Vrátí-li držitel poštovní licence odesílajícímu zaměstnanci písemnost týkající se vzniku a zániku pracovního poměru jako nedoručitelnou, je třeba pokládat tuto písemnost za analogického použití § 266a odst. 4 zák. práce zaměstnavateli za doručenou.

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. I. K. a soudců JUDr. R. O. a JUDr. M. P. v právní věci žalobce J. K., bytem T., IČO…, zast. JUDr. A. J., advokátem v T., proti žalovanému M. S., nar…, bytem M., zast. JUDr. P. S., advokátem v T., o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 19.1.2004 č.j. 7 C 236/2003-27, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného provedené dopisem ze dne 1.9.2003 je neplatné a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 6.300,- Kč na účet JUDr. A. J. do 3 dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba na určení neplatnosti byla podána včas, ovšem okamžité zrušení musí být neplatné z toho důvodu, že bylo žalovaným doručeno žalobci v rozporu s § 266a zák. práce. Ačkoliv zákon přímo nestanoví, jakým způsobem má zaměstnanec zaměstnavateli doručovat okamžité zrušení pracovního poměru, je podle okresního soudu nutno přísně postupovat dle § 266a zák. práce, který dopadá na doručování těchto písemností zaměstnavatelem zaměstnanci. Prokázáno bylo, že poštovní zásilku žalovaný zaslal žalobci na adresu jeho provozovny, ta byla uvedena správně, ovšem došlo k chybě, že zásilka nebyla určena do vlastních rukou. Proto bylo rozhodnuto, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě 15 dnů odvolání žalovaný. Namítl, že žalovaný při doručování písemnosti postupoval analogicky dle § 266a zák. práce a využil držitele poštovní licence, to znamená Českou poštu, k jejímu doručení. Žalovaný byl totiž v té době v pracovní neschopnosti a nemohl provést osobní doručení na pracovišti žalobce ani v jeho bytě. Žalovaný zaslal zásilku jako doporučenou s doručenkou, a pokud poštovní doručovatelka žalobce nezastihla, zanechala mu oznámení o uložení zásilky, neboť si zásilku nemohl vyzvednout nikdo jiný, když na zásilce byl uveden jako příjemce J. K. I když zásilka nebyla nakonec doručena, protože žalobce si jí nevyzvedl, splnil žalovaný svou povinnost a okamžité zrušení řádně doručil. Žalovaný proto navrhl změnu napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku, i přesto, že nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o přísné aplikaci § 266a zák. práce. Zákoník práce je kogentní norma, a pokud nestanoví fikci doručení i v případě doručování zásilek zaměstnancem zaměstnavateli, pak nelze podle tohoto ustanovení postupovat, ale na doručování zásilky by měla být aplikována ustanovení poštovního řádu, když při fyzickém nedoručení zásilky nelze zásilku považovat za doručenou. Již z tohoto důvodu je napadený rozsudek správný. Odvolací soud věc projednal dle § 212 věty prvé o.s.ř. v celém rozsahu a přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 213 odst. 2 o.s.ř. doplnil dokazování a zjistil z vyjádření České pošty, Tábor 1, že vyhláška MDS č. 226/2000 Sb. upravuje doručování písemností, tj. např. dopis zasílaný doporučeně s dodejkou fyzické osobě podnikající. Tento dopis může za tuto osobu převzít kterákoli osoba starší 15 let zdržující se v bytě nebo provozovně. Pokud není doručen, zanechává se na uvedené adrese oznámení o uložení zásilky a tento dopis se vydá pouze adresátovi nebo osobě jí zmocněné. Pokud by byl dopis doručován s dovětkem do vlastních rukou a nebyl by adresátovi doručen, zanechá se na uvedené adrese oznámení o uložení zásilky do vlastních rukou adresáta a tuto zásilku si na poště může vyzvednout pouze adresát. Poté dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek prozatím nelze potvrdit ani změnit. Okresní soud se zabýval pouze tím, zda žalovaný řádně doručil žalobci okamžité zrušení pracovního poměru. Přísně aplikoval § 266a zák. práce, a protože