Má-li plnit směnka funkci zajišťovacího instrumentu pro případ nesplnění povinnosti ze smluvy, může být použita k převodu indosamentem až tehdy, když splatný závazek ze smlouvy není splněn. Pokud byla směnka převedena dříve, jde o porušení právní povinnosti ze smlouvy s následnou povinností k náhradě škody.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. V. P. a JUDr. H. H. v právní věci žalobkyně Ing. D. V., r.č…, bytem v P., zastoupené JUDr. V. K., advokátem v P., proti žalovanému A. , s.r.o. , se sídlem v P., IČ…, zastoupenému JUDr. J. T., advokátem v P., o 82.000,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 20.4.2004, č.j. 4 C 640/2003-31, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I., pokud jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 65.000,- Kč s příslušenstvím, se p o t v r z u j e , zatímco ve zbývající části se m ě n í tak, že se žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 17.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 5.7.2003 do zaplacení, z a m í t á . Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů na účet právního zástupce žalobkyně částku 22.767,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 82.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 5.7.2003 do zaplacení. Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20.455,- Kč. Zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala 3% úroků z částky 82.000,- Kč za dobu od 7.4.2003 do 4.7.2003 a pokud se domáhala přiznání z této částky úroků z prodlení ve výši 0,5% za dobu od 5.7.2003 do zaplacení. Vyšel zejména ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 23.5.2000 smlouvu o uznání závazku a způsobu jeho vyrovnání. Žalobkyně se zavázala přepracovat účetnictví žalovaného za rok 1998 do 31.5.2000. V případě bezchybného provedení (což měl žalovaný prověřit do 2.6.2000) se žalobkyně zavázala přepracovat účetnictví žalovaného za rok 1999 do 25.6.2000. V případě zjištění nejméně tří drobných chyb či jedné chyby závažnější (účastníci se v tomto směru shodli na využití služeb daňového poradce Ing. M.) se žalobkyně zavázala zaplatit žalovanému 65.000,- Kč do 30.6.2000. Jako záruku na úhradu této částky se účastníci dohodli na tom, že žalobkyně „vystaví vlastní směnku na uvedenou částku zadavateli při podpisu této smlouvy“. Dne 23.5.2000 žalobkyně převzala mzdové doklady žalovaného za rok 1995 až 2000, kopie přijatých faktur – 1998, kopie vydaných faktur – 1998, kopie pokladních dokladů – 1998, kopie přiznání DPH – 1998. (Podle daňového poradce Ing. R. L. z těchto dokladů úplné a správné účetnictví zpracovat možné nebylo, neboť kopie dokladů jsou v některých případech nečitelné, některé kopie jsou předkládány vícekrát, doklady jsou číslovány několika řadami anebo nejsou vůbec očíslovány). Jednatelka žalovaného Ing. L. R. odmítla žalobkyni vydat originály předmětných dokladů, přestože to bylo předpokladem řádného splnění povinnosti žalobkyně. Tato přesto vypracovala nový peněžní deník za rok 1998 a ten žalovanému předala. (Žalovaný soudu původní ani přepracovaný peněžní deník za rok 1998 nepředložil s tím, že je nemůže nalézt). V souvislosti s výše zmíněným závazkem týkajícím se částky 65.000,- Kč žalobkyně žalovanému vystavila dne 23.5.2000 směnku vlastní ve smyslu § 75 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ). V ní se zavázala zaplatit dne 30.6.2000 částku 65.000,- Kč. Tato směnka byla dne 10.1.2001 převedena rubopisem na obchodní společnost A. K. Š., s.r.o., se sídlem v P., IČ… (dále jen A., s.r.o.). Směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.4.2001, č.j. Sm 44/2001-6, bylo Ing. D. V. (žalobkyni) uloženo zaplatit A., s.r.o., a) 65.000,- Kč s 6 % úroky od 1.7.2000 do zaplacení, b) náklady řízení v částce 17.000,- Kč. Z důvodu žalobkyní podaných námitek (týkajících se hmotněprávního vztahu žalobkyně k žalovanému A., s.r.o.) přezkoumal Krajský soud v Českých Budějovicích správnost zmíněného směnečného platebního rozkazu a rozsudkem ze dne 8.6.2001, č.j. 13 Cm 494/2001-17, jej ponechal v platnosti, neboť podstatou námitek jsou vztahy žalobkyně s žalovaným, přičemž nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by A., s.r.o., jednal při nabývání směnky vědomě na škodu žalobkyně (§ 17 ZSŠ). Celkovou částku 82.000,- Kč (žalobkyně dluh splácela) žalobkyně zaplatila v dubnu 2003. Právně věc okresní soud hodnotil zejména za použití § 269 odst. 2, § 373, § 325, § 265 obch. zák. (v podrobnostech viz odůvodnění napadeného rozsudku). Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal. Namítá, že se nedopustil žádného protiprávního jednání, pokud převedl rubopisem vlastní směnku, v níž se žalobkyně bezvýhradně zavázala zaplatit dne 30.6.2000 částku 65.000,- Kč. Zkoumání skutkového stavu týkajícího se obsahu smlouvy „o uznání závazku a způsobu jeho úhrady“, není v tomto sporu právně relevantní. Vždyť „jednalo-li by se o zjišťování obsahu práv a povinností účastníků při provádění účetnických prací žalobkyní pro žalovanou společnost, jistě by bylo třeba vycházet z obsahu příslušné smlouvy o vedení účetnictví a nikoliv z listiny shora označené“. Podle žalovaného došlo v řízení i k směšování zásad směnečného řízení a řízení o náhradu škody. To má souvislost i s tím, že v průběhu řízení se „vyvíjel“ postoj žalobkyně k tomu, v čem spočívá vlastně protiprávní jednání žalovaného. Z tohoto pohledu nelze vyloučit, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k absenci skutkových tvrzení potřebných k tomu, aby bylo možné věc řádně právně vyhodnotit. Žalobkyně žádala potvrzení napadené rozsudku jako věcně správného. Ze smlouvy z 23.5.2000 vyplývají podmínky, za jejichž naplnění by vznikla žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 65.000,- Kč. Předmětná směnka ve vztahu k takovémuto případnému nároku byla pouze zajišťovacím institutem a žalovaný přesto, že nebyly splněny podmínky vyplývající ze zmíněné smlouvy, směnku zobchodoval, čímž vyloučil žalobkyni z možnosti uplatňovat ve vztahu k nabyvateli směnky hmotněprávní námitky týkající se žalovaného. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné 15 denní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), a že se opírá o způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), písm. g) o.s.ř., věc projednal podle § 212 o.s.ř. v rozsahu, v němž se žalovaný přezkoumání napadeného rozsudku domáhal (právní moc napadeného rozsudku v odstavci III., o částečném zamítnutí žaloby ve vztahu k příslušenství pohledávky, zůstala odvoláním nedotčena - § 206 odst. 2 o.s.ř.) a dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, odvolací soud na ně odkazuje a z nich vychází. Je jednoznačné, že indosament předmětné směnky (neobsahující rektadoložku - § 77 odst. 1, § 11 odst. 2 ZSŠ) proběhl zcela v souladu se směnečným právem, a že se A., s.r.o., stal novým majitelem směnky, z níž mu vyplynul vůči žalobkyni směnečný nárok na zaplacení částky 65.000,- Kč s příslušenstvím (§ 75, § 77 odst. 1, § 11 odst. 1 ZSŠ), ve vztahu k němuž již žalobkyně nemohla důvodně uplatnit námitky týkající se jejího hmotněprávního vztahu k žalovanému. Bylo proto povinností žalobkyně tuto částku A., s.r.o., zaplatit. Pokud by tak učinila dobrovolně, nevznikly by A., s.r.o., (v souvislosti s vymáháním této částky soudní cestou) náklady řízení ve výši 17.000,- Kč. Povinnost zaplacení žalovanému částky 65.000,- Kč na základě smlouvy ze dne 23.5.2000 by žalobkyni vznikla až tehdy, co by nesplnila povinnost „bezchybného“ přepracování účetnictví za rok 1998 a posléze za rok 1999 (pochopitelně na základě dokladů toto umožňujících), což by „v případě odlišných stanovisek“ hodnotil daňový poradce Ing. M. Až za splnění takovýchto dohodnutých podmínek by tedy žalovanému vznikl vůči žalobkyni nárok „jištěný“ předmětnou směnkou, tedy směnkou svým charakterem zajišťovací, které obecně vzato má být použito až tehdy, když nebude splněn závazek z jiného hmotněprávního vztahu. Jestliže v daném řízení nebylo prokázáno, že by žalovanému nárok na zaplacení částky 65.000,- Kč vznikl (žalovaný k tvrzením žalobkyně o nedostatku součinnosti, o předání peněžního deníku za rok 1998 apod. zaujal zcela pasivní postoj, žádným způsobem tato tvrzení nezpochybňoval; v