Souhlas ve smyslu § 115a o.s.ř. musí být bezpodmínečný. Ve sporu o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu manžely lze rozhodovat bez nařízení jednání ( § 115a o.s.ř.) jen tehdy, když všechna v úvahu přicházející hlediska § 705 odst. 3 o.z. ( nejen zákonnná) byla doložena listinami předloženými účastníky. K listinám soudem vyžádaným nelze hledět. Nelze zaměňovat listinu jako důkazní prostředek s podáním účastníka v průběhu řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudkyň JUDr. Jany Hůdové a JUDr. Vladimíry Zelenkové. v právní věci žalobkyně E. A., bytem S., Slovenská republika, proti žalovanému V.A. , trvale bytem V., t.č. na neznámé adrese v USA, právně zastoupenému JUDr. J. K., advokátem v P., o zrušení práva společného nájmu manželů k družstevnímu bytu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31.10.2002 č.j. 6 C 151/2001 – 77, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu nacházejícímu se ve V. ve Smetanově ulici 875 a sestávajícímu ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, a určil, že jako výlučná nájemkyně a členka družstva bude nadále byt užívat žalobkyně (bod I. ). Dále žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů od zajištění náhradního ubytování (bod II.). Žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal (bod III.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Strakonicích (bod IV.). Rozhodl bez nařízení jednání s odkazem na ustanovení § 115a o.s.ř. Okresní soud vycházel ze zjištění, že účastníci byli pravomocně rozvedeni dnem 15.9.2000, za trvání manželství začali na základě dohody o odevzdání a převzetí družstevního bytu ze dne 21.1.1991 užívat předmětný byt a po rozvodu se o tom, kdo z nich bude dalším uživatelem a členem družstva, nedohodli. Okresní soud rozhodoval podle ustanovení § 705 odst. 2 věta druhá o.z. o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a podle § 705 odst. 3 o.z. o tom, kdo z účastníků bude jako člen družstva nájemcem bytu. Pro posouzení této otázky okresní soud vycházel ze zjištění, že žalobkyni byly svěřeny do výchovy všechny tři nezletilé děti pro dobu po rozvodu a ona s nimi žije na Slovensku v bytě o velikosti 1 + 1, ke kterému ji svědčí nájem na dobu určitou do 31.12.2002. Byt, který je předmětem tohoto řízení, žalobkyně dle shodného tvrzení účastníků opustila v únoru 1999. Okresní soud uvěřil tvrzení žalobkyně, že předmětný byt neopustila dobrovolně a neuvěřil opačnému tvrzení žalovaného. Přihlédl i ke stanovisku pronajímatele, které bylo neutrální. Přihlédl i k tomu, že žalovaný nepopřel tvrzení žalobkyně o tom, že celých 8 let platila nájemné z vyplacených dávek státní sociální podpory. Zejména s ohledem na zájem nezletilých dětí žijících s žalobkyní v neadekvátním prostředí okresní soud žalobě i ohledně určení dalšího uživatele bytu vyhověl. Odůvodnil pak bytovou náhradu přiznávanou žalovanému. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný. Namítal, že členský podíl týkající se předmětného bytu odkoupili účastníci od pana F. za 110.000,- Kč, což byly prostředky od jeho rodičů. Trval na tom, že žalobkyně odešla z bytu dobrovolně, a on jí po celou dobu manželství přispíval na domácnost, o čemž existují písemné záznamy. Podle odvolatele může být nájem na dobu určitou žalobkyni bez problémů prodloužen na další období, takže žalobkyně má bydlení zajištěno. Byt opustila dobrovolně proto, že chtěla bydlet na Slovensku, kde on být nechtěl. Předmětný byt je jediným místem, kde může uspokojit své bytové potřeby, protože nemá jinou možnost bydlení. Odvolatel žádal, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení, případně aby byl změněn tak, že po zrušení práva společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu se výlučným nájemcem a členem družstva určuje on. Odvolání žalovaného je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.), podané oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a včasné (§ 204 o.s.ř.). Obsahuje také všechny náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 a 2 o.s.ř. včetně uvedení odvolacího důvodu. Obsah odvolání žalovaného postihuje odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. Tím, že odvolatel poukazuje na odkoupení členského podílu za peníze získané od jeho rodičů, na dobrovolný odchod žalobkyně z bytu, vytýká soudu prvého stupně, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Obsahem svého odvolání odvolatel uplatňuje i odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Odvolací soud projednal věc v celém jejím rozsahu, protože z obsahu odvolání žádné meze odvolacího přezkumu nevyplynuly (§ 212 věta prvá o.s.ř.). Pokud odvolatel nevznáší žádné námitky proti výroku o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a proti výroku o zaplacení soudního poplatku ze žaloby, jde v druhém případě o výrok, který je na rozhodnutí o napadeném výroku závislý (§ 212 písm. b/ o.s.ř.) a v prvém případě jde o výrok, který nemůže samostatně nabýt právní moci, protože je těsně spjat s výrokem napadeným (o určení výlučného uživatele bytu). Obdobně je navazujícím výrokem na výrok napadený i výrok o nákladech řízení. Proto byla napadená věc projednána v celém svém rozsahu. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1 o.s.ř., tedy i z důvodů, které v odvolání nebyly uplatněny, avšak jsou odvolacími důvody podle § 205 odst. 2 o.s.ř. Přezkoumáno bylo i řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, a to podle § 212a odst. 5 o.s.ř., tedy z hlediska vad řízení v citovaném ustanovení uvedených. Odvolání žalovaného je důvodné. Odvolací soud shledal „jinou“ vadu řízení zmíněnou v ustanovení § 212a odst. 5 větě druhé o.s.ř. Tato vada mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Spočívá v tom, že soud prvého stupně rozhodl bez nařízení jednání, ač k tomu, podle názoru odvolacího soudu, nebyly dány podmínky ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. Podle uvedeného ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř. V této věci sice nejde o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř., takže obecně lze v této věci vydat rozsudek bez nařízení jednání, avšak v tomto případě není splněna podmínka, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě předložených listinných důkazů lze rozhodnout jen o zrušení práva společného nájmu bytu, protože z předložených listin jednoznačně vyplývá skutkový stav rozhodný pro posouzení této právní otázky. Nelze však rozhodnout jen na základě účastníky předložených listin o určení dalšího nájemce bytu. Pro posouzení této otázky jsou rozhodující nejen zákonná hlediska uvedená v ustanovení § 705 odst. 3 o.s.ř., ale i hlediska jiná (srov. výraz „zejména „ v uvedeném ustanovení). Ač hledisko zájmu nezletilých dětí by bylo možno posoudit podle listinného důkazu, kterým je žalobkyní předložený rozsudek o svěření nezletilých dětí do její výchovy, nebyla předložena žádná listina, která by byla důkazem o dalším hledisku, které vyplynulo z tvrzení žalovaného. Ten uváděl, že měl zásluhu na získání bytu, protože zaplatil členský podíl ze svých peněžních prostředků. Tuto skutečnost žalovaný uvedl ve svém vyjádření k žalobě (č.l. 29). Za té situace měl okresní soud poučit žalovaného podle § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat jej k doložení jeho tvrzení. Dalším hlediskem, které je třeba brát v úvahu, je účelnost využití bytu každým z účastníků. Ani toto hledisko nelze pominout a nelze je za současné situace posoudit jen z účastníky předložených listin. Okresní soud navíc svůj závěr o tom, že žalobkyně se určuje výlučnou uživatelkou bytu a členkou družstva, nezaložil jen na listinách, ale také na hodnocení pravdivosti „tvrzení“ účastníků o okolnostech, za kterých žalobkyně předmětný byt opustila. Takové hodnocení skutkových tvrzení však není případné, protože skutkové tvrzení účastníků je buď prokázané nebo neprokázané a jen důkazy mohou být věrohodné či nevěrohodné a jen důkazům lze věřit či nevěřit. Ohledně okolností odchodu žalobkyně však okresní soud žádné důkazy neprováděl a ani tak neměl v úmyslu. Přesto však svůj závěr založil i na tom, že uvěřil tvrzení žalobkyně, že předmětný byt neopustila dobrovolně a neuvěřil opačnému tvrzení žalovaného. Nesprávně tak zjišťoval sporný skutkový stav jinak než pouze z listin předložených účastníky. Listiny požadované § 115a o.s.ř. (důkazní prostředky) nelze zaměňovat s podáním účastníka obsahujícím jeho skutková tvrzení. Taková „listina“ není důkazním prostředkem, tj. listinou ve smyslu citovaného ustanovení. Obdobně nejsou listinami předloženými účastníky, kterými citované ustanovení podmiňuje rozhodování bez nařízení jednání, ani listiny vyžádané soudem (např. stanovisko pronajímatele). Okresní soud měl dále žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 o.s.ř. o tom, že chybí její tvrzení o způsobu jejího dalšího využívání bytu. Účelnost využití bytu je totiž dalším hlediskem pro úvahu, kdo z účastníků má být výlučným nájemcem bytu. V tomto případě nutnost posuzovat věc z tohoto hlediska vyplynula z tvrzení obou účastníků o jejich současném pobytu (mimo byt). Okresní soud také nesprávně vycházel z toho, že žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Souhlas ve smyslu § 115a o.s.ř. totiž musí být jednoznačný a bezpodmínečný, zatímco žalobkyně v odpovědi soudu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání jen za předpokladu, že její žalobě bude vyhověno. Z uvedeného vyplývá, že nebyly splněny všechny podmínky ustanovení § 115a o.s.ř. pro projednání věci bez nařízení jednání, a došlo tak k vadě řízení, která nepochybně mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Účastníkům byla odňata možnost jednat před soudem. Byl tak naplněn i odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 221 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 212a odst. 5 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Podle § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. nebylo nutno v této věci nařizovat odvolací jednání. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. ledna 2003 JUDr. Milena Babková v.r. předsedkyně senátu