I. Právo podat odvolání proti rozhodnutí o projednání dědictví přísluší i těm osobám, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici, s nimiž soud prvního stupně nejednal, neboť nezjistil řádně okruh zůstavitelových dědiců. II. Žalobou podle § 485 obč. zák. se může oprávněný dědic domáhat svých práv jen v případě, že rozhodnutí v řízení o dědictví nabylo právní moci a s dědicem nebylo jednáno.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Věry Cirhanové a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Jany Faktorové ve věci projednání dědictví po V. T., posledně bytem J. H., zemřelém 17.2.2003, a ve věci účastníků 1) M. K. bytem J. H., zastoupené JUDr. J. N., advokátem v J. H., , 2) D. T., bytem H. N., 3) A. T., bytem M., 4) M. K ., bytem P., 5) B. D., bytem Ž., 6) H. H.,, bytem S. a 7) V. T., bytem S., obou posledních zast. JUDr. A. T., advokátem v D., o odvolání D. T., B. D., H. H. a V. T. proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 26.3.2003, č.j. D 217/2003-32, t a k t o: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením soud prvního stupně určil obvyklou cenu majetku zůstavitele, výši dluhu a čistou hodnotu dědictví, schválil dohodu dědiček Marie Klimešové a Drahoslavy Trojanové, dle níž obě dědičky nabývají dědictví po zůstaviteli rovným dílem každá jednou polovinou s tím, že za pasiva dědictví odpovídají v poměru k nabývanému majetku, určil odměnu notářky pověřené provedením úkonů řízení o dědictví a dědičkám uložil povinnost tuto odměnu uhradit a rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud dospívá k závěru, že jako dědičky ze zákona třetí skupiny přicházejí v úvahu rovným dílem družka M. K., která žila se zůstavitelem ve společné domácnosti a sestra D. T. Dědičky dědictví neodmítly a o jeho vypořádání uzavřely dohodu, která neodporuje zákonu, proto byla okresním soudem schválena. O odměně pověřené notářky bylo rozhodnuto podle vyhl. č. 42/2002 Sb., o nákladech řízení podle § 146 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.. Proti tomuto usnesení podaly D. T., B. D., H. H. a V. T. odvolání. D. T. uvádí, že při jednání před pověřenou notářkou byla dotazována, zda zůstavitel měl děti a ona odpověděla, že neměl. Na sourozence se jí paní notářka neptala. Poučila ji o tom, že budou dědit ve třetí dědické skupině ona a družka zůstavitele. Doma měla pochybnosti o správnosti vypořádání dědictví, a proto si zjišťovala, jak zní dědický zákon. Z toho zjistila, že dědit by měly i děti předemřelých sourozenců. Proto tyto dědice upozornila na jejich dědické právo. Děti dalšího zemřelého bratra si podle odvolatelky svůj dědický nárok uplatnily. Nepřeje si získat dědictví neprávem, proto upozorňuje na to, že zde existují i další dědici, a to děti jejich předemřelých sourozenců. B. D. uvádí, že zůstavitel byl vdovec, neměl děti a jeho rodiče nežijí. Jako dědičky přicházely v úvahu družka, která žila se zůstavitelem ve společné domácnosti a její žijící sourozenec D. T. Ostatní sourozenci již nežijí, žijí však jejich děti. Protože děti nežijících sourozenců spadají podle odvolatelky do stejné kategorie jako družka a sestra, přihlašuje se k dědictví a zároveň dokládá úmrtním listem matky a svým rodným listem, že přichází v úvahu jako dědička ze zákona ve třetí skupině. H. H. a V. T. uvádějí, že zůstavitel byl vdovec, nezanechal potomky, jeho rodiče zemřeli a závěť o svém majetku nepořídil. Jako dědici ve třetí dědické skupině přicházejí v úvahu nejen sourozenci, ale i jejich děti. Dokládají, že jsou dcerami M. J., rozené T. a jako neteře zůstavitele měly být účastnicemi dědického řízení. Navrhují, aby usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dokládají fotokopiemi svých rodných listů, fotokopií rodného listu své matky a fotokopií úmrtního listu své matky, že jsou neteřemi zůstavitele. K podaným odvoláním se vyjádřila M. K. Uvádí, že jí bylo známo, že její zemřelý druh měl jedinou žijící sestru D. T. To také u pověřené notářky uvedla. Věděla, že další sourozenci zemřeli dříve, než on, neměla však žádnou povědomost o tom, kde děti sourozenců žijí. Domnívala se, že bližší příbuzenské vztahy v rodině objasní spoludědička D. T. Pokud tato dědička neuvedla nic odlišného, uvažovala pověřená notářka pouze dvě dědičky, M. K. a D. T. Účastnice uvádí, že ona hradila a zajišťovala pohřeb a ani při té příležitosti se kromě D. T. s ní žádní příbuzní nekontaktovali, ani jí není známo, zda na pohřbu byli. Neměla žádné bližší informace o okruhu dalších možných dědiců - synovců a neteří zůstavitele. Odvolání v této věci je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.). Všechna odvolání byla podána ve lhůtě stanovené zákonem podle § 204 o.s.