I. V řízení, ve kterém se žalobce domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy / § 80 písm. c) o. s. ř. /, není důvod k vydání předběžného opatření pro obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí ( § 102 odst. 1 o.s.ř.). II. Domáhá-li se účastník určení neplatnosti kupní smlouvy / § 80 písm. c) o. s. ř. / pro porušení jeho předkupního práva jako spoluvlastníka ( § 140 obč. zák.), zpravidla není důvod ani k vydání předběžného opatření z důvodu potřeby zatímní úpravy poměrů.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Völflové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce J. D., r.č…, bytem Č. B., zast. JUDr. J. V., advokátem v P., proti žalovaným 1) B. B., n. p., IČ …, se sídlem Č. B., zast. JUDr. V. K., advokátem v Č. B. a 2) Statutární město Č. B., v řízení o neplatnost kupní smlouvy, o odvolání 1. žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.6.2003, č.j. 30 C 147/2003-87, t a k t o: Usnesení soudu prvního stupně s e ve výroku v odstavci I., o vydání předběžného opatření, m ě n í takto: Návrh, aby byla 1. žalovanému předběžným opatřením zakázána jakákoliv dispozice, zejména prodej, směna, převod či zatížení věcnými právy, břemeny, zástavami a jinými právními závadami, s ideálním podílem 96/384 nemovitostí: - poz. parc. č. 31/1 KN – zast. plocha o vým. 375 m2 a objekt obč. vybavenosti čp. 29 na poz. parc. č. 31/1 KN, - poz. parc. č. 31/7 KN – zast. plocha o vým. 11 m2 a objekt obč. vybavenosti bez čp. na poz. parc. č. 31/7 KN, - poz. parc. č. 31/8 KN – zast. plocha o vým. 11 m2 a objekt obč. vybavenosti bez čp. na poz. parc. č. 31/8 KN, - poz. parc. č. 31/9 KN – zast. plocha o vým. 11 m2 a objekt obč. vybavenosti bez čp. na poz. parc. č. 31/9 KN, - poz. parc. č. 31/12 KN – zast. plocha o vým. 11 m2 a objekt obč. vybavenosti bez čp. na poz. parc. č. 31/12 KN, - poz. parc. č. 31/14 KN – zast. plocha o vým. 12 m2 a objekt obč. vybavenosti bez čp. na poz. parc. č. 31/14 KN, - poz. parc. č. 31/16 KN – zast. plocha o vým. 14 m2 a objekt obč. vybavenosti bez čp. na poz. parc. č. 31/16 KN, - poz. parc. č. 31/24 KN – zast. plocha o vým. 11 m2 a objekt obč. vybavenosti bez čp. na poz. parc. č. 31/24 KN, - poz. parc. č. 31/25 KN – zast. plocha o vým. 12 m2 a objekt obč. vybavenosti bez čp. na poz. parc. č. 31/25 KN, - poz. parc. č. 31/27 KN – zast. plocha o vým. 12 m2 a objekt obč. vybavenosti bez čp. na poz. parc. č. 31/27 KN, - poz. parc. č. 31/28 KN – zast. plocha o vým. 12 m2 a objekt obč. vybavenosti bez čp. na poz. parc. č. 31/28 KN, - poz. parc. č. 31/29 KN – zast. plocha o vým. 12 m2 a objekt obč. vybavenosti bez čp. na poz. parc. č. 31/29 KN, - poz. parc. č. 31/30 KN – zast. plocha o vým. 14 m2 a objekt obč. vybavenosti bez čp. na poz. parc. č. 31/30 KN, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Č. B. pro obec a k. ú. Č. B. 1 na LV č. 328, se zamítá. Ve zbytku zůstává usnesení soudu prvního stupně nedotčeno. Odůvodnění: Napadeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích nařídil podle § 102 o.s.ř. předběžné opatření, kterým 1. žalovanému zakázal dispozice s ideálním podílem 96/384 shora specifikovaných nemovitostí, zejména jejich prodej, směnu, převod či zatížení věcnými právy, břemeny, zástavami a jinými právními závadami. Návrh na zákaz dispozice s dalším ideálním podílem 288/384 těchto nemovitostí zamítl. Vyšel ze zjištění, že žalobce vydání předmětného předběžného opatření navrhuje v rámci řízení, v němž se domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 17.2.2003 o prodeji podílu 96/384 těchto nemovitostí s odůvodněním, že tímto převodem nebylo respektováno jeho předkupní právo spoluvlastníka založené ust. § 140 obč. zák.. Vydání předběžného opatření odůvodňuje obavou z dispozice s tímto spoluvlastnickým podílem prvním žalovaným, jak o tom svědčí návrh směnné smlouvy a smlouvy o zrušení podílového spoluvlastnictví. Soud jeho návrh shledal důvodným, neboť předložením návrhu směnné smlouvy a smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví prokázal důvodnost své obavy z dispozice s nimi prvním žalovaným. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že bez vydání požadovaného předběžného opatření by mohl být ohrožen výkon rozhodnutí vydaný v tomto řízení, proto omezil 1. žalovaného v dispozici se svým spoluvlastnickým podílem s tím, že toto omezení je dočasného charakteru, do doby, než bude vyjasněna otázka předkupního práva žalobce a platnosti kupní smlouvy č. 114-2/19/03 rozhodnutím soudu ve věci sp. zn. 30 C 147/2003. Proti tomuto usnesení, do části, kterou bylo nařízeno předběžného opatření, se odvolal 1. žalovaný navrhující jeho zrušení. Poukazuje na skutečnost, že pro vydání požadovaného předběžného opatření nejsou splněny formální ani věcné podmínky. Předběžné opatření je vydáváno v návaznosti na žalobcem podanou žalobu, v níž se domáhá určení, že kupní smlouva č. 114 – 2 / 19/03 o koupi podílu 96/384 dotčených nemovitostí je neplatná. Rozhodnutí, které má být dle žalobního návrhu žalobce v řízení posléze vydáno, je tedy rozhodnutím deklarujícím neplatnost smlouvy, které ze své podstaty nesměřuje a nemůže směřovat k uložení jakékoli povinnosti či opatření procesním stranám.Nelze proto aplikovat ust. § 102 odst. 1 o.s.ř., neboť předpokládané rozhodnutí v řízení o věci samé není rozhodnutím vyžadujícím jeho vlastní výkon a v důsledku toho objektivně nemůže být splněna navazující podmínka stanovená v zákoně, tj. že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. V daném případě není splněna ani druhá podmínka pro vydání navrhovaného předběžného opatření rovněž uvedená v § 102 odst. 1 o.s.ř., tj. potřeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků. V prvé řadě žalobce žaluje na neplatnost kupní smlouvy, které sám není účastníkem, tudíž mezi žalobcem a 1. žalovaným není po formální stránce z pohledu jím podané žaloby a tvrzení žalobce žádný vztah, který by alespoň teoreticky bylo možno a třeba zatímně upravit. Navíc z podané žaloby, návrhu na vydání předběžného opatření i tvrzení v nich žalobcem uvedených, i důkazů jím předložených je zřejmé, že nemovitosti, k nimž je vztaženo napadené předběžné opatření, jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce, 1. žalovaného a dalších fyzických osob. Z tohoto právního stavu, ve smyslu obecně platné právní úpravy, je zřejmé, že úkony – dispozice s předmětnými nemovitostmi, kterým má vydané předběžné opatření bránit, je vyloučeno platně provést bez účasti a souhlasu všech ostatních spoluvlastníků, včetně samotného žalobce. Z tohoto pohledu je ochrana oprávněných zájmů a postavení spoluvlastníků zajištěna obecně platnými právními nástroji, upravujícími spoluvlastnické vztahy, a není proto žádného důvodu je upravovat předběžným opatřením. K vydání požadovaného předběžného opatření není ani věcných důvodů, neboť 1. žalovaný nemá žádný úmysl s předmětnými nemovitostmi nakládat mimo sféru existujících spoluvlastnických vztahů, do nichž vstoupil po předchozí dohodě se všemi spoluvlastníky, včetně žalobce, v zájmu společnými kroky, s výraznou ekonomickou a organizační podporou B. B., n. p., provést kompletní rekonstrukci a modernizaci předmětných nemovitostí, které jsou v současné době stavebně-technicky v natolik špatném stavu, že byl rozhodnutím Okresního hygienika ze dne 23.9.2002, č.j. 223.1/588/02/Ko zakázán provoz v nich. V tomto významu je také třeba posuzovat návrh směnné smlouvy a smlouvy o zrušení podílového spoluvlastnictví, který neopomíjí účast samotného žalobce, naopak návrh je koncipován jako dohoda všech spoluvlastníků, a to na základě předchozích společných jednání. Soud prvního stupně při vydání napadeného usnesení v podstatě vycházel pouze z tvrzení žalobce, 1. žalovaný však předkládá listiny, z nichž vyplývá, že žalobce nejenom věděl a byl o připravované směnné smlouvě informován, ale s ní i souhlasil. Z prohlášení ostatních spoluvlastníků vyplývá, že navrhovaná směnná smlouva neměla nikdy za cíl omezit či znevýhodnit kohokoliv ze spoluvlastníků na výkonu jeho vlastnických práv, ale je pouze dílčím postupem, směřujícím k realizaci společné rekonstrukce a zprovoznění nemovitostí, tvořících v souhrnu objekt restaurace M. k. Z uvedeného dle názoru 1. žalovaného vyplývá, že je-li osvědčeno, že žalobcem předložený návrh (koncept) smlouvy o směně a částečném zrušení spoluvlastnictví žalobce nejenom neobchází, ale je a byl vytvářen za jeho aktivní účasti a souhlasu, jakož i souhlasu dalších spoluvlastníků, nemůže být předložením tohoto návrhu osvědčena žalobcem tvrzená obava o tom, že takovýto návrh prokazuje záměr kohokoli ze spoluvlastníků, tedy i 1. žalovaného, činit dispozice v podobě majetkových úkonů s předmětnými nemovitostmi proti vůli a bez vědomí žalobce. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil. Odvolací soud po zjištění přípustnosti a včasnosti odvolání podaného k tomu legitimovanou osobou (§ 201, 202 a 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení postupem dle § 212 o.s.ř., jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání 1. žalovaného. Odvolací soud se ztotožňuje s odvolacími námitkami 1. žalovaného, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro vydání požadovaného předběžného opatření tak, jak jsou vymezeny v ust. § 102 odst. 1 o.s.ř.. Dle tohoto ustanovení je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Z uvedeného vyplývají 2 důvody, pro které lze předběžné opatření nařídit: 1. potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků a 2. obava z ohrožení výkonu rozhodnutí v řízení posléze vydaného. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že soud prvního stupně dospěl k závěru o důvodnosti obavy žalobce z ohrožení výkonu rozhodnutí, zejména v návaznosti na jím předložený návrh směnné smlouvy a smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. V dané věci je však nutno, v souladu s odvolací námitkou 1. žalovaného, zdůraznit, že vydání sporného předběžného opatření žalobce navrhuje v řízení, v němž se domáhá, v souladu s ust. § 40a obč. zák., určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými, s odůvodněním, že bylo porušeno jeho předkupní právo spoluvlastníka vyplývající z ust. § 140 obč. zák., resp. že toto právo nebylo respektováno v plném rozsahu (bez návaznosti na výši spoluvlastnického podílu). Rozhodnutí, které má být v řízení v souladu s procesním nárokem žalobce posléze vydáno, je rozhodnutím neukládajícím povinnosti účastníkům řízení, ale je rozhodnutím, jehož vydání se žalobce domáhá dle § 80 písm. c/ o.s.ř., osvědčujícím, zda tu právní vztah nebo právo je či není. V řízení o výkon rozhodnutí (či v exekučním řízení) lze přitom vykonat pouze rozhodnutí ukládající povinnost k plnění (§ 80 písm. b/ o.s.ř.), tudíž je i dle názoru odvolacího soudu pojmově vyloučena obava žalobce z ohrožení výkonu očekávaného rozhodnutí. Vzhledem k tomu,že soud není vázán právní kvalifikací požadavku žalobce, zabýval se odvolací soud i tím, zda v daném případě nejsou splněny podmínky pro vydání požadovaného předběžného opatření z důvodu potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků. Zatímní úprava poměrů účastníků má však místo jen tehdy, je-li potřeba upravit před rozhodnutím ve věci samé právní (nikoli faktické) poměry účastníků. Soud má za to, že vztahy mezi účastníky a jejich současné jednání nevyžadují další úpravu jejich poměrů, neboť jsou dostatečně upraveny příslušnými ustanovení občanského zákoníku, a potřeba jejich úpravy nebyla shledána ani v jednání 1. žalovaného v návaznosti na žalobcem předložený a soudem hodnocený návrh směnné smlouvy a smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ani v konkrétních okolnostem případu. I bez přihlédnutí k odvolatelem předloženým listinám (dokazujícím účast žalobce na přípravných jednáních), neboť ve smyslu ust. § 75 odst. 5 o.s.ř. je pro předběžné opatření rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně, z obsahu tohoto návrhu smlouvy (o který žalobce opírá svou „obavu“) vyplývá, že právní postavení žalobce, jako spoluvlastníka sporných nemovitostí, je 1. žalovaným respektováno. Nebylo-li „osvědčeno“ a dokonce ani tvrzeno jiné „závadné“ jednání 1. žalovaného, není ani dle názoru odvolacího soudu namístě zasahovat tak závažným způsobem do výkonu jeho práv. S těmito úvahami proto odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně v napadené části změnil s tím, že zamítavý výrok odvoláním nenapadený zůstal nedotčen. K projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. července 2003 JUDr. Zuzana V ö l f l o v á,v .r. předsedkyně senátu