České soudy nejsou příslušné podle nařízení rady (ES) č. 44/2001 k rozhodování ve věci zahájené po 1.5.2004, ve které pojišťovna uplatňuje pojistné proti žalovanému, bydlícímu v SRN. Řízení je nutno zastavit pro nedostatek pravomoci českých soudů a pokud to zjistí soud odvolací (např. při rozhodování o odvolání proti usnesení o místní nepříslušnosti), musí napadené usnesení zrušit a celé řízení zastavit.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudkyň JUDr. J. H. a JUDr. V. Z. v právní věci žalobce Č. P., a.s., P., proti žalovanému R. L., bytem L., o 3.654,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.7.2004 č.j. 28 Ro 1484/2004 – 7, t a k t o : I. Usnesení soudu prvého stupně se z r u š u j e a řízení se z a s t a v u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvého stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v P. jako soudu místně příslušnému. Odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalovaný nemá bydliště v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích, ale v obvodu Okresního soudu v Prachaticích, protože, jak plyne ze žaloby, bydlí v L., což je obec patřící do obvodu Okresního soudu v Prachaticích. Okresní soud odkázal na ustanovení § 11 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 o.s.ř. a dále na ustanovení § 105 odst. 1 a 2 o.s.ř. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný. Uvedl, že zrušil trvalý pobyt v České republice dnem 9.8.2001 a v současné době bydlí na adrese U., Spolková republika Německo. Žalobu si vyzvedl v L. pouze náhodou. Vzhledem ke svému bydlišti ve Spolkové republice Německo také nedostal žádná upozornění ani složenky. U žalobce uzavřel více smluv a také platil. Vyslovil zároveň ochotu dlužnou částku 3.654,- Kč zaplatit a celou věc tím vyřešit bez dalších soudních rozhodnutí. Podle § 103 o.s.ř. přihlíží soud kdykoliv za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jednou z podmínek řízení je také pravomoc soudů, která vyjadřuje nejen poměr k pravomoci jiných státních orgánů České republiky, ale i k cizině, tj. k cizozemským soudům nebo úřadům. Občanský soudní řád neobsahuje úpravu pravomoci českých soudů ve vztahu k cizině. Určením podmínek věcné, místní a funkční příslušnosti však občanský soudní řád současně vymezuje příslušnost konkrétního soudu nejen ve vztahu k tuzemským soudům, ale i ve vztahu k cizím soudům. Pravomoc českých soudů je upravena jak v mezinárodních smlouvách, tak v zákoně č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v účinném znění. Dnem 1.5.2004 Česká republika vstoupila do Evropské unie a součástí jejího právního řádu se staly i právní předpisy vydané Evropskou unií. Jde mimo jiné i o nařízení rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle článku 66 se toto nařízení vztahuje na řízení zahájená po vstupu tohoto nařízení v platnost. Podle článku 76 je nařízení Rady Evropské unie č. 44/2001 závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se smlouvou o založení evropského společenství. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že jde o specielní úpravu, která má přednost před použitím dvoustranných i mnohostranných mezinárodních smluv a také před použitím českého zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. V tomto případě bylo řízení zahájeno podáním žaloby na Okresní soud v Českých Budějovicích dne 30.6.2004, což bylo po vstupu České republiky do Evropské unie a také poté, co pro Českou republiku toto nařízení vstoupilo v platnost. Z uvedeného je zřejmé, že pravomoc českých soudů je nutno posuzovat podle uvedeného nařízení, byť toto nařízení hovoří o „příslušnosti“ soudů. Obsahově však jde o posuzování pravomoci českých soudů podle uvedeného nařízení. Podle článku 2 bod 1 uvedeného nařízení mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudu tohoto členského sátu. Znamená to, že státní příslušnost není v rámci států Evropské unie rozhodujícím hlediskem pro posouzení pravomoci (příslušnosti) soudů ve věcech s cizím prvkem. Podle článku 3 bod 1 mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu u soudů jiného členského sátu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly (kapitola II.). V oddíle 3 je upravena příslušnost ve věcech pojištění. Podle článku 12 bod 1 tohoto oddílu může pojistitel žalovat (s výhradou článku 11 odstavec 3) pouze u soudů toho členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. Článek 11 odstavec 3 dle odvolacího soudu pro posouzení příslušnosti v této věci význam nemá. Odvolací soud zjistil výpisem z centrální evidence obyvatel, že žalovaný R. L., r.