Je-li ve společném řízení pro více trestných činů jednoho obviněného spáchaných ve vícečinném souběhu stran některých trestných činů vyslovena vina a stran některých je obviněný viny zproštěn, je nutné při rozhodování podle § 155 odst. 1 tr.ř. a § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. zavázat obviněného k zaplacení odměny a náhrady hotových výdaků ustanoveného obhájce státu jen v té výši, jaká odpovídá - součtu hodnot mimosmluvních odměn za veškeré ve věci vykonané úkony právních služeb, které (mimosmluvní odměny) jsou ovšem určeny dle sazeb stanovených (včetně modifikace dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu) jen na ty trestné činy, ohledně nichž byla vyslovena vina, - s hodnotou paušálních náhrad odpovídajících počtu úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a - s hodnotou ostatních hotových výdajů s vyjímkou výdajů vynaložených výlučně na úkony právní služby týkající se jen trestných činů, ohledně nichž nebyla vyslovena vina.

4 To 854/2003 Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11.11.2003 v Českých Budějovicích v trestní věci odsouzeného P. J., nar..., pro trestné činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. a dva trestné činy ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák., o stížnosti státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze  dne 1.8.2003,  č.j. 27 T 46/2001-235,  t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.ř. se ke stížnosti státní zástupkyně napadené usnesení v celém rozsahu zrušuje a znovu se rozhoduje tak, že podle § 155 odst. a § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. je odsouzený P. J. povinen zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Českých Budějovicích částku ve výši 38.475,- Kč. Odůvodnění : Napadeným usnesením okresní soud rozhodl tak, že odsouzeného zavázal k povinnosti zaplatit státu na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích částku 60.615,- Kč. Rozhodl tak s odůvodněním, že odsouzenému byl v řízení ustanoven obhájce, jemuž byla pravomocně přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v částce 60.615,- Kč, nebylo zjištěno, že majetkové poměry odsouzeného by odůvodňovaly nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, a protože byl odsouzený pravomocně uznán vinným, je na místě uložit mu povinnost náhrady nákladů jeho obhajoby státu. Proti tomuto usnesení podala stížnost řádně a včas státní zástupkyně. Okresnímu soudu vytkla, že nesprávně stanovil částku, kterou odsouzený má být povinen státu nahradit, když celková přiznaná částka obhájkyni v sobě zahrnovala i odměnu za obhajobu stran trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.zák., ohledně něhož však byl odsouzený obžaloby zproštěn. Za takové situace měl být odsouzený zavázán k povinnosti nahradit státu částku přiznanou ustanovenému obhájci poníženou o 1.080,- Kč na jeden úkon právní služby, tedy celkem zaplacení částky 38.475,- Kč. Podle § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal krajský soud z podnětu stížnosti státní zástupkyně správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení, a dospěl k následujícím závěrům.   Řízení předcházející napadenému usnesení nevykazovalo žádných vad, okresní soud si opatřil podklady potřebné ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr.ř.), tyto důkazy rovněž náležitě vyhodnotil v souladu s ust. § 2 odst. 6 tr.ř. Prvostupňový soud tak provedením úplného dokazování a  vyváženým hodnocením důkazů učinil správná a úplná skutková zjištění. Pochybení však krajský soud shledal, pokud jde o právní úvahy a v tomto směru je třeba stěžovatelce plně přisvědčit. Podle § 155 odst. 1 tr.ř. rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvého stupně o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby a o povinnosti k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem [§ 152 odst. 1 písm. a), b) tr.ř.]