Zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr.ř. pro některý z trestných činů uvedených v § 163 odst. 1 tr.ř. proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2 tr.ř.) důsledkem trestního oznámení, podaného poškozeným, není závažnou procesní vadou přípravného řízení, a tedy důvodem k postupu podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř., je-li souhlas poškozeného podle § 163 odst. 1 tr.ř. dodatečně dán.

4 To 946/2003 Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28.11.2003 v trestní věci obviněného D. P., nar..., o stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23.10.2003, č.j. 3 T 158/2003-133,  t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. se napadené usnesení zrušuje a okresnímu soudu se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl Okresní soud ve Strakonicích podle § 314c odst. 1 písm. a) tr.ř. za použití § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. o vrácení trestní věci obviněného D. P., nar..., vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. 3 T  158/2003, státnímu zástupci k došetření. Podle podané obžaloby se měl obviněný dopustit trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr.zák. tím, že od roku 1997, a zejména v letech 2002-3 soustavně na různých místech Jihočeského kraje, především ve V., P. a Č., při vzájemných setkáních vyhrožoval bývalé manželce M. P., a to zabitím, ublížením na zdraví, fyzickou a psychickou likvidací, verbálně ji urážel a zasílal na její mobilní telefon výhružné vulgární textové zprávy, jejichž obsah měl směřovat k fyzické likvidaci poškozené. Jednání obviněného pak mělo 27.3.2002 a 6.5.2002 vyústit ve fyzické napadení poškozené s následným jejím léčením bez pracovní neschopnosti. Okresní soud odůvodnil svůj postup tím, že v dané věci došlo k tak zásadním procesním pochybením, že je nelze v řízení před soudem napravit. Tato procesní pochybení podle odůvodnění napadeného rozhodnutí měla spočívat v tom, že poškozená M. P. podala dne 13.5.2003 trestní oznámení na obviněného, dne 10.6.2003 byla vyslechnuta na úřední záznam podle § 158 odst. 5 tr.ř. V něm však není údaj o tom, že by poškozená, bývalá manželka obviněného, se kterým má dvě děti, dala souhlas s trestním stíháním obviněného. Přitom jde o osobu mající příslušná procesní práva podle § 100 odst. 1, 2 tr.ř., a zejména pak podle § 163 odst. 1, 2 tr.ř. Ona nebyla vůbec ve smyslu § 163 odst. 2 tr.ř., § 163a odst. 2 tr.ř. vyzvána k vyjádření se ohledně souhlasu s trestním stíháním obviněného, a to předtím, než bylo dne 15.8.2003 vyhotoveno usnesení o zahájení trestního stíhání, doručené obviněnému 19.8.2003. Až dne 18.8.2003 byla znovu vyslechnuta podle § 158 odst. 5 tr.ř., tehdy již souhlas s trestním stíháním poskytla. Učinila tak i 28.8.2003, kdy byla již vyslechnuta protokolárně v procesním postavení svědkyně. Z obsahu předtištěných poučení není dostatečně zřejmé, že by poškozené byl vysvětlen jejich smysl, že by byla výslovně poučena o právu nevypovídat ze shora uvedených důvodů. Trestní stíhání obviněného bylo tedy zahájeno, aniž by byl opatřen řádný souhlas poškozené. Přitom trestný čin podle § 197a tr.zák. spadá pod režim ustanovení § 163 odst. 1 tr.ř. Došlo tedy k zahájení trestního stíhání nepřípustným způsobem. Ani následný souhlas poškozené vytýkané pochybení nezhojil, neboť vzbuzuje výrazné pochybnosti co do dodržení procesních ustanovení jemu předcházejících. Proto všechny dosud opatřené důkazy včetně výslechu obviněného a svědků nebyly opatřeny procesně použitelným způsobem. Okresní soud se domáhal v napadeném usnesení tedy opětovného vyslechnutí poškozené po řádném zákonném poučení, z jehož obsahu by bylo naprosto zřejmé, že si je svého práva vědoma a s tímto vědomím udělí či neudělí souhlas s trestním stíháním obviněného. V kladném případě teprve bude možno usnesením zahájit trestní stíhání obviněného a opatřovat potřebné důkazy. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě stížnost státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích. Namítal, že již z podání trestního oznámení na bývalého manžela u orgánu činného v trestním řízení lze logicky dovodit její souhlas s jeho trestním stíháním. Z úředního záznamu o vyslechnutí poškozené podle § 158 odst. 5 tr.