V případě zániku pojištění s jednorázovým pojistným náleží pojistiteli celé pojistné, i když pojištění zaniklo pro nezaplacení pojistného před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudkyň JUDr. Jany Hůdové a JUDr. Vladimíry Zelenkové v právní věci žalobce Č. p., a.s., se sídlem v P., IČO: …, proti žalovanému Z. L., nar…, bytem B., zastoupenému JUDr. J. M., advokátem v B., o zaplacení 15.973,--Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19.5.2003, č.j. 6 C 69/200-43, t a k t o: I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 15.973,--Kč s 10% úrokem z prodlení od 29.1.2000 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet žalobce. Žalovanému také uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení v částce 1.432,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, také na jeho účet. Okresní soud vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dne 29.10.1999 pojistná smlouva týkající se pojištění auta s jednorázovým pojistným ve výši 8.000,--Kč, které bylo žalovaným zaplaceno dne 2.11.1999. Tato smlouva byla uzavřena na jeden rok. Byla však již 28.1.2000 nahrazena další smlouvou z uvedeného dne, která se týkala stejného auta a navíc dalšího auta. Byla uzavřena opět na jeden rok s jednorázovým pojistným 22.000,--Kč. Na tuto druhou smlouvu žalovaný podle zjištění okresního soudu nic neuhradil, avšak žalobce mu započítal na úhradu této smlouvy přeplatek ze smlouvy původní ve výši 6.027,--Kč. Zbytek sjednaného pojistného ve výši 15.973,--Kč žalovaný žalobci neuhradil. Okresní soud dospěl k závěru, že pojištění sjednané smlouvou z 28.1.2000 (druhou pojistnou smlouvou) zaniklo pro nezaplacení pojistného po třech měsících, tedy k 28.4.2000. Okresní soud odkázal na ustanovení § 801 obč. zák., o zániku pojištění při nezaplacení jednorázového pojištění do tří měsíců, a na ustanovení § 803 odst. 1 obč. zák., o právu na pojistné při zániku pojištění, dále na ustanovení § 803 odst. 2 obč. zák., o vrácení pojistného, a dovodil, že podle naposledy uvedeného ustanovení se nevrací jednorázové pojistné, i když pojištění skončí dříve, než uplyne celá doba pojištění. Podle okresního soudu takové právní posouzení předpokládá i § 803 odst. 3 obč. zák. (v odůvodnění napadeného rozsudku je omylem uvedeno o.s.ř.), který se podle okresního soudu týká sice případu nastalé pojistné události, avšak z použití spojky „i“ je podle okresního soudu nutno usuzovat na to, že nejen v případě nastalé pojistné události, ale i v případě jako je souzený, náleží pojistiteli jednorázové pojistné vždy celé. Okresní soud uzavřel, že pokud je sjednáno jednorázové pojištění, má pojistitel nárok na zaplacení tohoto pojistného za celé pojistné období najednou dnem počátku pojištění, i když pojištění zaniklo před uplynutím pojistného období. Z toho důvodu okresní soud považoval nárok žalobce na zaplacení žalované částky za důvodný, včetně úroků z prodlení, jejichž výši odůvodnil. Odůvodnil i náklady řízení. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný. Namítal, že okresní soud správně a úplně zjistil skutkový stav, avšak jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle žalovaného v případě zániku pojištění pro nezaplacení jednorázového pojistného platí ustanovení § 803 odst. 1 obč. zák. a pojistitel má právo na pojistné jen za dobu do zániku pojištění. Ustanovení § 803 odst. 3 o.z., o které opírá svůj závěr soud prvého stupně, je podle odvolatele výjimkou z ustanovení § 803 odst. 1 a platí pouze pro situaci, kdy nastala pojistná událost a důvod dalšího pojištění odpadl. V žádném jiném případě zániku pojištění nemá podle právní úpravy pojistitel nárok na celé jednorázové pojistné. Tento výklad se odvolateli jeví logickým proto, že výklad použitý soudem by znamenal, že by pojistitel měl po zániku pojištění pro nezaplacení nárok na pojistné, ačkoliv by za toto období již nenesl žádná pojistná rizika a jednalo by se o bezdůvodné obohacení. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvého stupně tak, že žalobu zamítne a uloží žalobci uhradit žalovanému náklady řízení. Odvolatel zároveň vyslovil souhlas s tím, aby odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 214 odst. 3 o.s.ř., pokud s tím bude souhlasit i žalobce. K výslovnému dotazu soudu žalobce sdělil, že souhlasí s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je včasné (§ 204 o.s.