žalovaný neprovedl doručení okamžitého zrušení do vlastních rukou, žalobu zamítl. S tímto výkladem se však nelze ztotožnit. Zákoník práce zaměstnanci neukládá žádnou povinnost, jak má doručovat zaměstnavateli okamžité zrušení pracovního poměru ( či jiné písemnosti). Ustanovení § 266a zák. práce se týká pouze situace, kdy zákonem vymezené písemnosti doručuje zaměstnavatel zaměstnanci, který má pro tyto případy stanovená přesná pravidla. Jestliže ale zákon zároveň nestanoví stejná pravidla i pro zaměstnance, lze použít pouze jistou analogii ustanovení § 266a zák. práce, nikoliv doslovnou interpretaci tohoto zákonného ustanovení, jak to učinil okresní soud. Není proto nutné požadovat po zaměstnanci, aby dodržel závazný postup při doručování ( odst.1 cit. ust.) a pokud se rozhodl provést doručení prostřednictvím držitele poštovní licence, neplatí pro něho povinnost doručovat zaměstnavateli do vlastních rukou. Okresní soud se tedy zcela nadbytečně zabýval tím, zda byl žalovaný oprávněn zvolit rovnou tu možnost doručení, kterou zákon uvádí až na posledním místě ( poštou) a dospěl k nesprávnému závěru, že v případě doručení poštou musel žalovaný provést doručení do vlastních rukou. V tomto směru lze souhlasit s odvolatelem, neboť i odvolací soud považuje zaslání okamžitého zrušení doporučeným dopisem s dodejkou za postup, jenž nijak neodporuje zákonu. Dle vyjádření pošty se způsob doručení zvolený žalovaným odlišuje od doručování do vlastních rukou pouze tím, že zásilku lze při fyzickém doručení na adresu adresáta předat i jiné osobě než adresátovi, což u doručování do vlastních rukou nelze. To v daném případě nebylo možné, protože při doručování na správně uvedené adrese zaměstnavatele žalovaného nebyl zastižen nikdo, a tak byla zásilka uložena na poště, přičemž adresát byl o tomto uložení vyrozuměn. Stejný postup uvedla pošta i při doručování do vlastních rukou, jakož i to, že zásilku si pak na poště v obou případech může vyzvednout již jen adresát. Okresní soud si ověřil, že zásilka žalovaného byla na poště při nezastižení adresáta řádně uložena na dobu 10 dnů, a že si žalobce zásilku v úložní době nevyzvedl, takže musela být žalovanému vrácena zpět. Je tedy zcela zřejmé, že nejen pošta, ale i žalovaný postupoval zcela v souladu s platnými předpisy pro doručování zásilek a nakonec zcela v souladu s tím, co je uvedeno v § 266a odst. 3 zák. práce. Pak ale je namístě analogicky na danou situaci vztáhnout i důsledky uvedené v § 266a odst. 4 zák. práce, dle něhož je zásilka doručena také v případě, že byla držitelem poštovní licence vrácena zpět odesílateli jako nedoručitelná ( fikce doručení). Je přitom nerozhodné, že zákon v uvedeném ustanovení spojuje fikci doručení jen s doručováním do vlastních rukou, protože tak zároveň činí jen pro případ, že doručuje zaměstnavatel zaměstnanci. Žalovaný takovou povinnost neměl, ovšem doručování provedl způsobem obdobným, a proto nelze dle odvolacího soudu pro něho vyvozovat nepříznivější důsledky než jsou zákonem stanoveny pro zaměstnavatele, který by se ( byť neúmyslným ) nevyzvednutím zásilky na rozdíl od zaměstnance mohl vyhýbat doručení. Protože okresní soud dospěl v otázce doručení k nesprávnému závěru a zároveň se nezabýval, zda je okamžité zrušení platné či neplatné i z jiných hledisek, musel odvolací soud napadený rozsudek dle § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zrušit a věc vrátit dle odst. 2 písm. a) cit.ust. okresnímu soudu k dalšímu řízení. V jeho průběhu, okresní soud vázán dle § 226 odst. 1 o.s.ř. právním názorem soudu odvolacího, bude muset zkoumat, zda okamžité zrušení pracovního poměru bylo dáno ze zákonných důvodů a v zákonné lhůtě. Teprve poté bude moci ve věci znovu rozhodnout, v novém rozhodnutí rozhodne samozřejmě i o nákladech řízení před soudy obou stupňů. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Táboře dne 30.4.2004