Skutečnost, že obhájce je oprávněn podat za obžalovaného dovolání, žádost o milost a o odklad výkonu trestu i o zániku jeho zmocnění, je nerozhodná z hlediska běhu lhůty uvedené v ust. § 151 odst. 2 tr.ř., ve které je třeba uplatnit nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů ustanoveného obhájce.

4 To 948/2003 Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26.11.2003 v trestní věci odsouzeného K. J., nar..., o stížnosti obhájkyně JUDr. Y. K., advokátky Advokátní kanceláře, proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22.10.2003, č.j. 1 T 31/2002-258, t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. se stížnost obhájkyně z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl Okresní soud ve Strakonicích v trestní věci odsouzeného K. J. tak, že podle § 151 odst. 2, 3 tr.ř. zamítl návrh obhájkyně JUDr. Y. K., advokátky , na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájce ve výši 1.950,- Kč, neboť její nárok zanikl. Proti tomuto usnesení podala obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost. Namítla, že podle § 151 odst. 2 tr.ř. nárok ustanoveného obhájce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů je třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká. V ust. § 41 odst. 5 tr.ř. je stanoveno, že nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu. Pokud soud prvního stupně dovodil v napadeném usnesení, že trestní stíhání je skončeno právní mocí rozsudku, odporuje tento závěr trestnímu řádu v platném znění, účinném od 1.1.2002. Podle § 41 odst. 5 tr.ř. v novelizovaném znění je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě mimo jiné dovolání. Dovolání se podává podle § 265e odst. 1 tr.ř. do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr.ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Proto lze tedy dovodit, že kromě dne vyhlášení rozsudku odvolacího soudu – dne právní moci rozhodnutí, je z hlediska práva na obhajobu důležitý den doručení rozhodnutí – rozsudku odvolacího soudu jako soudu druhého stupně, a dále běží od doručení rozsudku dvouměsíční lhůta pro dovolání. Podle názoru stěžovatelky trestní řád neváže pojem skončení trestního stíhání na den právní moci rozhodnutí. Obhájce musí také obdržet rozsudek odvolacího soudu. I převzetí tohoto rozsudku je důležitý úkon v trestním řízení. Návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů byl podán na poštu dříve, než uplynul jeden rok od převzetí rozsudku odvolacího soudu, a proto nárok nezanikl. K podané stížnosti krajský soud přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení proti nimž může stěžovatel podat stížnost a řízení předcházející napadenému usnesení, jak mu ukládá ust. § 147 odst. 1 písm. a), b) tr.ř. Stížnost však důvodnou neshledal. Okresní soud ve Strakonicích v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že podle § 41 odst. 5 tr.ř. nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání, přičemž trestní stíhání je skončeno právní mocí rozsudku. Podle § 139 odst. 1 písm. a) tr.ř. je rozsudek pravomocný i vykonatelný, jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští. Takovým rozsudkem je i rozsudek odvolacího soudu, který nabývá právní moci dnem vyhlášení, nikoliv doručením. Právní moc rozsudku soudu druhého stupně nastala dnem 6.6.2002. Obhájkyni tedy skončila povinnost obhajovat k tomuto datu. Ta podala návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů až dne 15.7.2003. Vzhledem k tomu již uplynula jednoroční prekluzívní lhůta k uplatnění nároku obhájkyně, která byla povinna nárok uplatnit nejpozději 6.6.2003. Odvolací soud se s takovou argumentací ztotožnil. Dne 6.6.2002 byla obhájkyně JUDr. Y. K. přítomna u veřejného zasedání o odvolání obžalovaného K.J. proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích, č.j. 1 T 31/2002-174, ze dne 9.4.2002, na závěr tohoto veřejného zasedání byl vyhlášen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 4 To 358/2002-221. Proti rozsudku krajského soudu není přípustný další řádný opravný prostředek. Podle § 139 odst. 1 písm. a) tr.ř. je rozsudek pravomocný i vykonatelný, jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští. Odvolání je přitom takovým řádným opravným prostředkem. Vyhlášením rozsudku odvolacího soudu tedy pravomocně skončilo trestní stíhání. Podle § 41 odst. 5 tr.ř. nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. Takto vymezený konec trestního stíhání nemůže být prolomen podáním mimořádného opravného prostředku, jímž je nepochybně dovolání, kterým lze podle § 265a odst. 1 tr.ř. napadnout p r a v o m o c n é rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. I když ustanovení § 41 odst. 5 věty druhé umožňuje obhájci i po zániku jeho zmocnění podat za obžalovaného ještě dovolání, případně žádost o milost a o odklad výkonu trestu, z dikce citovaného ustanovení § 41 odst. 5 tr.ř. nelze rozhodně dovodit, že by byl takovou právní úpravou změněn okamžik skončení trestního stíhání. Pokud by tak tomu mělo být, zmíněná druhá věta ustanovení § 41 odst. 5 tr.ř. by ztrácela opodstatnění. Obhájkyně se tedy dozvěděla dne 6.6.2002 u veřejného zasedání u Krajského soudu v Českých Budějovicích, že její povinnost obhajovat skončila. Tím počala běžet jednoroční prekluzívní lhůta k uplatnění nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 2 tr.ř. Není proto podstatné, kdy byl obhájkyni doručen rozsudek soudu odvolacího. Nutno ještě podotknout k argumentaci podané stížnosti, že podání mimořádného opravného prostředku, jímž je dovolání, je vymezeno zákonnou lhůtou. Absence zákonné lhůty při podání žádosti o milost, případně o odklad výkonu trestu by znemožňovala vůbec stanovit počátek běhu prekluzívní lhůty pro návrh obhájce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Přitom poslední dva jmenované instituty jsou v ust. § 41 odst. 5 tr.ř. postaveny na roveň institutu dovolání z pohledu oprávnění obhájce po zániku zmocnění k obhajobě. Jestliže tedy obhájkyně podala návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů až dne 15.7.2003, nezbylo, než její stížnost proti shora citovanému usnesení Okresního soudu ve Strakonicích jako nedůvodnou zamítnout podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř.