Pokud byl do osobního užívání přidělen pozemek, který byl v družstevním vlastnictví, nezanikla věcná břemena na něm váznoucí podle § 396 hosp. zák. Věcná břemena zanikla pouze u pozemků ve státním ( po novele provedené zákonem č. 98/1988 Sb. celospolečenském) vlastnictví

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Věry Cirhanové a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Jany Faktorové v právní věci žalobkyně E. S., zastoupené JUDr. I. N., advokátem v P., proti žalované V. H., bytem P., zastoupené V. Š., bytem Z., jako obecným zmocněncem, o návrhu na určení, že nemovitost není zatížena věcným břemenem, o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 21. října 2002 č.j. 2 C 371/2000 – 173, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto: I. Žaloba, aby bylo určeno, že nemovitost zapsaná u Katastrálního úřadu v Prachaticích na LV č. 153 pro obec Vacov k.ú. Přečín a tam označena jako stavební parcela č. 11/2 – zastavěná plocha, zbořeniště o výměře 86 m2, není zatížena věcným břemenem práva chůze a jízdy ve prospěch nemovitosti stavební parcely č. 11/4 ve vlastnictví žalované se z a m í t á . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 10.881,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám V. Š. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 225,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že se určuje, že nemovitost zapsaná u Katastrálního úřadu v Prachaticích na LV č. 153 pro obec Vacov a k.ú. Přečín a tam označená jako stavební parcela č. 11/2 – zastavěná plocha zbořeniště o výměře 86 m2, není zatížena věcným břemenem práva chůze a jízdy ve prospěch nemovitosti stavební parcely č. 11/4 ve vlastnictví žalované, rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastnicemi a ve vztahu ke státu. Okresní soud dovozuje, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na této určovací žalobě, neboť bez vyřešení otázky zatíženosti jejího pozemku věcným břemenem je postavení žalobkyně nejisté. Dospívá dále k závěru, že nemovitost byla zatížena věcným břemenem práva chůze, jízdy a hnání dobytku podle trhové smlouvy ze dne 13.12.1901. Okresní soud dále vychází z toho, že parcelu č. 11/2 vlastnila původně A. Ch., která ji spolu se zbořeništěm budovy na této parcele prodala JZD P. K parcele č. 11/2 v Přečíně bylo zřízeno právo osobního užívání pozemků manželům K. a ti pozemek spolu s dalšími nemovitostmi prodali žalobkyni. Okresní soud vychází z toho, že v roce 1972 přešla uvedená parcela do družstevního vlastnictví (do vlastnictví JZD P.). Ke dni uzavření smlouvy platil podle okresního soudu § 396 zákona č. 109/1964 Sb., který stanovil, že dnem nabytí majetku do státního socialistického vlastnictví zanikají zástavní práva a věcná břemena na tomto majetku. Novelou hospodářského zákoníku, provedenou zákonem č. 98/1988 Sb., účinnou od 1.7.1988 došlo podle okresního soudu ke změně uvedeného ustanovení tak, že slova „státní socialistické vlastnictví“ byla nahrazena slovy „celospolečenské vlastnictví“. Tato novela je podle okresního soudu zpětně účinná i na právní vztahy vzniklé před 1.7.1988. Novela hospodářského zákoníku provedená zákonem č. 98/1988 Sb., tedy podle okresního soudu rozšířila zánik věcných břemen i na majetek, který byl nabyt do všech forem socialistického vlastnictví, neboť užívá slova „celospolečenské vlastnictví“. Z toho okresní soud dovozuje, že věcné břemeno, které na stavební parcele č. 11/2 v k.ú. Přečín vázlo, zaniklo ze zákona, a to dnem, kdy parcela přešla do vlastnictví JZD P., to je k 20.12.1972. Okresní soud proto žalobě vyhověl. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl za použití ustanovení § 150 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů nepřiznal. Nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani České republice, neboť žalovaná byla ve sporu neúspěšná, jsou však u ní předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání ve věci samé, žalobkyně podala odvolání do výroku o nákladech řízení. Žalovaná namítá, že věcné břemeno, které vzniklo na základě platné trhové smlouvy z 13.12.1901, dosud platí. Věcné břemeno bylo zapsáno do pozemkové knihy jako právo služebnosti chůze a jízdy, a to jak v knihovní vložce č. 165, kde byla zapsána parcela č. 11/4 jako pozemek oprávněný, tak i v knihovní vložce č. 88, kde byla zapsána parcela č. 11/2 jako pozemek povinný. V řízení bylo podle odvolatelky prokázáno, že toto právo chůze a jízdy bylo stále vykonáváno ve prospěch vlastníků nemovitosti čp. 62. I při místním šetření bylo podle odvolatelky prokázáno, že žalovaná má silně omezený přístup do svého domku čp. 62. Podle odvolatelky nebyla předložena žádná listina, která by opravňovala k provedení výmazu práva věcného břemene ve prospěch parcely č. 11/4 v k.ú. Přečín. Odvolatelka tvrdí, že Katastrální úřad v Prachaticích nesprávně postupoval, pokud zápis práva věcného břemene na parcele č. 11/2 vymazal. Nebyla uzavřena ani žádná smlouva, podle které by k zániku věcného břemene došlo. Družstevní vlastnictví bylo podle odvolatelky novelou hospodářského zákoníku č. 103/1990 Sb. vyňato z celospolečenského vlastnictví. Odvolatelka tvrdí, že právo věcného břemene práva chůze a jízdy stále trvá a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Odvolání žalobkyně směřuje pouze do výroku, kterým jí nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Podle názoru žalované nelze důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení spatřovat jen v tom, že žalobkyně má jako jediný zdroj příjmu svůj starobní důchod. Měly být podle ní posouzeny všechny okolnosti konkrétní věci. Žalobkyně tvrdí, že pokud by okresní soud vzal v úvahu všechny okolnosti a nikoliv jen sociální poměry na straně žalované, musel by při rozhodování o nákladech řízení dospět k závěru opačnému. Impuls k podání žaloby byl podle žalobkyně dán žalovanou, která oznámila stavebnímu úřadu nepovolenou stavbu – oplocení pozemku žalobkyně. Žalovaná nebyla ochotna přistoupit na jakékoliv smírné řešení, které by bylo kompromisem. Odvolatelka navrhuje, aby odvolací soud výrok o nákladech řízení ve vztahu k žalobkyni byl změněn tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolání ve věci samé, podané žalovanou, nepovažuje žalobkyně za důvodné. Okresní soud podle ní správně vyšel ze skutkových zjištění, to je, že služebnost na předmětném pozemku vázla, tato služebnost však zanikla podle ustanovení § 396 hospodářského zákoníku, dle něhož dnem nabytí majetku do státního socialistického vlastnictví zanikají zástavní práva a věcná břemena na tomto majetku. Žalobkyně navrhuje, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku v odstavci I. potvrzen, ve výroku v odstavci II. aby byl změněn tak, že žalované bude uložena povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení. Odvolání v této věci je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o.s.ř.). Obsahuje i náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 a 2 o.s.ř. Odvolací soud projednal věc podle § 212 věta první o.s.ř. v celém rozsahu, neboť z obsahu odvolání žalované žádné meze odvolacího přezkumu neplynou. Přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1 o.s.ř. nejen z hlediska uplatněného odvolacího důvodu, kterým je podle obsahu odvolání žalované nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), ale i z hlediska dalších odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 o.s.ř. Neshledal vady řízení, vyjmenované v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř., ke kterým by přihlížel z úřední povinnosti. Odvolání žalované je důvodné, odvolání žalobkyně není důvodné. Před rozhodnutím o odvolání doplnil odvolací soud provedené dokazování postupem podle § 213 odst. 2 ve spojení s § 120 odst. 3 o.s.ř. Znovu provedl důkaz listinou označenou jako „Kupní smlouva o rodinném domku a dohoda o zřízení osobního práva užívání pozemku“, která byla vyžádána ze sbírky registrovaných smluv Okresního soudu v Prachaticích. Provedl důkaz i spisem, který je nyní založen ve Státním okresním archivu v Prachaticích a týká se přidělení pozemků parcela č. 11/1, 11/2 a 37 v k.