Při nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy několika plátcům mzdy je na úvaze soudu určit, jakou část základní nepostižitelné částky nebude každý z nich srážet, anebo určit, že základní nepostižitelná částka nebude srážena jen některým z nich, a určí, který z nich to bude ( § 298 odst. 1 o.s.ř. tato základní nepostižitelná částka musí být povinnému vždy zachována.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Völflové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a Mgr. Miloše Póla ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) nezl. A. D., nar…, B) nezl. S. D., nar…, obou bytem B., zastoupených matkou S. D., bytem B., proti povinnému J. D., nar…, bytem B., pro doručování pod adresou Č. B., srážkami ze mzdy povinného, o odvolání matky oprávněných ze dne 13.2.2003 doplněném podáním ze dne 17.3.2003 proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.1.2003, č.j. 20 E 1129/97-142 a o odvolání matky oprávněných ze dne 20.2.2003 doplněném podáním ze dne 17.3.2003 proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.2.2003, č.j. 20 E 1129/97-148, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 20.3.2003, č.j. 20 E 1129/97-161, t a k t o: I. Obě usnesení soudu prvního stupně s e ve výrocích o určení rozsahu jednotlivých srážek z příjmů dvou plátců povinného potvrzují, ve zbylých částech zůstávají rozhodnutí odvoláním nedotčeny. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení. Odůvodnění: Usneseními ze dne 28.1.2003, č.j. 20 E 1129/97-142, a ze dne 12.2.2003, č.j. 20 E 1129/97-148, reagoval Okresní soud v Českých Budějovicích v rámci nařízeného výkonu rozhodnutí shodně na změnu plátce mzdy povinného, za situace, když srážky ze mzdy mají být prováděny u dvou plátců příjmů povinného, z nichž jeden stabilně vyplácí povinnému invalidní důchod (Česká správa sociálního zabezpečení v Praze). V obou usneseních jmenovaný soud určil, že u České správy sociálního zabezpečení v Praze budou prováděny srážky z důchodu povinného ve výši dvou třetin po odečtení základních nepostižitelných částek, a to pro dlužné výživné v rozsahu 49.794,--Kč k datu 28.1.2003 a pro běžné výživné 1.700,--Kč měsíčně počínaje dnem 1.2.2003; zároveň určil, že druhý plátce mzdy (v usnesení z 28.1.2002 se jednalo společnost Z., s.r.o., R., v usnesení z 12.2.2003 ve znění opravy o společnost L. B., s.r.o., Č. B.) bude provádět srážky ze mzdy povinného ve výši dvou třetin mzdy bez odečtení základních nepostižitelných částek pro dlužné a běžné výživné výše uvedeného rozsahu. Plátcům mzdy exekuční soud uložil, aby srážené částky zasílali bez prodlení na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích. Obě předmětná rozhodnutí napadla matka oprávněných dětí odvoláním, a to usnesení z 28.1.2003 formou podání ze dne 13.2.2003 a usnesení z 12.2.2003 podáním ze dne 20.2.2003. K výzvě exekučního soudu tato odvolání doplnila písemně dne 17.3.2003. Odvolací důvod je v obou případech totožný, neboť matka oprávněných žádá převést odečítání základních nepostižitelných částek na mzdu povinného. Zdůraznila přitom, že povinný neplatí výživné, přičemž žádný jeho zaměstnavatel uvedený na usneseních okresního soudu neprovedl výkon rozhodnutí. Tato okolnost je exekučnímu soudu známa, přesto rozhodl tak, že plátce důchodu povinného bude provádět srážky z příjmu po odečtení základních nepostižitelných částek. U obou zmíněných opravných prostředků matky oprávněných platí předběžný závěr, že odvolání jsou v dané věci přípustná (§ 201 a § 202 o.s.ř., dále výkladem ustanovení § 298 odst. 1 o.s.ř.), podaná zákonným zástupcem oprávněných dětí jakožto osobou k úkonu legitimovanou odvozeně od práv účastníka řízení (§ 201 ve spojení s § 255 odst. 1 o.s.ř.), při splnění požadavku včasnosti opravných prostředků (§ 204 odst. 1 o.s.ř.). Z obsahu odvolání je nepochybný rozsah, ve kterém se oprávněné děti – odvolatelé – domáhají přezkoumání rozhodnutí; odvolací soud pak neměl důvod ve prospěch zájmu nezletilých dětí zásadu zakotvenou v § 212 o.s.ř. překročit. Rozsah přezkumné činnosti přitom jednoznačně plyne z formulace výroku tohoto usnesení. K projednání věci odvolací soud nenařizoval jednání se zřetelem na ryze procesní povahu napadených usnesení - § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.. Odvolání matky oprávněných nejsou důvodná. Podle § 298 odst. 1 o.s.ř. nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy (či z jiných příjmů – srov. § 299 o.s.ř.) několika plátcům mzdy (či jiných příjmů), určí jim jednotlivě, jakou část základní částky (§ 278 o.s.ř.) nemají srážet. Vzhledem k totožnému argumentačnímu základu odvolání, která směřují shodně do výroků založených na aplikaci § 298 o.s.