Pro notáře jako oprávněného je exekučním titulem při vymáhání nákladů řízení i proti dědicům zemřelého povinného rozhodnutí o dědictví ukládající platební povinnost tehdejšímu povinnému, aniž by musel mít notář samostatný exekuční titul i vůči právním nástupcům zemřelého povinného.

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. I. K. a soudců JUDr. L. V. a Mgr. P. P. ve věci exekuce oprávněného JUDr. S. H., notáře se sídlem v T., zast. JUDr. M. T., advokátem v T., proti povinnému Z. M., nar…, bytem S., o nařízení exekuce a pověření soudní exekutorky provedením exekuce, o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 14.7.2004 č.j. 12 Nc 4065/2004-6, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zamítl soud I. stupně návrh na nařízení exekuce s odůvodněním, že v dané věci chybí exekuční titul, jež by povinnému ukládal povinnost zaplatit oprávněnému částku 56O,20 Kč představující čtvrtinový podíl odměny, která byla oprávněnému přiznána v dědickém řízení po zemřelé M. M. v celkové výši odměny v částce l.754,- Kč a hotových výdajů v částce 486,80 Kč. Platební povinnost v tomto směru měl dědic J.M., který již rovněž zemřel.. Soud I. stupně s odkazem na příslušná ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za dluhy zemřelého dospěl k závěru, že je nelze aplikovat automaticky. Uzavřel proto, že oprávněný musí podat návrh na zaplacení předmětného dluhu a v nalézacím řízení si tak zajistit exekuční titul na shora uvedenou částku 560,20 Kč. O nákladech řízení rozhodl za situace, kdy úspěšnému povinnému žádné nevznikly. V zákonné lhůtě se odvolal oprávněný. S odvoláním na ust. § 46O a násl. obč. zák. a § 47O obč. zák. poukázal na skutečnost, že v souvislosti s dědickým řízením po M. M. mu měl dědic J. M. zaplatit 2.24O,8O Kč, přičemž tento dluh následnou smrtí tohoto dědice nezanikl, ale přešel na jeho dědice a tedy i na povinného. Vzhledem k tomu, že povinný nabyl jednu čtvrtinu dědictví, přešla na něj i čtvrtina dluhu zemřelého bratra J. M., vůči oprávněnému představující částku 560,20 Kč. Je proto přesvědčen, že byla prokázána podmínka nařízení exekuce uvedená v § 36 odst.3 zák.č. 120/2001 Sb.( ( dále jen ex. řádu). Navrhl změnu napadeného usnesení tak, aby exekuce byla nařízena. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 o.s.ř. v celém rozsahu, aniž bylo třeba v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. nařizovat jednání. Odvolání lze považovat za důvodné. Soud I. stupně sice správně poukázal na prioritní nutnost zkoumat, zda oprávněnému svědčí vykonatelný exekuční titul, nicméně jeho závěry, které v tomto směru v dané věci učinil, již za správné považovat nelze z následujících důvodů. Usnesením OS v Táboře ze dne l9.2.1998 čj. D l48l/94-53 bylo uloženo právnímu předchůdci povinného J. M. zaplatit oprávněnému za úkony provedené v dědickém řízení částku 2.240,80 Kč. Tuto částku oprávněnému neuhradil, v r. 2000 zemřel a jak plyne z dalšího usnesení OS v Táboře ze dne 15.3.2001 č.j. D 109/2000-40, dědici jeho majetku se stali vedle povinného ještě jeho bratři J. a M. M. a dále synovec zůstavitele nezl. J. K.- každý jednou ideální čtvrtinou, přičemž čistá hodnota dědictví představuje celkem částku 105.898,- Kč. Povinný Z. M. se stal dědicem jedné čtvrtiny majetku do dědictví náležejícího v hodnotě 26.474.50,- Kč a s odvoláním na ustanovení § 47O/l a 2 obč. zák. odpovídá rovněž za l/4 dluhu zemřelého, představující ve vztahu k oprávněnému částku 56O,20 Kč. Tato částka se ovšem nemusí stát předmětem dalšího nalézacího řízení. Došlo totiž k přechodu povinnosti uhradit tuto část dluhu z tehdejšího dědice a nynějšího zůstavitele J. M. na povinného ve smyslu ust. § 256 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí. K přechodu práv a povinností zde došlo universální sukcesí podle § 46O a násl. obč. zák.- tedy na povinného přešla jedinou právní skutečností část práv a povinností právního předchůdce. Povinný jako jeden z dědiců vstoupil do právního postavení svého zemřelého bratra, přičemž nejde o práva či povinnosti osobní povahy, která by jeho smrtí zanikla, resp. nejde o práva či povinnosti, u nichž je stanoven zvláštní režim právního nástupnictví. O tom svědčí právě usnesení okresního soudu ze dne 15.3.2001 č.j. D 109/2000-40. Povinný Z. M. se tak stal jedním z právních nástupců zemřelého J. M. a převzal povinnost z exekučního titulu s odpovědností za dluhy rovněž ve výši l/4 podle občanského zákoníku. Nestal by se jím v souvislosti s dědickým řízením pouze tehdy, pokud by bylo řízení o dědictví zastaveno buď podle § l75h odst.l o.s.ř., protože zůstavitel nezanechal majetek, nebo podle ust. § l75h odst. 2 o.s.ř., pokud by zanechal jen majetek nepatrné hodnoty. Ten, komu byl vydán zůstavitelův nepatrný majetek, není dědicem, takže neodpovídá za zůstavitelovy dluhy ani do výše ceny vydaného nepatrného majetku a nemůže tedy nabýt povinnost z titulu ( výjimku z tohoto pravidla představuje pouze případ, kdy samotný vydaný nepatrný majetek by byl předmětem výkonu rozhodnutí ( např. odebrání věcí). Vzhledem k tomu, že okresní soud se, veden jiným právním názorem, nezabýval věcí z tohoto pohledu, muselo být napadené usnesení zrušeno a vráceno okresnímu soudu k dalšímu řízení dle § 22l odst. l písm. c) o.s.ř., přičemž podle § 226 o.s.ř. je vázán shora vyslovenými právními názory soudu odvolacího. V dalším řízení proto se proto bude okresní soud znovu zabývat otázkou splnění podmínek pro nařízení exekuce ve smyslu ust. § 36 odst. l, 2, 3 ex. řádu. V novém rozhodnutí rozhodne znovu také o nákladech exekučního řízení. Pokud šlo o výrok o nákladech řízení před soudem I. stupně v napadeném usnesení, odvolací soud pouze upozorňuje na jeho ne zcela přesné znění. Z pohledu tehdejšího výroku mělo být uvedeno, že povinný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Formulace tak, jak ji užil okresní soud, má místo při aplikaci ust. § 150 o. s. ř., která v daném případě nepřicházela v úvahu. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení nelze podat odvolání. V Táboře dne 6.9.2004