ř. ze dne 18.8.2003 je jednoznačně zřejmé, že poškozená po poučení podle § 163 tr.ř. dala výslovný souhlas s trestním stíháním svého bývalého manžela. Je zřejmé i to, že předtím byla poučena zejména podle § 100 odst. 2 tr.ř. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému doručeno 19.8.2003, tedy až poté, co byl opatřen souhlas poškozené. Dnem doručení teprve nastaly právní účinky zmíněného usnesení vůči obviněnému. 28.8.2003 poškozená M. P. již jako svědkyně svůj souhlas s trestním stíháním poškozeného potvrdila. Proto tento souhlas byl dán včas, tedy ještě předtím, než nastaly právní účinky usnesení o zahájení trestního stíhání. Veškeré další provedené úkony byly tedy provedeny řádnou procesní formou. Poučení, kterých se poškozené dostalo, lze považovat za naprosto dostatečná, její vyjádření jsou řádně podepsána. Stěžovatel se domáhal zrušení napadeného usnesení a přikázání věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. K podané stížnosti krajský soud přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení jemu předcházející, jak ukládá ustanovení § 147 odst. 1 písm. a), b) tr.ř. Stížnost shledal důvodnou. Je nepochybné, že poškozená M. P. je osobou, kterou má na zřeteli  ust. §  163 odst. 1 tr.ř., a tudíž udělením jejího souhlasu bylo podmíněno zahájení trestního stíhání obviněného podle § 160 odst. 1 tr.ř. Dne 13.5.2003 podala poškozená trestní oznámení na obviněného D. P., ve kterém stručně popsala jeho jednání vůči ní, a současně poznamenala, že je s ním od roku 1997 rozvedená a nežije v blízkém soužití. Zmínila, že urážlivé a vyhrožující výroky obviněného se týkají i  jejích rodičů, bývalý manžel jí hrozí, že přijde o děti. Dne 10.6.2003 byl s poškozenou sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr.ř., ve kterém blíže a podrobněji rozvedla skutečnosti zmíněné v trestním oznámení. Tento úřední záznam, jak je obvyklé, obsahuje předtisk zákonného poučení, ve kterém je zmíněno i ust. § 100 odst. 2 tr.ř. Je faktem, že poškozená nebyla dotázána, zda dává souhlas s trestním stíháním bývalého manžela, úřední záznam o podaném vysvětlení nepodává výslovnou informaci, zda byl poškozené vysvětlen obsah ust. § 163 odst. 1 tr.ř. v souvislosti s ust. § 102 odst. 2 tr.ř. Dne 15.8.2003 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného D. P. podle § 160 odst. 1 tr.ř., které mu bylo doručeno 19.8.2003. Dne 18.8.2003 podala poškozená opět vysvětlení formou úředního záznamu podle § 158 odst. 5 tr.ř., přičemž tento úřední záznam již obsahuje výslovné její vyjádření, že podle § 163 odst. 1 tr.ř. dává souhlas s trestním stíháním bývalého manžela. Podle přesvědčení krajského soudu z udělení tohoto souhlasu nutně logicky vyplývá, že poškozené muselo být vysvětleno, z jakých důvodů je její vyjádření potřebné a proč je vůbec takto dotazována. Pojem „trestní stíhání“ je jistě sám o sobě natolik srozumitelný, aby umožnil i bez bližšího vysvětlení laické pochopení, že někdo má být zákonnou formou pohnán k odpovědnosti za své konání, které bude dále objasňováno. Dne 28.8.2003 poškozená již v procesním postavení svědkyně po patřičném zákonném poučení udělení svého souhlasu s trestním stíháním bývalého manžela znovu potvrdila. D. P. byl procesně formálně bezvadným postupem vyslechnut jako obviněný dne 19.8.2003 poté, co mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Tento procesní úkon byl proveden tedy až po dni 18.8.2003, kdy poškozená dala souhlas s trestním stíháním obviněného. Nutno podotknout, že od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání dne 15.8.2003 do 19.8.2003 nebyly provedeny žádné úkony, jejichž formálně-procesní bezvadnost by byla podmíněna vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr.ř. Ty byly prováděny až po tomto datu. Třeba poznamenat, že z hlediska významu zahájení trestního stíhání došlo novelou trestního řádu zák.