. Podle § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je obžalovaný povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené stanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou. Lze připustit, že z výše uvedené citace zákonných ustanovení by mohl opodstatněně vyplývat právní názor, že k tomu, aby odsouzený byl zavázán k povinnosti zaplatit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené státem ustanovenému obhájci, postačuje, aby v tom kterém řízení byla odsouzenému vyslovena pravomocně vina i jen v části stíhané trestné činnosti, bez ohledu na to, zda pro zbývající část trestné činnosti došlo k zproštění obžaloby či vyřízení věci jiným způsobem než odsuzujícím rozhodnutím. Přes toto zdánlivě jednoznačné zákonné ustanovení, nezastává stížnostní soud názor, že popsaný výklad by byl správný. Podle § 20 odst. 1 tr.ř. proti všem obviněným, jejich trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody, o jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska vhodnosti a hospodárnosti řízení. Podle § 23 odst. 1 trestního řádu lze k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných, vyloučit ze společného řízení. Podle § 23 odst. 3 tr.ř. jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby. O vyloučení věci podle § 23 odst. 1 tr.ř. nebo o spojení věci podle § 23 odst. 3 tr.ř. se rozhoduje usnesením (§ 119 tr.ř.). Podle § 141 odst. 2 tr.ř. lze stížností napadnout každé usnesení policejního orgánu. Usnesení soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni. Podle § 141 odst. 4 tr.ř. má stížnost odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví. Nevznikají naprosto žádné pochybnosti o tom, že je-li obžalovaný zproštěn obžaloby, nerozhoduje soud podle § 155 odst. 1 tr.ř. o jeho povinnosti k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem dle § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. Pokud však je konáno společné řízení, které skončí zčásti odsuzujícím rozsudkem a zčásti rozsudkem zprošťujícím, popřípadě jiným rozhodnutím nevyslovujícím vinu, mohou s ohledem na znění ust. § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. vyvstávat otázky, zda a v jakém rozsahu je takto částečně odsouzený povinen hradit náklady státu za ustanoveného obhájce. Krajský soud má za to, že i v posledně zmíněném případě je pro potřeby úvah o povinnosti odsouzeného nahradit státu náklady za ustanoveného obhájce nezbytné rozlišovat, pro které trestné činy byla u obžalovaného vyslovena vina a on se stal odsouzeným, a stran kterých trestných činů k pravomocnému vyslovení viny nedošlo. Později částečně odsouzený totiž nejméně v řízení před soudem a rovněž i v přípravném řízení, rozhoduje-li v něm státní zástupce, nemůže nikterak ovlivnit, zda o více trestných činech, z nichž je podezřelý, bude konáno společné anebo samostatné řízení, neboť usnesení soudu či státního zástupce o spojení anebo vyloučení věci nemůže napadnout opravným prostředkem-stížností. Pokud by takto později ve společném řízení o více trestných činech částečně odsouzený byl automaticky zavazován k povinnosti nahradit státu veškeré náklady za ustanoveného obhájce bez rozlišení, ohledně kterých trestných činů byla vina vyslovena, a ohledně kterých nikoli, dostával by se do značně nevýhodné pozice oproti jinému pachateli, u něhož by společné řízení vedeno nebylo, a který by v několika samostatných řízeních dosáhl odsuzujících i zprošťujících rozsudků. Zcela markantně tento nepoměr a nerovnost před zákonem vyvstává ve variantě, kdy obviněný, který si obhájce nezvolil, by byl stíhán jednak pro trestný čin, u kterého není dána nutná obhajoba, a dále pro trestný čin nutnou obhajobu zakládající, přičemž u prvého ze zmíněných trestných činů by vina obviněnému prokázána byla a u druhého nebyla. Pokud by taková dvě trestní stíhání byla vedena samostatně, tak v řízení pro prvý trestný čin by obviněný ustanoveného obhájce neměl, nevyvstaly by ani v případě pravomocného vyslovení viny žádné náklady ustanoveného obhájce, a v řízení o druhém trestném činu by vystupoval ustanovený obhájce, kterému by státem byla proplacena odměna a náhrada hotových výdajů, ale viny zproštěný obviněný by k povinnosti hradit státu náklady ustanoveného obhájce zavázán nebyl. Pokud by ovšem byla obě trestní stíhání vedena společně, pak ve společném řízení by vystupoval obhájce a měl-li by být správný názor zaujatý prvostupňovým soudem v nyní napadeném usnesení, znamenalo by to, že částečně odsouzený by musel zaplatit státu náklady za obhájce, i když byl v té části, která zakládala nutnou obhajobu zproštěn viny. Nikoli tedy meritorní rozhodnutí o vině, na něž odkazuje ustanovení § 152 odst. 1, písm. b) tr.ř., ale způsob vedení řízení, který obviněný nemůže ovlivnit, by tak určoval, jestli obviněný bude muset státu ustanoveného obhájce hradit. Krajský soud proto zastává názor, že je-li ve společném řízení pro více trestných činů jednoho obviněného spáchaných ve vícečinném souběhu stran některých trestných činů vyslovena vina a stran některých je obviněný viny zproštěn, je nutné při rozhodování podle §155 odst. 1 tr.ř. a § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. zavázat obviněného k zaplacení odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného obhájce státu jen v té výši, jaká odpovídá součtu hodnot mimosmluvních odměn za veškeré ve věci vykonané úkony právních služeb, které (mimosmluvní odměny) jsou ovšem určeny dle sazeb stanovených (včetně modifikace dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu) jen na ty trestné činy, ohledně nichž byla vyslovena vina, s hodnotou paušálních náhrad odpovídajících počtu úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), a s hodnotou ostatních hotových výdajů s výjimkou výdajů vynaložených výlučně na úkony právní služby týkající se jen trestných činů, ohledně nichž nebyla vyslovena vina. Stížnostní soud má za potřebné upozornit, že s ohledem na skutečnost, že obhajoba v každé jednotlivé konkrétní věci představuje jeden celek, nelze postupovat tak, že by byly zjišťovány úkony právní služby, které se týkaly výlučně následně zproštěného trestného činu (v případě úkonu spočívajícího v účasti u hlavního líčení konaného o více trestných činech by takový postup ani nebyl možný), a ohledně těchto úkonů by nebyla vyslovována povinnost následně odsouzeného zaplatit státu náklady za ustanoveného obhájce.   Stížnostní soud proto napadené usnesení v celém rozsahu zrušil, a protože po zrušení napadeného usnesení nebylo třeba provádět další dokazování, mohl ve věci sám rozhodnout. V souladu s výše vyloženým právním názorem pak odsouzeného zavázal k povinnosti zaplatit České republice toliko částku 38.475,- Kč, která odpovídá poměrné části odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené obhájkyně tak, že částka za každý jednotlivý úkon právní služby stanovená v usnesení, jímž byla odměna a náhrada hotových výdajů přiznána ustanovené obhájkyni, byla ponížena o částku připadající na zproštěný trestný čin. Zproštěnému trestnému činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.zák. odpovídala v daném případě částka 1.080,- Kč, když základní sazba za úkon právní služby týkající se tohoto trestného činu činila podle § 10 odst. 3 písm. c) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen advokátní tarif) částku 1.500,- Kč, tato byla v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu ponížena o 20 % a takto získaná suma následně podle § 15a advokátního tarifu snížena o 10 %. Skutečnost, že odsouzený byl stíhán i pro trestný čin, ohledně něhož nakonec nebyla vyslovena vina, neměla žádný vliv na stanovení výše hotového výdaje spočívajícího v paušální částce na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Pokud jde o náhradu hotových výdajů, tak stížnostní soud tyto nijak nekrátil a ponechal je v nezměněné výši, tedy 75,- Kč x 21 úkonů právní služby. Pro správnost uvedené kalkulace pak hovoří i zpětný propočet, kdy odsouzený byl pravomocně uznán vinným trestným činem dle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák., kterému odpovídá základní sazba mimosmluvní odměny ve výši 1.000,- Kč, a dále ve vícečinném souběhu s ním spáchanými dvěma trestnými činy podle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák. a podle § 242 odst. 1 tr.zák. (které navzájem byly spáchány v jednočinném souběhu), na něž připadá základní sazba mimosmluvní odměny ve výši stanovené pro nejpřísnější z nich, tedy v částce 1.500,- Kč. V souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu pak bylo nutno ponížit základní sazbu mimosmluvní odměny o 20 % (1.000 – 20 % + 1.500 – 20%  =  800 + 1.200  = 2.000) a takto zjištěnou částku v souladu s § 15a advokátního tarifu snížit o 10 % (2.000 – 10 % = 1.800). Výsledná suma byla vynásobena součtem úkonů právní služby stanovených v plné výši dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu s úkony právní služby stanovenými v poloviční výši dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu vynásobenými koeficientem 0,5, tj. [1.800 x (20+1x0,5) = 1.800 x 20,5 = 36.900] a k výsledku byla přičtena částka odpovídající součinu hodnoty jednoho režijního paušálu dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu s počtem všech úkonů právní služby (36.900 + 75 x 21 = 38.475). 