Dobrá víra nemůže být založena listinou, která je neplatná pro nesrozumitelnost spočívající v tom, že není jednoznačně uvedeno ( na tiskopisu zaškrtnuto), zda se jedná o převod správy či vlastnictví státního majetku.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudkyň JUDr. Jany Hůdové a JUDr. Vladimíry Zelenkové v právní věci žalobce Automoto Klub M. v AČR, 21, IČO..., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem ve S., proti žalovanému Svazu českých potápěčů, Klubu sportovních potápěčů, S., zastoupenému K. H., advokátem ve S., o vyklizení nemovitostí, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19.6.2003, č.j. 6 C 150/2001-133, t a k t o : I. Z a m í t á se žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit pozemkovou parcelu č. 180/10 v k.ú. a obci M., zejména z této parcely na své náklady odstranit movitý objekt Tesco, a dále povinnost vyklidit zděnou budovu bývalé strojovny lomu nacházející se na parcele č. 180/10 v k.ú. a obci M. a vyklizené nemovitosti odevzdat do tří měsíců od právní moci rozsudku. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 8 725 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta K. H. III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích soudní poplatek z odvolání v částce 3.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemkovou parcelu č. 180/10 v k.ú. a obci M., zejména z této parcely na své náklady odstranit movitý objekt Tesco, vyklidit zděnou budovu bývalé strojovny lomu nacházející se na parcele č. 180/10 v k.ú. a obci M. a vyklizené nemovitosti odevzdat do tří měsíců od právní moci rozsudku. Žalovanému okresní soud uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6.079 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem parcely č. 180/10, přesně označené ve výroku, a také vlastníkem zděné budovy nacházející se na této parcele. Není však vlastníkem podle okresního soudu movitého objektu Tesco, který se jako movitá věc nachází také na uvedené parcele. Tento objekt je dle závěru okresního soudu ve vlastnictví žalovaného. Podle okresního soudu nenabyl žalobce vlastnictví k nemovitostem ( k parcele a zděné budově bývalé strojovny lomu nacházející se na této parcele ) smluvně, protože hospodářská smlouva podepsaná předávající organizací dne 25.6.1986 a přejímající organizací 10.7.1986, zapsaná tehdy v evidenci nemovitostí jako nabývací titul, je neplatná pro nesrozumitelnost ( § 152 odst. 1 hosp. zák. ). Nesrozumitelnost této hospodářské smlouvy okresní soud spatřoval v tom, že v ní není jednoznačně vymezeno, zda jde o převod správy či o převod vlastnictví. Hospodářská smlouva je podle okresního soudu sice neplatná, avšak je dostatečným titulem pro vydržení vlastnického práva. Současný žalobce je právním nástupcem ZO Svazarmu M., který měl podle zmíněné hospodářské smlouvy vlastnictví nabýt, takže podle okresního soudu je současný žalobce od 10.7.1986 držitelem všech nemovitostí uvedených v žalobě. Celou dobu se choval jako vlastník, jeho vlastnické právo bylo zapsáno z titulu uvedené hospodářské smlouvy v evidenci nemovitostí a následně tento zápis byl převeden do katastru nemovitostí. Podle okresního soudu byl žalobce oprávněným držitelem v souladu s ustanovením § 132a tehdy účinného občanského zákoníku a ani z korespondence z let 1986 a 1987 neplyne, že by tato dobrá víra žalobce byla zpochybněna. Okresní soud odkázal na ustanovení § 132a odst. 1 obč.zák. účinného do 31.12.1991 a na to, že oprávněná držba nemohla do 31.12.1991 vyústit v nabytí vlastnického práva vydržením pro právnickou osobu, protože to umožnila až novela o.z. účinná od 1.1.1992. Dovodil, že žalobce byl nejméně od 10.7.1986 se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, přičemž do 10 leté vydržecí doby je nutno započítat i dobu oprávněné držby vykonávané před tímto dnem jeho právním předchůdcem, kterým byla od 19.6.1980 ZO Svazarmu Tesla Blatná. Tuto vydržecí dobu však lze počítat až od účinnosti novely občanského zákoníku č. 131/1982 Sb., tedy od 1.4.1983. Podle okresního soudu uplynula 10 letá vydržecí doba dnem 1.4.1993, kterým se žalobce stal vlastníkem předmětných nemovitostí. Ohledně právního předchůdce žalobce Svazarmu Tesla Blatná okresní soud vycházel z toho, že tento subjekt nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem hospodářskou smlouvou ze dne 19.6.1980, ve které předávajícím orgánem byl MěNV Blatná. Tato hospodářská smlouva je podle okresního soudu platná a neplatná je teprve druhá hospodářská smlouva, kterou byly nemovitosti převedeny ZO Svazarmu Tesla Blatná na ZO Svazarmu Mačkov ( z 10.7.1986 ). Dále okresní soud vycházel z toho, že žalovaný užíval předmětné nemovitosti na základě dohody o dočasném užívání ( movitý objekt Tesco užíval jako vlastník ), která byla uzavřena dne 15.7.1995 a byl jí dán do souladu faktický stav se stavem právním. Tato smlouva byla podle okresního soudu vázána na souhlas vlastníka sousední nemovitosti JUDr. F. T., a protože tento souhlas byl odvolán, došlo podle ujednání této smlouvy k zániku nájemního práva žalovaného a žalovaný od té doby užívá pozemek spolu s nemovitou stavbu bez právního důvodu. Okresní soud poukázal na to, že i pokud by k odvolání souhlasu nedošlo, zanikl nájemní vztah dnem 31.5.2000 v souvislosti s tím, že žalobce dal žalovanému výpověď z dohody o dočasném užívání, tak jak to bylo také ve smlouvě jako možnost skončení vztahu dohodnuto. Objekt Tesco je podle okresního soudu ve vlastnictví žalovaného, přičemž jde o movitý předmět smontovaný žalovaným na tomto pozemku. Ohledně stavebního stavu uvedeného objektu okresní soud odkázal na vyjádření stavebního úřadu a vyjádření pracovníků stavebního úřadu učiněné při místním šetření. Vyšel ze zjištění, že objekt Tesco není spojen se zemí pevným základem. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný. Namítal, že žalobce není vlastníkem sporných nemovitostí, protože obě hosp. smlouvy, jimiž se okresní soud zabýval, jsou neplatné. Podle odvolatele jsou neplatné nejenom pro nesrozumitelnost ( § 152 hosp. zák. ), ale také proto, že organizace označené v nich jako nabývající, nemohly vlastnictví nabýt ( § 98 hosp. zák. ). Odvolatel také namítal, že k vydržení nedošlo, protože od absolutně neplatných smluv nelze odvíjet dobrou víru žalobce. Obsah smluv vyvolává pochybnosti o vlastnickém právu, proto nemohlo dojít k vydržení, byť i byl žalobce subjektivně o svém vlastnickém právu přesvědčen. Při normálním způsobu opatrnosti by podle odvolatele musel žalobce dospět k závěru, že vlastníkem není. Dobrá víra žalobce byla také zpochybněna při různých jednáních. Budova Tesco je podle odvolatele nemovitostí a závěr okresního soudu o tom, že jde o věc movitou je nesprávný. Sám žalobce nejprve tuto věc označil jako nemovitost, ani místní šetření nevedlo k jednoznačnému závěru. Bez provedení dalších důkazů ( znaleckého posudku ) nelze zjistit charakter této věci. Smlouva o užívání obsahující ujednání týkající se rozsahu užívání budovy Tesco a nutnost souhlasu JUDr. T., je podle odvolatele neplatná, protože je v rozporu s obsahem vlastnického práva. Odvolatel žádal, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena okresního soudu k dalšímu řízení. Odvolání žalovaného je včasné ( § 204 o.s.ř. ), podané oprávněnou osobou ( § 201 o.s.ř. ) a přípustné ( § 201 a § 202 o.s.ř. ). Obsahuje také všechny náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 a 2 o.s.ř., včetně odvolacích důvodů, kterými je námitka nesprávného právního posouzení ( § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. ) a námitka nesprávně zjištěného skutkového stavu ( § 205 odst. 2 písm. d) a e) o.s.ř. ). Odvolací soud projednal věc v celém jejím rozsahu ( § 212 věta prvá o.s.ř. ), protože z odvolání žádné meze odvolacího přezkumu nevyplynuly. Přezkoumán byl napadený rozsudek ve smyslu § 212a odst. 1 o.s.ř. nejen z uplatněných odvolacích důvodů, ale ze všech odvolacích důvodů, jak jsou uvedeny v § 205 odst. 2 písm. a) až g) o.s.ř., vyjma odvolacího důvodu uvedeného pod písm. f). V odvolání totiž nebyly uplatněny žádné nové skutečnosti a nebyly navrženy ani žádné nové důkazy. Pokud se odvolatel zmiňoval v odvolání o znaleckém posudku, pak stejný důkazní návrh učinil již před okresním soudem při jednání dne 20.5.2002. Odvolací soud přezkoumal i řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, a to z hlediska případných vad uvedených v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř. Žádné vady řízení v citovaném ustanovení zmíněné však nebyly zjištěny. Odvolání žalovaného je důvodné. Odvolací soud znovu provedl důkaz dvěma hospodářskými smlouvami, kterými se zabýval okresní soud při posuzování aktivní legitimace žalobce, tj. při posuzování toho, zda žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí, z nichž na jedné ( na pozemku ) je umístěna i stavba Tesco. Odvolací soud zjistil, že v obou případech se jedná o vyplněné tiskopisy hospodářských smluv, které mohly být použity jak pro převod správy národního majetku, tak pro převod vlastnictví národního majetku. První smlouva je podepsaná předávající organizací MěNV v Blatné dne 19.6.1980 a přejímající organizací je ZO Svazarmu Tesla Blatná. K této smlouvě byl dán 30.6.1980 souhlas okresního výboru Svazarmu. Na tiskopisu hospodářské smlouvy ( přímo na listině ) není však proveden výběr ze dvou odlišných původních textů ( není splněn pokyn tiskopisu „nehodící se škrtněte“ ). Nelze tedy zjistit, zda se hospodářská smlouva vypracovala pro účely převodu správy národního majetku nebo převodu vlastnictví národního majetku. Nelze to zjistit ani z bodu 3 a 4, kde se mělo uvést, zda se jedná o převod úplatný či bezplatný, protože „bezplatnost“ je uvedena jak pro převod správy, tak pro převod vlastnictví. Obdobně je vyplněn i předtisk hospodářské smlouvy uzavřené v roce 1986 ( podepsané předávající organizací 25.6.1986 a přejímající organizací dne 10.7.1986 ). Ani v tomto předtisku není proveden výběr dvou odlišných textů v úvodu hospodářské smlouvy, tak aby bylo možno zjistit, zda hospodářská smlouva byla vypracována pro převod správy národního majetku či pro převod vlastnictví národního majetku. Je sice pravda, že fotokopie založená na č.l. 65 spisu má ve svém bodě 3 přeškrtnuta slova „úplatně za dohodnutou cenu Kčs ….“, avšak tato přeškrtnutá slova ( v kolonce týkající se správy národního majetku ) se týkají pouze otázky úplatnosti hospodářské smlouvy a zbylý ( nepřeškrtnutý text ) nadále zůstává nejasným a nesrozumitelným v tom smyslu, že nelze zjistit, zda se převádí touto smlouvou správa či vlastnictví majetku. Odvolací soud dospěl k závěru, že obě hospodářské smlouvy jsou ve svém zásadním textu natolik nesrozumitelné, že tento nedostatek nelze odstranit ani výkladem, a proto je nutno posoudit obě smlouvy jako absolutně neplatné. Jde o právní úkony učiněné podle hosp. zákoníku č. 109/1964 ve znění účinném v roce 1980 a 1986. Pro obě uvedená data platí, že neplatnosti právních úkonů se týkalo ustanovení § 24 odst. 1 hosp. zák. a § 152 hosp. zák. Podle prvně citovaného ustanovení byly právní úkony socialistických organizací neplatné, jestliže ( mimo jiné ) byly v rozporu s právními předpisy. Podle druhého ustanovení musely být hospodářské smlouvy uzavřeny včas a jejich obsah musel být přesný a srozumitelný. Je nepochybné, že nesrozumitelná hospodářská smlouva je taková smlouva, která se svým obsahem příčí právním předpisům, konkrétně § 152 hosp. zákoníku, který předepisuje, aby smlouvy byly srozumitelné. Jestliže tedy jsou obě hospodářské smlouvy, které byly v tomto případě posuzovány, nesrozumitelné, protože z nich není jednoznačně patrno, zda jsou smlouvami o převodu správy národního majetku nebo o převodu vlastnictví národního majetku, příčí se takové smlouvy ustanovení § 152 hosp. zák. a jsou podle § 24 odst. 1 hosp. zák. neplatné. Odvolací soud tedy nesdílí závěr soudu prvého stupně, že by hospodářská smlouva z roku 1980 byla platná. Ostatně také žalovaný její neplatnost namítal a nelze akceptovat závěr soudu prvého stupně, že tato smlouva z hlediska platnosti zpochybňována nebyla. ( viz. vyjádření žalovaného ze dne 12.10.2001, č.l. 17 a následné vyjádření ze dne 5.11.2001, č.l. 20 ). Ani jedna z hospodářských smluv není platným nabývacím titulem, a proto ani v důsledku jedné z nich nemohlo vzniknout vlastnické právo nabyvateli. Vzhledem k tomu, že žalobce byl až právním nástupcem organizací uvedených v hospodářských smlouvách jako organizací přejímajících, nemohl ani on nabýt vlastnické právo od těchto nevlastníků. Nemohlo se tak proto stát ani protokolem o předání vlastnictví majetku ( bez data ), který byl zapsán záznamem v katastru nemovitostí ( viz. výpis z katastru nemovitostí k 24.7.2001, č.l. 5 ). Odvolací soud je však toho názoru, že v tomto případě nedošlo ani k vydržení vlastnického práva, jak tento problém posoudil soud prvého stupně. Vylučuje to právě obsah obou hospodářských smluv, které jsou jedinými listinami, na základě kterých by mohla být založena dobrá víra tehdejších držitelů. Protože žalobce tvrdí, že oprávněným držitelem se stal jeho právní předchůdce ZO Svazarmu Tesla Blatná v roce 1980, přičemž k vydržení mohlo dojít, jak správně uvádí soud prvého stupně, až na základě novely občanského zákoníku, účinné od 1.1.1992, je třeba na posouzení otázky vzniku oprávněné držby použít ustanovení § 132a odst. 1 obč.zák. účinného do 31.12.1991. Podle § 132a odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od 1.4.1983 do 31.12.1991 platilo, že kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má – pokud není stanoveno jinak – obdobná práva na ochranu jako má vlastník věci. Z citace uvedeného ustanovení plyne, že pro závěr o oprávněném držiteli vyžaduje dobrou víru držitele o tom, že mu věc patří. V dobré víře musel být držitel se zřetelem ke všem okolnostem v době nabytí držby. Je nepochybné, že držitel musel být v dobré víře, že mu věc vlastnicky patří, zejména se zřetelem k listině, která jej přivedla k přesvědčení, že je vlastníkem. Jestliže v tomto případě jak hospodářská smlouva z roku 1980, tak hospodářská smlouva z roku 1986 neuvádějí jednoznačně, o jaký převod se jedná ( zda o převod správy nebo o převod vlastnictví ), nemohla být ani jedna z přejímajících organizací se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí věci, které byly předmětem hospodářských smluv vlastnicky patří. Posouzení, je-li držitel v dobré víře, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska ( z hlediska subjektivního přesvědčení ) samotného držitele. O dobré víře lze uvažovat tam, kde držitel věc drží v omylu, že mu věc patří, a jde přitom o omyl omluvitelný. Je to takový omyl, k němuž došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu konkrétního případu po každém požadovat. Je proto nezbytné vždy zjišťovat, zda držitel neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří. Tomuto výkladu dobré víry se okolnosti zjištěné v této věci vymykají. Jak právní předchůdci žalobce, tak i sám žalobce v posledních letech před 1.1.1992, mohli ( a měli ) mít pochybnosti o tom, že jim věci po právu patří, protože znění hospodářských smluv nevedlo k jednoznačnému závěru, že nabyvatelé nabývají vlastnictví k předmětným nemovitostem. Kdyby obě přejímající organizace ( v roce 1980 a 1986 ) postupovaly s obvyklou mírou opatrnosti, zejména za situace, že bylo všem účastníkům smlouvy ( již z tiskopisu ) známo, že lze nemovitosti ze státního majetku převádět buď do vlastnictví jiného subjektu nebo také jen do správy, nemohly by dospět k závěru, že v případě dvou shora uvedených hospodářských smluv jde o převod vlastnictví. Protože hospodářský zákoník rozlišoval oba dva druhy převodu, a rozlišoval je i tiskopis, bylo jednoznačné vyplnění tiskopisu zachováním zcela obvyklé míry opatrnosti. Jestliže účastník smlouvy sepíše smlouvu o převodu majetku tak, že není jednoznačné, jaké právo se převádí, přičemž na tiskopisu je poučen o tom, že má „nehodící se škrtnout“ nezachoval obvyklou míru opatrnosti a jeho omyl spočívající v přesvědčení, že nabyl právě vlastnické právo, není omluvitelný. Stačilo totiž jen s obvyklou mírou pečlivosti přečíst veškerý text na tiskopise a logicky jej doplnit. Jestliže tak účastníci smlouvy ( přejímatelé ) neučinili, nepostupovali s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu tohoto případu po každém požadovat. Toto platí o každém z přejímatelů předmětných nemovitostí. Protože se žalobce nestal vlastníkem předmětných nemovitostí ani na základě smluvních převodů vlastnictví, ani na základě vydržení vlastnického práva a nebyl jím ani ke dni uzavření dohody o užívání, je jeho žaloba na vyklizení těchto nemovitostí nedůvodná, aniž by se bylo nutno zabývat okolnostmi týkajícími se později ( v roce 1995 ) uzavřené dohody o užívání. Není třeba se zabývat ani otázkou, zda objekt Tesco je věcí movitou či nemovitou, protože žalobce není v této věci aktivně legitimován ani k žalobnímu petitu na vyklizení nemovitostí, ani k žalobnímu petitu na odstranění věci. Odvolací soud vzhledem k tomuto svému závěru změnil napadený rozsudek ( § 220 odst. 1 o.s.ř. ) tak, že žalobu zamítl v celém jejím rozsahu. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 o.s.ř. Neúspěšnému žalobci ( § 142 odst. 1 o.s.ř. ) bylo uloženo zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 8.725 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Tato částka sestává z odměny advokáta za řízení před soudem prvého stupně v částce 3.800 Kč, částky 975 Kč režijního paušálu ( 13 úkonů po 75 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/96 Sb. ), dále z odměny advokáta v odvolacím řízení 3.800 Kč a 150 Kč režijního paušálu ( 2 úkony po 75 Kč ). Žalobci se dále ukládá zaplatit soudní poplatek z odvolání, protože odvolatel byl od něho osvobozen. Postupuje se podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších novel, o soudních poplatcích. Podle uvedeného ustanovení, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V odvolacím řízení byl „navrhovatelem“, tj. odvolatelem, žalovaný, takže povinnost platit poplatek přechází na žalobce. Ten nemá proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, ani nebyl od soudního poplatku osvobozen. Soudní poplatek za odvolání činí 3.000 Kč ( položka 17 písm. c) Sazebníku soudních poplatků ). O této povinnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání bylo rozhodnuto, aniž by bylo k tomu třeba nařizovat jednání. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Dovolání se podává u Okresního soudu ve Strakonicích k Nejvyššímu soudu v Brně. Rozsudek lze soudně vykonat, nebude-li včas a řádně splněn. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 5. listopadu 2003 JUDr. Milena B a b k o v á, v. r. předsedkyně senátu