č. 265/2001 Sb., úč. od 1.1.2002,  k významné změně, když pouhé vydání usnesení o zahájení trestního stíhání již nemá zcela zásadní význam pro použitelnost důkazů v soudním řízení. Byla prolomena jistá dřívější bariéra v opatřování a provádění důkazů ve fázi před a po zahájení trestního stíhání, když některé z důkazů opatřené ještě před zahájením trestního stíhání není třeba opakovat, jestliže byly provedeny způsobem odpovídajícím ustanovení trestního řádu. Institut zahájení trestního stíhání byl proto poněkud oslaben. Usnesení o zahájení trestního stíhání je účinné již od jeho vydání, jestliže je sice proti němu připuštěna stížnost, avšak bez odkladného účinku. Proto je toto usnesení předběžně vykonatelné podle ust. § 140 odst. 2 tr.ř. Nastává zde rozlišení účinnosti usnesení o zahájení trestního stíhání z hlediska počátku vyšetřování a jeho důsledků ve vztahu k obviněnému, který se obviněným stává teprve doručením tohoto usnesení o zahájení trestního stíhání do vlastních rukou. Pokud tedy procesně významné úkony trestního řízení v této věci z hlediska opatřování důkazů byly prováděny až po 18.8.2003, kdy poškozená dala souhlas s trestním stíháním obviněného jako osoba uvedená v § 163 odst. 1 tr.ř., přičemž udělení souhlasu není třeba obsahově zpochybňovat, pak není nutné považovat dosavadní trestní řízení ve věci obviněného D. P. za zmatečné. Je faktem, že před vydáním unesení o zahájení trestního stíhání obviněného dne 15.8.2003 nebyl zřetelně opatřen souhlas poškozené jako osoby uvedené v § 163 odst. 1 tr.ř., tento formální nedostatek byl však následně zhojen, aniž měl jakékoliv negativní důsledky pro práva obhajoby a opatřování důkazů. K celé věci nutno doplnit, že poškozená je dospělou svéprávnou osobou, která se rozhodla podáním trestního oznámení na bývalého manžela, otce jejích dětí, upozornit na jeho závadné chování vůči ní samotné, ale i její rodině, takto si zajistit i určitou ochranu u státních orgánů. Lze se proto právem domnívat, že v dané chvíli její zájem a vůle byly dostatečně vyjádřeny a ve skutečnosti povýšeny nad zákonnou ochranou otce jejích dětí, poskytnutou právě ust. § 163 odst. 1 tr.ř. Proto není možno považovat následný postup orgánů činných v trestním řízení za nezákonný, jestliže byl v brzké době řádně právně formalizován bez jakýchkoliv negativních důsledků pro procesní strany. Z těchto důvodů se krajský soud neztotožnil s napadeným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích, k podané stížnosti státního zástupce toto usnesení zrušil podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. a uložil okresnímu soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. 4 To 946/2003 Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28.11.2003 v trestní věci obviněného D. P., nar..., o stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23.10.2003, č.j. 3 T 158/2003-133, t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. se napadené usnesení zrušuje a okresnímu soudu se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl Okresní soud ve Strakonicích podle § 314c odst. 1 písm. a) tr.ř. za použití § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. o vrácení trestní věci obviněného D. P., nar..., vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. 3 T 158/2003, státnímu zástupci k došetření. Podle podané obžaloby se měl obviněný dopustit trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr.zák. tím, že od roku 1997, a zejména v letech 2002-3 soustavně na různých místech Jihočeského kraje, především ve V., P. a Č., při vzájemných setkáních vyhrožoval bývalé manželce M. P., a to zabitím, ublížením na zdraví, fyzickou a psychickou likvidací, verbálně ji urážel a zasílal na její mobilní telefon výhružné vulgární textové zprávy, jejichž obsah měl směřovat k fyzické likvidaci poškozené. Jednání obviněného pak mělo 27.3.2002 a 6.5.2002 vyústit ve fyzické napadení poškozené s následným jejím léčením bez pracovní neschopnosti. Okresní soud odůvodnil svůj postup tím, že v dané věci došlo k tak zásadním procesním pochybením, že je nelze v řízení před soudem napravit. Tato procesní pochybení podle odůvodnění napadeného rozhodnutí měla spočívat v tom, že poškozená M. P. podala dne 13.5.2003 trestní oznámení na obviněného, dne 10.6.2003 byla vyslechnuta na úřední záznam podle § 158 odst. 5 tr.ř. V něm však není údaj o tom, že by poškozená, bývalá manželka obviněného, se kterým má dvě děti, dala souhlas s trestním stíháním obviněného. Přitom jde o osobu mající příslušná procesní práva podle § 100 odst. 1, 2 tr.