4 To 854/2003 Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11.11.2003 v Českých Budějovicích v trestní věci odsouzeného P. J., nar..., pro trestné činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. a dva trestné činy ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák., o stížnosti státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.8.2003, č.j. 27 T 46/2001-235, t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.ř. se ke stížnosti státní zástupkyně napadené usnesení v celém rozsahu zrušuje a znovu se rozhoduje tak, že podle § 155 odst. a § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. je odsouzený P. J. povinen zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Českých Budějovicích částku ve výši 38.475,- Kč. Odůvodnění : Napadeným usnesením okresní soud rozhodl tak, že odsouzeného zavázal k povinnosti zaplatit státu na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích částku 60.615,- Kč. Rozhodl tak s odůvodněním, že odsouzenému byl v řízení ustanoven obhájce, jemuž byla pravomocně přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v částce 60.615,- Kč, nebylo zjištěno, že majetkové poměry odsouzeného by odůvodňovaly nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, a protože byl odsouzený pravomocně uznán vinným, je na místě uložit mu povinnost náhrady nákladů jeho obhajoby státu. Proti tomuto usnesení podala stížnost řádně a včas státní zástupkyně. Okresnímu soudu vytkla, že nesprávně stanovil částku, kterou odsouzený má být povinen státu nahradit, když celková přiznaná částka obhájkyni v sobě zahrnovala i odměnu za obhajobu stran trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.zák., ohledně něhož však byl odsouzený obžaloby zproštěn. Za takové situace měl být odsouzený zavázán k povinnosti nahradit státu částku přiznanou ustanovenému obhájci poníženou o 1.080,- Kč na jeden úkon právní služby, tedy celkem zaplacení částky 38.475,- Kč. Podle § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal krajský soud z podnětu stížnosti státní zástupkyně správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení, a dospěl k následujícím závěrům. Řízení předcházející napadenému usnesení nevykazovalo žádných vad, okresní soud si opatřil podklady potřebné ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr.ř.), tyto důkazy rovněž náležitě vyhodnotil v souladu s ust. § 2 odst. 6 tr.ř. Prvostupňový soud tak provedením úplného dokazování a vyváženým hodnocením důkazů učinil správná a úplná skutková zjištění. Pochybení však krajský soud shledal, pokud jde o právní úvahy a v tomto směru je třeba stěžovatelce plně přisvědčit. Podle § 155 odst. 1 tr.ř. rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvého stupně o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby a o povinnosti k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem [§ 152 odst. 1 písm. a), b) tr.ř.]. Podle § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je obžalovaný povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené stanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou. Lze připustit, že z výše uvedené citace zákonných ustanovení by mohl opodstatněně vyplývat právní názor, že k tomu, aby odsouzený byl zavázán k povinnosti zaplatit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené státem ustanovenému obhájci, postačuje, aby v tom kterém řízení byla odsouzenému vyslovena pravomocně vina i jen v části stíhané trestné činnosti, bez ohledu na to, zda pro zbývající část trestné činnosti došlo k zproštění obžaloby či vyřízení věci jiným způsobem než odsuzujícím rozhodnutím. Přes toto zdánlivě jednoznačné zákonné ustanovení, nezastává stížnostní soud názor, že popsaný výklad by byl správný. Podle § 20 odst. 1 tr.