Nárok na náhradu živého a mrtvého inventáře ( § 20 zákona č. 229/1991 Sb.), který byl oprávněné osobě započten do základního podílu na majetku družstva, se řídí režimem transformačního zákona ( § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb.), nikoliv režimem restitučního zákona.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Vojíkové a soudců JUDr. Jany Prokopové a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce J. Š. , bytem P., zastoupeného JUDr. K. K., advokátem v P., proti žalovanému Z. d. Č. se sídlem Č., zastoupenému JUDr. J. V., advokátem v P., o zaplacení částky 56.9l4,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 22.4.2OO3, č.j. 5 C l4O/2OO3 – 26, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto : I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 55.346,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 % od 5.l2.2OO2 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba ohledně zaplacení částky l.568,- Kč s 4 % úrokem z prodlení od 5.l2.2OO2 do zaplacení se z a m í t á . III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku l5.62O,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. K. K., advokáta v Písku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.376,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. K. K., advokáta v Písku. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 56.9l4,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 % počínaje od 5.l2.2OO2 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě na nákladech řízení částku l5.62O,- Kč. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že pokud jde o výši transformačního podílu, tato nebyla žalovaným nijak zpochybňována. Bylo pouze tvrzeno, že na transformační podíl bylo již plněno podle smlouvy o pronájmu majetkového podílu. Dle názoru okresního soudu rozhodně nešlo o plnění na transformační podíl. Pokud jde o způsob výplaty transformačního podílu, pak okresní soud odkázal na ustálenou judikaturu, podle které musí být vyplacen v penězích. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný. V odvolání uvedl, že první část majetkového podílu je klasická restituce, která je tvořena náhradou živého a mrtvého inventáře vzneseného do družstva původními vlastníky. Způsob vyrovnání této náhrady je předpokládán v ustanovení § 2O zákona o půdě, zde platí jednoznačně forma vydání náhrad v naturální podobě a nikoli v peněžním ekvivalentu, jak se snaží soudy toto praktikovat. Takovýto postup je v rozporu se zákonnou úpravou. Druhou součástí uplatňovaných nároků je pak část transformační, jejíž výpočet je dán ustanovením zák. č. 42/l992 Sb. Tento je možno vypořádat jak formou finanční, tak formou naturální. V případě finančního vypořádání podléhá srážce daně ve výši l5 %. Žalovaný navrhl, aby krajský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň aby uložil okresnímu soudu, aby se zabýval otázkou vzniku předmětného nároku. Žalobce ve svém vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Dle jeho názoru okresní soud na daný případ správně aplikoval ustanovení § l3 zák. č. 42/l992 Sb. a správně se opírá o judikaturu Nejvyššího soudu ČR pokud jde o úhradu majetkového podílu v penězích. Okresní soud také správně posoudil, že částka 3.983,- Kč vyplacená na základě smlouvy o pronájmu nemůže být brána jako plnění na transformační podíl. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle ustanovení § 20l o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek podle § 2l2 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze zčásti. V odvolání je žalovaným uplatněn odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení. Odvolací soud shledal existenci tohoto odvolacího důvodu pokud jde o transformační podíl ve výši l0.454,- Kč. V daném případě není pochyb, že nárok žalobce je třeba posuzovat podle zákona č. 42/l992 Sb. Právní předchůdkyně žalobce měla majetkový podíl v výši 56.9l4,- Kč, který žalobce zdědil. Žalovaný výši tohoto majetkového podílu nezpochybňuje. Má námitky vůči způsobu jeho vypořádání a námitky týkající se srážky daně. Především je třeba uvést, že není důvodná odvolací námitka žalovaného, že nárok ve výši 46.46O,- Kč je nárokem restitučním, na který je třeba aplikovat ustanovení § 20 zákona o půdě. Tento nárok se totiž stal součástí majetkového podílu oprávněné osoby podle zákona č. 42/l992 Sb. Právní předchůdkyně žalobce uplatnila vůči žalovanému nárok podle zákona č. 42/l992 Sb., stala se oprávněnou osobou podle transformace a nárok na náhradu podle zákona o půdě jí byl započten do základního podílu na majetku družstva. Tím se změnil právní režim původně restitučního nároku na nárok, respektive na majetkový podíl, jehož režim podléhá úpravě podle transformačního zákona. V důsledku toho nemůže oprávněná osoba nadále žádat o vydání restituční náhrady podle zákona o půdě, ale může požadovat o vypořádání vypočteného majetkového podílu. Stanovený transformační podíl představuje formu vypořádání nároků podle restitučního předpisu. Odvolací soud také nepovažuje za důvodnou odvolací námitku žalovaného týkající se způsobu vypořádání předmětného nároku. Jestliže v daném případě jde o nárok z transformace a nedošlo k dohodě o jiném způsobu vypořádání, musí být vypořádán v penězích. Tento způsob vypořádání vyplývá z ustálené judikatury /viz. rozhodnutí uveřejněná pod č. 65/l998 a pod č. 43/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek/. Důvodná je odvolací námitka žalovaného týkající se zdanění nároku ohledně transformačního podílu ve výši l0.454,- Kč. Tento podíl na rozdíl od základního podílu není osvobozen od daně z příjmu podle § 4 odst. l písm. g/ zákona č. 506/l992 Sb., ale tento příjem se zdaňuje sazbou daně vybíranou srážkou podle § 36 odst. 2 písm. c/ zákona č. 506/l992 Sb. Sazba činí l5 %, což je v daném případě l.568,- Kč. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. l o.s.ř. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 55.346,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 % od 5.l2.2002 do zaplacení a pokud jde o částku l.568,- Kč s úrokem z prodlení, žaloba byla zamítnuta. Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně shodně s napadeným rozsudkem okresního soudu. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § l42 odst. l a § 224 odst. l o.s.ř. Úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v paušální odměně dle vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 6.520,- Kč /§ 3 odst. l a § l8 odst. l citované vyhlášky/, l x režijní paušál po 75,- Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 200,- Kč a cestovné ve výši 58l,- Kč za cestu z Písku do Českých Budějovic a zpět, když bylo celkem ujeto ll0 km při sazbě 5,28 Kč za km. Při přiznání paušální odměny vycházel odvolací soud z toho, že zástupce žalobce učinil ve věci pouze l úkon, neboť vyjádření k odvolání, které bylo předloženo při jednání odvolacího soudu, nepovažuje odvolací soud za úkon právní služby, který byl účelně vynaložen k uplatňování nebo bránění práva. Celková náhrada nákladů odvolacího řízení tedy představuje částku 7.376,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že toto rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. V takovém případě je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Písku. Rozsudek je vykonatelný, nebude-li včas a řádně splněn. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. září 2OO3 JUDr. Alena V o j í k o v á , v.r. předsedkyně senátu