Námitka promlčení, uplatněná v řízení toliko ručitelem, se nevztahuje automaticky také na dlužníka.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Vojíkové a soudců JUDr. Jany Prokopové a JUDr. Františka Koláře v právní věci žalobkyně G.E.C. M., a.s., se sídlem v P. IČO .., zastoupené JUDr. V. C., advokátem v P. proti žalovaným 1) M. H., bytem Č., zastoupené O. Č. jako opatrovníkem, 2) L. Š., bytem H., zastoupenému Mgr. D. Š., justiční čekatelkou Okresního soudu v Písku jako opatrovnicí, o 20.052,--Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 16.10.2002, č.j. 4C 78/2001-63, t a k t o: I. Rozsudek soudu prvního stupně s e ve výroku v odstavci II. ohledně druhého žalovaného a ohledně prvé žalované v části zamítnutí 26% úroků z částky 557,--Kč potvrzuje. II. Ohledně prvé žalované s e rozsudek soudu I. stupně ve zbývající části odstavci II. mění tak, že prvá žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16.153,--Kč s 26% úrokem z prodlení od 7.12.1997 do zaplacení. III. Rozsudek soudu I. stupně ve výroku v odstavci I., o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci částku 3.899,--Kč s přísl., zůstává nedotčen. IV. Prvá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 7.694,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. V. C., advokáta v P. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl ve výroku v odstavci I., že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci částku 3.899,--Kč s 26% úrokem z prodlení z částky 3.342,--Kč od 7.12.1997 do zaplacení a s týmž úrokem z částky 557,--Kč od 16.12.1997 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku v odstavci II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhá proti žalovaným zaplacení částky 16.153,--Kč s 26% úrokem z prodlení od 7.12.1997 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 26% z částky 557,--Kč od 7.12.1997 do 15.12.1997. Ve výroku v odstavci III. pak rozhodl tak, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle okresního soudu bylo prokázáno, že dne 6.12.1994 byla mezi první žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o nájmu mikrovlné trouby podle § 51 obč. zák., ve které se první žalovaná zavázala platit měsíční nájemné ve výši 557,--Kč po dobu 36 měsíců, počínaje lednem 1995 s tím, že splátky byly splatné vždy do každého patnáctého dne každého měsíce, tj. první splátka do 15.1.1995 a poslední splátka do 15.12.1997. Bylo přihlédnuto k námitce promlčení opatrovníka druhého žalovaného, a pokud byla žaloba uplatněna 23.5.2002, jsou promlčeny všechny splátky, k nimž byla povinna prvá žalovaná do 23.5.1997. Nepromlčeno zůstalo 7 splátek po 557,--Kč v celkové výši 3.899,--Kč za dobu od června do prosince 1997. Ohledně 29 splátek po 557,--Kč, které byly splatné do 23.5.1997 a činily celkem 16.153,--Kč, byla žaloba podle ustanovení § 100 odst. 1 poslední věta a odst. 2 občanského zákoníku zamítnuta. Vyhověno bylo žalobě pouze pokud jde o 7 splátek, když povinnost ručitele zaplatit přiznanou částku vyplývá z ustanovení § 548 odst. 1 obč. zák. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku v odstavci II. a III. ve vztahu k prvé žalované, podala odvolání žalobkyně. Uplatňuje odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., když podle jejího názoru rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvádí, že okresní soud chybně posoudil vznesenou námitku promlčení, když k námitce promlčení opatrovnice druhého žalovaného zamítl žalobu co do částky 16.153,--Kč s příslušenstvím i vůči prvé žalované. Podle odvolatelky má v řízení každý ze žalovaných postavení samostatného společníka a tudíž mezi nimi nevzniká pasivní solidarita, přestože oba jsou zavázáni ke stejnému plnění. V samostatném společenství jedná každý z účastníků jen sám za sebe a úkony jednoho nemají na práva a povinnosti ostatních společníků žádný vliv. Námitka promlčení uplatněná v řízení toliko opatrovnicí druhého, procesně v postavení samostatného společníka ve smyslu ustanovení § 91 odst. 1 o.s.