Námitka promlčení je účastníkem učiněna včas, je-li uplatněna v jeho závěrečném návrhu před soudem prvního stupně, poté, co bylo soudem dáno poučení podle § 119a o.s.ř.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Vojíkové a soudců JUDr. Jany Prokopové a JUDr. Františka Koláře v právní věci žalobců a/ M., s.r.o., se sídlem P. a b/ PhDr. P. V., bytem P., zastoupených JUDr. L. I., advokátkou v P., proti žalovanému Ing. P. K., bytem P., zastoupenému JUDr. M. V., advokátkou v Č. B., o zaplacení 31.946,- Kč, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 27.2.2003, č.j. 5 C 562/2000-144, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. o zamítnutí žaloby ohledně žalobce M., s.r.o. P. p o t v r z u j e . II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. o zamítnutí žaloby ohledně žalobkyně PhDr. P. V. v odstavci II. o nákladech řízení mezi účastníky a v odstavci III. o nákladech řízení státu z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům 31.946,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % od 31.8.1996 do zaplacení. Žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech řízení na účet jeho právního zástupce 16.090,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet okresního soudu na nákladech řízení částku 6.710,- Kč. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce dopustil úmyslného jednání, které by mělo za následek škodu na straně žalobce. Na jeho straně by mohlo jít pouze o jednání nedbalostní povahy. Vzhledem k tomu, že byla uplatněna námitka promlčení, byla žaloba zamítnuta z toho důvodu, že nárok žalobce je promlčený s odkazem na ustanovení § 106 odst. 2 obč. zák. Objektivní promlčecí doba pro tento případ je tříletá, sporná faktura byla vystavena 31.7.1996. Bez ohledu na běh subjektivní lhůty promlčecí, uplynula objektivní promlčecí doba po třech letech, tedy 31.7.1999. Žaloba u soudu pak byla podána 24.5.2000. Navíc ve vztahu k žalobkyni PhDr. P. V. byl žalobní návrh zamítnut i z toho důvodu, že tato není ve věci aktivně legitimována. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali žalobci. V odvolání namítali, že žalovaný jakožto jediný jednatel společnosti M., s.r.o. nevykonával svou působnost s náležitou péčí tak, jak mu to mimo jiné ukládalo ustanovení § 135 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 194 odst. 4 obchodního zákoníku, čímž způsobil společnosti M. škodu ve výši 31.946,- Kč, za kterou je plně odpovědný. Žalobkyně PhDr. V. poukazovala na to, že vzala návrh na zahájení řízení zpět při jednání dne 24.5.2002. Tento závažný krok okresní soud ani ve svém rozsudku vůbec nezmínil. Řízení tak trpí závažnou vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dle názoru žalobců okresní soud neprovedl všechny zásadní důkazy, když zamítl návrh na provedení důkazu vypracovaným seznamem faktur i faktur samotných, které byly za dobu působnosti žalovaného ve společnosti M., s.r.o. vystaveny, návrh na vyžádání zprávy od finančního úřadu a dotaz na Český statistický úřad. Důvody, které okresní soud vedly k tomu, že tyto důkazy neprovedl ve svém rozhodnutí vůbec neuvedl. Okresní soud dle názoru žalobců také pochybil, pokud otázku promlčení posuzoval podle občanského zákoníku. Jedná se totiž nepochybně o vztah, který se řídí obchodním zákoníkem, a proto i otázku možného promlčení je nutné posuzovat podle ustanovení obchodního zákoníku. S ohledem na příslušná ustanovení obchodního zákoníku o promlčení byla předmětná žaloba podána včas. Navíc námitka promlčení byla žalovaným uplatněna až v závěrečném návrhu, tedy až po poučení podle ustanovení § 119a o.s.ř. a vzhledem k tomu okresní soud neměl k této námitce vůbec přihlédnout, neboť byla uplatněna pozdě. Žalobci navrhli, aby krajský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. jestliže dospěje k závěru, že skutkový stav je zjištěn dostatečně, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle ustanovení § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že pokud jde o žalobce M., s.r.o. P. není odvolání důvodné a pokud jde o žalobkyni PhDr. P. V. odvolání důvodné je. V odvolání jsou uplatněny odvolací důvody dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení. Odvolací soud shledal pokud jde o odvolání žalobce M., s.r.o. P., že není dán žádný z uplatněných důvodů a neshledal ani existenci jiných odvolacích důvodů dle ustanovení § 205 odst. 2 o.s.