Kupní smlouvu o prodeji věcí zůstavitele za probíhajícího řízení o dědictví nemůže uzavřít správce dědictví, ale pouze sami dědici, Souhlas soudu k prodeji věci, popř. učinění jiných opatření přesahujících rámec běžného hospodaření lze udělit jen dědicům, nikoliv správci dědictví.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Věry Cirhanové a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Jany Faktorové ve věci projednání dědictví po P. K. , r.č…, posledně bytem S., zemřelém dne…. a ve věci dědiců 1) M. K., r.č…, bytem P., 2) P. K., r.č…, bytem M. L. a 3) S. P., r.č…, bytem M., zastoupeného MUDr. L. F., bytem M., jako obecnou zmocněnkyní, o návrhu správkyně dědictví JUDr. M. Š. na udělení souhlasu s uzavřením kupní smlouvy, o odvolání S. P. proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne15.4.2003 č.j. 15 D 759/2002 – 428, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í takto: Návrh, aby soud dal svolení JUDr. M. Š., správkyni dědictví k uzavření kupní smlouvy o prodeji věcí náležející do dědictví po zůstaviteli touto správkyní na straně jedné a MUDr. H. V., bytem S. na straně druhé, se z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvního stupně udělil souhlas, aby správkyně dědictví JUDr. M. Š. před skončením dědictví uzavřela kupní smlouvu o prodeji zařízení stomatologické ordinace – movitých věcí nacházejících se v nebytových prostorách, které měl zůstavitel původně pronajaty k provozování stomatologické praxe, a to za ujednanou kupní cenu 110.000,- Kč. Okresní soud vychází z toho, že JUDr. M. Š. byla ustanovena jako správkyně dědictví, uzavřela kupní smlouvu o prodeji mimo jiné zařízení stomatologické ordinace a s poukazem na to, že její neužívání ztrácí hodnotu a přináší s sebou nepoměrné náklady, požádala, aby soud uzavřenou kupní smlouvu schválil. Podle okresního soudu všichni dědici s uzavřením kupní smlouvy o prodeji zařízení ordinace za sjednanou cenu projevili souhlas, proto podle § 175r o.s.ř. udělil správci dědictví svolení k uzavření předmětné kupní smlouvy. Proti tomuto usnesení podal S. P.l (prostřednictvím své obecné zmocněnkyně) odvolání. Namítá, že vybavení ordinace má vyšší cenu než za jakou jsou podle kupní smlouvy věci prodávány. Součástí ordinace je i stomatologické křeslo, jehož uvažovaná cena činila 300.000,- Kč. Kupní cena by měla odpovídat tomu, co je předmětem prodeje a nebylo by nutno ani vyhotovit znalecký posudek o ceně movitých věcí. Odvolatel však nesouhlasí s kupní smlouvou, pokud nebudou účastníci seznámeni se soupisem předmětů v ordinaci a s tím, kde se toho času nachází stomatologické křeslo. Ostatní dědici se k podanému odvolání nevyjádřili. Odvolání v této věci je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o.s.ř.). Obsahuje i náležitosti, uvedené v § 205 odst. 1 o.s.ř. K projednání odvolání nebylo nutno nařizovat odvolací jednání, jak to umožňuje ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) a d) o.s.ř. Odvolací soud projednal věc podle § 212 písm. a) o.s.ř. v celém rozsahu, neboť jde o řízení, které lze zahájit i bez návrhu. Napadené usnesení přezkoumal podle § 212a odst. 1 o.s.