemnosti předložené obžalovaným v rámci stížnostního řízení. I s obžalovaným doložených potvrzení o výši příjmu v lednu a únoru 2003 (č.l. 196) je zřejmé, že obžalovaný disponoval částkou nejméně 9.000,- Kč, což je suma, která obžalovanému i při ostatních nezbytných platbách umožňuje hradit náklady obhájce. Je sice pravdou, že obžalovaný má zřejmě závazky ve vztahu k C. B.., Č. z titulu přijatých úvěrů, nepochybně rovněž hradí náklady spojené s bydlením, jako např. elektřina, voda, plyn. Úvěr je však splácen nikoli jednorázovým plněním, ale postupnými anuitami, kromě toho je třeba vzít v úvahu, že přijetí úvěru sice představuje pro dlužníka finanční zátěž spočívající v povinnosti tento úvěr splácet, na druhé straně však současně znamená i vnos určité hodnoty do majetku dlužníka, a to ať již v podobě peněžní či v podobě předmětu, který je z poskytnutého úvěru financován. Jinak řečeno to znamená, že přijetí úvěru se zobrazí nikoli jen na výdajové stránce hospodaření obžalovaného, ale i na stránce příjmové. V této souvislosti nelze přehlížet, že je přinejmenším zvláštní, že obžalovaný dne 6.11.2002 uzavřel smlouvu o úvěru na nákup počítače (č.l. 201), když dle toho, jak okresnímu soudu prezentoval svou finanční situaci neměl mít dostatek peněz ani na úhradu obhájce v trestním řízení. Byl-li by na to obžalovaný skutečně neblaze, jak se snaží tvrdit, sotva by si mohl dovolit vstupovat do úvěrového vztahu, a to i s přihlédnutím k tomu, že poskytovatelé úvěru zpravidla velice pečlivě dbají na to, a prověřují, zda žadatel o úvěr je dostatečně bonitní a skýtá záruky pro návratnost úvěrových prostředků. Také náklady spojené s bydlením (včetně do splátek rozloženého dluhu za elektřinu – viz č.l. 197) nemohou být takové, aby obžalovanému po jejich úhradě nezbývaly nikoli zanedbatelné finanční prostředky, když obžalovaný mohl chovat domácí zvířectvo, které ho mělo dle jeho tvrzení přijít na 3.500,- Kč měsíčně. Tvrdí-li dnes obžalovaný, že domácí zvířectvo musel zlikvidovat, nelze než podotknout, že obžalovanému tedy v současné době zbývá jako disponibilní částka i ta suma, kterou dříve musel vynakládat na krmení pro zvířata. Ani exekuce postihující příjem obžalovaného ho nestaví do pozice, kdy by mu nezůstávala taková částka, aby z ní nemohl hradit obhájce v tomto trestním řízení. Netřeba podrobně rozebírat postup při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy či jiného postižitelného příjmu podle § 276 o.s.ř., je ovšem nutno zdůraznit, že srážky ze mzdy postihují pouze třetinu disponibilního příjmu, toliko tzv. přednostní pohledávky mohou zasáhnout i druhou třetinu takového příjmu, (z obžalovaným doložených písemností nevyplývá, že takovéto pohledávky by byly z jeho mzdy sráženy, když ze zprávy finančního úřadu z č.l. 147 vyplývá, že obžalovaný vůči státu dlužil k 7.6.2002 dosti nepatrnou sumu), a obžalovanému tak zůstává fakticky dostatečně vysoký příjem. Shora rozvedené úvahy pak nutno do souvislosti i s tím, že obžalovaný je stíhán pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody ve výměře až na 2 léta a výše mimosmluvní odměny dle § 7 a 10 odst. 3 písm. b) advokátní tarifu činí částku 1.000,- Kč. Za předpokladu, že obžalovaný práv daných mu trestním řádem bude využívat efektivně a nikoli obstrukčním způsobem, lze ve věci předpokládat takové množství úkonů právní služby provedených obhájcem, že odměna za ně sotva bude taková, aby obžalovaný nebyl schopen ji uhradit. Navíc je třeba zdůraznit, že i odměna za obhajobu, jakkoli bude zpravidla vyúčtována jednorázově, vzniká právě postupným vykonáváním jednotlivých úkonů a obžalovaný tak může již kupředu počítat s existencí výdajů tohoto druhu a uzpůsobit tomu své hospodaření v době předcházející předpokládanému vyúčtování. Krajský soud proto uzavřel, že okresní soud nepochybil, dospěl-li k závěru, že obžalovaný nemá právo na bezplatnou obhajobu ani na obhajobu za sníženou odměnu. Důvodem, proč však napadené usnesení bylo zrušeno, byla otázka formulace jeho výroku. Okresní soud tento koncipoval jako rozhodnutí, jímž se mění jiné rozhodnutí tímto soudem dříve učiněné. Dle přesvědčení krajského soudu je takováto formulace problematická přinejmenším v tom směru, že zcela zřejmě a verbalizovaně je tak zasahováno do pravomocného rozhodnutí, přičemž takovéto zásahy jsou trestním řádem umožněny pouze v případě mimořádných opravných prostředků či výslovně uvedených procesních postupů (např. při ukládání souhrnného trestu dle § 35 odst. 2 tr.zák.). To platí i přesto, že i výrokem, jaký zvolil krajský soud je z logiky věci fakticky zasahováno do právního stavu založeného pravomocným rozhodnutím. Koncepce výroku okresního soudu pak dále může vést k úvahám o tom, že nárok na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu je odnímán zpětně (ex tunc) a nikoli ex nunc, tedy až od okamžiku vykonatelnosti rozhodnutí, jímž je nárok na bezplatnou obhajobu odnímán (v daném případě okamžik vykonatelnosti spadá v jedno s právní mocí - § 140 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.ř.). Lze pochopit, že okresní soud chtěl svým rozhodnutím vyjádřit, že obžalovaný prvostupňový soud podvedl, a že jeho finanční situace nikdy nebyla taková, jak se snažil tvrdit. Dle názoru krajského soudu je ovšem přístup zvolený okresním soudem stavěl do zcela nevýhodné a právně nejisté situace obhájce, s nímž obžalovaný uzavřel smlouvu o poskytování právní pomoci. Obhájce, kterého vyhledá klient, jemuž bylo přiznáno právo na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu, totiž vstupuje do právního vztahu s ním za takových podmínek, že z pravomocného rozhodnutí soudu ví, že odměnu za jím poskytnuté služby mu proplatí stát, tedy dlužník vysoce bonitní. Lze proto připustit úvahu, že takový obhájce za popsaných podmínek s klientem uzavře smlouvu, ačkoli jinak (neměl-li by klient přiznáno právo na bezplatnou obhajobu) by tak neučinil. Pokud by pak jeho klientovi bylo právo na bezplatnou obhajobu odňato zpětně, byl by tím obhájce nespravedlivě postižen, neboť pravděpodobnost úhrady jeho odměny by se mohla výrazným způsobem snížit. Krajský soud je proto přesvědčen, že nárok na bezplatnou obhajobu lze odejmout s účinky ex nunc tak, aby obhájce mohl zvážit, zda za změněných platebních podmínek je ochoten klientovi i nadále poskytovat právní služby. Pro úplnost třeba dodat, že zmiňovaný názor neznamená, že by stát obhájci vyplacenou odměnu pak nemohl požadovat po obžalovaném, který rozhodnutí o nároku na bezplatnou obhajobu získal podvodným způsobem, kdy neuvedl veškeré relevantní skutečnosti. Krajský soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.