ř., nemá žádné účinky vůči prvé žalované, neboť tak by tomu bylo toliko v případě nerozlučných společníků. Ustanovení § 548 odst. 2 občanského zákoníku také nelze interpretovat tak, že námitka ručitele se automaticky vztahuje i na dlužníka, neboť takovýto výklad by odporoval i povaze ručitelského závazku, který má akcesorickou povahu. Námitku ručitele je podle odvolatelky nutno posuzovat jen jako obranu proti věřiteli. Z uvedených důvodů proto podle názoru žalobkyně okresní soud rozhodl nesprávně i o náhradě nákladů řízení. Navrhuje tedy, aby napadený rozsudek byl ve výroku II. ve vztahu k prvé žalované a ve výroku III. změněn tak, aby prvá žalovaná byla povinná zaplatit žalobci částku 16.153,--Kč s 26% úrokem z prodlení jdoucím od 7.12.1997 do zaplacení. Na nákladech řízení požaduje zaplacení částky 3.504,--Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Navrhuje, aby současně bylo rozhodnuto i o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle ustanovení § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. V odvolání žalobkyně je uplatněn odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., kterým lze soudu vytýkat, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud shledal, že tento odvolací důvod je dán. Podle § 91 odst. 1 o.s.ř., je-li žalobců nebo žalovaných, v jedné věci několik, jedná v řízení každý z nich sám za sebe. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní. Ke změně návrhu, k jeho vzetí zpět, k uznání nároku a k uzavření smíru, je však třeba souhlasu všech účastníků, kteří vystupují na jedné straně. Úsudek o tom, zda v konkrétním případě jde o společenství samostatné nebo nerozlučné, si může soud učinit již na základě obsahu žaloby. Usoudí tak z povahy předmětu řízení, posuzované podle znaků hmotného práva. Solidárně zavázaní společníci (např. ze závazku z půjčky) jsou zásadně samostatnými společníky a právní základ závazku každého z nich, a případné námitky proti němu, mohou být u každého společníka nezávisle posouzeny. Samostatným je takové společenství, kde právo a povinnost každého společníka lze a je třeba posuzovat a o nich rozhodovat nezávisle od práva či od povinnosti ostatních společníků. Je tu tolik právních poměrů, kolik je společníků. Společná je jen procesní stránka, tj., že žaloba se týká všech společníků, a že soud jedná o nich společně a rozhoduje o nich jediným rozhodnutím. Samostatnost procesního postavení každého společníka se odráží v samostatnosti jeho procesní činnosti. Procesní úkony jednoho společníka nebo jejich opomenutí nejsou druhému společníkovi ani na prospěch ani na újmu. Každý společník je činný nebo nečinný jen za sebe a účinky jeho procesní činnosti nebo nečinnosti zasahují jen jej. V projednávané věci je nepochybné, že každý z žalovaných má ve smyslu shora citovaného ustanovení § 91 o.s.ř. v řízení postavení samostatného společníka. Není tedy vyloučeno, aby po druhým žalovaným vznesené námitce promlčení, vyzněl výsledek sporu pro každého z nich různě. Pokud tedy námitku promlčení vznesl ohledně částky dluhu pouze druhý žalovaný a okresní soud k ní jako k oprávněné přihlédl, měl prvou žalovanou zavázat k zaplacení celého dluhu, neboť vznesená námitka promlčení nemá na povinnost prvé žalované žádný vliv. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř., s výjimkou výroku v odstavci I., o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci částku 3.899,--Kč s příslušenstvím, který zůstal nedotčen, když nebyl napaden odvoláním (§ 206 odst. 3 o.s.ř.). S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II., ohledně prvé žalované v části zamítnutí 26% úroku z částky 557,--Kč a ohledně druhého žalovaného, jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když náklady řízení ve věci zcela úspěšné žalobkyně v celkové výši 7.694,--Kč jsou tvořeny dvěma hlavními úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po 1.275,--Kč, tedy 2.550,--Kč, náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 150,--Kč (za dva úkony po 75,--Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplaceným soudním poplatkem z návrhu ve výši 804,--Kč a dále paušální odměnou advokáta ve výši 3.465,--Kč dle vyhl. č. 484/2000 Sb. (§ 3, bod 5., § 18 odst. 1) při jednom úkonu právní pomoci (podání odvolání), náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 75,--Kč (za jeden úkon po 75,--Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a zaplaceným soudním poplatkem z odvolání ve výši 650,--Kč. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Rozsudek je vykonatelný, nebude-li včas a řádně splněn. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13. března 2003 JUDr. Alena V o j í k o v á, v.r. předsedkyně senátu