ř., a to i z důvodů, které v odvolání nebyly uplatněny. Neshledal vady řízení, vyjmenované v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř., ke kterým by přihlížel z úřední povinnosti. Odvolání je důvodné. Odvolací soud vychází z toho, že pravomocným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4.12.2002 č.j. 15 D 759/2002 – 188, které nabylo právní moci dnem 3.1.2003, byla správcem dědictví na dobu do pravomocného skončení řízení o dědictví ustanovena JUDr. M. Š., advokátka ve S. Byla jí uložena povinnost činit po dobu řízení o dědictví úkony nezbytné pro uchování veškerých majetkových hodnot náležejících do dědictví a postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí. Ustanovená správkyně byla upozorněna na odpovědnost za škodu vzniklou porušením povinností, které jí ukládá zákon nebo uloží soud, a byla jí uložena povinnost po skončení řízení o dědictví předložit dědicům konečnou zprávu o své činnosti. Tímto rozhodnutím byl v souladu s ustanovením § 175f o.s.ř. vymezen rozsah práv a povinností ustanovené správkyně dědictví. Úkolem správkyně dědictví je tedy spravovat veškerý majetek, který zůstavitel ke dni úmrtí vlastnil, a který je předmětem projednání dědictví. Její úkony mají sloužit k uchování majetkových hodnot, které do dědictví náležejí. Podle § 175r o.s.ř. dědici mohou věci náležející do dědictví během dědického řízení prodat nebo učinit jiná opatření přesahující rámec obvyklého hospodaření jen se svolením soudu. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že v průběhu dědického řízení lze uzavřít kupní smlouvu, na základě které budou věci náležející do dědictví (jejich část) prodány. Podle odvolacího soudu však takovou smlouvu mohou uzavřít pouze dědici a nikoliv správkyně dědictví. Je nepochybné, že pokud správkyně dědictví dospěje k závěru, že je v zájmu dědiců movité věci za trvání řízení o dědictví prodat, může učinit ve vztahu k dědicům v tomto směru odpovídající návrh včetně vyhledání vhodného kupce na předmětné věci a přípravy kupní smlouvy. Samotnou smlouvu však musí uzavírat přímo dědici, jak to vyplývá z doslovného znění ustanovení § 175r o.s.ř. Za důvodnou lze považovat i námitku odvolatele, že z kupní smlouvy musí být patrno, jaké věci jsou předmětem prodeje a za jakou cenu se tyto věci prodávají. Přitom jejich ocenění nemusí být nutně provedeno znaleckým posudkem, pokud se účastníci na ceně věcí shodnou. Taková situace zde však v současné době neexistuje, neboť jeden z dědiců správnost stanovení hodnoty movitých věcí pro účely kupní ceny zpochybňuje. S odkazem na závěry shora uvedené lze uzavřít, že kupní smlouvu o prodeji movitých věcí musí uzavírat všichni dědici jako účastníci dědického řízení a všichni rovněž musí projevit souhlas s cenou, v kupní smlouvě dohodnutou. Musí být postaveno najisto i to, které movité věci jsou předmětem smlouvy. To znamená, že tyto věci musí být řádně označeny nebo popsány, aby nedošlo k jejich záměně. Okresní soud se bude muset zabývat i námitkou odvolatele, že není jasné, kde se nachází zubařské křeslo, které nepochybně tvořilo součást vybavení ordinace. Z obsahu protokolu ze dne 17.12.2002, který je založen na č.l. 411 až 415 spisu nelze jednoznačně zjistit, zda toto křeslo bylo pojato do soupisu majetku (když navíc tento protokol není dostatečně čitelný) a zda tedy i toto křeslo má být předmětem kupní smlouvy či nikoliv. Odvolací soud proto dospívá k závěru, že pokud správkyně dědictví není oprávněna k uzavření kupní smlouvy o prodeji movitých věcí za řízení o dědictví, neboť k tomu jsou povoláni pouze dědici, není dán ani důvod k tomu, aby soud uděloval souhlas k uzavření uvedené kupní smlouvy správkyní dědictví, ale o tento souhlas musejí požádat dědici za předpokladu, že taková kupní smlouva bude uzavřena, podle § 175r o.s.ř. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil a návrh na udělení souhlasu k uzavření kupní smlouvy JUDr. M. Š. jako správkyní dědictví zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. května 2003 Mgr. Věra C i r h a n o v á , v.r. předsedkyně senátu