ř. proti všem obviněným, jejich trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody, o jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska vhodnosti a hospodárnosti řízení. Podle § 23 odst. 1 trestního řádu lze k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných, vyloučit ze společného řízení. Podle § 23 odst. 3 tr.ř. jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby. O vyloučení věci podle § 23 odst. 1 tr.ř. nebo o spojení věci podle § 23 odst. 3 tr.ř. se rozhoduje usnesením (§ 119 tr.ř.). Podle § 141 odst. 2 tr.ř. lze stížností napadnout každé usnesení policejního orgánu. Usnesení soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni. Podle § 141 odst. 4 tr.ř. má stížnost odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví. Nevznikají naprosto žádné pochybnosti o tom, že je-li obžalovaný zproštěn obžaloby, nerozhoduje soud podle § 155 odst. 1 tr.ř. o jeho povinnosti k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem dle § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. Pokud však je konáno společné řízení, které skončí zčásti odsuzujícím rozsudkem a zčásti rozsudkem zprošťujícím, popřípadě jiným rozhodnutím nevyslovujícím vinu, mohou s ohledem na znění ust. § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. vyvstávat otázky, zda a v jakém rozsahu je takto částečně odsouzený povinen hradit náklady státu za ustanoveného obhájce. Krajský soud má za to, že i v posledně zmíněném případě je pro potřeby úvah o povinnosti odsouzeného nahradit státu náklady za ustanoveného obhájce nezbytné rozlišovat, pro které trestné činy byla u obžalovaného vyslovena vina a on se stal odsouzeným, a stran kterých trestných činů k pravomocnému vyslovení viny nedošlo. Později částečně odsouzený totiž nejméně v řízení před soudem a rovněž i v přípravném řízení, rozhoduje-li v něm státní zástupce, nemůže nikterak ovlivnit, zda o více trestných činech, z nichž je podezřelý, bude konáno společné anebo samostatné řízení, neboť usnesení soudu či státního zástupce o spojení anebo vyloučení věci nemůže napadnout opravným prostředkem-stížností. Pokud by takto později ve společném řízení o více trestných činech částečně odsouzený byl automaticky zavazován k povinnosti nahradit státu veškeré náklady za ustanoveného obhájce bez rozlišení, ohledně kterých trestných činů byla vina vyslovena, a ohledně kterých nikoli, dostával by se do značně nevýhodné pozice oproti jinému pachateli, u něhož by společné řízení vedeno nebylo, a který by v několika samostatných řízeních dosáhl odsuzujících i zprošťujících rozsudků. Zcela markantně tento nepoměr a nerovnost před zákonem vyvstává ve variantě, kdy obviněný, který si obhájce nezvolil, by byl stíhán jednak pro trestný čin, u kterého není dána nutná obhajoba, a dále pro trestný čin nutnou obhajobu zakládající, přičemž u prvého ze zmíněných trestných činů by vina obviněnému prokázána byla a u druhého nebyla. Pokud by taková dvě trestní stíhání byla vedena samostatně, tak v řízení pro prvý trestný čin by obviněný ustanoveného obhájce neměl, nevyvstaly by ani v případě pravomocného vyslovení viny žádné náklady ustanoveného obhájce, a v řízení o druhém trestném činu by vystupoval ustanovený obhájce, kterému by státem byla proplacena odměna a náhrada hotových výdajů, ale viny zproštěný obviněný by k povinnosti hradit státu náklady ustanoveného obhájce zavázán nebyl. Pokud by ovšem byla obě trestní stíhání vedena společně, pak ve společném řízení by vystupoval obhájce a měl-li by být správný názor zaujatý prvostupňovým soudem v nyní napadeném usnesení, znamenalo by to, že částečně odsouzený by musel zaplatit státu náklady za obhájce, i když byl v té části, která zakládala nutnou obhajobu zproštěn viny. Nikoli tedy meritorní rozhodnutí o vině, na něž odkazuje ustanovení § 152 odst. 1, písm. b) tr.ř., ale způsob vedení řízení, který obviněný nemůže ovlivnit, by tak určoval, jestli obviněný bude muset státu ustanoveného obhájce hradit. Krajský soud proto zastává názor, že je-li ve společném řízení pro více trestných činů jednoho obviněného spáchaných ve vícečinném souběhu stran některých trestných činů vyslovena vina a stran některých je obviněný viny zproštěn, je nutné při rozhodování podle §155 odst. 1 tr.