tomto směru není důležité, že to bylo zřejmě z důvodu jiného vyhodnocení právního významu skutkových tvrzení žalobkyně), potom je zřejmé, že nemohla být využita předmětná směnka, neboť ten který zajišťovací institut (srov. např. § 544 a násl. obč. zák.) lze použít až tehdy, pokud není splněna právní povinnost – teprve v takovém případě tento zajišťovací institut podpůrně slouží k uspokojení závazku. Je tedy zřejmé, že s ohledem na existenci hmotněprávního vztahu založeného smlouvou z 23.5.2000 mohl žalovaný předmětnou směnku využít (k realizaci zajištěného závazku, k převodu indosamentem apod.) až tehdy, co by žalobkyně jeho splatnou pohledávku, vzniklou mu právě na základě smlouvy z 23.5.2000, neuspokojila. Pokud žalovaný směnku převedl dříve (odvolací soud znovu opakuje, že existence nároku žalovaného ze zmíněné smlouvy prokázána nebyla), předmětnou smlouvu porušil (§ 373 a násl. obch. zák.). V situaci, že indosament předmětné směnky proběhl z hlediska směnečného práva naprosto v pořádku – viz odůvodnění shora – je zřejmé, že žalobkyně A., s.r.o., zaplatit částku 65.000,- Kč musela. Tím jí vznikla protiprávním jednáním žalovaného škoda, neboť zaplatila něco, co podle smlouvy z 23.5.2000 povinna platit nebyla (opak v tomto řízení prokázán nebyl). Žalovaný nemá pravdu, pokud tvrdí, že až v průběhu řízení se „vyvíjel“ postoj žalobkyně k tomu, v čem vlastně spočívalo údajné porušení právní povinnosti žalovaného. Již z žaloby (další tvrzení v průběhu řízení nejsou v rozporu se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě, pouze je případně upřesňují) je zřejmé, že žalobkyně porušení právní povinnosti spatřovala v převodu směnky na jiný subjekt, aniž by došlo k nějakým závadám ve vztahu ke smlouvě z 23.5.2000 a aniž tedy vznikl důvod pro realizaci směnky. Ve vyjádření z 19.8.2003 pak žalobkyně zdůrazňuje pouze zajišťovací účel předmětné směnky, která nebyla „obchodovatelným cenným papírem do doby posouzení účetnictví nezávislou třetí osobou“. Vzhledem k výše uvedenému byl rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 65.000,- Kč s příslušenstvím, potvrzen jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. Ve zbývající části byl podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn tak, že se žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 17.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 5.7.2000 do zaplacení, zamítá. Bylo již vysvětleno, že tato částka byla zaplacena na náhradě nákladů řízení proto, že žalobkyně dobrovolně neuspokojila směnečný nárok A., s.r.o., čímž „vyvolala“ soudní spor, v němž nebyla úspěšnou. Z hlediska konečného výsledku tedy žalobkyně do takovéhoto soudního sporu vstoupila zbytečně. Proto chybí příčinná souvislost mezi žalobkyní vynaloženou částku 17.000,- Kč a porušením zmíněné hmotněprávní povinnosti žalovaným. Žalobkyně byla v řízení úspěšnou z 80%, neúspěšnou z 20%. Proto má podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení z 60%. Její náklady řízení před soudem prvního stupně odpovídají částkám 16.800,- Kč (paušální odměna podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), 5 x 75,- Kč (režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3.280,- Kč – zaplacený soudní poplatek z žaloby. Její náklady řízení před odvolacím soudem odpovídají částkám 16.800,- Kč – paušální odměna, 2 x 75,- Kč – režijní paušál, 540,- Kč – jízdné podle § 7 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 zákona č. 119/1992 Sb. (právní zástupce žalobkyně se dostavil k odvolacímu soudu vlastním osobním automobilem Škoda Superb, SPZ 2 CO 1471; z Písku do Českých Budějovic a zpět najel celkem 110 km; uvedený typ vozidla má podle technického průkazu spotřebu 6 l nafty na 100 km; cena jednoho litru nafty činí 23,50 Kč). Žalobkyni přiznané náklady řízení odpovídají 60% z celkových nákladů řízení žalobkyně, které činí 37.945,- Kč. Částku 22.767,- Kč je žalovaný povinen zaplatit na účet právního zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 151 odst. 4 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. října 2004 JUDr. Miloš Š i m á n e k