ř. Ohledně žalobkyně PhDr. V. pak odvolací soud shledal, že je dán odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Z protokolu o jednání okresního soudu ze dne 24.5.2002 totiž vyplývá, že žalobkyně vzala žalobní návrh zpět. Okresní soud však tuto skutečnost zcela pominul a nepostupoval tak, jak je stanoveno v ustanovení § 96 odst. 2 a 3 o.s.ř. Naopak o věci rozhodl meritorně. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby vůči žalobkyni PhDr. V. zrušit podle § 221 odst. 1 o.s.ř. a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. K odvolání žalobce M., s.r.o. P. je třeba uvést, že dle názoru odvolacího soudu si okresní soud pro své rozhodnutí opatřil vyčerpávající a správná skutková zjištění, zjištěné skutečnosti zákonem stanoveným způsobem hodnotil a věc správně posoudil i po právní stránce. Odvolací soud především nepovažuje za nutné doplňovat dokazování důkazy navrženými žalobci před okresním soudem . Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že těmito důkazy by tvrzená skutečnost, a to, že žalovaný zfalšoval předmětnou fakturu nemohla být prokázána. I odvolací soud považuje za nadbytečné provádět další důkazy, neboť na základě těchto důkazů nelze učinit jiný skutkový závěr ohledně posouzení toho, zda žalovaný se dopustil úmyslného jednání mající za následek vznik škody a tato skutečnost je rozhodující pro právní posouzení dané věci. Okresní soud nepochybil, pokud při svém rozhodování vyšel ze znaleckého posudku znalkyně PhDr. D. S., neboť jeho závěr o tom, že žalovaný není pisatelem podpisu Pecha na sporné faktuře je jednoznačný. Provedeným dokazováním dle názoru odvolacího soudu byly právně rozhodné skutečnosti pro posouzení nároku prvého žalobce dostatečně objasněny. Okresní soud nepochybil také pokud jde o právní posouzení dané věci. Odvolací soud především nepovažuje za důvodnou odvolací námitku žalobce, že promlčení bylo žalovaným uplatněno pozdě, neboť bylo uplatněno až po poučení podle ustanovení § 119a o.s.ř. v závěrečném návrhu. Podle § 119a odst. 1 o.s.ř. před skončením jednání je předseda senátu povinen s výjimkou věcí uvedených v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř. účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést, a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o.s.ř. Z citovaného ustanovení vyplývá, že až do vyhlášení rozhodnutí okresním soudem mohou účastníci uvádět rozhodné skutečnosti, a jestliže tedy námitka promlčení byla uplatněna v závěrečném návrhu, šlo o včasné uplatnění této námitky. Odvolací soud také zcela sdílí závěr soudu prvního stupně, že nárok v dané věci je promlčen. Okresní soud správně posoudil promlčení podle příslušných ustanovení občanského zákoníku. Sama skutečnost, že žalovaný se jednání, které je mu žalobci kladeno za vinu, dopustil jako jednatel společnosti, nemůže vést k závěru, že je třeba věc posoudit podle obchodního zákoníku. V tomto směru je třeba odkázat na ustanovení § 261 odst. 3 obchodního zákoníku. Z tohoto ustanovení vyplývá, že na danou věc nedopadá žádné z ustanovení pod písm. a) až e), a nelze proto na ně vztáhnout režim obchodního zákoníku. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. o zamítnutí žaloby ohledně žalobce M., s.r.o. Písek potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný. Jak již bylo shora uvedeno ohledně žalobkyně PhDr. P. V. byl výrok v odstavci I. zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Zrušeny byly také výroky v odstavci II. a III. o nákladech řízení, neboť, jestliže odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně byť jen zčásti a vrátí mu věc k dalšímu řízení, vždy rozhoduje o nákladech řízení soud prvního stupně ( včetně těch, které účastníkům vznikly v souvislosti s odvoláním ). P o u č e n í : Proti potvrzujícímu výroku tohoto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že toto rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. V takovém případě je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Písku. Proti zbývajícím výrokům rozsudku není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. června 2003 JUDr. Alena V o j í k o v á, v. r. předsedkyně senátu