ř.), podané oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.), a že je také projednatelné, protože obsahuje všechny náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 a 2 o.s.ř., včetně odvolacího důvodu, jímž je námitka nesprávného právního posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), rozhodl bez nařízení odvolacího jednání, jak to umožňuje ustanovení § 214 odst. 3 o.s.ř.. Podle uvedeného ustanovení jednání není třeba nařizovat tehdy, bylo-li odvolání podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí, jestliže odvolací soud postupuje podle § 213 o.s.ř.. Odvolací soud nepovažoval za potřebné doplňovat důkazní řízení podle § 213 o.s.ř., přičemž, jak shora uvedeno, oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení odvolacího jednání (žalobce se vzdal účasti). Odvolání žalovaného není důvodné. Odvolací soud projednal věc v celém jejím rozsahu, protože z obsahu odvolání žádné meze odvolacího přezkumu nevyplynuly (§ 212 věta prvá o.s.ř.). Přezkoumal napadený rozsudek nejen z hlediska odvolacího důvodu uplatněného odvolatelem, ale z hlediska všech odvolacích důvodů, jak jsou uvedeny v ustanovení § 205 odst. 2 o.s.ř.. Takový způsob přezkumu plyne z ustanovení § 212a odst. 1 o.s.ř.. Přezkoumáno bylo i řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, a to z hlediska vad uvedených v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř.. Vady řízení v tomto ustanovení zmíněné, ke kterým by odvolací soud přihlédl z úřední povinnosti, však zjištěny nebyly. Odvolací soud neshledal, že by byl naplněn některý z odvolacích důvodů, není naplněn ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., kterým lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud zcela sdílí nejen skutkové, ale i právní závěry soudu prvého stupně a považuje je za správné. Lze tedy na tyto důvody okresního soudu odkázat. I podle názoru odvolacího soudu je ustanovení § 803 odst. 1 obč. zák. . o právu na pojistné jen po dobu trvání pojištění (do zániku pojištění) zásadou, ze které jsou výjimky upraveny v následujících ustanoveních § 803 odst. 2 a 3 obč.zák. Ustanovení § 803 odst. 2 obč. zák. upravuje důsledky této zásady, avšak jen pro zánik pojištění s běžným pojistným. Jen běžné pojistné je povinen pojistitel vrátit, zanikne-li pojištění před uplynutím doby, za které bylo zaplaceno. Není upravena povinnost pojistitele vrátit jednorázové pojistné, jestliže pojištění zaniklo před uplynutím doby, za kterou bylo jednorázové pojištění zaplaceno. Jestliže není povinen pojistitel vrátit jednorázové pojistné, v případě, že pojištění zaniklo před uplynutím doby, za kterou bylo jednorázové pojištění zaplaceno, pak to znamená, že pojistitel má na jednorázové pojistné nárok i v těchto případech. Povinnost žalovaného zaplatit jednorázové pojistné tedy plyne z ustanovení § 803 odst. 2 obč. zák. a contrario. Ustanovení § 803 odst. 3 obč. zák. se v tomto případě neuplatní, protože dopadá na situaci, kdy nastala pojistná událost. Část věty za středníkem, uvedená v tomto ustanovení (jednorázové pojistné náleží pojistiteli i v těchto případech vždy celé), však, jak správně usoudil soud prvého stupně, vede také k závěru, že jednorázové pojistné vzhledem ke svému charakteru náleží pojistiteli celé, nejen v případě upraveném ustanovením § 803 odst. 3 obč.zák., ale vždy. Neuplatní se proto v případě jednorázového pojistného ustanovení § 803 odst. 1 obč. zák. o tom, že pojistitel má právo na pojistné jen za dobu do zániku pojištění. Výjimka z této zásady plyne pro jednorázové pojistné z ustanovení § 803 odst. 2 obč. zák. a contrario. Odvolací soud nesdílí argument odvolatele o tom, že výklad soudu prvého stupně by znamenal pro pojistitele bezdůvodné obohacení. Situace upravená v § 803 odst. 2 obč. zák., kdy se jednorázové pojistné nevrací, také není bezdůvodným obohacením. Stejná situace musí být v případě, že jednorázové pojistné zaplaceno nebylo ( případně celé zaplaceno nebylo). Pojistitel má na jeho zaplacení nárok. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. To se týká i výroku o nákladech řízení, ve kterém nebylo shledáno žádné pochybení. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., ovšem za situace, že úspěšnému žalobci žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 9. září 2003 JUDr. Milena B a b k o v á, v.r. předsedkyně senátu