Soud uloží oprávněnému povinnost nahradit exekutorovi náklady exekuce podle § 89 exekučního řádu v případě, že k zastavení exekuce došlo v důsledku procesního zavinění oprávněného ve smyslu § 271 o.s.ř.

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. I. K. a soudců JUDr. L. V. a JUDr. R. O. ve věci exekuce oprávněného Š., H., P., s.r.o., P., IČO..., zast. JUDr. M. B., advokátem v P., proti povinnému K. W., s.r.o. v likvidaci, T., IČO…, o návrhu povinného na zastavení exekuce, o odvolání exekutora JUDr. J. P., Exekutorský úřad Plzeň – sever, Dominikánská 5, Plzeň, proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 16.12.2003 čj. 6 Nc 4236/2002-35, t a k t o : I. Usnesení soudu I. stupně se v odstavci třetím ve výroku o povinnosti povinného nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce p o t v r z u j e . II. Usnesení soudu I. stupně v odstavci prvém ve výroku o zastavení exekuce a v odstavci druhém ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky zůstává nedotčeno. III. Žádný z účastníků, ani soudní exekutor, nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 7.2. 2003 čj. 6 Nc 4236/2002-14 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 29.10.2003 čj. 15 Co 658/2003-28 a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a ve vztahu mezi povinným a soudním exekutorem. Povinnému uložil povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady řízení v částce 3918 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení. V odůvodnění uvedl, že povinný navrhl zastavení exekuce s tím, že nemá žádný majetek ani finanční prostředky a rovněž ze sdělení soudního exekutora bylo zjištěno, že exekutor nezjistil žádný postižitelný majetek povinného. Exekuce byla proto dle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu zastavena. Ve vztahu mezi účastníky bylo rozhodnuto o nákladech řízení podle § 87 odst. 2 exekučního řádu. Nebyl shledán důvod pro postup podle § 89 exekučního řádu a to s ohledem na důvod zastavení exekuce – nedostatek majetku povinného. Proto má oprávněný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které byly vyčísleny a rovněž tak je povinností povinného nahradit náklady exekuce soudnímu exekutorovi a to s odkazem na § 87 odst. 3 exekučního řádu a rovněž s ohledem na důvody, pro které byla exekuce zastavena. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě 15 dnů odvolání soudní exekutor, který výslovně nesouhlasil s výrokem o povinnosti povinného nahradit exekutorovi náklady exekuce. Exekuce byla zastavena s tím, že její průběh ukazuje, že nebude dosaženo ani výtěžku, který by postačoval ke krytí nákladů exekuce. Z tohoto procesního hlediska tedy zavinil oprávněný, že řízení muselo být zastaveno, a proto je to oprávněný, který by měl s odkazem na § 89 zákona č. 120/2001 Sb. hradit exekutorovi náklady. Exekutor návrh na zahájení řízení nepodal, nezavinil jeho zastavení, pouze vykonával povinnosti, které mu ukládá zákon a vzhledem k tomu, že exekuční činnost vykonává exekutor za úplatu, nikoliv na své náklady, měl by hradit náklady řízení oprávněný. Naopak podal-li oprávněný návrh na zahájení exekuce, musel být srozuměn s tím, že ponese náklady řízení v případě, že exekuce bude neúspěšná. Navrhl tedy, aby usnesení soudu I. stupně bylo ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi povinným exekutorem zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 věty prvé o.s.ř. pouze v napadeném výroku o nákladech exekuce ve vztahu mezi povinným a soudním exekutorem. Ve zbylé části nabylo rozhodnutí dle § 206 odst. 3 o.s.ř. samostatně právní moci. Podle § 214 odst. 2 písm. c) a e) o.s.ř. nebylo nutno ve věci nařizovat jednání. Odvolání není důvodné. Dle § 87 odst. 3 exekučního řádu náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. Výjimkou z tohoto pravidla je ust. § 89 exekučního řádu, dle něhož při zastavení exekuce soud může uložit oprávněnému, aby hradil náklady řízení. Úprava exekučního řádu již nestanoví, v jakých případech lze tento postup použít a tak je nutno vycházet ze stejných principů, na kterých je postaveno rozhodování o nákladech řízení při zastavení výkonu rozhodnutí dle § 271 o.s.ř. Podle ustálené soudní praxe je namístě uložit oprávněnému povinnost k náhradě nákladů při zastavení výkonu rozhodnutí jenom tehdy, jestliže se oprávněný dopustil před nařízením exekuce nebo při jejím provádění procesního zavinění. O něm lze uvažovat tam, kde oprávněný nevynaložil při podání návrhu na exekuci nebo při jejím provádění potřebnou míru pečlivosti (např. když bezdůvodně přistoupil k vymáhání povinnosti, která již byla splněna, nebo podal návrh na exekuci prodejem věci, která je z exekuce vyloučena, apod.). Důsledkem uvedeného procesního zavinění oprávněného je povinnost oprávněného hradit náklady exekuce povinnému a jde-li o soukromou exekuci také soudnímu exekutorovi ve smyslu § 89 exekučního řádu, v opačném případě hradí exekutorovi náklady dle § 87 odst. 3 povinný. V tomto konkrétním případě nelze o procesním zavinění oprávněného hovořit, neboť exekuce byla zastavena proto, že povinný nemá žádný majetek ani finanční prostředky, což bylo zjištěno až v průběhu exekuce. Za takové situace okresní soud správně ve vztahu k exekutorovi uložil povinnost k náhradě nákladů exekuce povinnému. Jelikož i výpočet nákladů je správný, musel odvolací soud napadené usnesení v přezkoumávaném výroku dle § 219 o.s.ř. potvrdit. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo o nákladech odvolacího řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků ani soudní exekutor na jejich náhradu právo nemají, když žádné náklady požadovány nebyly a exekutor byl v řízení neúspěšný. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Táboře dne 16. 4. 2004