ř., a zejména pak podle § 163 odst. 1, 2 tr.ř. Ona nebyla vůbec ve smyslu § 163 odst. 2 tr.ř., § 163a odst. 2 tr.ř. vyzvána k vyjádření se ohledně souhlasu s trestním stíháním obviněného, a to předtím, než bylo dne 15.8.2003 vyhotoveno usnesení o zahájení trestního stíhání, doručené obviněnému 19.8.2003. Až dne 18.8.2003 byla znovu vyslechnuta podle § 158 odst. 5 tr.ř., tehdy již souhlas s trestním stíháním poskytla. Učinila tak i 28.8.2003, kdy byla již vyslechnuta protokolárně v procesním postavení svědkyně. Z obsahu předtištěných poučení není dostatečně zřejmé, že by poškozené byl vysvětlen jejich smysl, že by byla výslovně poučena o právu nevypovídat ze shora uvedených důvodů. Trestní stíhání obviněného bylo tedy zahájeno, aniž by byl opatřen řádný souhlas poškozené. Přitom trestný čin podle § 197a tr.zák. spadá pod režim ustanovení § 163 odst. 1 tr.ř. Došlo tedy k zahájení trestního stíhání nepřípustným způsobem. Ani následný souhlas poškozené vytýkané pochybení nezhojil, neboť vzbuzuje výrazné pochybnosti co do dodržení procesních ustanovení jemu předcházejících. Proto všechny dosud opatřené důkazy včetně výslechu obviněného a svědků nebyly opatřeny procesně použitelným způsobem. Okresní soud se domáhal v napadeném usnesení tedy opětovného vyslechnutí poškozené po řádném zákonném poučení, z jehož obsahu by bylo naprosto zřejmé, že si je svého práva vědoma a s tímto vědomím udělí či neudělí souhlas s trestním stíháním obviněného. V kladném případě teprve bude možno usnesením zahájit trestní stíhání obviněného a opatřovat potřebné důkazy. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě stížnost státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích. Namítal, že již z podání trestního oznámení na bývalého manžela u orgánu činného v trestním řízení lze logicky dovodit její souhlas s jeho trestním stíháním. Z úředního záznamu o vyslechnutí poškozené podle § 158 odst. 5 tr.ř. ze dne 18.8.2003 je jednoznačně zřejmé, že poškozená po poučení podle § 163 tr.ř. dala výslovný souhlas s trestním stíháním svého bývalého manžela. Je zřejmé i to, že předtím byla poučena zejména podle § 100 odst. 2 tr.ř. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému doručeno 19.8.2003, tedy až poté, co byl opatřen souhlas poškozené. Dnem doručení teprve nastaly právní účinky zmíněného usnesení vůči obviněnému. 28.8.2003 poškozená M. P. již jako svědkyně svůj souhlas s trestním stíháním poškozeného potvrdila. Proto tento souhlas byl dán včas, tedy ještě předtím, než nastaly právní účinky usnesení o zahájení trestního stíhání. Veškeré další provedené úkony byly tedy provedeny řádnou procesní formou. Poučení, kterých se poškozené dostalo, lze považovat za naprosto dostatečná, její vyjádření jsou řádně podepsána. Stěžovatel se domáhal zrušení napadeného usnesení a přikázání věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. K podané stížnosti krajský soud přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení jemu předcházející, jak ukládá ustanovení § 147 odst. 1 písm. a), b) tr.ř. Stížnost shledal důvodnou. Je nepochybné, že poškozená M. P. je osobou, kterou má na zřeteli ust. § 163 odst. 1 tr.ř., a tudíž udělením jejího souhlasu bylo podmíněno zahájení trestního stíhání obviněného podle § 160 odst. 1 tr.ř. Dne 13.5.2003 podala poškozená trestní oznámení na obviněného D. P., ve kterém stručně popsala jeho jednání vůči ní, a současně poznamenala, že je s ním od roku 1997 rozvedená a nežije v blízkém soužití. Zmínila, že urážlivé a vyhrožující výroky obviněného se týkají i jejích rodičů, bývalý manžel jí hrozí, že přijde o děti. Dne 10.6.2003 byl s poškozenou sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr.ř., ve kterém blíže a podrobněji rozvedla skutečnosti zmíněné v trestním oznámení. Tento úřední záznam, jak je obvyklé, obsahuje předtisk zákonného poučení, ve kterém je zmíněno i ust. § 100 odst. 2 tr.ř. Je faktem, že poškozená nebyla dotázána, zda dává souhlas s trestním stíháním bývalého manžela, úřední záznam o podaném vysvětlení nepodává výslovnou informaci, zda byl poškozené vysvětlen obsah ust. § 163 odst. 1 tr.ř. v souvislosti s ust. § 102 odst. 2 tr.ř. Dne 15.8.2003 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného D. P. podle § 160 odst. 1 tr.