ú. Přečín do osobního užívání manželům K. Po takto doplněném dokazování vychází odvolací soud zejména z toho, co bylo zjištěno v řízení před okresním soudem. Účastníci ani nezpochybňují, že předmětem ujednání v trhové smlouvě z 13.12.1901 bylo i zřízení věcného břemene práva chůze a jízdy přes pozemek parcela č. 11/2 stavební ve prospěch parcely č. 11/4 stavební v k.ú. Přečín. Za nedůvodné považuje odvolací soud námitky žalované, které se týkají jejího tvrzení o nemožnosti zániku věcného břemene bez uzavření smlouvy o jeho zrušení. Žalobkyně ani netvrdí, že by k zániku věcného břemene došlo právě z tohoto důvodu a poukazuje pouze na to, že v kupní smlouvě, kterou ona nabývala předmětné nemovitosti do vlastnictví, bylo obsaženo tvrzení, že nemovitost není zatížena žádným věcným břemenem. Odvolací soud vychází z toho, že předchozí vlastníci parcely č. 11/2, manželé I. a E. K. nabyli předmětný pozemek nejprve do osobního užívání spolu s domem čp. 47 v Přečíně, a to kupní smlouvou a dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku z 10.8.1977, která byla registrovaná bývalým Státním notářstvím v Prachaticích dne 24.8.1977 pod číslem registrace R I 249/77, R II 132/77. Smlouva byla uzavřena s vlastníkem pozemku Jednotným zemědělským družstvem „Mír“ se sídlem ve V., a to poté, co byl pozemek rozhodnutím finančního odboru Okresního národního výboru v Prachaticích zn. Fin 3 - 118/77 P z 10.8.1977 přidělen manželům K. do jejich osobního užívání k existujícímu rodinnému domku a zřízení zahrádky. Jako vlastník mimo jiné předmětného pozemku bylo zapsáno Jednotné zemědělské družstvo V. na LV č. 108 pro k.ú. Přečín u Střediska geodézie v Prachaticích.Tyto skutečnosti byly zjištěny ze spisu, který je v současné době uložen ve Státním okresním archivu v Prachaticích. Odvolací soud vychází z toho, že dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku byla uzavřena podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1982. V tomto zákoně bylo v § 205 odst. 2 zakotveno, že na podkladě přidělení pozemku do osobního užívání uzavře dohodu o zřízení práva osobního užívání s občanem národní výbor nebo organizace, které mají pozemek ve správě, nebo organizace, která je vlastníkem pozemku. Dohoda musí mít písemnou formu; je k ní třeba registrace státním notářstvím. Právo osobního užívání vznikne registrací dohody u státního notářství. Podle odvolacího soudu z dokazování, které bylo provedeno před okresním soudem i před soudem odvolacím vyplývá, že právo osobního užívání předmětného pozemku vzniklo předchozím vlastníkům, to je manželům Kratochvílovým, na základě uzavřené dohody poté, kdy okresní národní výbor rozhodl, že do osobního užívání se přiděluje pozemek, který je v družstevním vlastnictví, a to ve vlastnictví Jednotného zemědělského družstva V.. Za nesprávný považuje odvolací soud závěr okresního soudu, který se týká charakteru pozemku, který byl manželům K. do osobního užívání přidělen. Ustanovení § 396 hospodářského zákoníku, ve znění účinném ke dni nabytí pozemku do majetku zemědělského družstva stanovilo, že dnem nabytí majetku do státního socialistického vlastnictví zanikají zástavní práva a věcná břemena na tomto majetku. Podle paragrafu 8 odst. 2 hospodářského zákoníku socialistickým společenským vlastnictvím je státní vlastnictví, družstevní vlastnictví, jakož i vlastnictví společenských a jiných socialistických organizací. Ustanovení § 8 odst. 2 bylo změněno novelou hospodářského zákoníku, provedenou zákonem č. 98/1988 Sb. tak, že socialistickým společenským vlastnictvím je vlastnictví celospolečenské, družstevní vlastnictví, jakož i vlastnictví společenských a jiných socialistických organizací. Paragraf 397 pak stanovil, že ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. červencem 1964; vznik těchto právních vztahů, jakož i práva z nich vzniklá před 1. červencem 1964 se však řídí dosavadními předpisy. Z toho okresní soud správně dovozuje, že i když byla dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřena v roce 1977, tedy před novelou hospodářského zákoníku, provedenou zákonem č. 98/1988 Sb., zanikla by zástavní práva a věcná břemena ze zákona, a to k 1.7.1964, pokud by byl pozemek přidělován z celospolečenského vlastnictví. Rozdíl mezi zněním § 8 odst. 2 hospodářského zákoníku do 30.6.1988 a po tomto datu je však podle odvolacího soudu pouze v tom, že zatímco ve znění do uvedeného data zákon rozděluje socialistické společenské vlastnictví na vlastnictví státní, družstevní a vlastnictví společenských a jiných socialistických organizací, po 1.7.1988 se socialistické společenské vlastnictví rozděluje na vlastnictví celospolečenské, družstevní a vlastnictví společenských a jiných socialistických organizací. Z uvedeného vyplývá, že původní označení „státní vlastnictví“ bylo po uvedené novele nahrazeno termínem „celospolečenské vlastnictví“. Za situace, kdy § 396 hospodářského zákoníku stanoví, že zástavní práva a věcná břemena zanikají dnem nabytí majetku do celospolečenského vlastnictví, nelze podle odvolacího soudu dovodit, že by tato břemena zanikla i při nabytí majetku do vlastnictví družstevního. Možnost zatížení pozemku v osobním užívání věcným břemenem připouští např. i rozsudek Nejvyššího soudu v ČSR z 26.2.1979 sp.zn. 3 Cz 17/79, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3 z roku 1981. Z uvedeného vyplývá, že okresní soud nesprávně posoudil právní otázku, týkající se charakteru vlastnictví pozemku, který byl přidělován do osobního užívání manželů K. a z toho i nesprávně dovodil zánik věcného břemene chůze a jízdy na uvedeném pozemku ve prospěch parcely č. 11/4 v k.ú. Přečín. Odvolací soud dospívá k závěru, že za situace, kdy byl do osobního užívání přidělován pozemek, který byl v družstevním vlastnictví, nedopadá na něj režim ustanovení § 396 hospodářského zákoníku, který se týká zániku zástavních práv a věcných břemen při nabytí majetku do celospolečenského vlastnictví. Lze proto uzavřít, že právo věcného břemene, které bylo zapsáno podle trhové smlouvy z 13.12.1901, nezaniklo ze zákona, jak to dovozuje okresní soud. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by toto právo věcného břemene zaniklo jiným způsobem, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobě tak, jak byla podána, nelze vyhovět. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 2 o.s.ř. změnil a žalobu zamítl. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalované, která byla ve věci úspěšná, byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Protože žalovaná byla po určitou dobu v řízení zastupována advokátem, byla jí přiznána náhrada nákladů na právním zastoupení, a to podle § 5 písm. b) vyhl. ve výši 10.000,- Kč a dále 3 x režijní paušál po 75,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. Dále byla přiznána náhrada cestovného obecnému zmocněnci žalované za dobu, kdy ji tento obecný zmocněnec v řízení zatupoval. Jedná se celkem o 6 jízd z P. k Okresnímu soudu v Prachaticích (3.11.2000, 27.4.2001, 11.5.2001, 25.5.2001, 8.6.2001 a 7.8.2002), 1 x cestu k místnímu šetření ze Z. do P. a zpět (28.2.2001), a cestovné k jednání před odvolacím soudem dne 26.2.2003. Cestovné bylo obecnému zmocněnci přiznáno v nákladech na jízdenku veřejnou hromadnou dopravou (autobusem), přičemž bylo zjištěno, že jízdenka ze Zdíkova do Přečína stojí 10,- Kč, jízdenka z Přečína do Prachatic 44,- Kč a jízdenka ze Zdíkova do Českých Budějovic 54,- Kč, vždy za jednu cestu. Celkové náklady jízdného byly přiznány částkou 656,- Kč. Žalobkyni, která nebyla ve sporu úspěšná, byla dále uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Prachaticích náhradu nákladů státu, to je částku 225,- Kč, která byla zaplacena na svědečném svědkovi H. (§ 148 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prachaticích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, nařídí soud na návrh oprávněného jeho soudní výkon. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. února 2003 Mgr. Věra C i r h a n o v á , v.r. předsedkyně senátu