ř.. Odvolání podané D. T. je podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), neboť bylo podáno účastnicí řízení, se kterou soud v řízení o dědictví jednal. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda B. D., H. H. a V. T. jsou osobami oprávněnými k podání odvolání ve smyslu ustanovení § 201 o.s.ř. za situace, kdy okresní soud s nimi jako s účastnicemi řízení nejednal. Dospívá k závěru, že jde o osoby k podání odvolání oprávněné. Podle § 175b o.s.ř., které upravuje účastenství v řízení o dědictví, jsou účastníky řízení ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici. Odvolací soud vychází z toho, že všechny shora uvedené odvolatelky doložily, že jsou neteřemi zůstavitele. Za situace, kdy jde o dědění ve třetí dědické skupině ve smyslu ustanovení § 475 obč. zák., dědí zde stejným dílem nejen zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z toho důvodu pečovali o společnou domácnost ( odstavec 1), ale i děti sourozenců zůstavitele (odstavec 2 ). Za této situace dospívá odvolací soud k závěru, že lze mít za to, že i tyto odvolatelky jsou zůstavitelovými dědičkami a okresní soud s nimi pouze v důsledku neúplně zjištěných skutečností ohledně okruhu dědiců dosud nejednal. Odvolání, podané odvolatelkami obsahuje i náležitosti, uvedené v § 205 odst. 1 a 2 o.s.ř.. K projednání odvolání nebylo nutno nařizovat odvolací jednání, jak to umožňuje ustanovení § 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.. Odvolací soud projednal věc podle § 212 písm. a/ o.s.ř. v celém rozsahu, neboť jde o řízení, které lze zahájit i bez návrhu. Napadené usnesení přezkoumal podle § 212a odst. 1 a 2 o.s.ř., a to i z důvodů, které v odvolání nebyly uplatněny. Přihlédl i k vadám řízení, vyjmenovaným v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř., k nimž přihlíží z úřední povinnosti. Odvolání je důvodné. Podle § 212a odst. 5 o.s.ř. odvolací soud přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř.. K jiným vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud zde takové vady řízení shledává. Jednou z typických vad, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je porušení práv účastníka řízení, v jehož důsledku mu byla odňata možnost před soudem jednat. Okresní soud při svém rozhodování vycházel z toho, že jako dědičky ze zákona ve třetí dědické skupině přicházejí v úvahu M. K., která žila se zůstavitelem ke dni úmrtí ve společné domácnosti a o tuto společnou domácnost s ním po dobu více než jednoho roku před jeho úmrtím pečovala a dále sestra D. T. V důsledku neúplně zjištěného skutkového stavu, pokud se týká okruhu účastníků řízení, nejednal okresní soud s dalšími v úvahu přicházejícími dědici, tj. dětmi dříve předemřelých sourozenců zůstavitele. Pochybení ve zjištění okruhu účastníků v řízení nelze přičítat okresnímu soudu (pověřené notářce), neboť je věcí těch účastníků řízení, kteří jsou soudu známi, aby uvedli všechny skutečnosti rozhodné pro zjištění úplného okruhu dědiců. Pokud žádná z těchto účastnic, se kterými okresní soud jednal, neuvedla i další v úvahu přicházející dědice, tj. synovce a neteře zůstavitele, nemohl tyto skutečnosti zjistit okresní soud (pověřená notářka) z důkazů, které byly v řízení provedeny. Za současné situace, kdy je známo, že zde existují další osoby, o nichž lze mít původně za to, že jsou zůstavitelovými dědici ve smyslu ustanovení § 175b o.s.ř., neobstojí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a to v žádném z jeho výroků. Synovec a neteře zůstavitele byli v důsledku neúplných zjištění v řízení zcela pominuti, soud (pověřená notářka) s nimi vůbec nejednal a tím jim byla postupem soudu odňata možnost před ním samostatně jednat. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku o určení obvyklé ceny majetku, výši dluhu a čisté hodnotě dědictví i na něj navazujících výrocích zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Před novým rozhodnutím ve věci bude zapotřebí nařídit jednání, k jednání pozvat všechny v úvahu přicházející dědice, poučit je o dědickém právu a seznámit je se vším, co bylo dosud v řízení již provedeno. Teprve poté bude možno v řízení rozhodnout ve věci samé. Bude věcí okresního soudu, zda potřebná doplnění provede sám nebo věc vrátí pověřené notářce postupem podle § 175zd o.s.ř.. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. května 2003 Mgr. Věra C i r h a n o v á, v.r. předsedkyně senátu