ř. a § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. zavázat obviněného k zaplacení odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného obhájce státu jen v té výši, jaká odpovídá součtu hodnot mimosmluvních odměn za veškeré ve věci vykonané úkony právních služeb, které (mimosmluvní odměny) jsou ovšem určeny dle sazeb stanovených (včetně modifikace dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu) jen na ty trestné činy, ohledně nichž byla vyslovena vina, s hodnotou paušálních náhrad odpovídajících počtu úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), a s hodnotou ostatních hotových výdajů s výjimkou výdajů vynaložených výlučně na úkony právní služby týkající se jen trestných činů, ohledně nichž nebyla vyslovena vina. Stížnostní soud má za potřebné upozornit, že s ohledem na skutečnost, že obhajoba v každé jednotlivé konkrétní věci představuje jeden celek, nelze postupovat tak, že by byly zjišťovány úkony právní služby, které se týkaly výlučně následně zproštěného trestného činu (v případě úkonu spočívajícího v účasti u hlavního líčení konaného o více trestných činech by takový postup ani nebyl možný), a ohledně těchto úkonů by nebyla vyslovována povinnost následně odsouzeného zaplatit státu náklady za ustanoveného obhájce. Stížnostní soud proto napadené usnesení v celém rozsahu zrušil, a protože po zrušení napadeného usnesení nebylo třeba provádět další dokazování, mohl ve věci sám rozhodnout. V souladu s výše vyloženým právním názorem pak odsouzeného zavázal k povinnosti zaplatit České republice toliko částku 38.475,- Kč, která odpovídá poměrné části odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené obhájkyně tak, že částka za každý jednotlivý úkon právní služby stanovená v usnesení, jímž byla odměna a náhrada hotových výdajů přiznána ustanovené obhájkyni, byla ponížena o částku připadající na zproštěný trestný čin. Zproštěnému trestnému činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.zák. odpovídala v daném případě částka 1.080,- Kč, když základní sazba za úkon právní služby týkající se tohoto trestného činu činila podle § 10 odst. 3 písm. c) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen advokátní tarif) částku 1.500,- Kč, tato byla v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu ponížena o 20 % a takto získaná suma následně podle § 15a advokátního tarifu snížena o 10 %. Skutečnost, že odsouzený byl stíhán i pro trestný čin, ohledně něhož nakonec nebyla vyslovena vina, neměla žádný vliv na stanovení výše hotového výdaje spočívajícího v paušální částce na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Pokud jde o náhradu hotových výdajů, tak stížnostní soud tyto nijak nekrátil a ponechal je v nezměněné výši, tedy 75,- Kč x 21 úkonů právní služby. Pro správnost uvedené kalkulace pak hovoří i zpětný propočet, kdy odsouzený byl pravomocně uznán vinným trestným činem dle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák., kterému odpovídá základní sazba mimosmluvní odměny ve výši 1.000,- Kč, a dále ve vícečinném souběhu s ním spáchanými dvěma trestnými činy podle § 217 odst. 1 písm. b) tr.zák. a podle § 242 odst. 1 tr.zák. (které navzájem byly spáchány v jednočinném souběhu), na něž připadá základní sazba mimosmluvní odměny ve výši stanovené pro nejpřísnější z nich, tedy v částce 1.500,- Kč. V souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu pak bylo nutno ponížit základní sazbu mimosmluvní odměny o 20 % (1.000 – 20 % + 1.500 – 20% = 800 + 1.200 = 2.000) a takto zjištěnou částku v souladu s § 15a advokátního tarifu snížit o 10 % (2.000 – 10 % = 1.800). Výsledná suma byla vynásobena součtem úkonů právní služby stanovených v plné výši dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu s úkony právní služby stanovenými v poloviční výši dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu vynásobenými koeficientem 0,5, tj. [1.800 x (20+1x0,5) = 1.800 x 20,5 = 36.900] a k výsledku byla přičtena částka odpovídající součinu hodnoty jednoho režijního paušálu dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu s počtem všech úkonů právní služby (36.900 + 75 x 21 = 38.475).