ř., které mu bylo doručeno 19.8.2003. Dne 18.8.2003 podala poškozená opět vysvětlení formou úředního záznamu podle § 158 odst. 5 tr.ř., přičemž tento úřední záznam již obsahuje výslovné její vyjádření, že podle § 163 odst. 1 tr.ř. dává souhlas s trestním stíháním bývalého manžela. Podle přesvědčení krajského soudu z udělení tohoto souhlasu nutně logicky vyplývá, že poškozené muselo být vysvětleno, z jakých důvodů je její vyjádření potřebné a proč je vůbec takto dotazována. Pojem „trestní stíhání“ je jistě sám o sobě natolik srozumitelný, aby umožnil i bez bližšího vysvětlení laické pochopení, že někdo má být zákonnou formou pohnán k odpovědnosti za své konání, které bude dále objasňováno. Dne 28.8.2003 poškozená již v procesním postavení svědkyně po patřičném zákonném poučení udělení svého souhlasu s trestním stíháním bývalého manžela znovu potvrdila. D. P. byl procesně formálně bezvadným postupem vyslechnut jako obviněný dne 19.8.2003 poté, co mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Tento procesní úkon byl proveden tedy až po dni 18.8.2003, kdy poškozená dala souhlas s trestním stíháním obviněného. Nutno podotknout, že od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání dne 15.8.2003 do 19.8.2003 nebyly provedeny žádné úkony, jejichž formálně-procesní bezvadnost by byla podmíněna vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr.ř. Ty byly prováděny až po tomto datu. Třeba poznamenat, že z hlediska významu zahájení trestního stíhání došlo novelou trestního řádu zák.č. 265/2001 Sb., úč. od 1.1.2002, k významné změně, když pouhé vydání usnesení o zahájení trestního stíhání již nemá zcela zásadní význam pro použitelnost důkazů v soudním řízení. Byla prolomena jistá dřívější bariéra v opatřování a provádění důkazů ve fázi před a po zahájení trestního stíhání, když některé z důkazů opatřené ještě před zahájením trestního stíhání není třeba opakovat, jestliže byly provedeny způsobem odpovídajícím ustanovení trestního řádu. Institut zahájení trestního stíhání byl proto poněkud oslaben. Usnesení o zahájení trestního stíhání je účinné již od jeho vydání, jestliže je sice proti němu připuštěna stížnost, avšak bez odkladného účinku. Proto je toto usnesení předběžně vykonatelné podle ust. § 140 odst. 2 tr.ř. Nastává zde rozlišení účinnosti usnesení o zahájení trestního stíhání z hlediska počátku vyšetřování a jeho důsledků ve vztahu k obviněnému, který se obviněným stává teprve doručením tohoto usnesení o zahájení trestního stíhání do vlastních rukou. Pokud tedy procesně významné úkony trestního řízení v této věci z hlediska opatřování důkazů byly prováděny až po 18.8.2003, kdy poškozená dala souhlas s trestním stíháním obviněného jako osoba uvedená v § 163 odst. 1 tr.ř., přičemž udělení souhlasu není třeba obsahově zpochybňovat, pak není nutné považovat dosavadní trestní řízení ve věci obviněného D. P. za zmatečné. Je faktem, že před vydáním unesení o zahájení trestního stíhání obviněného dne 15.8.2003 nebyl zřetelně opatřen souhlas poškozené jako osoby uvedené v § 163 odst. 1 tr.ř., tento formální nedostatek byl však následně zhojen, aniž měl jakékoliv negativní důsledky pro práva obhajoby a opatřování důkazů. K celé věci nutno doplnit, že poškozená je dospělou svéprávnou osobou, která se rozhodla podáním trestního oznámení na bývalého manžela, otce jejích dětí, upozornit na jeho závadné chování vůči ní samotné, ale i její rodině, takto si zajistit i určitou ochranu u státních orgánů. Lze se proto právem domnívat, že v dané chvíli její zájem a vůle byly dostatečně vyjádřeny a ve skutečnosti povýšeny nad zákonnou ochranou otce jejích dětí, poskytnutou právě ust. § 163 odst. 1 tr.ř. Proto není možno považovat následný postup orgánů činných v trestním řízení za nezákonný, jestliže byl v brzké době řádně právně formalizován bez jakýchkoliv negativních důsledků pro procesní strany. Z těchto důvodů se krajský soud neztotožnil s napadeným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích, k podané stížnosti státního zástupce toto usnesení zrušil podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. a uložil okresnímu soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl.