Zaměstnavatel nesplní svou nabídkovou povinnost ( § 46 odst. 2 zák. práce), jestliže nabídl zaměstnanci místo dělníka ve výrobě, kde stačí zaučení, ale nenabídl mu jiné volné místo v dělnické profesi, kde je požadavek na vzdělání bližší jeho středoškolskému vzdělání.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudkyň JUDr. Jany Hůdové a JUDr. Vladimíry Zelenkové v právní věci žalobkyně M. H. , bytem S., proti žalované D. A. CZ , s.r.o., IČ… se sídlem v B., o neplanost výpovědi z pracovního poměru, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 8. 2003, č.j. 7 C 146/2003-41, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto: U r č u j e se, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni žalovanou dopisem ze dne 23. 4. 2003 je neplatná a pracovní poměr žalobkyně u žalované trvá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů 8500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 15.8.2003 č.j. 7 C 146/2003-41 soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni žalovaným dle § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce je neplatná a pracovní poměr nadále trvá. O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 3250 Kč k rukám právního zástupce žalovaného. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že příkazem ředitele žalované společnosti č. 8/2003 ze dne 22.4.2003 bylo nařízeno realizovat organizační změnu, v důsledku které mimo jiné byla zrušena pracovní pozice „referent personalistiky“ na závodě G.. V důsledku této změny žalobkyně obdržela dne 23.4.2003 výpověď z pracovního poměru ze dne 23.4.2003 dle § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce. Žalovaná společnost měla volná místa v dělnických profesích, mezi nimiž byla k 30.4.2003 i místa na pozicích auditor. Žalobkyni bylo ze strany ing. M., ředitele závodu G., nabídnuto místo dělnice ve výrobě a vzhledem k tomu, že žalobkyně pracovala jako personalistka a věděla, jaká konkrétní pracovní zařazení jsou zahrnována mezi dělnické profese, neměl její nadřízený povinnost vysvětlovat žalobkyni, v čem dělnická profese spočívá. Okresní soud měl zato, že žalobkyně jednoznačně odmítla dělnickou profesi, která jí byla následně den po doručení výpovědi doručena rovněž v písemné formě, a proto dle okresního soudu byly splněny podmínky uvedené v § 46 odst. 2 zák. práce. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítala, že ing. M. jí předal rozhodnutí o zrušení pracovního místa referenta výroby a personalistiky a samotnou výpověď. Nedošlo k žádné nabídce jakéhokoliv pracovního místa. Dodatečně jí byla učiněna nabídka pracovního místa dělnice ve výrobě. Jednalo se o nejméně vhodné pracovní místo ve firmě z volných pracovních míst, která v této době ve firmě byla volná. Nejednalo se tedy o vhodnou nabídku pracovního místa, která navíc byla učiněna až po výpovědi. Co se týče pracovního místa auditora ve výrobě, je zařazeno do dělnické profese, ale jedná se o režijního dělníka. Toto místo má samostatné zařazení, samostatné finanční hodnocení, požadavek na vzdělání je minimálně vyučen s tím, že toto pracovní místo je v mnoha případech obsazováno středoškolsky vzdělanými pracovníky. Na tuto pozici byli převáděni pracovníci z jiných závodů, kteří měli absolutně jiný druh náplně práce. V době výpovědi předané žalobkyni žalovaným byla pracovní místa výrobních auditorů volná. Odvolatelka dále argumentovala tím, že byla volná místa i v THP, a toto jí rovněž nabídnuto nebylo. Podle odvolatelky nebyla nabídková povinnost splněná v chronologicky uspořádaném pořadí od nejvíce vhodného místa až po místo nejméně vhodné, respektive žalovaný před doručením výpovědi neučinil žalobkyni nabídku žádnou. Odvolání v této věci je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o.s.ř.). Obsahuje i náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 a 2 o.s.ř. Z podnětu podaného odvolání odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek dle § 212 věta prvá o.s.ř. v celém rozsahu. Přezkoumal jej z hlediska odvolacích důvodů skutečně obsažených v odvolání, tzn. podložených konkrétními argumenty. V tomto smyslu odvolatelka uplatnila odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o.s.ř., ostatní uvedené odvolací důvody podloženy konkrétními okolnostmi nebyly. Přezkoumal jej však z úřední povinnosti i z hlediska ostatních odvolacích důvodů uvedených v § 205 odst. 2 o.s.ř., jak to ukládá § 212a odst. 1 o.s.ř. Neshledal vady řízení, vyjmenované v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř., ke kterým přihlíží z úřední povinnosti. Odvolací námitka žalobkyně, že žalovaný jí nenabídl práci v chronologicky uspořádaném pořadí od nejvíce vhodného místa až po místo nejméně vhodné je důvodná. Z výpovědi svědka ing. M. a z přednesu zástupce žalovaného při odvolacím jednání vyplývá, že žalobkyni byla nabídnuta práce dělnice ve výrobě, a to za situace, kdy bylo volné místo auditora. V tomto případě se jedná sice také o dělnickou profesi, ale jiného druhu. Z hlediska vzdělání je požadavek na auditora minimálně výuční list, ale tuto funkci může vykonávat i středoškolák. U jednicového dělníka (dělníka ve výrobě) stačí, pokud bude zaučený. Rovněž prémiová složka platu u tzv. jednicového dělníka se vypočítává jiným způsobem než dělníkovi – auditorovi. Z dokazování soudu prvního stupně plyne, že žalobkyně má středoškolské vzdělání, konkrétní školu uvedla při odvolacím jednání. Odvolací soud je jiného právního závěru než soud prvního stupně na splnění nabídkové povinnosti. Ta řádně splněna nebyla, protože nebyl zachován postup v nabídce volného pracovního místa pro žalobkyni tak, jak má na mysli zákoník práce. Ustanovení § 46 odst. 2 zák. práce zakotvilo tzv. nabídkovou povinnost zaměstnavatele. Splnění této povinnosti je hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi a prokazuje jej zaměstnavatel. Podle uvedeného ustanovení zákoníku práce může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, pokud nejde o výpověď pro porušení pracovní kázně nebo z důvodu, pro který lze okamžitě zrušit pracovní poměr, pouze tehdy, jestliže nemá možnost ho dále zaměstnávat v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, ani v místě jeho bydliště, a to ani po předchozí průpravě. Jak plyne z ustálené judikatury, je při nabízení jiné vhodné práce třeba, aby zaměstnavatel dodržel pořadí od nejvíce vhodného místa až po místo nejméně vhodné (viz R 51/75). To žalovaný zaměstnavatel nedodržel, když jí nabídl místo dělnice ve výrobě, kde stačí zaučení, ale nenabídl jí volné místo auditora, kde je požadavek na vzdělání bližší jejímu středoškolskému vzdělání. Žalovaný nemůže předvídat, že žalobkyně by nebyla vhodnou osobou pro práci auditora. Vhodnost nabízeného pracovního místa nutno posuzovat z hlediska objektivního (např. z hlediska požadavků na vzdělání). Žalovaný nepředložil žádný důkaz o tom, že by žalobkyně práci auditora nezvládla. Výpověď jí také nebyla dána proto, že by nesplňovala požadavky na komunikaci s lidmi, ale z organizačních důvodů. Nic proto nevede k závěru, že by místo auditora pro ní vhodné nebylo. Pokud jde o námitku odvolatelky, že ústně před výpovědí jí nebylo nabízeno žádné pracovní místo, tuto námitku za důvodnou nepovažuje. Lze odkázat na správné zjištění soudu prvního stupně o tom, že při ústním jednání bylo žalobkyni nabídnuto místo dělnice ve výrobě, jak o tom vypovídal ing. M., který s žalobkyní jednal. Toto místo však, jak již shora řečeno, nebylo to nejvhodnější z volných míst. Vhodnější bylo (z hlediska kvalifikace žalobkyně) místo auditora, které též (jak potvrdil svědek ing. M.) bylo volné, jí nabídnuto nebylo. Protože nabídková povinnost dle § 46 odst. 2 zák. práce ze strany zaměstnavatele splněna nebyla, nebyly naplněny zákonné důvody výpovědi, a proto je výpověď neplatná (§ 242 odst. 1 písm. a/ zák. práce). Z uvedených důvodů byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí náleží podle § 142 odst. 1 o.s.ř za použití § 224 odst. 2 o.s.ř. náhrada nákladů řízení. Tyto tvoří soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení 1000 Kč, odměna advokáta před soudem prvního stupně podle § 5 písm. c) vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 6200 Kč, 4x režijní paušál po 75 Kč dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále náklady řízení tvoří soudní poplatek z odvolání ve výši 1000 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Tento rozsudek by mohl být k návrhu soudně vykonán, pokud by nebyl včas a dobrovolně splněn. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 21. listopadu 2003 JUDr. Milena B a b k o v á , v. r. předsedkyně senátu