Řízení, ve kterém bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy k nemovitosti se zamítá, netvoří překážku věci pravomocně rozsouzené v řízení o určení vlastnictví k téže nemovitosti mezi týmiž účastníky, popř. jejich právními nástupci

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Prokopové a soudců JUDr. Aleny Vojíkové a JUDr. Františka Koláře. v právní věci žalobkyně P. S. , bytem L., zast. JUDr. Z. S., advokátem v Č. B., proti žalované I. H., bytem Č. B.. zast. JUDr. F.V., advokátem v Č. B., o určení vlastnického práva k nemovitostem, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.10.2002, č.j. 7 C 151/2002-44, t a k t o: I. Rozsudek soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e v tomto znění prvního odstavce: Určuje se, že nemovitosti dům čp. 177 postavený na stavební parcele parc. č. 319, stavební parcela parc. č. 319, rozestavěná stavba postavená na stavební parcele parc.č . 320, stavební parcela parc. č. 320 a pozemková parcela č. 488/5 ostatní plocha v katastrálním území a obci L., jak jsou zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Č. B. na LV č. 210, jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 10.075,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Z. S., advokáta v Českých Budějovicích. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby bylo soudem určeno, že ve výroku uvedené nemovitosti (jejichž vlastnicí je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná) jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Kupní smlouvu s datem 9.8.1999 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou považuje žalobkyně za absolutně neplatnou podle § 39 obč. zák., neboť žalobkyně neměla vážnou vůli nemovitosti prodat. Cílem uzavřené kupní smlouvy bylo zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce. Okresní soud žalobě vyhověl a určil, že ve výroku citované nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 13.450,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Z. S., právního zástupce žalobkyně. Soud jako zásadní otázku ve sporu posuzoval, zda nejde o věc pravomocně rozsouzenou, neboť rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.11.2001, č.j. 9 C 9/2001-84 byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti této kupní smlouvy se stejným okruhem účastníků a v podstatě se stejnými skutkovými tvrzeními žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že nejde o věc pravomocně rozsouzenou, neboť zamítnutí žaloby o neplatnost předmětné kupní smlouvy nezavazuje soud k posouzení otázky platnosti kupní smlouvy jako předběžné, protože v předchozím sporu nebylo rozhodnuto o určení existence či neexistence nároku mezi účastníky. Soud prvního stupně shledal ve smyslu § 80 písm. c/ o.s.ř. naléhavý právní zájem na této určovací žalobě za situace, že rozhodnutí ve věci má být určující pro změnu zápisu v katastru nemovitostí. Soud vzal za prokázaný skutkový stav, že žalovaná zapůjčila dne 11.8.1999 panu S. (pozdějšímu manželu žalobkyně) částku 2 x 500.000,--Kč, přičemž ve smlouvě o půjčce je uvedena částka 1.175.000,--Kč. Dlužník se zavázal zaplatit žalované dluh tak, že 600.000,--Kč zaplatí nejpozději do 31.12.1999 v hotovosti, 575.000,--Kč zaplatí do 30.6.2000 rovněž v hotovosti. K zajištění první splátky podepsal dlužník kupní smlouvu k nemovitosti, rozestavěnému domu v D., k zajištění druhé splátky podepsal dlužník kupní smlouvu k nemovitosti, dvougeneračnímu domu v L. Kupní smlouva datovaná dnem 9.8.1999, podepsaná žalobkyní dne 11.8.1999, byla uzavřená mezi prodávající žalobkyní a kupující žalovanou, přičemž předmětem převodu měla být nemovitost, dům čp. 177 se stavební parcelou č. 319 a č. 120 a pozemkovou parcelou č. 488/5 v obci a katastrálním území L. Kupní smlouva byla žalobkyní podepsána téhož dne jako byla uzavřena smlouva o půjčce mezi žalovanou a panem Stejskalem. Žalovanou byla kupní smlouva podepsána dne 17.2.2000. Soud má na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně nejednala s úmyslem uzavřít jako prodávající kupní smlouvu s kupující žalovanou, neboť z jejího pohledu šlo pouze o formální uzavření kupní smlouvy, která měla sloužit jako zajišťovací institut pro již uzavřenou smlouvu o půjčce poskytnutou žalovanou manželu žalobkyně. Právně soud vychází z ustanovení § 588 obč. zák., § 39 obč. zák. a uzavírá, že právní úkon označený jako kupní smlouva měl dle vůle účastníků sloužit jako zajišťovací institut k uhrazení předmětné pohledávky. Taková kupní smlouva je pro rozpor s účelem zákona a jeho obcházení neplatná. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.. Proti tomuto rozsudku se žalovaná včas odvolala s argumentací, že soud prvního stupně neposoudil správně otázku závaznosti výroku pravomocného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.11.2001, sp. zn. 9 C 9/2001, kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti této kupní smlouvy. Odvolatelka je přesvědčena o tom, že s ohledem na právní jistotu účastníků nemůže soud vycházet z jiného závěru při posouzení právního vztahu mezi účastnicemi (tedy platnosti či neplatnosti kupní smlouvy), o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, neboť i soud je ve smyslu ustanovení § 159 odst. 2 o.s.ř. vázán tímto výrokem rozhodnutí. Pro účastníky řízení a pro soud je rozhodnutí o tom, zda tu právní vztah platné kupní smlouvy je či není ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. závazné. Potom ani soud prvního stupně nemohl tuto otázku posoudit ve sporu jinak. Žalovaná považuje skutková zjištění soudu prvního stupně za nesprávná. Žádnými důkazy nebylo vyvráceno, že ve dvou případech složila zálohu na kupní cenu ve výši 500.000,--Kč a že složení těchto záloh zajišťovala smlouva o půjčce, která v momentě podpisu kupní smlouvy se žalobkyní a kvitancí o zaplacení kupní smlouvy ztratila jakýkoliv význam. V tom lze spatřovat i smysl prohlášení ze dne 11.8.1999, kterou mezi sebou jako účastnice tohoto sporu podepsaly, které ve svém souhrnu znamená, že v jeden okamžik zanikl nárok žalované na vrácení záloh předaných manželu žalobkyně a zanikl nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení kupní ceny. Nemůže potom uzavřená kupní smlouva zajišťovat něco, co ve stejný okamžik zaniklo. Teprve potom může být shledáno za pravdivé tvrzení manžela žalobkyně, že ničeho nedluží. V opačném případě není spravedlivé, aby žalobkyně se stala vlastníkem nemovitostí v L. a nárok vůči jejímu manželovi na vrácení převzatých finančních prostředků v hodnotě 1.000.000,--Kč s příslušenstvím zanikl splněním k datu 1.8.1999. Žalovaná navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba bude zamítnuta. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle ustanovení § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, jsou v něm uplatněny odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e/ o.s.ř. (tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním) a odvolací důvod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. (tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci), přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 o.s.ř.. Odvolací soud neshledal, že by v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. a § 229 odst. 3 o.s.ř., nebyly zjištěny ani jiné vady řízení před soudem prvního stupně, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolání žalované není důvodné. Podle § 135 odst. 2 o.s.ř., jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Podle § 159a odst. 2 o.s.ř. výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených v § 83 odst. 2 je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy stanoví, v kterých dalších případech, a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku závazný pro jiné osoby než účastníky řízení. Podle § 159a odst. 3 o.s.ř. výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o osobním stavu je závazný pro každého. Podle § 159a odst. 5 o.s.ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Ve smyslu tohoto ustanovení jde o stejnou věc tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, kterým byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevu vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak soud skutek posoudil po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté, je dána i tehdy, jestliže soud skutek posoudil po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně. Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.12.2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99 uveřejněné v Soudní judikatuře č. 3/2002). Předmětem řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 9/2001 bylo určení platnosti smlouvy. V tomto řízení jde o určení právního vztahu, určení vlastnictví k předmětným nemovitostem. I když se jedná o stejný okruh účastníků (není namístě argumentace žalobkyně, že v předchozím řízení vystupovala jako vlastnice žalobkyně a v tomto řízení se stala vlastníkem nemovitosti žalovaná), jde ve věci o jiný nárok, jiný předmět řízení. Při rozhodování o žalobě na určení vlastnictví je soud povinen se zabývat širšími skutečnostmi, než zkoumá v případě otázky platnosti smlouvy. Zabývá se i otázkou, zda přešlo vlastnické právo v případě platné smlouvy. V daném případě pak byl ve sporu 9 C 9/2001 návrh na určení neplatnosti zamítnut a nebylo určeno, že kupní smlouva je platná. Odvolací soud má tedy za to, že nejde o překážku věci pravomocně rozsouzené a mohl si tedy soud prvního stupně v tomto řízení znovu posoudit otázku platnosti předmětné smlouvy. I odvolací soud zjišťuje naléhavý právní zájem na určovací žalobě ve smyslu § 80 písm. c/ o.s.ř. s ohledem na to, že rozhodnutí ve věci má být podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí. Odvolatel uplatňuje odvolací ustanovení § 205 odst. 2 písm. e/ o.s.ř. – tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za vydané na základě správně zjištěného skutkového stavu věci, umožňujícího mu rozhodnutí ve věci. Důkazy byly hodnoceny soudem jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. a nelze říci, že by toto hodnocení důkazů odporovalo logice věci. Skutkové zjištění soudu, že žalovaná zapůjčila panu S. dne 11.8.1999 uvedené finanční částky na základě smlouvy o půjčce, a že dlužník podepsal zajištění splátky kupní smlouvu k nemovitosti, k rozestavěnému domu v D., a zajištění další splátky kupní smlouvu k dvougeneračnímu domu v L., je správný. Rovněž z provedeného dokazování vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena kupní smlouva datovaná dnem 9.8.1999, která byla podepsána žalobkyní dne 11.8.1999, tedy stejného dne, jako byla uzavřena smlouva o půjčce mezi žalovanou a panem S. Z provedeného dokazování vyplývá závěr, že žalobkyně nejednala s úmyslem uzavřít jako prodávající kupní smlouvu s kupující, neboť účelem uzavření kupní smlouvy nebylo převést vlastnické právo z žalobkyně na žalovanou, ale zajistit pohledávku ze smlouvy o půjčce poskytnutou žalovanou manželu žalobkyně. Soud prvního stupně se vypořádal i s výpověďmi jednotlivých svědků a zdůvodnil, proč výpovědi svědka dr. T. neuvěřil. Není tedy naplněn odvolací důvod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.. Žalovaná dále uvádí jako odvolací důvod nesprávné právní posouzení věci. Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že okresní soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně i na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Odvolací soud považuje právní posouzení věci ze strany okresního soudu za správné. Soud správně vychází z ustanovení § 588 obč. zák. a § 39 obč. zák.. Kupní smlouva, jejímž skutečným smyslem je sjednání tzv. propadné zástavy, tzn., která byla uzavřena za tím účelem, aby pohledávka kupujícího věřitele byla uspokojena tím, že na něj přejde vlastnictví prodávajícího dlužníka k zástavě, je pro rozpor s účelem zákona neplatná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že účelem kupní smlouvy nebyla koupě předmětné nemovitosti žalovanou, skutečným účelem této smlouvy bylo, aby předmětné nemovitosti přešly do vlastnictví žalované na úhradu pohledávky pana S. O tom, že vlastnické právo mělo přejít na žalovanou tehdy, pokud nebude pohledávka budoucího manžela řádně uhrazena, svědčí i to, že kupní smlouva byla podepsána žalovanou až dne 17.2.2000 (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.9.2000, sp. zn. 21 Cdo 2204/99 uveřejněném v Soudní judikatuře 12/2000 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.7.2001, sp. zn. Cdo 359/2000). S ohledem na ustanovení katastrálního zákona (zákon č. 344/92 Sb.), jeho § 5, týkajícího se zápisu údajů o právních vztazích do katastru, upravila žalobkyně petit a odvolací soud tuto změnu návrhu připustil (§ 95 odst. 1 a 2 o.s.ř.; § 216 odst. 2 o.s.ř.). Na základě výše uvedeného byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen podle § 219 o.s.ř., ve znění prvního odstavce, jak byla změna žaloby připuštěna. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež tvoří odměna za právní zastoupení podle vyhl. č. 484/2000 Sb. § 5 a 1 x 75,--Kč režijní paušál, celkem náklady řízení ve výši 10.075,--Kč. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je možné podat dovolání za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 21. ledna 2003 JUDr. Jana Prokopová v.r. předsedkyně senátu