ř., mají závěry odvolacího soudu platnost pro obě přezkoumávaná rozhodnutí. Soud prvního stupně napadenými usneseními nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy pro vymáhání dlužného a běžného výživného nezletilých dětí správně vztáhl na všechny příjmy povinného, tedy na jeho důchod a rovněž mzdu. Nejedná se přitom o vydání nového nařízení výkonu rozhodnutí, z čehož plyne, že pro rozsah částek, které mají být tímto způsobem vymáhány, okresní soud doručuje plátcům mzdy povinného dříve vydané a pravomocné nařizovací usnesení, pokud se tak již v předchozím řízení nestalo. Prvostupňový soud v dané věci tento postup bezezbytku nenaplnil, alespoň hlediskem přezkoumatelnosti postupu, protože v referátech k doručování rozhodnutí jsou odkazy na chybné dvojí číslování listů spisu (viz. čl. 185 a následující pokračování od čl. 137). Soud nicméně vyjádřil přímo v napadených usneseních rozsah prováděných srážek zcela dostatečným způsobem, včetně dat, od kterých se odvíjí výše dlužného výživného a počátek srážek běžného výživného. Je rovněž podstatné, že prvostupňový soud uložil plátcům mzdy povinnost sražené částky posílat na specifikovaný soudní účet a v souvislosti s tím plátcům mzdy jednotlivě určil, jakou část základní nepostižitelné částky srážet nemají. Ve smyslu § 298 o.s.ř. přichází v úvahu rozdělení základní nepostižitelné částky mezi některé nebo všechny plátce (soud se v takovém případě nevyhne přesnému stanovení jednotlivých částek či způsobu určení jejich výše), avšak přípustná a v daném případě použitá je i varianta, dle které celou základní nepostižitelnou částku nebude srážet jeden z plátců mzdy ( ve zkoumané věci Česká správa sociálního zabezpečení v Praze), zatímco druhý (společnost Z., s.r.o., či L. B., s.r.o.) bude provádět srážky bez ohledu na celou základní nepostižitelnou částku. Zákonodárce v této oblasti nepředepisuje soudům (srov. § 298 o.s.ř.), jakou z uvedených variant rozdělení srážek mají použít a jaký z více plátců mzdy má pro účely provádění srážek základní částky (§ 278 o.s.ř.) přednost. Bylo tak na volné úvaze prvostupňového soudu, komu z plátců uloží provádění srážek bez ohledu na základní nepostižitelnou částku a komu nikoliv, případně jak bude zákaz srážek uvedené částky rozdělen. Odvolání oprávněných osob nemůže obstát, není-li žádný zákonný či jiný, z povahy vykonávacího řízení plynoucí, důvod pro stanovení pořadí jednotlivých plátců mzdy (příjmů), ohledně rozsahu a způsobu srážek. Občanský soudní řád takové pořadí či kritéria pro více plátců příjmu povinného výslovně nezakotvuje a nezná rovněž ani analogickou procesní konstrukci, kterou by bylo možno použít. Jiný důvod pro určení rozsahu a způsobu srážek v případě více plátců příjmů povinného neplyne ani z účelu (podstaty) vykonávacího řízení. Veškerá relevantní hlediska, která by se mohla jevit jako významná pro dosažení účelu výkonu rozhodnutí (co nejrychlejšího uspokojení pohledávky oprávněného), jsou zatížena ve větší či menší míře hypotetickou úvahou, protože od okamžiku rozhodování soudu do budoucna vycházejí z hodnocení plátce příjmů co do platební kázně, z předpokladu stability konkrétního příjmu povinného či pro efektivnější srážky předpokládané výhodnější výše některého z příjmů, apod.. I tehdy, pokud by oprávněný měl snahu uvažované rozhodné skutečnosti prokázat, osvědčoval by skutkový stav za dobu uplynulou, čímž by zmíněné hypotézy pro určení pořadí a způsobu srážek mzdy ve vztahu k více plátcům nikdy zcela nevyloučil. Nelze současně přehlédnout, že jednotlivá případná hlediska se pro konečný výsledek srážek z více příjmů mohou vzájemně střetávat (např. údajně méně seriózní plátce bude disponovat pro účely srážek vyšším příjmem povinného), takže nelze nalézt žádné jednotící a tudíž objektivní pravidlo pro rozhodování podle § 298 o.s.ř., které by soud prvního stupně byl povinen aplikovat a které by odvolací soud byl povolán k námitkám účastníka přezkoumávat. Specificky nelze připustit, aby se do rozhodovací praxe soudů v těchto věcech promítla ničím neopodstatněná a předem daná nedůvěra vůči dodržování povinností jiných plátců mzdy. Jestliže matka oprávněných ve zkoumaném odvolání tvrdí, že jmenovaný plátce mzdy povinného neprovedl srážky řádně a včas, pak zákon na takovou situaci pamatuje institutem poddlužnické žaloby (§ 292, § 296 o.s.ř.). Poddlužnická žaloba směřuje k zahájení řízení dle části třetí občanského soudního řádu a typově je žalobou na plnění (§ 80 písm. b/ o.s.ř.). Existencí samostatného řízení ve věci poddlužnické žaloby je vyloučeno, aby skutečnosti zakládající důvody této žaloby mohly figurovat ve výkonu rozhodnutí coby relevantní odvolací důvody týkající se fáze určení rozsahu srážek více plátcům příjmů povinného. Věcně správná usnesení soudu prvního stupně odvolací soud na základě předchozích závěrů potvrdil ( § 219 o.s.ř..). V tomto řízení formálně úspěšnému povinnému žádné účelně vynaložené náklady řízení nemohly vzniknout a tomu odpovídá výrok, že právo na jejich náhradu nemá, bez ohledu na možnost aplikace § 150 o.s.ř. (§ 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 15. června 2003 JUDr. Zuzana V ö l f l o v á, v.r. předsedkyně senátu