K zajištění bytové náhrady pro nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením ( § 343 o.s.ř.)

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Vojíkové a soudců JUDr. Jany Prokopové a JUDr. Františka Koláře ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. S., nar…, bytem B., zast. K. H., advokátem ve S., proti povinné A. V., nar…, bytem B., vyklizením nemovitosti, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 18.4.2003, č.j. 7 E 70/2003-31, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3.7.2003 č.j. 7 E 70/2003-38, t a k t o: Usnesení soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení se zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Usnesením ze dne 18.4.2003, č.j. 7E 70//2003-31 Okresní soud v Písku nařídil v odstavci I. podle rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 13.12.2001, č.j. 5C 519/2000-33 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.9.2002, č.j. 7 Co 2108/2002-52, výkon rozhodnutí vyklizením domu čp. 97 se stavební parcelou č. 141/14 a pozemkové parcely č. 163 v k.ú. Boudy a přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva, do náhradního ubytování v Horažďovicích, ul. Strakonická č. 945. Ve výroku v odstavci II. rozhodl, že povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí částku 4 425 Kč. Ve výroku v odstavci III. pak rozhodl o způsobu provedení vyklizení. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že z provedeného výslechu svědka J. J. zjistil, jakého charakteru je zajištěné náhradní ubytování. Zjistil dále, že bytová náhrada odpovídá bytové náhradě, na jejíž zajištění vázalo rozhodnutí vydané v nalézacím řízení povinnost povinné a těch, kdo s ní bydlí, vyklidit předmětné nemovitosti. O nákladech řízení rozhodl podle § 270 o.s.ř.. Usnesením ze dne 3.7.2003, č.j. 7 E 70/2003-38 rozhodl soud prvního stupně ve výroku v odstavci I., že usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 18.4.2003, č.j. 7 E 70/2003-31 se doplňuje tímto výrokem: „Povinná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Písku na nákladech řízení částku 700 Kč.“ Ve výroku v odstavci II. pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že opomenul ve výroku usnesení ze dne 18.4.2003 rozhodnout o povinnosti povinné nahradit státu náklady řízení, když právo na jejich náhradu má podle výsledku řízení. Náklady řízení státu představuje svědečné vyplacené J. J. Proti oběma shora uvedeným usnesením podala odvolání povinná. Namítá, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu o vystěhování. Žádný soud neprojednal její požadavky, je ochotna vyplatit oprávněnému, co mu náleží s tím, že si dům ponechá pro dceru. Je dále ochotna zaplatit dluh spořitelně, která dům zabavila. Pokud se odstěhuje, nedostane nic z toho, co do domu investovala. Uvádí, že je nemocná, má zde svoji lékařku a syn práci. Uvádí dále, že od Okresního soudu v Písku jí přišel dopis, že se má obrátit na Nejvyšší soud v Brně. V této souvislosti žádala o přidělení advokáta, žádnou odpověď však nedostala. Nesouhlasí rovněž s tím, aby platila náklady řízení, nechce se s nikým soudit, nemá na to peníze a stará se ještě o dceru, která nastupuje do školy. Ve svém vyjádření k odvolání povinné oprávněný uvádí, že argumenty povinné nemají s výkonem rozhodnutí naprosto žádnou souvislost. Požadavky povinné nemohl soud projednávat, když nebyly předmětem jednání a již při jednání byla povinná poučována o tom, že musí tyto nároky uplatňovat samostatnou žalobou na zaplacení příslušných částek z toho kterého titulu. Neopodstatněný je také požadavek povinné, aby v rámci tohoto řízení došlo k převodu domu z oprávněného na povinnou. Protože podle jeho názoru byly všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí splněny, navrhuje, aby napadené usnesení bylo potvrzeno a povinné uložena povinnost nahradit mu náklady řízení. Po zjištění, že odvolání je podáno osobou k tomu oprávněnou, je podáno včas a je přípustné, přezkoumal odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že jej nelze ani potvrdit ani změnit. V odvolání povinné je uveden odvolací důvod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., kterým lze soudu vytýkat, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud shledal, že tento odvolací důvod je dán. Odvolací soud shledal i existenci odvolacího důvodu dle ust. § 205 odst. 2 písm. f/ o.s.ř., tedy, že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny. Podle § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Podle § 343 odst. 3 o.s.ř. nebude-li prokázáno, že bytová náhrada byla pro povinného zajištěna, a že odpovídá vykonávanému rozhodnutí, popřípadě že pro povinného bylo zajištěno přístřeší, listinou vydanou státním orgánem nebo orgánem obce anebo notářským zápisem, nařídí soud před rozhodnutím o nařízení výkonu rozhodnutí jednání. Při zjišťování, zda bytová náhrada byla pro povinného zajištěna a zda odpovídá vykonávanému rozhodnutí, popřípadě zda bylo pro povinného zajištěno přístřeší, soud provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány. V daném případě dle názoru odvolacího soudu zatím není v řízení prokázáno, že povinné je zajištěna taková bytová náhrada, která byla určena ve vykonávaném rozhodnutí. Dle exekučního titulu má povinná právo na náhradní ubytování trvalého charakteru. Ve spise je založeno čestné prohlášení o ubytování, vystavené dne 28.2.2003 firmou P.D.H.Prácheňská doprava, H., spol. s r.o., se sídlem v H., z kterého vyplývá, že povinná má zajištěno ubytování na dobu určitou od 1.2.2003 do 1.2.2004 s možným prodloužením. Přesto, že jednatel uvedené firmy byl ve věci vyslechnut a uvedl, že ubytování v ubytovně není nijak časově omezeno a je závislé na tom, zda je za ubytování řádně placeno, musí být postaveno najisto, zda je pro povinnou zajištěno ubytování trvalého charakteru. Okresní soud pak vůbec nezjišťoval poměry na straně povinné. Nemovitost je povinna vyklidit nejen povinná, ale všechny osoby, které s ní bydlí (členové domácnosti). Přitom z obsahu spisu vyplývá, že bylo uvažováno o zajištění náhradního ubytování o jednom lůžku, tedy pouze pro povinnou. V případě náhradního ubytování musí mít každý člen domácnosti zajištěno své lůžko. S ohledem na to, že náhradní ubytování je pro povinnou zajištěno v jiném kraji, než je nemovitost, kterou má povinná vyklidit, je třeba, aby okresní soud řádně zjistil veškeré poměry na straně povinné vztahující se k důsledkům tohoto přestěhování. Teprve poté bude možno posoudit, zda náhradní ubytování vyhovuje obecné podmínce náhradního ubytování, totiž že bude způsobilé zajistit lidsky důstojné ubytování povinné a členům její domácnosti, a to i vzhledem k okolnostem, jež přestěhování do jiné otce v daném případě subjektivně i objektivně provázejí. Při provádění dokazování potřebného ke zjištění, zda bytová náhrada byla pro povinnou zajištěna a zda odpovídá exekučnímu titulu, musí okresní soud provést nejen důkazy navržené oprávněným nebo povinnou, ale i další důkazy, potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení zrušil podle § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle § 224 odst. 3 o.s.ř. rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. listopadu 2003 JUDr.. Alena V o j í k o v á, v.r. předsedkyně senátu