č…, narozen … ve V., státní příslušník České republiky, ukončil svůj pobyt na adrese L. dnem 1.8.2001. Je tak potvrzen údaj odvolatele, že trvalý pobyt v České republice zrušil v srpnu 2001. Z výpisu centrální evidence obyvatel také plyne, že se na jinou adresu v České republice nepřihlásil, a je tedy nutno vycházet z toho, že v České republice nebydlí a bydlí na adrese, kterou sám uvedl ve svém odvolání, a to ve Spolkové republice Německo. Podle článku 59 bod 1 zmíněného nařízení Evropské unie použije soud pro posouzení, zda má strana řízení bydliště na území členského státu, své právo. Bydlištěm se podle českého právního řádu rozumí místo, kde se osoba zdržuje s úmyslem zdržovat se zde trvale. Žalovaný, který od roku 2001 není hlášen nikde v České republice, má nepochybně bydliště tam, kde sám uvádí, tj. ve Spolkové republice Německo. Spolková republika Německo je také členem Evropské unie, takže pro žalovaného platí článek 2 shora uvedeného nařízení, že osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu. Dále se vztahuje i ustanovení o zvláštní příslušnosti pro příslušnost ve věcech pojištění (oddíl 3 citovaného nařízení Evropské unie, protože tento spor vede pojistitel (žalobce je pojišťovna) a žalovaným je pojistník v jedné osobě s pojištěným a jde o uplatnění nároku na zaplacení pojistného za dobu trvání pojistného vztahu. Uplatní se tedy článek 12 bod 1 uvedeného oddílu, podle kterého pojistitel (pojišťovna) může žalovat pouze u soudů toho členského státu, na jehož území má žalovaný (pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba) bydliště. V tomto případě jde o uplatnění pojistného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, takže žalovaný je pojistníkem a zároveň pojištěným a má bydliště ve Spolkové republice Německo. Proto může být žalováno jenom u soudů Spolkové republiky Německo. Vzhledem k tomu, že žádný český soud není příslušný z hlediska nařízení Rady Evropy č. 44/2001 k projednávání a rozhodování této věci, není splněna jedna z podmínek řízení týkající se soudu, a to jeho pravomoc ve vztahu k cizím soudům. Proto bylo nutno postupovat podle § 221 odst. 1 a 2 o.s.ř. Podle § 221 odst. 1 písm. b) o.s.ř. odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvého stupně, nejsou-li podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí. Učiní tak zejména, jestliže (mimo jiné) jsou tu takové vady, že řízení nemělo proběhnou pro nedostatek podmínek řízení. Podle § 221 odst. 2 písm. c) o.s.ř. zruší-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1). Není-li dána pravomoc soudů, rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží. V této věci odvolací soud pro nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku pravomoci českých soudů zrušil napadené usnesení okresního soudu o vyslovení místní nepříslušnosti a rozhodl o zastavení řízení, protože nedostatek pravomoci českých soudů je takovým nedostatkem, který nelze odstranit a jsou tedy naplněny podmínky ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že pravomocnými (podle nařízení Evropské unie „příslušnými“) jsou soudy ve Spolkové republice Německo, přičemž není přípustné, aby český soud postupoval věc soudu cizího státu (byla by narušena suverenita cizího státu), nelze naplnit ustanovení § 221 odst. 2 písm. c) část věty za středníkem o.s.ř. Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil a řízení (jen) zastavil. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. V této věci nemuselo být podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. nařízeno odvolací jednání. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, které se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (Krajského soudu v Českých Budějovicích) k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. srpna 2004